Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

No, první věc, kterou řekneme o klasickém liberalismu je, že vyrostl v Evropě, přesněji v západním křesťanství. Je to Evropa, která v té či oné době vyrostla ve společenství s římským papežem, a tak jsou historie Evropy a historie klasického liberalismu úzce propojeny. Otázka, proč to byl tento případ, dala vyrůst rozsáhlé literatuře. Tento přístup k hledání toho, proč Evropa byla jiná, proč se stala tak osobitou, je někdy nazýván institucionálním přístupem ekonomických historiků. Tento jev by mohl být nazván „evropským zázrakem“, podle názvu jedné knihy jednoho z hlavních autorů tohoto přístupu, E. L. Jonese, australského ekonomického historika

Intervencionismus není ekonomickým systémem, to jest, není metodou, která by dovolovala lidem dosáhnout jejich cílů. Je jen systémem postupů, které narušují a nakonec ničí tržní ekonomiku. Překáží produkci a zmenšuje uspokojení potřeb. Neučiní lidi bohatšími; učiní lidi chudšími. Uznejme, že intervencionistická opatření mohou dát jistým jednotlivcům nebo jistým skupinám jednotlivců výhody na náklady ostatních. Menšiny mohou získat privilegia, která je obohatí na náklady jejich spoluobčanů. Ale většina nebo celý národ, utrpí díky intervencionismu jen ztráty. 

Intervencionismus není ekonomickým systémem, to jest, není metodou, která by dovolovala lidem dosáhnout jejich cílů. Je jen systémem postupů, které narušují a nakonec ničí tržní ekonomiku. Překáží produkci a zmenšuje uspokojení potřeb. Neučiní lidi bohatšími; učiní lidi chudšími. Uznejme, že intervencionistická opatření mohou dát jistým jednotlivcům nebo jistým skupinám jednotlivců výhody na náklady ostatních. Menšiny mohou získat privilegia, která je obohatí na náklady jejich spoluobčanů. Ale většina nebo celý národ, utrpí díky intervencionismu jen ztráty. 

Západní media malovala růžový obrázek o transformační cestě od systému apartheidu v Jihoafrické republice. Jižní Afrika byla široce popisována jako země se slibnou a nadějnou budoucností. Naneštěstí o 35 let později nám realita říká jiný příběh. Neslaný nemastný hospodářský růst vedl k dramatickému zaostávání HDP na hlavu. Původně bylo toto HDP téměř dvojnásobné než byl průměr na hlavu u tzv. rozvíjejících se trhů (emerging markets), Jihoafrická republika nyní padá pod průměr těchto trhů.

Intervencionismus není ekonomickým systémem, to jest, není metodou, která by dovolovala lidem dosáhnout jejich cílů. Je jen systémem postupů, které narušují a nakonec ničí tržní ekonomiku. Překáží produkci a zmenšuje uspokojení potřeb. Neučiní lidi bohatšími; učiní lidi chudšími. Uznejme, že intervencionistická opatření mohou dát jistým jednotlivcům nebo jistým skupinám jednotlivců výhody na náklady ostatních. Menšiny mohou získat privilegia, která je obohatí na náklady jejich spoluobčanů. Ale většina nebo celý národ, utrpí díky intervencionismu jen ztráty. 

John F. Kennedy; Malcom X; Martin Luther King; Robert F. Kennedy a nyní George Wallace: smršť politických atentátů a pokusů o atentáty v posledním desetiletí pokračuje. A můžeme dodat: generál Edwin Walker a George Lincoln Rockwell. U všech těchto krutostí jsme krmeni podle pokryteckých not od liberálů a médií spojených s establišmentem. Na prvním místě se předpokládá, že každý z těchto atentátů byl proveden, musel býti proveden „osamělým střelcem“ – k čemuž můžeme přidat osamělého střelce, který zabil Lee Harveye Oswalda před věznicí. Jeden samotář, vyšinutý psychopat, jehož motivy jsou tak samozřejmě záhadné a nejasné, a který nikdy, nikdy nejednal ve shodě s nikým.

Takylibertarián je určitě rodu mužského, protože hnutí bylo vždy samozřejmě převážně mužskou záležitostí. A naneštěstí to málo libertariánských aktivistek trpí stejným syndromem jako muži. Chová se jako dvacetiletý, i když je čtyřicátník. To sice zní banálně a laskavě, bohužel to ale znamená, že hnutí za dvacet let nedokázalo dospět, ti samí nudní lidé jen zestárli o dvacet let. Takylibertarián není hloupý, a v libertariánské teorii leží od rána do večera. Méně ho však vzrušuje historie, kultura či kontext světových událostí (přesněji řečeno – neví o nich vůbec nic). Výlučným zdrojem jeho znalosti o světě je žánr science fiction; na které je takylibertarián expertem, a které ho velmi dobře izoluje od skutečnosti. Výsledkem toho je, že průměrný řadový člen trockistické sekty toho ví mnohem více o světových záležitostech než všichni kromě hrstky libertariánských vůdců. 

Ve své nástupnické řeči president Trump nazval presidenta Williama McKinleyho (1843-1901, v úřade 1897-1901) „velkým“ a hrdě oznámil, že změnil jméno hory Mount Denali na Aljašce nazpět na název Mount McKinley. Důvodem proč president vyzdvihl McKinleyho ze všech minulých presidentů je velké ocenění toho, že McKinley byl dlouhodobým politickým nástrojem velkého byznysu, zvláště výrobců ze severních států, který obhajoval daně v podobě cel tak zuřivě, že byl nazýván „apoštolem protekcionismu“ a „Napoleonem protekcionismu.“ 

Dříve v tomto měsíci Demokratičtí socialisté Ameriky (Democratic Socialists of America; zkráceně DSA) uspořádali panelovou diskusi o rodině, a to na touto stranou pořádané Socialistické konferenci 2025. Strana popsala předmět diskuse tímto způsobem: „Jaký by měl být vztah levice k rodině? Socialistická analýza jasně ukázala, že forma nukleární rodiny je inherentně represivní, rasistickou a hetero-sexistickou institucí, která účelově zesiluje a umožňuje přežívání kapitalismu.“

Po desetiletí americká centrální banka Federální reservní systém (Fed) pečlivě kultivovala a propagovala myšlenku, že je nějak oddělená a nezávislá na americkém režimu, který ji vytvořil. Tato finta jistě funguje. Ekonomové a mediální znalci se často odvolávají na údajnou „nezávislost“ Fedu, jako by byla tato daná, a jako by zde byla zeď oddělující výkonnou složku moci od centrální banky. Jiní jdou ještě dále a v podkástech a na sociálních mediích se může člověk setkat s různorodými bláznivými teoriemi, které tvrdí, že Fed je nějak na kordy s vládou nebo že Fed se zpovídá jen bankéřům bez ohledu na agendu vlády. Někteří z těch, co jsou popleteni mýtem o nezávislosti Fedu budou občas i tvrdit, že Fed je nějakým druhem benevolentní páté kolony, která se pokouší podminovat rozpočtovou marnotratnost a zachránit dolar před daněmi rozhazující politiky.