Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Kanadská socializovaná zdravotní péče je selháním, měřeno proti tomu, co vláda slibovala, že poskytne. Tom Kent zkušený vládní politik v době, kdy byl přijat v roce 1966 Medical Care Act popsal vládní cíl takto: "Cíl veřejné politiky byl dosti jasný a jednoduchý… zajistit, aby lidé dostali péči, když ji potřebují bez ohledu na jiné záležitosti." Nicméně, podle výzkumu Fraserova institutu mediánová hodnota čekání pacientů v Kanadě na akutní ošetření udávaná praktickými lékaři k datu aktuálního ošetření, byla v roce 2018 19,8 týdnů ve srovnání s 9,3 týdne v roce 1993. Čekání na akutní ošetření (operace) má smrtelné následky: „Soudci Nejvyššího soudu Kanady poznamenaly, že pacienti v Kanadě umírají vlivem čekání na universálně dostupnou zdravotní péči. "Fraserův institut "odhadl, že mezi 25 456 až 63 090… kanadskými ženami mohlo zemřít, jakožto výsledek zvýšené čekací doby mezi roky 1993 a 2009." Když cena něčeho klesne, zatímco ostatní věci se nemění, poptávka naroste. Protože socializovaná zdravotní péče je založená na dluhu a na daních, je cena v okamžiku poskytnutí služby nulová a poptávka tak dramaticky vzroste. Nabídka musí být přidělována, protože by se nikdy s poptávkou při nulové ceně nesetkala. Vláda si byla v roce 1966 plně vědoma základních ekonomických principů. Její slib poskytovat péči "kdykoliv bude potřeba," byl vždy falešným slibem, záminkou pro rozšíření moci a dosahu vlády na účet tisíců mrtvých Kanaďanů.

Náš ekonomický systém – tržní ekonomika, nebo-li kapitalismus – je systémem spotřebitelovi převahy. Spotřebitel je suverén; má, jak praví populární slogan, „vždycky pravdu.“ Podnikatelé jsou nuceni se obrátit k tomu, co spotřebitelé žádají a musí prodávat své zboží za ceny, které si spotřebitelé mohou dovolit a jsou připraveni zaplatit. Podnikatelská operace je očividným selháním, jestliže prodej nekryje všechny podnikatelovy výdaje, které vydal na výrobu zboží. Tak spotřebitelé nákupem za určité ceny určují také výši mezd, které jsou vypláceny všem, kteří mají účast v daných odvětvích.

Náš ekonomický systém – tržní ekonomika, nebo-li kapitalismus – je systémem spotřebitelovi převahy. Spotřebitel je suverén; má, jak praví populární slogan, „vždycky pravdu.“ Podnikatelé jsou nuceni se obrátit k tomu, co spotřebitelé žádají a musí prodávat své zboží za ceny, které si spotřebitelé mohou dovolit a jsou připraveni zaplatit. Podnikatelská operace je očividným selháním, jestliže prodej nekryje všechny podnikatelovy výdaje, které vydal na výrobu zboží. Tak spotřebitelé nákupem za určité ceny určují také výši mezd, které jsou vypláceny všem, kteří mají účast v daných odvětvích.

Rothbard ukázal na poučení, které rakouská ekonomické teorie může přinést k ekonomické historii ve své knize "America's Great Depression" (1963). (93) Daleko od toho být důkazem o selhání neregulovaného kapitalismu, deprese z roku 1929 ilustruje spíše nebezpečí vládních zásahů do ekonomiky. Ekonomický kolaps přišel jakožto nutná korekce umělého boomu vyvolaného monetární expanzí Federálního reservního systému (Fedu) během 20. let 20. století. Pokusy vlády "vyléčit" úpadek posloužily jen k tomu, že věci ještě zhoršily.

