Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Po desetiletí americká centrální banka Federální reservní systém (Fed) pečlivě kultivovala a propagovala myšlenku, že je nějak oddělená a nezávislá na americkém režimu, který ji vytvořil. Tato finta jistě funguje. Ekonomové a mediální znalci se často odvolávají na údajnou „nezávislost“ Fedu, jako by byla tato daná, a jako by zde byla zeď oddělující výkonnou složku moci od centrální banky. Jiní jdou ještě dále a v podkástech a na sociálních mediích se může člověk setkat s různorodými bláznivými teoriemi, které tvrdí, že Fed je nějak na kordy s vládou nebo že Fed se zpovídá jen bankéřům bez ohledu na agendu vlády. Někteří z těch, co jsou popleteni mýtem o nezávislosti Fedu budou občas i tvrdit, že Fed je nějakým druhem benevolentní páté kolony, která se pokouší podminovat rozpočtovou marnotratnost a zachránit dolar před daněmi rozhazující politiky. 

Můžeme vzít pozitivní příklad a pozitivní model evropského vývoje, a tím je holandský experiment. Dolní země – tj. dnes Nizozemí a Belgie – měly dlouho přínos z právního systému zděděného od vévodů z Burgundska, kteří této oblasti vládli. To byli vládci, kteří vládli ve spolupráci s Generálními stavy. Generální stavy bylo setkání zástupců všech panství nebo jinými slovy kategorií šlechty, běžných občanů a někdy duchovních. Vévodové burgundští a rozhodnutí přijatá Generálními stavy podporovala otevřený obchodní systém a systém řemesel založený na ochraně majetkových práv. Přirozeně Generální stavy byly tvořeny zástupci vrstev, které vlastnili majetek.

Pád Sýrie do chaosu a násilí je jinou tragickou připomínkou toho, že washingtonští neokonzervativci jsou velmi dobří v tom, aby podminovali a svrhli cizí vlády, které odmítají hrát podle pravidel Washingtonu D. C., ale pokud přijde na to, aby skutečně vytvořili něco hodnotného z chaosu, který vytvořili, jsou zoufale nekompetentní. V Sýrii byla škoda již udělána a budoucí generace bude nadále trpět kvůli kruté hlouposti těch, kteří jsou přesvědčeni, že vědí, jak ostatním řídit životy.

Od finanční krise zažívá průmyslová politika v západním světě renesanci. Termíny „mise“ nebo „let ke hvězdám“ jsou používány tvůrci politik ve snaze se vypořádat se společenskými změnami. Jsou zahajovány vládní programy, potom velké dávky dotací, zacílení na výzkumné a rozvojové fondy a levné půjčky se stávají dostupnými pro velké korporace.

Na tomto webu se zabýváme čas od času děním v Argentině, kde nový president Javier Milei po dlouhé hospodářské agonii přistoupil k výrazným hospodářským reformám. V dnešní době je u nás a obecně v Evropě nedostatek inspirace stran hospodářských reforem, a proto je nutné dívat se jinam, třeba i na druhý konec světa. Zajímají nás širší souvislosti i aspekty takovýchto reforem. Níže uvedený článek se zabývá tím, zda je argentinská libertariánská revoluce hnutím zdola anebo ze shora.  

Slovník Merriam-Webster definuje slovo bottleneck jako „někoho nebo něco, co zpomaluje nebo zastavuje volný pohyb a pokrok.“ Vezmeme-li tuto definici, očekávám, že mezi nabízenými synonymy uvidím vládu, když nahlédnu do pokladnice Merriam-Webstera. Ale není tomu tak. Pravděpodobným důvodem pro tuto absenci může být to, že v případech, kdy vláda dělá to, co se předpokládá, že bude dělat, a dělá to dobře, pak může být dobrou na místo toho, aby byla bottleneckem. Bohužel tyto případy se zdají být rostoucí měrou vzácné.

Když španělská elektrická síť jedno běžné pondělí na konci dubna zkolabovala, sny o obnovitelné energii a o zelené přeměně zemřely s ní. Ryan McMaken rychle zjistil, že podle politických úsudků typu evropského Green Dealu (Zeleného údělu) nejsou hodnoty cenové dostupnosti a spolehlivosti důležité. Takový nános hnoje prostě elektrická síť neunese. Zatímco příběh se ještě rozvíjí a španělští úředníci popřeli, že by obnovitelné zdroje byly příčinou ztráty frekvence v elektrické síti pro nějakých 60 milionů obyvatel ve Španělsku a Portugalsku, několik komentátorů a odborníků nyní publikovalo a přiznalo, že převažující spoléhání se na solární elektrárny v době blackoutu, bylo tímto balckoutem vinné.

