Překvapení! Newyorský socialista Mamdani vládne jako socialista
[Vyšlo na webu Mises.org dne 28. I. 2026. Autor William L. Anderson]
Když president Trump nedávno řekl novinám „New York Times“, že je omezován jenom "svoji vlastní morálkou" na místo mezinárodního práva anebo smluv, lidé byli oprávněně šokováni. Lidé, kteří se obávali, že Trumpovo presidentství se může obrátit k autoritářství, doufali (možná marně), že existující omezení, které se pojí s úřadem presidenta, mohou "umírnit" jeho pohledy, ale doposud se to ukázalo jako marná naděje. Podobně, když se (původem indický musulman) Zohran Mamdani stal starostou New York City, někteří doufali, že finanční omezení, kterým by čelil, by omezila jeho ambiciosní plány pro miliardy dolarů na nové služby „zdarma“ pro Newyorčany. Nicméně Mamdani utnul tuto víru, když prohlásil: "Byl jsem zvolen jako demokratický socialista a budu vládnout jako demokratický socialista. Nebudu svoje principy opouštět kvůli strachu, že budu považován za radikála.“
Opravdu, drží sliby, zvláště když přijde na bydlení, které bylo klíčovou záležitostí, která byla na prvním místě, proč byl zvolen. Mamdani slíbil zmrazení nájmů pro nové nájemníky a mnohem více vládních intervencí pro trhu se soukromým bydlením a jeho první krok bylo jmenování (bělošky) Cei Weaverové, která napsala, že vlastnictví domů je "rasistické" a jde o „zbraň bílé nadvlády“, do funkce ředitelky Úřadu na ochranu nájemníků (Office to Protect Tenants).
Weaverová zveřejnila mnoho věcí na svých nyní vyčištěných sociálních sítích, a zatímco Mamdaniho úřad se to pokusil smést ze stolu, to co napsala bylo důležité a poskytlo to pohled do toho jak Mamdaniho administrativa bude vládnout, zvláště když přijde na otázku bydlení. Mezi věcmi, které Weaverová napsala, najdeme zavedení politik znamenajících "ožebračení bílé střední třídy", a tvrzení, že regulace nájmů je "dokonalým řešením všeho", protože je to "efektivní cesta ke snížení hodnoty nemovitostí". Poznamenávají noviny "New York Times": "Tato rétorika přispěla k tomu, že se (Weaverová) dostala do povědomí newyorských kruhů zabývajících se bytovou politikou, i když se zdá, že se zkomplikovala její snaha o zvolení do mocné městské Plánovací komise v roce 2021. Její volání po "zvolení více komunistů" a "zabavení soukromého vlastnictví" bylo dobře zdokumentováno v novinách The New York Post."
Presentováním svých socialistických záměrů dříve ve svém úřade a jmenováním Weaverové, Mamdami deklaroval, že jeho úřad věří, že soukromě vlastněné bydlení je nelegitimní, tečka, a musí býti ukončeno s tím, že New York City bude samo pronajímatelem - nebo přinejmenším dohlížitelem - u všech nájemních domů ve městě. Ani jeho socialistický předchůdce starosta Bill DiBlasio, nezašel tak daleko (ačkoliv je docela jisté, že DiBlasio také toužil po východoněmeckém řešení městských nájmů). Allysia Finleyová píše v novinách "Wall Street Journal": Když restrikce nájmů přivedly tisíce nájemných činžáků všude po městě do stavu zanedbanosti a k hrozbě dominového efektu uzavírání domů, pan Mamdani pověřil paní Weaverovou, aby implementovala cíl 'dekomodifikace' bydlení. Jejich plán: vytlačení soukromých investorů tím, že učiní nemožným dosažení zisku a udržení majetku v provozuschopném stavu. Potom městská vláda zabere budovy a předá je kolektivům nájemníků a neziskovým organizacím pod dohledem komunálního vlastnictví."
Socialisté používají termín "komodifikace" jako pejorativní výraz pro to, aby tvrdili, že kapitalistický systém vezme zboží, které by mělo býti socializováno a místo toho za toto zboží požaduje ceny, které toto zboží činí vzácným. Slovník „Cambridge Dictionary“ definuje termín "komodifikace" jako: "... jako skutečnost, že s něčím se nakládá jako s komoditou nebo je to považováno za nějakou komoditu (=produkt, který může býti nakupován a prodáván)". [V češtině se spíše používá podobný termín komercionalizace, pozn. překladatele] Pokud to vezmeme z jiného konce, definice je vystavěna na předpokladu, že uvalení ceny na zboží je jak arbitrární tak nelegitimní. Tak, bydlení je "právem", ne něčím, co by mělo býti povoleno ať kupovat nebo prodávat.
