Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Češi, nejsme v tom sami! I jinde mají vskutku výběrové politické panoptikum! A zrovna ve Francii celá politická situace připomíná názvy starých dobrých filmových komedií s Louisem de Funes jako „Tonoucí se stébla chytá“ nebo „Pošetilost mocných“.

V časech, kdy se diskutují reformy Federálního reservního systému otevřeněji než dříve, se zdá být vhodné se na prvním místě zamyslet také nad nejzákladnější myšlenkou, zda centrální banky jsou vůbec potřebné. V roce 1936 Vera C. Smithová (později Lutzová) publikovala svoji doktorskou disertaci "Zdůvodnění centrálních bank" sepsanou za vedení Friedricha A. von Hayeka na Londýnské ekonomické škole. Smithová zhodnotila ekonomické kontroverze okolo centrálního bankovnictví z 19. do raného 20. století ve Francii, Belgii, Německu, Anglii, Skotsku a Spojených států. Smithová jasně ukázala, že centrální banky nejsou výsledkem přirozeného vývoje v bankovním sektoru, ale vznikají díky přízni vlády.

Zkušenost s rekvalifikacemi nezaměstnaných.

V den věnovaný vzpomínce na Karla Mengera v pasáži Vídeňské univerzity, je jen vhodné se podívat na práci, kterou Rakouská ekonomická škola, založená Karlem Mengerem, vytvořila. Nejde o velebení mrtvé a minulé věci. I když muži, kteří ji vytvořili, zemřeli, jejich dílo žije dále a stalo se základem pro všechna vědecká úsilí v ekonomické teorii. Žádné ekonomické myšlení nemůže dnes přijít na mysl, aniž by nestavělo na základech, které učili Menger a jeho škola. Je obecně akceptováno, že začátek nové éry v historii naší vědy je označen prvním vědeckým vystoupením Mengera na scénu s jeho "Principy ekonomie" [Grundsätze der Volkswirtshaftslehre], publikovanými v roce 1871.  

Libertariáni se často zaměřují na analýzu dvou jednotek: jednotlivce a státu. Ale jednou z nejdramatičtějších a nejvýznamnějších událostí naší doby bylo bouřlivé vzkříšení třetího aspektu reálného světa: národa.

Článek, který dokazuje, že L. v. Mises může být s klidem považován za zakladatele teorie veřejné volby.

Aplikovat termín "skupinové napětí" k označení současných antagonismů je jistě eufemismus. To čemu musíme čelit, jsou konflikty považované jako nesmiřitelné a ústící v téměř kontinuální války, občanské války a revoluce. Pokud zde máme mír, důvodem není zajisté láska k míru založená na filozofických principech, ale fakt, že dotčené skupiny ještě nedokončily přípravy pro boj a zvažování nákladů, čekají na příznivější moment, aby udeřily jako první.

Článek, který dokazuje, že L. v. Mises může být s klidem považován za zakladatele teorie veřejné volby.

Aplikovat termín "skupinové napětí" k označení současných antagonismů je jistě eufemismus. To čemu musíme čelit, jsou konflikty považované jako nesmiřitelné a ústící v téměř kontinuální války, občanské války a revoluce. Pokud zde máme mír, důvodem není zajisté láska k míru založená na filozofických principech, ale fakt, že dotčené skupiny ještě nedokončily přípravy pro boj a zvažování nákladů, čekají na příznivější moment, aby udeřily jako první.

Článek, který dokazuje, že L. v. Mises může být s klidem považován za zakladatele teorie veřejné volby.

Aplikovat termín "skupinové napětí" k označení současných antagonismů je jistě eufemismus. To čemu musíme čelit, jsou konflikty považované jako nesmiřitelné a ústící v téměř kontinuální války, občanské války a revoluce. Pokud zde máme mír, důvodem není zajisté láska k míru založená na filozofických principech, ale fakt, že dotčené skupiny ještě nedokončily přípravy pro boj a zvažování nákladů, čekají na příznivější moment, aby udeřily jako první.

Ne, že bych to zrovna na sto procent předvídal, ale překvapilo mne to méně, než výsledky Brexitu. Zřejmě to bylo tím, že sleduji jiné zdroje, než prolhané oficiální průzkumy. Když jsem to brzy ráno zalomil, měl už Trump v kapse s velmi slušným náskokem Ohio a těsně i důležitou Floridu a Severní Karolínu. Slušně si vedl i v New Hampshire a průmyslových státech okolo Velkých jezer, kde normálně vítězí Demokraté. Ještě nebylo rozhodnuto, ale vyvíjelo se to pro něj dobře. A když jsem o pár hodin později vstal, svítily na mě červeně státy Iowa, Wisconsin a Pennysylvánie, a na monitoru stálo černé na bílém: „Prezident Trump“.

Tentokrát marionetě Hillary zaškubaly provázky táhnoucí se z vedení její kampaně, aby jí daly najevo, že je třeba si nechat naprogramovat projev proti relativně novému jevu tzv. „Alt-Right“. Výsledek byl mimořádně imbecilní. Když už tedy vylezla za denního světla ze své rakve, mohla se také obtěžovat plebejcům sdělit, jak si hodlá na pozici prezidenta počínat. Místo toho třicet minut blábolila, napumpovaná kdovíjakým svinstvem, aby se vůbec udržela na nohách, a stihla spojit Trumpa, Farage, Alt-right a jiná „temná zákoutí internetu“, a označila je za rasisty a členy rozsáhlého pravicového spiknutí se sídlem v Kremlu. Jasně, všichni okolo jsou pravicoví spiklenci, rasisti a ruští agenti, jen ona je letadlo. Bábě už evidentně kape na karbid a ten její Alzheimer (?) se progresivně zhoršuje. Není to poprvé, co Clintonová zmínila „rozsáhlé pravicové spiknutí“. Již před osmnácti lety o něm mluvila, když její manžel Bill už asi po stopadesáté strkal penis, kam neměl a zrovna mu to následné chorobné lhaní náhodou neprošlo. Ale CO je to ta „Alt-right“, kterou bláznivá Viktorka Hillary zmínila? Je Alt-right spolek rasistů z temných zákoutí internetu?