Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Kniha „Eurabia - Mýtus nebo realita budoucnosti?“ od nejznámějšího českého (moravského) ex-muslima je už nějaký ten pátek na světě. A právě proto se na ni dnes v této recenzi podíváme. Máme už nějaký odstup a může být zajímavé, jak někdo jako je Lukáš Lhoťan, viděl situaci před ca šesti lety.

Rothbard věnoval velkou pozornost monetární teorii. Zde zdůrazňoval přednosti klasického zlatého standardu a podporoval bankovnictví se 100 % rezervami. Tento systém, tvrdil, brání vzniku úvěrové expanze, která podle Rakouské teorie hospodářského cyklu rozvinuté Ludwigem von Misesem a Friedrichem von Hayekem, vede k nevyhnutelné depresi. Jeho pohled na peníze je ve významné míře uveden v jeho knize „Man, Economy and State“. Rothbard shrnul svoje ideje pro obecnou veřejnost v často znovu vydávaném spise „What Has Government Done to our Money?“ (1963), a také napsal učebnici „The Mystery of Banking“ (1983); v několika esejích v „Making Economic Sense“ také probíral monetární politiku. Jeho kniha „The Case Against the Fed“ (1994) je dalším populárním vysvětlením jeho pohledů. Jeho nejdůležitější teoretické eseje stran toho předmětu jsou obsaženy v prvním svazku knihy „Logic of Action“.

Už podruhé zavítáme mezi křesťany v islámských zemích, abychom se seznámili s náboženskou svobodu, kterou se zde těší, či spíše netěší. Většinou se tu opřeme o časopis „Křesťanská mezinárodní solidarita“, který je u nás sice běžně k mání, ale poměrně dost lidí ho vůbec nezná.

Nejsem zrovna zastáncem roubování zkušeností (o institucích ani nemluvě) na realitu jiné země. Nelze zkrátka zkopírovat britský parlament, který se utvářel po mnoho generací, a uvést jej kupříkladu v Maďarsku – zemi s naprosto odlišnými zkušenostmi – a předpokládat, že výsledky budou podobné, neřkuli stejné. Přesto však lze pozorovat v různých zemích některé podobné trendy, a pokud je podrobíme logickému rozboru, můžeme extrahovat některé obecně platné postřehy. Pro naše potřeby rekonstrukce, růstu a triumfu pravice v této zemi se podíváme na zkušenost americké pravice. A to zejména z důvodu politické kontinuity a relativně silné libertariánské tradice v USA. Nebudu vás unavovat zevrubným politickým vývojem, kterým si Amerika prošla. Je to napínavá story, plná překvapivých zvratů, triumfů i pádů, hrdinů a padouchů. Pro naše účely však postačí dvě protilevicové aliance.

Letos v únoru uběhlo sedm let od spuštění webu bawerk.eu jeho autorem Hynkem Rajchenberkem. Nejprve si však krátce shrneme vývoj nejvýznamnějších libertariánských institucí v ČR.

Od zavedení eura oficiálně měřená inflace spotřebitelských cen v Německu neudělala žádný velký skok. Průměrně byla 1,5 % za rok. Dosáhla své největší hodnoty v roce 2008 ve výši 2,8 % a své nejnižší hodnoty právě o rok později ve výši 0,2 %. V roce 2020 byla po jistý počet měsíců záporná, ale za celý rok byla 0,4 %. Poskytují tyto hodnoty representativní obrázek o obecném trendu cen?

Rothbard plánoval, že kniha „Man, Economy and State“ (česky vyšlo jako Zásady ekonomie) bude obsahovat závěrečnou část, která představí souhrnnou klasifikaci a analýzu typů vládních intervencí. Naneštěstí tato část knihy se objevila v původní edici jen v dost zkrácené formě. Její plné vydání přišlo až roku 1970 pod názvem „Power and Market“ (česky Ekonomie státních zásahů) (36) Kompletní verze „Man, Economy and State with Power and Market“, jak Rothbard původně zamýšlel, že bude vypadat, byla nakonec publikována v roce 2004.