Jak poznamenává Finleyová navzdory Mamdaniho tvrzní, starosta a jeho poskoci mají plán jak přivést vlastníky nájemních domů na buben pomocí striktního zmrazení nájmů, organizování stávek nájemníků a jiných donucovacích opatření tak, že by město nemovitosti přebralo. Mamdani a Weaverová tak jasně sdělili vlastníkům budov, že město je považuje za nepřátele, kteří mají býti vytlačeni – a pokud tito vlastníci ztratí vše v tomto procesu, tak to vítají, protože mají na prvním místě zájem odkoupit dotčené budovy.
Mamdaniho úřad rád zobrazuje vlastníky bytů jako ty, co "okrádají" nájemníky, ale po léta se vršilo právo New York City zaměřené proti pronajímatelům a učinilo pro vlastníky obtížným to, aby dosáhli zisku, ať už šlo o korporátní vlastníky anebo jednotlivce. Za současných ekonomických podmínek a za Mamdaniho otevřeného vyhlášení války proti soukromým vlastníkům bytů, bude vlastnictví nemovitostí k pronájmu stěží v budoucnosti ziskovým. Finleová píše: "Korunním úspěchem paní Weaverové (jako aktivistky stran bydlení) je státní zákon z roku 2019, který omezuje schopnost pronajímatelů v New York City platit rekonstrukce bez zvyšování nájmů a odstraňuje možnost deregulovat bytovou jednotku s regulovaným nájmem - takové jednotky tvoří téměř polovinu nájemních domů ve městě - když se nájemník odstěhuje pryč. Zákon převrátil investiční model pronajímatelů, snížil hodnotu domů a vedl k runu na dvě regionální banky."
Finleyová pokračuje: " Budovy s regulovaným nájemným se prodávají s velkou slevou, některé dokonce za méně, než kolik stojí studium na Newyorské univerzitě. Co má větší hodnotu? Těžko říct.. Budova s regulací nájemného ve čtvrti East Harlemu se toto jaro prodávala za cenu o 3 % nižší než byla její prodejní cena v roce 2016. Městský penzijní fond investující do domů s regulací nájemného - kdysi vytvořen kvůli předpokládaným ohromujícím výnosům - spadl o 70 % od doby přijetí zákona z roku 2019. Daňoví poplatníci budou nevyhnutelně platit jeho ztráty. Mnoho budov spadlo do stavu zanedbanosti, protože nájmy nepokrývají rostoucí náklady na údržbu, majetkové daně, pojištění, platby dluhů a energie. Město platí neziskovým organizacím až 380 tisíc dolarů za jeden byt, aby se opravily zchátralé byty se zmrazeným nájmem, což může přesáhnout tržní hodnotu celé budovy.“
Pokud by si někdo myslel, že Mamdani hodlá to jak ulehčit nájemníkům život, Finleyová píše, že reálným cílem je stlačení hodnoty nájemních nemovitostí k téměř nule, poznamenává: „Firma s realitami chtěla koupit byty se zmrazeným nájmem od firmy Pinnacle v bankrotu za hubičku. Ale městský advokát města najmutý panem Mamdanim minulý týden požadoval zablokování jejich prodeje tím, že argumentoval soudci, že - pokud jde o to - zmrazení nájmů by zabránilo firmě byty udržovat. Pan Mamdani velmi dobře ví, že zmrazení nájmů vytváří slumy. To je cíl. Paní Weaverová obhajuje vládní zabavení majetku, který je v nedobrém stavu nebo před uzavřením tak, že by se stal socializovaným bydlením. Většina newyorské levicové městské rady podepsala loni zákon, který by starostovi umožnil toto provést."
Jinými slovy Mamdaniho administrativa připouští, že má politiku zajišťující to, že soukromí vlastníci bytů si nemůžou dovolit nést náklady na nutnou údržbu svého majetku, ale to nebrání kanceláři veřejného advokáta NYC v tom, aby nenechala obíhat seznam „nejhorších pronajímatelů“, který média zveřejňují se škodolibou radostí. Aby však nikdo nemohl tvrdit, že plně socializovaný systém bydlení města, ve kterém se město nebo neziskové organizace a sdružení nájemníků zavazují být hlavním vlastníkem nájemního bydlení, je ideálním systémem, měl by si člověk připomenout, že nejhorším pronajímatelem v NYC je … Newyorská městská kancelář pro bydlení (New York City Housing Authority), která má více neuzavřených pracovních případů, než všech Top 100 nejhorších soukromých pronajímatelů dohromady.
