Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Katalánská regionální vláda signalizovala, že plánuje přijít s hlasováním o secesi od Španělska v neděli 9. listopadu [2015]. Španělská centrální vláda trvá na tom, že hlasování je nelegální a španělský stát neuzná žádné hlasování pro secesi. (Takový nestydatý proti-demokratický postup od evropské vlády se ukáže býti zajímavým, až bude španělská vláda mazat moudra o potřebě vynucení demokracie v nějaké zahraniční zemi.).

Proč Malcom X? Proč ten překvapivý vztek, prosycený baseballovými čepicemi s Xky za muže zavražděného téměř před třiceti lety? Částečně je to švindl medií, shromážděný okolo hagiografického filmu natočeném našim politicky nejkorektnějším filmovým ředitelem, černou divizí. Vážněji, nostalgie pro Malcolma je částí permanentního amerického jakobínského projektu oslav, v kterém jsou nové politicky korektní narozeniny a výročí vyhrabány a povinně slaveny (Den země, Týden země, Den "doktora" Martina Luthera Kinga atd.), zatímco další jsou celkem vzato přehlíženy anebo odhozeny (Washingtonovy narozeniny, Den Kryštofa Kolumba - promiňte tento výraz). Abych parafrázoval Lyndona B. Johnsona, chop se kontroly nad národními oslavami a srdce a mysli lidí budou následovat.

Někteří libertariáni jsou „užitečnými idioty“ pro kulturní marxisty. Ve spoustě oblastech už to je vidět tak, že se vytvořila kategorie left-libertarians, možná se brzy vytvoří i left-anarchocapitalists. A jsou militantně proti konzervativním libertariánům jako Rothbard anebo Hoppe. Podstatné je to „militantně proti“, nesouhlasit spolu můžeme bez emocí vždy.

Žádný stát, který svými kompetencemi přesahuje rámec minimálního státu, nelze ospravedlnit. Neschází ideji nebo ideálu minimálního státu veškerý lesk? Může zvýšit tep srdce nebo nadchnout lidi k boji nebo oběti? Stavěl by někdo pod její vlajkou barikády? Ve srovnání s nadějemi a sny utopických teoretiků a v protikladu k nim se zdá být neduživý a bezmocný. Ať již jsou jeho přednosti jakékoliv, zdá se více méně jasné, že minimální stát není žádná utopie. Mělo by se očekávat, že prozkoumání utopické teorie by muselo být víc než dostatečné, aby se ukázaly chyby a nedostatky minimálního státu jakožto finálního bodu filosofie politiky. Takový výzkum by mohl být sám o sobě i zajímavý. Podívejme se proto, kam vede utopická teorie.

Nehorázné levičácké pokrytectví se vždycky objeví, když někdo kritizuje literaturu anebo umění z perspektivy tradičních hodnot. Posměšné úšklebky: neví, že je to jen beletrie? Jako by umění, beletrie, filmy neměly žádnou roli ve formování postojů a hodnot těch, co takovouto kulturu nasávají!

Ale jak získáme nazpět média? Nebo spíše, jak zajistíme srovnatelnou úroveň v této životně důležité bitvě idejí? Mnoha způsoby, z jednoduchého čtení anebo poslouchání vědeckých studií, víme, že média, speciálně respektovaná média, respektovaný tisk a národní televize jsou v drtivé převaze levičácké, co se týká ideologie. A víme také, že média jsou po dlouhý čas zaujata proti konzervativcům a libertariánům a favorizují levičáky.

Socialistické elity si byly jisté, že jejich monstrózní očerňující kampaň zlikviduje Pata Buchanana navždy, ale on byl zpět v hlavním vysílacím čase v pondělní noci, a nejen to: vyrazil na jevišti a svým hlasem proti celé konvenci: pozvedající korouhev kulturní války, korouhev Navrácení naší kultury.

Ano, ano vy prohnilí pokrytečtí socialisté, je to kulturní válka! Je to samozřejmě typické pro naši socialistickou "intelektuální" a mediální elitu: po osedlání a uzmutí naší kultury, po 20 předchozích letech (přinejmenším!) jejich kulturního dobývání USA, postupujícího bez odporu, po zakončení jejich úspěšného Gramsciho "dlouhého pochodu našimi institucemi", byli socialisté připraveni usednout a nakládat s námi jako s dobytou provincií. Když náhle se někteří z nás obklíčených měšťáků začali bránit - dáni dohromady samozřejmě řečí Pata Buchanana před Republikánským národním shromážděním.

Otázka potratu je mnohem složitější. Protože odpůrci potratů považují potrat za vraždu lidské bytosti, vyražení dveří od ložnice kvůli zabránění vraždy by tak nebylo žádným proti libertariánským postojem. A navíc by to bylo zřetelně ve velmi rozdílně kategorii oproti policejnímu vynucení zákonů proti sexuálním aktivitám. Ale i tak je zde pozoruhodný prostor pro spojenectví mezi libertariány pro svobodu volby a náboženskou pravicí pro život. Na prvním místě, jak jsem napsal o libertariánském republikánském kandidátovi do kongresu Henry Butlerovi, jeho postoj pro svobodu volby ho neochraňuje před očerňováním ze strany davů obhajujících potraty, protože on oponuje tomu, aby daňoví poplatníci hradili potraty jiným, ne jen proto, že my jsme proti tomu, aby všichni plátci daní hradili lékařskou péči, ale také protože je zvláště obludné nutit ty, co se hnusí potratů jako vraždy, aby platili takovéto vraždy.

Jakto, že já libertarián pro svobodu volby, se postavím a fandím, když reverend Falwell oznámil po volbě, že by chtěl obnovit morálku většiny; a byl odmítavý, když Cal Thomas, bývalý vicepresident této organizace ze své povýšenecké pozice jednoho z křesťanských sloupkařů favorizovaných neokonzervativci, žádal, aby Falwell takto nečinil? Thomas radí "více soucitu a méně konfrontace", varuje, že jsme v "post-křesťanské kultuře", tak že křesťanští konzervativci by se měli sami omezit na tak "pozitivní" míru, jako je utrácení svých peněz na stipendium pro děti, které navštěvují školy a na krizi těhotenských center, které nabízejí adopci. Jinými slovy: opustit politický aktivismus, nebo jakoukoliv konfrontaci se zlem.