Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Kdokoliv, kdo zná Lew Rockwella, ví, že se o sebe umí postarat, že nepotřebuje mě nebo kohokoliv jiného, aby intervenoval na jeho obranu. Ve skutečnosti si Lew užívá, když ohledně jeho osoby libertariánům přeskočí, poněvadž to potvrzuje jeho již nízké mínění o modálních libertariánech. Ale já už toho začínám mít po krk. Mám plné zuby kreténů a pologramotů, oslů, kteří by měli problém i s větným rozborem. Kteří za své mizerné životy ničeho nedosáhli, zato dávají na odiv svou neskutečnou drzost, nebetyčné chucpe, když si myslí, že jen tak vyloučí Lewa z libertariánství.

Pokud nabídnete malému chlapci jednu sladkost dnes nebo deset zítra, tak si vybere tu jednu. To proto, že děti mají, jak ekonomové říkají, "vysoké časové preference". Chtějí to a chtějí to nyní. Budoucnost je zahalena mlhou. Trestání dětí musí vzít toto v potaz. Jedno pořádné plácnutí na zadek může mít efekt. Hrozba žádné televize celý příští rok mít efekt nebude. Toto se mění s tím, jak stárneme. Více o budoucnosti přemýšlíme a více se o ni staráme. Vlastně je to samotné jádro procesu dospívání. Plánujeme, šetříme, investujeme a odkládáme dnešní uspokojení na zítra. Ale, jak poukázal ekonom Murray N. Rothbard, pouliční zločinci mají časové preference rozmazlených dětí. Vyhlídka strávení příštích dvanácti měsíců za mřížemi na ně nemá v podstatě žádný účinek. 

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Dnes plyne základní ohrožení svobody z programu levičáků, který podporuje absolutní rovnost. V této kapitole prvně popíšeme rovnostářství obecnými termíny a potom budeme diskutovat jeho hlavní a nejnebezpečnější projev. To jest pokus o zničení tradiční rodiny, charakteristického rysu civilizace. Homosexualistická agenda požadující mezi mnoha jinými revolučními opatřeními stejnopohlavní manželství a feministické hnutí hrají přední roli v tomto spiknutí proti rodině. Ve snaze o udržení svobodné společnosti, je podstatné to, že tradiční rodina tj. spojení jednoho muže a jedné ženy v manželství, ve většině případů vedoucí k rodině, bude zachováno. Ludwig von Mises nabízí nějaké vážné pohledy na tuto otázku.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Marxisti byli notoricky známí pro rivalitu i nad nejjednoduššími rozdíly. Jedna skupina se oddělila od druhé, obrátila pořádek slov skupiny, od které se oddělila a prohlásila sama sebe za novou a čistou skupinu. První skupina byla, novou skupinou prohlášena jako část fašistické konspirace k potlačení přicházejícího triumfu pracujících, ačkoliv rozdíly mezi těmito dvěma skupinami byly zcela nezjistitelné i expertům. Neformální debaty vedené mezi libertariány v těchto časech o tom, zda lidé mají být „thick“ (progresivní) nebo „thin“ (zásadoví) libertariány, jsou jiného charakteru. Zasahují samotné jádro toho, co je to libertarianismus. 

Dle uvedeného článku z dnešních „The Wall Street Journal“ japonská vláda provedla vymetení stavebního zákona na přelomu století, dovolujíce větší, hustější stavby domů a zmocňujíce soukromé poradce k vydávání stavebních povolení, v podstatě vytvořila „volné obchodní zóny“ pro nový rozvoj, slovy jednoho odborníka. Vskutku, zatímco americká města mají stovky oddělených územních kategorií, které neustále kontrolují jaké aktivity se můžou odehrávat na jednotlivém kusu země, Japonsko má jen 12 územních kategorií, které toho také více přípouštějí. V Japonsku může být bydlení pořád postaveno na půdě zónované pro komerční a průmyslové použití, zatímco i nejvíce residenční zónování povoluje malé obchody a kanceláře. Srovnejme to s některými americkými městy, kde regulace územního plánování dovolují pro příklad restauraci na pozemku komerčně zaměřené zóny, ale už ne jiný byznys. Také ohromně napomáhá věcem ten fakt, že v Japonsku je nejrozvinutější právo zásluhy (by right), znamenající, že dokud váš projekt je v souladu se základním územním plánem, máte právo stavět. Mnoho měst v USA poskytlo úředníkům volnost k odmítání projektů, tedy něco co zdržuje souhlas s novými stavbami a láká NIMBYismus všeho druhu.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Magna Carta nebyla základem, nýbrž dokumentovala a stavěla na vztazích, rozvíjených ve středověku po staletí – středověké právo. Ve středověkém právu nebyla žádná „svévolná moc tyrana“, poněvadž na krále se vztahovalo stejné právo. Nebyl nad ním.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.