Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Někdy 30. března jsem konečně začal sbírat informace k fascinujícímu příběhu, který koronavirus vyvolal. Následující text je snahou podchytit, a tak do budoucna uchovat aspoň některé z těchto úžasných aktivit, které se objevily doslova přes noc. Jistě mnoho sem jich minul, a některé si nepoznamenal, a také jsem začal se sběrem informací poněkud pozdě.

Dnes plyne základní ohrožení svobody z programu levičáků, který podporuje absolutní rovnost. V této kapitole prvně popíšeme rovnostářství obecnými termíny a potom budeme diskutovat jeho hlavní a nejnebezpečnější projev. To jest pokus o zničení tradiční rodiny, charakteristického rysu civilizace. Homosexualistická agenda požadující mezi mnoha jinými revolučními opatřeními stejnopohlavní manželství a feministické hnutí hrají přední roli v tomto spiknutí proti rodině. Ve snaze o udržení svobodné společnosti, je podstatné to, že tradiční rodina tj. spojení jednoho muže a jedné ženy v manželství, ve většině případů vedoucí k rodině, bude zachováno. Ludwig von Mises nabízí nějaké vážné pohledy na tuto otázku.

Proč nejsem urzistou. Stručně a jasně v pár bodech. 

Někdy 30. března jsem konečně začal sbírat informace k fascinujícímu příběhu, který koronavirus vyvolal. Následující text je snahou podchytit, a tak do budoucna uchovat aspoň některé z těchto úžasných aktivit, které se objevily doslova přes noc. Jistě mnoho sem jich minul, a některé si nepoznamenal, a také jsem začal se sběrem informací poněkud pozdě.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Jiří Padevět ve své monumentální práci "Krvavé léto 1945: Poválečné násilí v českých zemích" uvádí, že tzv. Lanškrounský masakr proběhl 17. května 1945 na náměstí před radnicí. Prováděl ho 1. partyzánský oddíl brigády Václavík, který byl pod velením Josefa Hýbla-Brodeckého. Oběti byly popravovány oběšením nebo zastřelením. Někteří byli jen odsouzeni k výprasku holí a po exekuci propuštěni. Poprava se konala ještě následující den. Docházelo při ní i k mučení odsouzenců na smrt. Počet obětí se různí od 17 do 27 lidí. Vedle toho zde od 9. do 31. května 1945 spáchalo asi 26 místních Němců sebevraždu. (1). Lanškrounskému masakru se dostává v posledních letech pravidelné pozornosti. Dost často jsou však informace o něm neúplné a vlastivědné literatuře je toho možné najít vícero.

Začátkem května jsem v knihkupectví Beta-Dobrovský na Joštově ulici v Brně zaslechl rozhovor mladé prodavačky s jejím mladým pomocníkem. Ten rozhovor byla zhruba následující. Prodavačka říká svému kolegovi, že něco přišlo od Institutu Václava Klause, a že existuje i Institut Václava Havla (ve skutečnosti myšlena zřejmě Knihovna V. Havla), který je mnohem lepší, než prvně zmíněný. Píšou na něm prý velmi dobře. A dodala: "A kam toto zašijeme? Dáme to do politologie." Načež nějaké knihy zastrkala do spodního patra regálu politologie (některé jiné knihy institutu se nacházejí o patro výše). To jest tam, kam se dívá zřejmě méně lidí, protože je nutné se dosti ohnout (?). No, nelenil jsem a jdu se podívat na to, co nového Institut Václava Klause vydal. Šlo o knihu "Karanténa". Ta pojednává o palčivém problému dnešního světa. A proto se zde na ní podíváme. Jen pro pořádek, kniha je složena z textů, které vydal již dříve web Idnes.cz.

