Jdi na obsah Jdi na menu
 


Texty jiných autorů

Zde se budou objevovat případné texty jiných autorů. Některé texty jsou ve formátu pdf.

 

 

 

Příspěvky

Libertariánské otevřené hranice: Oxymoron v teorii a praxi

6. 12. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Po přečtení nesmyslného článku "Obhajoba zrušení státních hranic" na webu Liberálního (a neomarxistického) institutu, nabízím článek o tom, jak je to z pohledu svobodné společnosti správně: "Otevřené hranice jsou špatnou libertariánskou teorií a mohou být implementovány v praxi jen iniciováním násilné agrese. Jakmile obhájci otevřených hranic toto rozpoznají a akceptují, pravděpodobně se může dialog ohledně tohoto předmětu konečně pohnout směrem k nějakým smysluplnějším závěrům. V tomto světě je nutné zahrnout do diskusí nějaké koncepty, které libertariánská teorie přímo neřeší. Toto je jedno z témat, kde to platí."   

 

Genetické příčiny rasových rozdílů u IQ

28. 11. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Profesor Jensen je stejně upřímný při vysvětlování toho, že geny odpovídají za zachování rozdílů v IQ mezi rasami. Za prvé zjistil, že přibližně polovina – nebo-li 50 tisíc – z genů, které zpestřují lidské bytí hrají roli při fungování mozku, a že 30 tisíc ovlivňuje výlučně mozek. Bylo by udivující, pokud by geny nehrály hlavní roli stran inteligence, a kdyby se rasy, které se odlišují fyzicky v mnoha ohledech, se nelišily stran fungování mozku.

 

Proč se marxismus přesunul z ekonomie ke kultuře

21. 11. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

V tomto nedávném článku z časopisu Reason, senior editor Brian Doherty ujišťuje čtenáře, že “kulturní marxismus” není nic, než “paranoia” vyčarovaná “konspirační pravicí”, aby poskytla krytí pro jejich nenávist k „multikulturalismu a právům gayů a radikálnímu feminismu.“ Otevřeně zesměšňuje ideji, že neklamný nárůst politik identity v posledních několika dekádách nemá, co dělat se „zlověstnými machinacemi komunistů snažících se nás zotročit.“ Jeden musí být dle Dohertyho „pomýlený“ a „hloupý“, aby věřil, že takovéto smluvené úsilí k vytváření seskupení na základě rasových, národnostních a genderových identit, které by nahradilo ekonomické „třídní“ identity klasického marxismu, je něco více než jen „pochybnou konspirační teorií“. Toto Dohertyho stanovisko je zvláště pochybné s ohledem na ten fakt, že socialističtí lídři otevřeně psali o této strategii po dekády.

 

Mýtus selhání kapitalismu III

16. 11. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Téměř universálním názorem vyjadřovaným v těchto dnech je to, že ekonomické krize současnosti značí konec kapitalismu. Kapitalismus údajně selhal, prokázal se neschopným řešit ekonomické problémy, a tak lidstvo nemá jinou alternativu, jestliže má přežít, než přejít k plánované ekonomice, k socialismu. 

 

Mýtus selhání kapitalismu II

13. 11. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Téměř universálním názorem vyjadřovaným v těchto dnech je to, že ekonomické krize současnosti značí konec kapitalismu. Kapitalismus údajně selhal, prokázal se neschopným řešit ekonomické problémy, a tak lidstvo nemá jinou alternativu, jestliže má přežít, než přejít k plánované ekonomice, k socialismu. 

 

Mýtus selhání kapitalismu

10. 11. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Téměř universálním názorem vyjadřovaným v těchto dnech je to, že ekonomické krize současnosti značí konec kapitalismu. Kapitalismus údajně selhal, prokázal se neschopným řešit ekonomické problémy, a tak lidstvo nemá jinou alternativu, jestliže má přežít, než přejít k plánované ekonomice, k socialismu. 

 

Rodina jako základ

8. 11. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Nu, co takhle zničení společnosti, jestliže je zničena rodina. To nebude trvat dlouho: výsledky hovoří sami za sebe. Ve většině lidských společností, kulturách a komunitách, kde rodina není ceněna, nemůže být nalezena občanská společnost. Pro všechny ty, kteří věří, že toto vše je jen konzervativní moralizování, zvažte možnost, že libertariánská společnost bude mnohem méně libertinskou společností, než společnost v jaké žijeme dnes. Kdo bude subvencovat libertinský životní styl v libertariánské společnosti, tak jak to dělá stát nyní? Nemanželské děti jsou pravděpodobně nejzřejmějším příkladem, ale pokud chci utratit nějaký čas na sestavení seznamu, mohu přijít s několika dalšími příklady.

 

Hoppe a imigrace

4. 11. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Dostal jsem ještě jeden Hoppeho článek o imigraci mailem od někoho, kdo nesouhlasí s Hoppeho pohledem na tuto otázku. Ten článek se nazývá „On Free Immigration and Forced Integration“. Hoppe prochází otázku toho, kdo vlastní majetek. V anarchokapitalismu je to jasné: všechen majetek je vlastněn jednotlivci anebo soukromými entitami. Za takových okolností se zdá být těžké nesouhlasit s Hoppeho závěry ohledně imigrace. Potom se Hoppe přesunuje k některým typům monarchie a končí pohledem na dnešní západní demokracie. Zde nastává to, že se tato záležitost stává pro některé mlhavou. Někteří jsou neochotní anebo neschopní rozšířit princip, který zní perfektně ve společnosti s kompletním soukromým vlastnictvím a aplikovat jej na dnešní svět.

 

Kulturkampf neskončil, kulturkampf trvá!

18. 10. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

U amerických libertariánů se už dobře třicet let dějí divné věci. A vzhledem k tomu, že alespoň v tomto ohledu Amerika skutečně udává směr, tak bylo jen otázkou času, než se to převalí i k nám. Nejnověji toto vybublalo na povrch s Urzovým článkem "Konzervativní versus progresivističti anarchokapitalisté" a článkem Martina Štěpaníka „Polemika s Urzovým článkem o rozdílech mezi pravicovými a levicovými libertariány“, či spíše v komentářích k těmto článkům.

 

Dvojí standard černošského rasismu

15. 10. 2018

| Rubrika: Texty jiných autorů

Když jsem byl dítě, domníval jsem se, že rasismus bylo něco, co se stalo, když moje rodiče byli dětmi. Předpokládal jsem, že to je již dávno za námi a žil svůj život podle toho. Potom jsem se přestěhoval do města, kde bylo více černých než bílých a brzy zjistil jak naivně hloupým jsem byl. Rasismus je živý a daří se mu. Slyšel jsem bílý suchar, bělouš, bílá pakáž, nádeník, vidlák, zab bělouše, dostaň bělouše a podobně nepočítatelně vícekrát, než jsem slyšel ono strašlivé slovo na „N“ v tomto ne až tak férovém městě, které vyrostlo z popela než až tak občanské války. Připomínky na válku jsou všude, ale procházející se historik by měl raději sledovat své kroky, když hledá tyto připomínky, aby neriskoval vstup do špatné čtvrti, když má špatnou barvu kůže. To se stalo mě a je pro mě těžké tomu uvěřit. Opravdu lidé ještě myslí tímto způsobem?