Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Knihu „Jsou centrální banky za zenitem své slávy?“ od profesora ekonomie, bankéře a bývalého centrálního bankéře Kamila Janáčka jsem četl již minulé léto. Od té doby jsem si na ni několikrát vzpomněl. Jde totiž o knihu velmi zajímavou i z pohledu stoupence Rakouské ekonomické školy. A tento text má za úkol seznámit zájemce o Rakouskou školu s některými zajímavými záležitostmi, o kterých tato kniha pojednává. Tím neříkám, že její autor je stoupencem této ekonomické školy, to není. 

V Severní Americe byly posledními zeměmi, které zrušily otroctví tyto: Spojené státy v roce 1865 (po válce Severu proti Jihu), Portoriko v roce 1873 a Kuba v roce 1880 (obé v té době španělské kolonie). Avšak zdá se, že výčet není v tomto případě úplný. V roce 1849 vznikl na východě poloostrova Yuacatán po určitých bojích s bělochy (a mestici) indiánský stát Cruzob (Chan Santa Cruz). Jeho obyvateli byli Mayové, potomci staré indiánské kultury. Tento nový stát vydržel jakožto nezávislý stát po několik desítek let. Teprve začátkem 20. století byl obsazen mexickou armádou. Až do roku 1935 zde ovšem probíhaly gerilové boje mezi Mayi a Mexičany.

Rychlost globálního zotavení je podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) od roku 1975 pomalejší a slabší, konzistentně je tomu tak pokaždé. Zotaveni trvá dlouho a stává se pomalejším. Ve stejný čas jsou období krisí méně agresivní, ačkoliv jsou častější než před rokem 1975. Ještě jedním zajímavým důkazem stran krizí a zotavení je to, že téměř všechny ekonomiky zakončují období recese s ještě většími dluhy než předtím.

Stereotypem všech socialistických autorů je ta představa, že je zde potenciální hojnost, a že nahrazení socialismu kapitalismem by učinilo možným to, aby každý dostal „podle jeho potřeb.“ Jiní autoři chtějí dosáhnout tohoto ráje reformou monetárního a úvěrového systému. Jak to oni vidí, vše, co chybí je nedostatek více peněz a úvěru. Tito pokládají úrokovou míru za jev nedostatku „platebních prostředků“ uměle vytvořený člověkem. Ve stovkách, i tisícovkách knih vášnivě viní „ortodoxní“ ekonomy za jejich odpor k připuštění toho, že inflacionistické a expanzionistické doktríny jsou dobré. Všechna zla, znovu a znovu opakují, jsou zaviněny chybným učením „pochmurné vědy“ ekonomie a „úvěrovým monopolem“ bankéřů a lichvářů. Peníze zbavené pout „restrikcí“ vytvoří svobodné peníze (Freigeld, v terminologii Silvia Gesella) a zajistí levný nebo bezplatný úvěr, to je hlavní bod jejich politické platformy.

Dnes je v češtině už poměrně dost knih o islámu. Sám jsem napsal jednu populárně naučnou srovnávací analýzu mezi společností islámu a společností Západu. Čas od času si něco na téma islám přečtu i nadále. A musím říci, že kniha "Islámská doktrína: O křesťanech a židech", vydaná Centrem pro studium politického islámu v Brně, patří k nejzajímavějším knihám na toto téma, jaké jsem poslední dobou četl. Proto jsem se rozhodl napsat o ni tuto poněkud obsáhlejší recenzi. Potěšující také je, že kniha je bohatě vybavena citacemi a odkazy.

Kniha „Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti?“ od nejznámějšího českého (moravského) ex-muslima je už nějaký ten pátek na světě. A právě proto se na ni dnes v této recenzi podíváme. Máme už nějaký odstup a může být zajímavé, jak někdo jako je Lukáš Lhoťan, viděl situaci před ca šesti lety.

Rothbard věnoval velkou pozornost monetární teorii. Zde zdůrazňoval přednosti klasického zlatého standardu a podporoval bankovnictví se 100 % rezervami. Tento systém, tvrdil, brání vzniku úvěrové expanze, která podle Rakouské teorie hospodářského cyklu rozvinuté Ludwigem von Misesem a Friedrichem von Hayekem, vede k nevyhnutelné depresi. Jeho pohled na peníze je ve významné míře uveden v jeho knize „Man, Economy and State“. Rothbard shrnul svoje ideje pro obecnou veřejnost v často znovu vydávaném spise „What Has Government Done to our Money?“ (1963), a také napsal učebnici „The Mystery of Banking“ (1983); v několika esejích v „Making Economic Sense“ také probíral monetární politiku. Jeho kniha „The Case Against the Fed“ (1994) je dalším populárním vysvětlením jeho pohledů. Jeho nejdůležitější teoretické eseje stran toho předmětu jsou obsaženy v prvním svazku knihy „Logic of Action“.