Pro vládu jsou zde jen dvě možnosti, jak se vypořádat se značně narostlou finanční poptávkou ke krytí nákladů války. První je vydání válečných dluhopisů vládou. Ti, co upisují dluhopisy, platí určité množství peněz za dluhopisy tím, že odčerpají svůj vlastní kapitál anebo si půjčí peníze od třetích stran, které mají likvidní aktiva, které mohou půjčit. Praktickým a důležitým příkladem tohoto jsou hlavní banky, které používají depozita a úspory svých zákazníků k tomu, aby financovaly vládní půjčky. Druhou možností pro ministerstvo financí je zadlužit se u Rakousko-uherské banky. Protože tato banka nemá žádná svoje aktiva, aby je mohla půjčovat státu, jedinou metodou, kterou má k dispozici pro splnění vládních požadavků, je vydání bankovek. Rakousko-uherská banka je v současnosti o málo víc než jen čistě formálním prostředníkem mezi ministerstvem financí a veřejností. Prakticky by bylo jen malým rozdílem, kdyby byl tento prostředník odstraněn a dvě oddělení ministerstva financí (rakouské a uherské) by přímo dávaly papírové peníze do oběhu.

Inflacionismus je politikou, která zvětšováním množství peněz nebo úvěrů usiluje o zvýšení peněžních cen a peněžních mezd nebo se snaží působit proti klesajícím peněžním cenám a peněžním mzdám, které hrozí jakožto výsledek rostoucí nabídky spotřebních statků. Ve snaze porozumět ekonomickému významu inflacionismu se musíme odkázat na základní zákon monetární teorie. Tento zákon říká: Služba, kterou poskytují peníze ekonomické komunitě, je nezávislá na množství peněz. Zda je absolutní množství peněz v uzavřeném ekonomickém systému větší nebo menší není podstatné. V dlouhém období kupní síla peněžní jednotky bude ustavena sama v tom bodě, ve kterém poptávka po penězích bude rovna množství peněz. Skutečnost, že každý jednotlivec by si přál mít více peněž, by nás neměla oklamat. Každý chce být bohatší, mít více statků, a toto vyjádří slovy, že by chtěl míti více peněz. Ale pokud obdrží dodatečné peníze, utratil by je tím, že by zvýšil svoji spotřebu nebo by zvýšil své investice; nezvýšil by vůbec v dlouhém období ani svoji připravenou hotovost, ani by ji nezvýšil významně ve srovnání se svoji nabídkou zboží a služeb. Navíc, uspokojení, které vyvozuje z toho, že obdržel dodatečné peníze, bude záviset na tom, že obdrží větší podíl dodatečných peněz, než jiní a na tom, že je obdrží dříve než jiní. Obyvatel Berlína, který v roce 1914 mohl jásat nad tím, že obdržel neočekávané dědictví 1 tisíc marek, si nemyslel, že částka 1 miliardy marek na podzim 1923 má takovou hodnotu, aby ji věnoval svoji pozornost.

Inflacionismus je politikou, která zvětšováním množství peněz nebo úvěrů usiluje o zvýšení peněžních cen a peněžních mezd nebo se snaží působit proti klesajícím peněžním cenám a peněžním mzdám, které hrozí jakožto výsledek rostoucí nabídky spotřebních statků. Ve snaze porozumět ekonomickému významu inflacionismu se musíme odkázat na základní zákon monetární teorie. Tento zákon říká: Služba, kterou poskytují peníze ekonomické komunitě, je nezávislá na množství peněz. Zda je absolutní množství peněz v uzavřeném ekonomickém systému větší nebo menší není podstatné. V dlouhém období kupní síla peněžní jednotky bude ustavena sama v tom bodě, ve kterém poptávka po penězích bude rovna množství peněz. Skutečnost, že každý jednotlivec by si přál mít více peněž, by nás neměla oklamat. Každý chce být bohatší, mít více statků, a toto vyjádří slovy, že by chtěl míti více peněz. Ale pokud obdrží dodatečné peníze, utratil by je tím, že by zvýšil svoji spotřebu nebo by zvýšil své investice; nezvýšil by vůbec v dlouhém období ani svoji připravenou hotovost, ani by ji nezvýšil významně ve srovnání se svoji nabídkou zboží a služeb. Navíc, uspokojení, které vyvozuje z toho, že obdržel dodatečné peníze, bude záviset na tom, že obdrží větší podíl dodatečných peněz, než jiní a na tom, že je obdrží dříve než jiní. Obyvatel Berlína, který v roce 1914 mohl jásat nad tím, že obdržel neočekávané dědictví 1 tisíc marek, si nemyslel, že částka 1 miliardy marek na podzim 1923 má takovou hodnotu, aby ji věnoval svoji pozornost.