Přes veškeré řeči o „komodifikaci“ ohledně soukromého vlastnictví nájemního bydlení, a to se nezmiňujeme o zázracích a velkoleposti „demokratického socialismu“, budou noví vlastníci – pokud se Mamdanimu a Weaverové podaří prosadit zrušení soukromého pronájmu bytů – ještě méně zainteresovaní na zajištění důstojného bydlení než ti, které newyorské úřady vyhnali. Nejde o nic jiného než o newyorský trik typu „lákadla a výměny“, a město to už v minulosti udělalo.
V roce 1940 město převzalo kontrolu nad systémem metra, které od stavby v raných nultých letech 20. století bylo provozováno soukromě. Původní jízdné bylo jeden nikl (= 5 centů) za jízdu a v roce 1940 to bylo pořád pět centů díky zmrazení cen ze strany New Yorku. Henry Hazlitt k tomu napsal: „"První linka metra v New York City otevřela v roce 1904. Jízdné bylo pět centů. Metro zůstalo pod soukromým vlastnictvím až do roku 1940. Jízdné bylo pořád pět centů. Ale mezitím celkově velkoobchodní ceny narostly o 32 procent; mzdy se ztrojnásobily; provozovatelům metra byla (jen) garantována daňová výjimka. Provozovatelé podali žádost o vyšší jízdné. Ale jízdné ve výši pěti centů bylo svaté. Otcové města se rozhodli, že jediným způsobem jak je udržet, je eliminovat zisk soukromníků a provozovat dopravu samotní. A tak bylo metro v červnu 1940 koupeno městem. Dne 1. července 1948 bylo jízdné zdvojnásobeno na 10 centů. Dne 25. července 1953 se dostalo na trojnásobek 15 centů. Mezi roky 1940 a 1953 stouply jiné spotřebitelské ceny o 91 procent, ale jízdné v newyorském metru narostlo o 200 procent. Linky metra byly pořád provozovány s velkými ztrátami. I při použití své vlastní metody účetnictví Dopravní úřad prodělával sedm z deseti fiskálních let. A pokud by byla odečtena jedna z několika dotací od města, tak by prodělával peníze v každém jednotlivém roce z uvedených let."
Ačkoliv bylo schopné o své vůli zvýšit jízdné, město a současný provozovatel metra - Metropolitní dopravní úřad (Metropolitan Transport Authority) - jen vytvářejí ohromné ztráty, zatímco hodnota kapitálu klesá. Newyorské metro je tak bídně kapitálově vybaveno, že pořád používá to, co noviny "New York Times" nazývají "zastaralá signální technologie. Zařízení musí být manuálně obsluhováno, nepřetržitě, ze sítě podzemních kontrolních stanovišť." S bydlením to nebude jiné. Město má už v záznamech masivní selhání jakožto pronajímatel a jen to bude horší, pokud Mamdani a Weaverová zadusí to, co zbylo ze soukromého nájemního bydlení a město ho zabere a předá toto bydlení politicky spřáteleným neziskovým organizacím a družstvům. A pokud si někdo myslí, že město bude náhle poskytovat "dostupné" bydlení v hojném množství, které není potřeba udržovat, bude silně zklamán. Čekací lhůta na veřejné bydlení je skoro deset let a u dotovaného bydlení spadajícího pod paragraf 8 i déle.
Opravdu, nedostatek bydlení - a velmi vysoké nájmy [v bytech s neregulovaným nájmem, pozn. překladatele] - se během Mamdaniho vlády zintenzivní, když se město ještě více zaměří na destruktivní politiky zmrazení nájmů ze 70. a 80. let 20. století, jak je popsal novinář William Tucker. "Vřelost kolektivismu" nebude takový, jaký ho Mamdani slibuje nebo jaký chtějí jeho podporovatelé. Místo toho, jako ti, co žili v kolektivistické společnosti jako byl starý Sovětský svaz, východní Evropa anebo Maova Čína, zažijí Newyorčané absurditu socialismu, i kdyby ji odmítli za socialismus uznat.
Poznámka překladatele: jak to tak vypadá v New Yorku, ale i jinde ve světě (třeba ve velké Británii nebo Německu) dochází ke spojování smělých socialistických či zelených plánů se zájmy přistěhovalců, zejména muslimů. Na významu tedy nabývá zelený a muslimský socialismus pro nějž je průměrný řadový běloch se sotva mediánovými příjmy buržoust, kterého bude třeba vyvlastnit a případně i konvertovat na podrobeného. Výsledek může být takový, že kvalita a bezpečnost života nakonec budou horší než v Husákově Československu.
Pro plný poznámkový aparát viz originál.