Často se tvrdí, že "svobodný obchod" je spojen se "svobodnou imigrací," tak jako je "protekcionismus" spojen s "omezenou imigrací." Tedy, tvrdí se proto, že je možné, aby někdo mohl kombinovat protekcionismus se svobodnou imigrací anebo svobodný obchod s omezenou imigrací, avšak tyto pozice jsou intelektuálně nekonzistentní, a tudíž chybné. Proto, pokud se lidé chtějí vyhnout chybám, mělo by jít o výjimky spíše než o pravidlo. Tento fakt, do té míry nakolik jde o postoj k této záležitosti, se jeví být konzistentním s tímto tvrzením. Jak poslední republikánské presidentské primárky ukázaly, pro příklad většina stoupenců svobodného trhu obhajuje relativně volné a nediskriminační imigrační politiky, zatímco většina protekcionistů je zastánci vysoce restriktivních a selektivních imigračních politik.

Často se tvrdí, že "svobodný obchod" je spojen se "svobodnou imigrací," tak jako je "protekcionismus" spojen s "omezenou imigrací." Tedy, tvrdí se proto, že je možné, aby někdo mohl kombinovat protekcionismus se svobodnou imigrací anebo svobodný obchod s omezenou imigrací, avšak tyto pozice jsou intelektuálně nekonzistentní, a tudíž chybné. Proto, pokud se lidé chtějí vyhnout chybám, mělo by jít o výjimky spíše než o pravidlo. Tento fakt, do té míry nakolik jde o postoj k této záležitosti, se jeví být konzistentním s tímto tvrzením. Jak poslední republikánské presidentské primárky ukázaly, pro příklad většina stoupenců svobodného trhu obhajuje relativně volné a nediskriminační imigrační politiky, zatímco většina protekcionistů je zastánci vysoce restriktivních a selektivních imigračních politik.

Nehodlám se zde věnovat problematice exekutivních příkazů. Spíše hodlám reagovat na vývoj architektury a odezvu na onen příkaz. Já jsem asi ten poslední člověk, který by horoval za nové státní budovy. Spíše je zajímavé, že když už se staví (a nemusí!), tak se stát, kromě loupení zdrojů na jejich stavbu a vymýšlení dalších tyranských opatření, která v těch budovách budou vymýšlena, vyžívá v tom, aby byli nebozí nevolníci týráni ještě po stránce estetické.

Rychle: Jaká je nejpronásledovanější menšina ve Spojených státech? Ne. Mýlíte se. (A není to vůbec Big byznys: jedno z nejsměšnějších prohlášení Ayn Randové.) Dobře, zvažme toto: která skupina byla postupně postavena mimo zákon, ostouzena a očerňována prvně vládou, a potom ve své většině společností, která následovala své vedení? Která skupina, která je daleka toho, aby vyšla ze „záchodu,“ byla doslova přinucena vrátit se na záchod po staletích, kdy hrdě chodila po veřejných náměstích? A která skupina tak tragicky převzala hodnotový systém svých utlačovatelů, tak že je hluboce zahanbená a provinilá kvůli praktikování svých rituálů a zvyků? Která skupina je tak ubyta, že nikdy nepomyslí na obhajobu sebe sama, jakýmkoliv pokusem, který je veřejně odsouzen a vysmíván? Která skupina je takovým hříšníkem, že použití lékařské statistiky proti ní je považováno za legitimní prostředek zasloužilého řádu?

Ve středu (28.4.2021) předseda Federálního rezervního systému (Fedu) Jerome Powell ukázal, jak jednoduché otázky ne vždy dostanou jednoduché odpovědi. Když mluvil k mediím po posledním mítinku Federal Open Market Committee (FOMC), byly položeny některé obtížné otázky. Tak moc obtížné, že Powell si musel zopakovat jednu otázku sám pro sebe: "Kdy bude ekonomika stát na svých vlastních nohách?" Ihned na ni navázal: „Nejsem si jistý, jaká je přesná povaha této otázky.“

Rothbard plánoval, že kniha „Man, Economy and State“ (česky vyšlo jako Zásady ekonomie) bude obsahovat závěrečnou část, která představí souhrnnou klasifikaci a analýzu typů vládních intervencí. Naneštěstí tato část knihy se objevila v původní edici jen v dost zkrácené formě. Její plné vydání přišlo až roku 1970 pod názvem „Power and Market“ (česky Ekonomie státních zásahů) (36) Kompletní verze „Man, Economy and State with Power and Market“, jak Rothbard původně zamýšlel, že bude vypadat, byla nakonec publikována v roce 2004.