Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Doktrína přirozeného práva, která inspirovala deklarace o lidských právech z 18. století nenaznačovala zcela mylné tvrzení, že všichni lidé si jsou biologicky rovni. Prohlašovala, že všichni lidé mají od narození stejná práva, a že tato rovnost nemůže být odstraněna žádným člověkem stvořeným zákonem, že je nezcizitelná nebo přesněji nezadatelná. Jen naprostí nepřátelé svobody jednotlivce a sebeurčení, zastánci totalitarismu, vyložili princip rovnosti před zákonem jako odvozený z údajné fyzické a psychologické rovnosti všech lidí. Francouzská deklarace práv člověka a občana z 3. listopadu 1789 vyslovila, že všichni lidé se rodí a zůstávají jakožto rovní v právech. Ale v počátcích režimu teroru, nová deklarace ze dne 24. června 1793, která měla přednost před ústavou, prohlašovala, že všichni lidé jsou si rovni „par la nature.“ (rovni v charakteru). Od této teze, ačkoliv jasně odporující biologické zkušenosti, se pozůstává jedno z dogmat „levičáctví.“ 

Doktrína přirozeného práva, která inspirovala deklarace o lidských právech z 18. století nenaznačovala zcela mylné tvrzení, že všichni lidé si jsou biologicky rovni. Prohlašovala, že všichni lidé mají od narození stejná práva, a že tato rovnost nemůže být odstraněna žádným člověkem stvořeným zákonem, že je nezcizitelná nebo přesněji nezadatelná. Jen naprostí nepřátelé svobody jednotlivce a sebeurčení, zastánci totalitarismu, vyložili princip rovnosti před zákonem jako odvozený z údajné fyzické a psychologické rovnosti všech lidí. Francouzská deklarace práv člověka a občana z 3. listopadu 1789 vyslovila, že všichni lidé se rodí a zůstávají jakožto rovní v právech. Ale v počátcích režimu teroru, nová deklarace ze dne 24. června 1793, která měla přednost před ústavou, prohlašovala, že všichni lidé jsou si rovni „par la nature.“ (rovni v charakteru). Od této teze, ačkoliv jasně odporující biologické zkušenosti, se pozůstává jedno z dogmat „levičáctví.“ 

No, nejsou to jen americká města; jsou to města obecně (tento článek spíše pojednává o velkých městech či velkoměstech USA než o malých městech tamtéž). Skrze celou historii se města rovnala civilizaci. Města nabízí bezpečnost, pohodlí, bohatství a komunitu. Jsou pro lidi médiem, kde se směňují ideje a snadno se obchoduje. Vzestup lidstva je postaven na městech a nebyl by bez něj možný. Civilizace je celá o specializaci a dělbě práce. Čím větší město, tím svobodnější společnost, tím větší možnosti. Americká města patřila mezi nejlepší v historii, protože Amerika sama nabízela svobodu a méně vládních omezení, než kdykoliv v minulosti. Není žádnou záhadou, proč americká města byla v minulosti tak velkolepá, ale věci se mění. Zničení měst je zničením civilizace.

Někdy začátkem 90. let se mi do rukou dostala samizdatová literatura. Že se s ní setkám o 30 let později by mne tedy nenapadlo. Ale Lukáš Lhoťan, býval muslim, a pak odpadlík od islámu jednu takovou knihu vydal. Ta se jmenuje „Třetí vlna: islamizace, masová migrace a Rusko.“ Lhoťana a spol k tomuto kroku donutily současné ekonomické problémy, ale i cenzura a pronásledování. Vzpomínám si, že po začátku války na Ukrajině byla zablokována ministrem vnitra Rakušanem celá řada protiimigračních webů, byť tyto s Ruskem a válkou na Ukrajině neměly za často nic společného. Vedle cenzury tu však existuje i jistá ostrakizace a Lhoťanovy knihy už knihkupectví, kde jsem je dříve kupoval, nevede. Ale i tak jsem tuto knihu získal a zde se na ni nyní podíváme. Publikace je to jednoduchá a prostá, ale v zásadě celkem dobře zpracovaná. Jen jedna stránka má slabší soutisk, ale i na ní se dá text přečíst.

Bankovnictví je pro pracující lidi komplikovaný proces, tito selhávají v tom, aby plnili regulace proti praní špinavých peněž. Požadavky typu poznej svého klienta (KYC), nařizují potencionálním klientům, aby uvedli svůj zdroj financování a případnou pracovní historii. Takové politiky činí pro pracující podnikatele těžším, aby provedli formalizaci svého podnikání a dostali se k financování. Tím, že KYC požadavky omezují chudší lidi na neformální sektor, KYC požadavky omezují růstový potenciál malého byznysu.

Ekonom Jeremy Horpedahl odmítl tvrzení antikapitalistů, že kapitalismus musí zařídit nedostatek potravin kvůli ziskům. Přestavil graf Kanceláře statistiky práce (Bureau of Labor Statistics) s daty, která demonstrují významný pokles ve výdajích domácností na potraviny jakožto procento příjmu – ze 44 % v roce 1901 na pouhých 9 % v roce 2021. To je něco k oslavě a jistě může být připsáno hojnosti oplývajícím tržním ekonomikám. Ale, když se Jordan Peterson zeptal: „A co se stalo poslední dva roky?“, šel jsem hlouběji.

Narozdíl od jiných knih od Billa Warnera a Centra pro studium politického islámu, které jsem již četl a případně i recenzoval, je předkládaná kniha „Věcná argumentace: Jak debatovat o islámu“ zaměřena především na to, jak diskutovat s muslimy a obhájci islámu.

