Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Jedno z mála důležitých opomenutí v knize profesora Higgse je klíčová role postmileniálského pietistického protestantismu ve směřování směrem k etatismu ve Spojených státech. Agresivní „evangelická“ forma pietismu, převládající od 30. let 19. století na severu, ovládla do 90. let 19. století jižanský protestantismus a hrála klíčovou roli v progresivistickém hnutí po přelomu století a během 1. světové války. Evangelický pietismus měl za to, že předpokladem pro to, aby byl člověk spasen je to, že tento udělá, co může, aby byli spaseni i všichni ostatní. A udělat, co může, znamenalo, že stát se musí stát klíčovým nástrojem při maximalizaci šancí lidí na spasení. Obzvláště stát hraje ústřední roli v potlačení hříchu, a v tom, že „učiní Ameriku zbožnou.“ Pro pietisty byl hřích velmi široce definován, jakožto jakákoliv moc, která mohla zatemnit mysl lidí tak, že nemohli používat teologickou svobodnou vůli k dosažení spasení. Zvláště důležité bylo otroctví (až do Americké občanské války), démon rum a římskokatolická církev, vedená antikristem v Římě. V dekádách po občanské válce převzala místo otroctví „rebelie“ v pietistickém obviňování jejich velkého politického nepřítele, Demokratické strany.

Mnoha z nás bez ohledu na to, jak hodně jsme znalí historie, politických záležitostí nebo socioekonomických záležitost, se současné podmínky na Západě a zvláště v Evropě, mohou někdy zdát jako zápletka špatného filmu. Často se říká, že historie se nikdy neopakuje sama, ale že se rýmuje, a co dnes vidíme dnes je velkým příkladem tohoto rýmování. Nicméně, člověk by očekával, že přinejmenším někteří z těch, co mají na starost "velká rozhodnutí" se něco naučili z chyb minulosti - pokud ne z chyb svých předchůdců, tak přinejmenším svých vlastních.

Ještě jeden poslední vědecký triumf pro Rothbarda zůstal, ačkoliv se bohužel objevil až po jeho smrti. Ve dvou masivních svazcích "Economic Thought Before Adam Smith" a "Classical Economics" představil puntičkářsky detailní a erudované vysvětlení historie ekonomické teorie. Pro Rothbarda měla historie ekonomie neobvykle široký rozsah. Pro něj zahrnovalo nejen ekonomickou teorii, ale prakticky všechnu intelektuální historii jako takovou. Přistupuje ke konečné a dobře promyšlené interpretaci hlavních ekonomických kontroverzí.

V nové environmentální éře, je role přiřčená zemědělství prvně zmírňování environmetálních rizik a rizik ohledně znečištění. Zabývání se zajišťováním potravin a jídla pro světovou populaci má jen druhořadý význam. Evropský Green Deal ukazuje trend, když jeho dvě jádrové strategie, hospodaření na vidličku (farm to fork; F2F) a biodiversita, prakticky odhalují celé environmetální pokrytectví. Obě strategie jsou poháněny ušlechtilým záměrem zvýšit udržitelnou produkci potravin, a tak obnovit biodiversitu, ale nezamýšlené následky tohoto směřování jsou většinou neznámé, a tak nejsou nikdy diskutovány ze všech stran pohledu.

Energetická politika, která brání investicím do některých technologií, která je založená na ideologických pohledech a ignoruje zabezpečení dodávek, je odsouzena k hlučnému selhání. Energetická krise v Evropské unii nebyla vytvořena selháním trhu nebo nedostatkem alternativ. Byla vytvořena politickým protlačováním a vnucováním.

V současnosti se v Německu vede diskuse o ústavnosti dodatečné vládní půjčky o 60 miliardách euro. Půjčka je probírána proto, že Německo má ústavní dluhovou brzdu. Dluhová brzda omezuje možnost vlády v tom, aby se zadlužovala a tlačí ji směrem k vyrovnanému rozpočtu v běžných časech. V čase nouze nicméně, dluhová brzda dovoluje výjimky a vyšší deficity, které by bojovaly proti nouzové situaci. Nepřekvapivě bylo vydáno obrovské množství dluhů ve snaze zvládnout koronavirovou krisi.

Mám tři cíle. První, chci objasnit povahu a funkci soukromého vlastnictví. Druhý, ujasnit rozdíl mezi „společnými“ statky a vlastnictvím a „veřejnými“ statky a vlastnictvím, jakožto i vysvětlit konstrukční chybu, vrozenou instituci veřejných statků a vlastnictví. Třetí, chci vysvětlit zdůvodnění a principy privatizace.

Vláda je územním monopolistou na donucení - agenturou, která se může účastnit na trvalém, institucializovaném porušování vlastnických práva a ve vykořisťování - ve formě vyvlastnění, zdanění a regulací - majitelů soukromého majetku. Nepředpokládáme-li nic jiného než vlastní zájem na straně vládních představitelů, pak je nutné očekávat, že všechny vlády využijí tohoto monopolu a budou vykazovat tendenci k nárůstu vykořisťování. Nicméně, nemůžeme očekávat, že každá forma vlády bude stejně úspěšná v této snaze anebo bude monopol provozovat tím stejným způsobem. Spíše, ve světle elementární ekonomické teorie můžeme očekávat, že chování vlády a důsledky vládní politiky na občanskou společnost budou systematicky odlišné podle toho, zda je vládní aparát vlastněn soukromě anebo veřejně.

Vláda je územním monopolistou na donucení - agenturou, která se může účastnit na trvalém, institucializovaném porušování vlastnických práva a ve vykořisťování - ve formě vyvlastnění, zdanění a regulací - majitelů soukromého majetku. Nepředpokládáme-li nic jiného než vlastní zájem na straně vládních představitelů, pak je nutné očekávat, že všechny vlády využijí tohoto monopolu a budou vykazovat tendenci k nárůstu vykořisťování. Nicméně, nemůžeme očekávat, že každá forma vlády bude stejně úspěšná v této snaze anebo bude monopol provozovat tím stejným způsobem. Spíše, ve světle elementární ekonomické teorie můžeme očekávat, že chování vlády a důsledky vládní politiky na občanskou společnost budou systematicky odlišné podle toho, zda je vládní aparát vlastněn soukromě anebo veřejně.