Už podruhé zavítáme mezi křesťany v islámských zemích, abychom se seznámili s náboženskou svobodu, kterou se zde těší, či spíše netěší. Většinou se tu opřeme o časopis „Křesťanská mezinárodní solidarita“, který je u nás sice běžně k mání, ale poměrně dost lidí ho vůbec nezná.

Nejsem zrovna zastáncem roubování zkušeností (o institucích ani nemluvě) na realitu jiné země. Nelze zkrátka zkopírovat britský parlament, který se utvářel po mnoho generací, a uvést jej kupříkladu v Maďarsku – zemi s naprosto odlišnými zkušenostmi – a předpokládat, že výsledky budou podobné, neřkuli stejné. Přesto však lze pozorovat v různých zemích některé podobné trendy, a pokud je podrobíme logickému rozboru, můžeme extrahovat některé obecně platné postřehy. Pro naše potřeby rekonstrukce, růstu a triumfu pravice v této zemi se podíváme na zkušenost americké pravice. A to zejména z důvodu politické kontinuity a relativně silné libertariánské tradice v USA. Nebudu vás unavovat zevrubným politickým vývojem, kterým si Amerika prošla. Je to napínavá story, plná překvapivých zvratů, triumfů i pádů, hrdinů a padouchů. Pro naše účely však postačí dvě protilevicové aliance.

Letos v únoru uběhlo sedm let od spuštění webu bawerk.eu jeho autorem Hynkem Rajchenberkem. Nejprve si však krátce shrneme vývoj nejvýznamnějších libertariánských institucí v ČR.

Od zavedení eura oficiálně měřená inflace spotřebitelských cen v Německu neudělala žádný velký skok. Průměrně byla 1,5 % za rok. Dosáhla své největší hodnoty v roce 2008 ve výši 2,8 % a své nejnižší hodnoty právě o rok později ve výši 0,2 %. V roce 2020 byla po jistý počet měsíců záporná, ale za celý rok byla 0,4 %. Poskytují tyto hodnoty representativní obrázek o obecném trendu cen?

Rothbard plánoval, že kniha „Man, Economy and State“ (česky vyšlo jako Zásady ekonomie) bude obsahovat závěrečnou část, která představí souhrnnou klasifikaci a analýzu typů vládních intervencí. Naneštěstí tato část knihy se objevila v původní edici jen v dost zkrácené formě. Její plné vydání přišlo až roku 1970 pod názvem „Power and Market“ (česky Ekonomie státních zásahů) (36) Kompletní verze „Man, Economy and State with Power and Market“, jak Rothbard původně zamýšlel, že bude vypadat, byla nakonec publikována v roce 2004.

Nová publikace! Libertariáni byli po léta považováni za stoupence ne-omezované imigrace, tj. stěhování se pracovní síly za prací do jiných států a zemí. Stoupencem takovéto imigrace byl třeba ekonom Ludwig von Mises. Při bližším ohledání argumentů libertariánů (ne libertinů, kteří se za libertariány někdy vydávají, a kteří pro imigraci horují, v České republice jde o gurua Martina Urzu a jeho stoupence anebo o Liberální institut) ve prospěch svobody stěhování však na povrch vyplynou skutečnosti, které svědčí o tom, že tyto argumenty platily jen pro lidi, kteří se stěhovali za prací, a nikoliv pro lidi, kteří se stěhovali za sociálními dávkami a bezpracným příjmem na účet většího daňového zatížení hostitelské populace, což je dost často dnešní případ u imigrace ze zaostalých zemí. A už vůbec nebyly tyto argumenty platné pro lidi, kteří se stěhovali někam za tím účelem, aby tam proti vůli hostitelské populace šířili svoje ničivé ideály a náboženský fanatismus.

Libertinský guru Martin Urza nedávno vydal video s propagací pedofilie (odkaz zveřejňovat pro tentokrát z pochopitelných důvodů nebudu). Protože tento člověk bývá ještě občas spojován s libertariány, je nutné se od něj distancovat. Lidé jako Ludwig von Mises a Murray N. Rothbard a jiní by neměli být ztotožňováni s propagátorem pedofilie.

Rothbard brzy zaujmul pozornost fondu William Wolker, v té době vedoucí skupiny, která posyktovala finanční pomoc klasickým liberálně orientovaným učencům. Tato pověřila Rothbarda sepsáním učebnice, vhodné pro studenty vysokých škol, která by vysvětlila Misesovu „Human Action“ (Lidské jednání) jednodušším jazykem. Rothbard napsal jako vzor kapitolu o penězích a úvěru, která získala Misesův souhlas. Jak Rothbardova práce postupovala, projekt se proměnil na něco mnohem většího. Výsledek, dva svazky „Man, Economy and State“ (Zásady ekonomie), byly velkým pojednáním, vydaným v roce 1962 a jedním z nejdůležitějších příspěvků k Rakouské ekonomické škole ve 20. věku.