Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Když president Trump nedávno řekl novinám „New York Times“, že je omezován jenom "svoji vlastní morálkou" na místo mezinárodního práva anebo smluv, lidé byli oprávněně šokováni. Lidé, kteří se obávali, že Trumpovo presidentství se může obrátit k autoritářství, doufali (možná marně), že existující omezení, které se pojí s úřadem presidenta, mohou "umírnit" jeho pohledy, ale doposud se to ukázalo jako marná naděje. Podobně, když se (původem indický musulman) Zohran Mamdani stal starostou New York City, někteří doufali, že finanční omezení, kterým by čelil, by omezila jeho ambiciosní plány pro miliardy dolarů na nové služby „zdarma“ pro Newyorčany. Nicméně Mamdani utnul tuto víru, když prohlásil: "Byl jsem zvolen jako demokratický socialista a budu vládnout jako demokratický socialista. Nebudu svoje principy opouštět kvůli strachu, že budu považován za radikála.“  

Korporativní nebo cechovní socialistický systém se tak ukazuje být syndikalismem. Pracovníci zaměstnaní v každém odvětví mají dostat kontrolu nad výrobními faktory a mají pokračovat ve výrobě na svůj vlastní účet. Není důležité, zda bývalí podnikatelé a kapitalisté dostanou zvláštní pozici v novém řádu nebo nedostanou. Nemůžou být již více podnikateli a kapitalisty v tom smyslu v jakém jsou podnikatelé a kapitalisté v tržní ekonomice. Mohou být jen občany, kteří si užívají privilegií v rozhodování, které se týkají managementu a rozdělování příjmu. Společenská funkce, kterou nicméně plnili v tržní ekonomice, je zcela převzata korporací. I kdyby v korporaci měli právo na to činit rozhodnutí jen bývalí podnikatelé a kapitalisté, a i kdyby obdrželi největší díl příjmu, systém bude pořád syndikalismem. 

Korporativismus je programem, nikoliv realitou. To musí být uvedeno hned na začátku, abychom se vyhnuli nedorozumění. Nikde se nepokoušeli uvést tento program do reality. I v Itálii, i přes setrvalou propagandu, ve skutečnosti nebylo nic učiněno proto, aby byl ustaven systém korporátního státu (stato corporativo).

Většina ekonomů zná kontroverzní debatu ohledně záležitosti nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu a tu skutečnost, že Ludwig von Mises a Oskar Lange byli dva hlavní protagonisté této debaty. Mnozí znají Langeho ironickou poznámku, že za to, že nastolil problém, který by socialismu mohl lehce vyřešit, "by socha profesora Misese měla zaujímat čestné místo ve velké hale Ministerstva socializace nebo centrální plánovací komise socialistického státu.“ Ve světle rychlého odchodu od socialistického centrálního plánování a směřování ke svobodnému trhu ve východní Evropě v současné době, se zdá, že by se Langeho ironie mohla stát bumerangem.

Většina ekonomů zná kontroverzní debatu ohledně záležitosti nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu a tu skutečnost, že Ludwig von Mises a Oskar Lange byli dva hlavní protagonisté této debaty. Mnozí znají Langeho ironickou poznámku, že za to, že nastolil problém, který by socialismu mohl lehce vyřešit, "by socha profesora Misese měla zaujímat čestné místo ve velké hale Ministerstva socializace nebo centrální plánovací komise socialistického státu.“ Ve světle rychlého odchodu od socialistického centrálního plánování a směřování ke svobodnému trhu ve východní Evropě v současné době, se zdá, že by se Langeho ironie mohla stát bumerangem.

Nedávno jsem navštívil diskusi v Prosperity Institute ve Spojeném království a jako cizinec jsem poslouchal diskusi, která se zde rozvinula, shledal jsem ji jako znepokojující a věci vysvětlující. Panelová diskuse se zabývala skandálem stran sexuálního zneužívání dětí (grooming gang scandal), předmětem, který zůstává velmi nepohodlným pro britské politiky a kulturní establišment. Co odlišuje tuto diskusi bylo to, že odmítla zlehčování reality toho, co se stalo nebo ustoupit k vyhýbavému jazyku. Diskuse nezhodnotila jenom minulá selhání; odhalila hlubší vzory jakým způsobem britské instituce vykonávají moc. 

V mém příspěvku pro dnešní večer bych se chtěl v tomto svém vystoupení na události „Rothbard Graduate Seminar“ vypořádat se škodlivým a hluboce zakořeněným mýtem o Murray N. Rothbardovi a knize „Zásady ekonomie“ (v originále „Man, Economy, and State“): jmenovitě jde o to, že Rothbard měl povrchní znalosti ekonomie hlavního proudu, když toto pojednání psal. Nic nemůže být vzdálenější od pravdy. Ve skutečnosti Rothbard se v tomto svém pojednání velmi zabýval ekonomickou teorií hlavního proudu.

Navzdory zoufalým podmínkám ve kterých se sami nalézáme, nepovažuji naši situaci za nepříznivou. Vídeň a Rakousko mohou mít před sebou dobrou budoucnost, pokud nebudeme dělat vše, abychom naši situaci zhoršili. Co se děje, je prakticky opakem toho, co potřebujeme, aby se udělalo. Není tak divu, že věci se pro nás vyvíjejí špatně. Dnes žijeme a žili jsme roky tím, že promrháme to, co vytvořila předchozí desetiletí svobodnější ekonomické politiky. Co mne činí optimistickým je ta skutečnost, že celkově ve srovnání s dobou před válkou, světové ceny surovin a potravin, které dovážíme z ciziny, narostly méně než ceny průmyslového zboží, u kterého budeme sto ho vyvážet a méně než obchodní zisky, které může vídeňský byznys vytvářet. Opravdu, naše výdělky z prodeje hotového zboží by mohly být větší, než byly v dřívější době.

Podle zprávy z Kodaně zrušila Sovětská vláda peníze. V budoucnosti se nebude již více platit rubly, ale odběrními lístky (poukázkami), které musí prodejní místa přijímat. Pokud nebudou odběrní lístky využity do dvou měsíců jejich platnost skončí: tím se zabrání tomu, aby tyto lístky obíhaly mezi lidmi jako nějaký druh peněz. Není jasné, zda tyto odběrní lístky mají být denominovány v penězích anebo v určitém množství zboží. V prvním případě by nešlo o nic jiného než o vydání nového druhu peněz. Všechny vlády, které bojovaly proti oslabování své vlastní měny, se pokoušely zabránit kompletní ztrátě její hodnoty tím, že vydaly nový druh peněz, který se pokoušely nějakým způsobem udržet v oběhu. Když už nebyly assignáty po nějaké delší době během Francouzské revoluce přijímány, byly nahrazeny „mandats territoriaux“. Podobně Spojené státy vydaly v roce 1780 nové peníze „new tenor“, když kontinentální bankovky zcela selhaly. Ale pokud jsou nové ruské odběrní lístky splatné ve zboží namísto v penězích pak představují nový experiment.

Relativní úpadek Británie není již více předmětem spekulací, ale jde o měřitelný vývoj. Pokud budou pokračovat současné trendy v příjmu, produktivitě a nákladech na život, Litva je na cestě do roku 2030 předehnat Spojené království v průměrném životním standardu, Polsko pak bude následovat zhruba roku 2034. Co kdysi znělo nepravděpodobně nyní odráží aritmetika růstu: udržující se konvergence ve střední a východní Evropě versus stagnace ve Spojeném království všude mimo Londýn.