Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Oceňovaný projekt Rapid Re-Housing (zkráceně RRH) se realizoval v Brně v letech 2016-2018 a měl za cíl ukončit bytovou nouzi 50 rodin s dětmi. Po pěti letech projekt opustila více jak polovina rodin. Přišla o sociální bydlení.

Oceňovaný projekt Rapid Re-Housing (zkráceně RRH) se realizoval v Brně v letech 2016-2018 a měl za cíl ukončit bytovou nouzi 50 rodin s dětmi. Po pěti letech projekt opustila více jak polovina rodin. Přišla o sociální bydlení.

Pohled místních politiků na vyloučené lokality patří k zajímavým věcem, které občas stojí za prozkoumání. V následujícím článku se podíváme (nejen) na postoje lokálních politiků z města Krupky (okr. Teplice). Krupka má velkou vyloučenou lokalitu převážně (nikoliv však zcela) obydlenou Romy. Ve zdejší vyloučené lokalitě žije zhruba 4 tisíce obyvatel, přesné číslo však nelze zjistit, jelikož nejsou všichni obyvatelé hlášeni k trvalému pobytu. Je to však tak jako tak poměrně dost obyvatel. Co si myslí zdejší politici?

Svoji známou studii „Cikáni“ napsal původem německý Žid Werner Cohn (1926-2018) už v roce 1973. Primárně se tato zabývá severoamerickými Cikány, což je potřeba mít na paměti, ale i tak je kniha pro české čtenáře zajímavá. Navíc díky době, ve které tato kniha vznikla, se dá říci, že je prostá nánosu dnešní politické korektnosti. Podívejme se nyní na některé zajímavosti z této knihy.

Může za situaci Romů většinová společnost? Možná ano, ale v případě zdraví to neplatí. Podívejme se, co se o zdraví Romů píše v časopise „Sociální práce/Sociálná práca“ o zdravotním stavu romské populace. Tento časopis vydává „Asociace vzdělavatelů v sociální práci“, která sídlí v Brně v budově Fakulty sociálních studií zdejší Masarykovy univerzity. Členy této asociace jsou veřejné univerzity a střední školy, případně i soukromé školy a podobně.

Časopis státního "Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí" přinesl v čísle 2/2015, ročník 9 článek "Konsenzuální konference o bezdomovectví v ČR: příprava, průběh a výstupy", kde se mimo jiné píše, že: "Nemá za těchto okolností smysl solidaritu s lidmi bez domova podmiňovat detailním odhalením příčin, za nichž k dané situaci došlo, a to jednak s ohledem na jejich složitost a provázanost, jednak s ohledem na nemožnost určit prvotní příčinu. Nemá ani smysl podmiňovat pomoc ze strany společnosti zkoumáním míry osobního selhání lidé bez domova, míry zavinění této situace či projevené snahy tuto situaci řešit.". Prostě je nutné bezdomovcům z vašich peněz přispět bez ohledu na všechno možné. Podívejme se nyní, komu můžete povinně pomáhat nebo mu již pomáháte.

Ve veřejně vlastněném časopise "Fórum sociální politiky" číslo 3, z roku 2016 (ročník 10) vyšel článek na téma "Sociální situace v Česku pohledem zprávy Caritas Cares". Mimo jiné se zde píše, že výzkum názorů sociálních pracovníků, přinesl i tuto zprávu: "50 % sociálních pracovníků, kteří se podíleli na výše zmíněném průzkumu Charity ČR, označilo chudobu pracujících jako jeden z nejobávanějších problémů týkajících se chudoby a sociálního vyloučení v České republice. Podle jejich názoru český pracovní trh postrádá dostatek kvalitních pracovních příležitostí. To se odráží na platech, které nedokáží pokrýt základní potřeby (např. ubytování), i v nespravedlivých pracovních podmínkách, které nutí lidi k neplacené práci přesčas. Běžně se finančně podhodnocené pracovní pozice vyskytují např. v sociálních službách a školství. Ve výrobním sektoru drží zaměstnavatelé nízké mzdy pod tlakem vyhrůžek, že přesunou výrobu do zemí s nižšími výrobními náklady." [1]. Zdá se, jakoby za problém relativní chudoby pracujících mohli zaměstnavatelé, kteří nenabízí dostatek kvalitních pracovních příležitostí a nabízejí podhodnocené pracovní pozice. Ale věc tak jednoduchá není.

V této stati se podíváme na populární měření chudoby a na úskalí, která jsou s tímto měřením spojena. Podíváme se také na to, že filozofie těchto měření vedou k tomu, že chudoba je v naší společnosti trvalou a nemůže být nikdy významně potlačena.

V časopisu placeném vládou a zvaném "Fórum sociální politiky" číslo 5, rok 2015 vyšel zajímavý článek pod názvem "Vliv reformy systému služeb zaměstnanosti v ČR na realizaci sociálních šetření u agendy hmotné nouze". Článek se primárně zabývá reformou státního sociálního systému připravenou a spuštěnou vládou Petra Nečase a nepříliš povedenými dopady této reformy a konstatuje, že záměry reformy nebyly naplněny [1]. Dle mého názoru šlo spíše je o administrativní reformu stávajícího systému. O tom zde však psát nechci. Chci se naopak zaměřit na v článku popsanou četnost kontroly pobírání sociálních dávek, a to konkrétně dávek v hmotné nouzi. Jedná se o příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Tím samozřejmě nejsou vyčerpány všechny sociální dávky, například příspěvek na bydlení. Výše zmíněný článek však pojednává jen o dávkách v hmotné nouzi.

Nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných v České republice dodnes představuje ostrůvek svobody v moři povinných státních pojištění. Pojďme se na něj v této stati podívat.