Marxisti byli notoricky známí pro rivalitu i nad nejjednoduššími rozdíly. Jedna skupina se oddělila od druhé, obrátila pořádek slov skupiny, od které se oddělila a prohlásila sama sebe za novou a čistou skupinu. První skupina byla, novou skupinou prohlášena jako část fašistické konspirace k potlačení přicházejícího triumfu pracujících, ačkoliv rozdíly mezi těmito dvěma skupinami byly zcela nezjistitelné i expertům. Neformální debaty vedené mezi libertariány v těchto časech o tom, zda lidé mají být „thick“ (progresivní) nebo „thin“ (zásadoví) libertariány, jsou jiného charakteru. Zasahují samotné jádro toho, co je to libertarianismus. 

Dle uvedeného článku z dnešních „The Wall Street Journal“ japonská vláda provedla vymetení stavebního zákona na přelomu století, dovolujíce větší, hustější stavby domů a zmocňujíce soukromé poradce k vydávání stavebních povolení, v podstatě vytvořila „volné obchodní zóny“ pro nový rozvoj, slovy jednoho odborníka. Vskutku, zatímco americká města mají stovky oddělených územních kategorií, které neustále kontrolují jaké aktivity se můžou odehrávat na jednotlivém kusu země, Japonsko má jen 12 územních kategorií, které toho také více přípouštějí. V Japonsku může být bydlení pořád postaveno na půdě zónované pro komerční a průmyslové použití, zatímco i nejvíce residenční zónování povoluje malé obchody a kanceláře. Srovnejme to s některými americkými městy, kde regulace územního plánování dovolují pro příklad restauraci na pozemku komerčně zaměřené zóny, ale už ne jiný byznys. Také ohromně napomáhá věcem ten fakt, že v Japonsku je nejrozvinutější právo zásluhy (by right), znamenající, že dokud váš projekt je v souladu se základním územním plánem, máte právo stavět. Mnoho měst v USA poskytlo úředníkům volnost k odmítání projektů, tedy něco co zdržuje souhlas s novými stavbami a láká NIMBYismus všeho druhu.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Magna Carta nebyla základem, nýbrž dokumentovala a stavěla na vztazích, rozvíjených ve středověku po staletí – středověké právo. Ve středověkém právu nebyla žádná „svévolná moc tyrana“, poněvadž na krále se vztahovalo stejné právo. Nebyl nad ním.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Toto bude poslední díl mé recenze Kingship and Law od Fritze Kerna. V konečné části jeho druhé kapitoly, Kern podrobuje kritice dopad psané ústavy na vztah státu, lidu a práva. V moderním významu míníme výrazem „ústava“ tu část obecného právního řádu státu, jež dohlíží na moc vlády a vzájemné vztahy mezi vládou a jejími poddanými/občany. Existovalo ve středověku něco jako ústava?

I když v době po příchodu tzv. keynesiánské revoluce ve 2. polovině 30. let 20. věku se valná většina ekonomů stala nadšenými keynesiánci, neplatilo to rozhodně o každém ekonomovi. Postupem doby prošlo keynesiánství úpadkem. Jednak se vnitřně samo rozdrobilo na několik různých škol (neokeynesiánci, postkeynesiánci, noví keynesiánci apod.) a za druhé významný vzestup prožily ne-keynesiánské ekonomické školy (monetaristé, nová klasická ekonomie a rakouská škola). I když dodnes je řada ekonomů keynesiánci, řad ekonomů jimi není a považuje učení Johna M. Keynese za nepůvodní, zmatené, rozporné a v zásadě mylné. Ba co více samotná osoba J. M. Keynese je velmi kontroverzní. Tato kniha obsahuje kritiku díla J. M. Keynese z pera významných i méně významných ekonomů rakouské školy a zabývá se i temnými stránkami jeho osobnosti. Keynes sám poměrně dost stranil významným totalitním režimům 20. století. V roce 2020 jsme svědky nového českého vydání Keynesovy stěžejní knihy "Obecné teorie zaměstnanosti, úroku a peněz", proto se jistě bude hodit i tato předkládaná E-KNIHA.