Nová publikace! Libertariáni byli po léta považováni za stoupence ne-omezované imigrace, tj. stěhování se pracovní síly za prací do jiných států a zemí. Stoupencem takovéto imigrace byl třeba ekonom Ludwig von Mises. Při bližším ohledání argumentů libertariánů (ne libertinů, kteří se za libertariány někdy vydávají, a kteří pro imigraci horují, v České republice jde o gurua Martina Urzu a jeho stoupence anebo o Liberální institut) ve prospěch svobody stěhování však na povrch vyplynou skutečnosti, které svědčí o tom, že tyto argumenty platily jen pro lidi, kteří se stěhovali za prací, a nikoliv pro lidi, kteří se stěhovali za sociálními dávkami a bezpracným příjmem na účet většího daňového zatížení hostitelské populace, což je dost často dnešní případ u imigrace ze zaostalých zemí. A už vůbec nebyly tyto argumenty platné pro lidi, kteří se stěhovali někam za tím účelem, aby tam proti vůli hostitelské populace šířili svoje ničivé ideály a náboženský fanatismus.

Libertinský guru Martin Urza nedávno vydal video s propagací pedofilie (odkaz zveřejňovat pro tentokrát z pochopitelných důvodů nebudu). Protože tento člověk bývá ještě občas spojován s libertariány, je nutné se od něj distancovat. Lidé jako Ludwig von Mises a Murray N. Rothbard a jiní by neměli být ztotožňováni s propagátorem pedofilie.

Rothbard brzy zaujmul pozornost fondu William Wolker, v té době vedoucí skupiny, která posyktovala finanční pomoc klasickým liberálně orientovaným učencům. Tato pověřila Rothbarda sepsáním učebnice, vhodné pro studenty vysokých škol, která by vysvětlila Misesovu „Human Action“ (Lidské jednání) jednodušším jazykem. Rothbard napsal jako vzor kapitolu o penězích a úvěru, která získala Misesův souhlas. Jak Rothbardova práce postupovala, projekt se proměnil na něco mnohem většího. Výsledek, dva svazky „Man, Economy and State“ (Zásady ekonomie), byly velkým pojednáním, vydaným v roce 1962 a jedním z nejdůležitějších příspěvků k Rakouské ekonomické škole ve 20. věku.

Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy (Bawerk.eu) vydal novou elektronickou publikaci Mises - Nové eseje.

Reforma důchodového systému je takovým evergrýnem. Anebo spíše jednorožcem. Mnoho lidí o ní mluví, ale nikdo ji neviděl. Dá se říci, že mnoho lidí si uvědomuje, že průběžný důchodový systém není, tak jak je, do budoucna udržitelný. Ba to tvrdí i někteří levicoví politiciV Itáliimimo kamery anebo po skončení své politické kariéry. Ať tak nebo onak jediné výsledky veškerého reformního úsilí se dají shrnout pod různé parametrické změny stávajícího systému. Pro příklad si můžeme třeba zají do Itálie. Zde se zmrazily důchody a lidé musí nově odvádět víc na důchodové (starobní) pojištění a zvyšuje se i věk odchodu do starobního důchodu z 62 let v roce 2012 na 66 let v roce 2018. Čili úpravy parametrů spočívají ve větších odvodech anebo v oddalování doby, kdy člověk může jít do starobního důchodu. V této stati se chci podívat právě na zvyšování věku pro odchod do starobního důchodu. Protože toto opatření má své důsledky. A důležitý bude v tomto případě i historický exkurz, protože svým způsobem se při zvyšování věku pro odchod do starobního důchodu vracíme do minulosti. Vedle toho se podíváme na to, zda dělníci, pracující a živnostníci výtali jednotně starobní a jiné druhy státního obligatorního pojištění anebo existovaly v tomto ohledu nemalé výjimky.

Dnes řada lidí nevěří oficiálím statistikám inflace. Docela to chápu. Inflace je velké politikum. Pro zajímavost uvádím vývoj cen u některých druhů potravin za posledních šest let, kdy jsem vývoj těchto cen sledoval.

Čistky na sociálních sítích z minulého týdne – které započaly trvalým zablokováním presidenta Trumpa na Twitteru a na jiných sítích – nás šokovaly a zchladily, zvláště nás, kteří si cení svobodného vyjadřování a svobodné výměny idejí. Podaná obhajoba umlčení širokého záběru veřejného názoru nedává žádný smysl a proces byl čímkoliv jiným než transparentním. Nikde ve „vinných“ dvou twítech presidenta Trumpa, pro příklad, nebyla vyjádřena přímo či nepřímo podpora násilí. Byl to klasický případ prvně odsoudit a rozsudek až pak.

Oznámení k 30. VI. 2021 bude ukončeno zasílání tištěných knih!