Zatímco anarchokapitalismu je ideologií, byla zde hrst historických precedentů, které potvrzují, že může být tato ideologie v reálním světě dosažitelná. Některými z nejvíce běžnými příkladů jsou starý Západ, středověký Island a Cospaia (Ve skutečnosti je proto-anarchokapitalistických příkladů mnohem více. Pro příklad Neutrální Moresnet, Schirgiswalde, středověké a raně novověké Irsko, středověk v některých evropských zemích, včetně Čech a Moravy atd.). Je zde ještě další nádherný experiment bezstátnosti, který většinou zůstal nepovšimnut až do nedávna: Akádie v Novém Skotsku.

Je to již mnoho desetiletí, co je v našich končinách zavedeno povinné sociální (tj. i důchodové a nemocenské) a zdravotní pojištění. Pro zavedení těchto pojištění byly důležité zejména roky 1888-89. V roce 1888 začal platit zákon o povinném úrazovém pojištění (přijat 1887) a o rok později zákon o nemocenském pojištění (přijat 1888). Mimochodem tyto zákony byly přijaty za konzervativní vlády premiéra E. Taaffeho, která se tak snažila reagovat na vzrůstající socialistické hnutí. Tato povinná pojištění se však nevztahovala na zemědělské, lesní a domácí dělnictvo. Již však dříve - od roku 1860 - nařizoval živnostenský zákon (přijat 1859) podnikatelům (byť v podstatě neúčinně): „…zakládat pokladny v závodech továrního typu a v provozech s nebezpečným povoláním.“ Pak: „V polovině devadesátých let došlo k novelizaci zákona o nemocenském pojištění. Menší podnikové pokladny zanikly a jejich jmění i členové se stali součástí okresních nemocenských pokladen. Větší pokladny byly podřízeny dohledu okresních hejtmanství.“ V případě pomocníků u živnostníků ukládal živnostenským společenstvům živnostenský řád starost o jejich pojištění proti úrazu či nemoci, tuto záležitost zmiňoval již řád z roku 1859 a novela z roku 1883 ji potvrdila, úprava z roku 1885 vztáhla povinnost zajistit svým zaměstnancům nemocenské pojištění na všechny živnostníky bez ohledu na jejich příslušnost k živnostenským společenstvům. Působnost zákonů z let 1888-89 se tedy postupně rozšiřovala, pořád však existoval prostor pro dobrovolné pojištění u nezahrnutých profesí. Ten zmizel roku 1926, kdy vstoupil v platnost zákon o povinném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (přijat 1924), tento zákon byl a je dodnes považován za pokrokový. Pojištění se vztahovalo na všechny námezdně zaměstnané osoby a i domácí dělníky. A velmi důležité bylo, že neplacení pojistného bylo napříště považováno za trestný čin. Přes tak dlouhou dobu je dnes obtížné vidět, že se řada zaměstnanců sama o své vůli dobrovolně zajišťovala a nebo byla pojištěna svými zaměstnavateli pro případ nemoci, úrazu, nezaměstnanosti a případně i stáří atd. My si to demonstrujeme na řadě zaznamenaných případů, a to konkrétně na situaci v zemích Koruny české před zavedením plošného povinného pojištění v roce 1926 (především pak na situaci v 19. století). Budeme se však zabývat jen závodními, bratrskými a spolkovými pokladnami a prozkoumáme i možnost tvorby vlastních úspor. Nebudeme se naopak zabývat pojištěním v komerčních pojišťovnách, institucí výminku (u sedláků) ani „pojištěním“ pomocí velké rodiny atd.

Jedním z nejstarších vládních zákoníků je tzv. zákoník starobabylonského krále Chammurapiho. Před králem Chammurapim žili lidé tak, že byl člověk člověku vlkem a panoval chaos. Pak přišel tento moudrý vladař a sjednal právo a pořádek a lidem dal zákoník. Není sice úplně jasné, jak se díky chaosu mohla vůbec zrodit nějaká civilizace a z ní nějaké starobabylonské království, ale to přece vůbec nevadí. Státotvorný akt byl vykonán. Anebo tomu tak nebylo?

To, co se učíme v hodinách dějepisu (na státních i soukromých školách, na vysokých školách i jinde) je směs státní propagandy a mainstreamové historie,  níž byla vytvořena historická fikce, která údajně vyvrací jakoukoliv představu o neintervenci. Jedná se o mýtus amerického izolacionismu. 

Historie NATO po skončení studené války je historií organizace, která je již dávno za svým "datem spotřeby". NATO, které po konci Varšavské smlouvy zoufale hledalo své poslání, se koncem 90. let rozhodlo, že se stane hybnou silou militarizace "lidských práv" pod vedením Clintonovy administrativy.

Ekonomové předpovídají budoucí směřování ekonomických záležitostí, aby ukázali, že máme smysl pro humor. Pokud bychom (my ekonomové) tak činili přesně, byli bychom všichni velmi bohatí, ale nejsme; máme se dobře, ale nejsem hodně bohatí (s výjimkou našeho potěšení z chmurné vědy). 

V nedávném sloupku v novinách New York Times Paul Krugman zesměšňuje floridského guvernéra Rona DeSantise, který varoval před tím, že digitální měna centrální banky (Central bank digital currency; CBDC) by dávala příliš mnoho moci vládě nad Američany. Zvláště DeSantis tvrdil to, že centrální banky by mohly používat CBDC k dalšímu zavádění "woke agendy", která by penalizovala Floriďany za nákup příliš mnoha benzínu nebo zbraní.

Současná hospodářská krise (před válkou na Ukrajině) spolu s epidemií koronaviru ukázaly neplánovaně jednu zajímavou věc, o kterou vedou ekonomové mezi sebou dlouholeté spory. Jde o věc, která se týká vývoje nominálních mezd. A to sice o tu skutečnost, že tyto nominální mzdy mohou docela dobře klesat.