Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Velká města světa čelí po léta problému s bydlením. S rostoucí imigrací a zkušeností lidí bez bydlení se zintenzivňuje diskuse o regulaci bydlení. Západ, kdysi bašta idejí svobody a volného trhu, ukrývá centrální plánovače, jejichž bludy o všemocnosti jsou placeny neštěstím běžných lidí, když regulační pokusy těchto plánovačů selžou, protože regulace nájemného nebyla zavedena „dostatečně dobře“.

Špatné časy volají po zoufalých opatřeních. Nebo-li, tyranští lidé dělají tyranské věci, když přicházejí s tím, že se snaží podepřít papírové peníze, jejichž hodnota směřuje někam dolů směrem ke kanálu. Titulek novin „Financial Times“ křičí „Turkey to Target Under the Mattress‘ Gold in Effort to Bolster the Lira.“ (volně přeloženo Turecko se ve snaze posílit liru zaměří na zlato pod matrací).

Benito Mussolini a fašisté rozhodně nepatřili ke stoupencům klasického liberalismu (neplést s dnešní liberální demokracií). Samotný Mussolini byl, jak je všeobecně známo, původně socialistou. Jaké však byli jeho názory a postoje ke klasickému liberalismu, individualismu a voluntarismu v jeho fašistickém období? V článku ze dne 6. dubna 1920 v listu Popolo d'Italia sice Mussolini, když se zastával dělníků z Fiatu, kteří stávkovali proti uplatnění úředního času v jejich továrně, plédoval proti silnému státu a byrokracii a zastával se individualismu a anarchie! A třeba dne 24. května 1920 pronesl v projevu v Miláně, že stát by měl podle něj "omezit své funkce na funkci vojáka, strážníka, výběrčího daní a soudce." Využíval toho, aby se vyslovil za spolupráci tříd, do níž by se zapojil proletariát i "produktivní sektory buržoasie." Dle něj nejde o to, jak "poslat ke dnu buržoasní loď, ale proniknout do ní a vypudit parazitní elementy."

Ve středu dne 3. dubna 2024 bylo v Argentině ohlášeno propuštění 15 tisíc státních zaměstnanců, a to v rámci snah presidenta Javiera Milei o ráznou kampaň v seškrtání státních výdajů. 

V současnosti panuje poměrně velká nespokojenost s globálními západními elitami. Někteří lidé u nás tuto kritiku posunují od těchto elit na kritiku mezinárodního obchodu. Tak jako kdyby tyto elity s tímto obchodem přímo nějak souviseli. Naštěstí mezinárodní obchod je mnohem staršího data než nějaké zpovykované a šílené elity. Padají také návrhy na podstatné zvýšení míry soběstačnosti a omezení dovozu či dokonce někdy i návrhy na odpoutání se od mezinárodního obchodu docela. Často se při té příležitosti odkazuje k době před rokem 1989, kdy jsme si měli prý vyrábět v Československu skoro vše a měli se obejít bez dovozů.  To je však mylný názor. Naopak komunistické Československo čile obchodovalo se světem a zapojovalo se do mezinárodní dělby práce. Dokonce socialistické země si založily vlastní obchodní společenství a rozvíjely vlastní dělbu práce. Obchodovalo se ovšem i s kapitalistickými zeměmi. V tomto textu se podíváme na to, jak to kdysi bylo se zahraničním obchodem. Předně však musíme zdůraznit, že ČSSR bylo velkým dovozcem řady surovin a samozřejmě i paliv. Bez nich by se u nás skoro nic hospodářsky nehnulo. A i nadále tomu tak musí býti.

Příběh, který si dnes můžete přečíst nás vrací do 19. století. Je o tom, jak v jednom několika milionovém městě soukromý kapitál zajistil dodávku plynu pro velkou část jeho obyvatel. To město se jmenovalo a jmenuje Londýn. Vzhůru tedy do Londýna.

Vedle knih na téma mé oblíbené Rakouské ekonomické školy čtu i jiné ekonomické knihy. Člověk se tak přesněji seznamuje s tím, co kritisuje a případně i čas od času najde něco, co jeho znalosti obohacuje. Kniha "Ekonomické jednohubky" patří mezi ty jiné knihy. A lze ji doporučit i zájemcům o Rakouskou ekonomickou školu, a to právě proto, aby dobře poznali to, co chtějí kritisovat. Ovšem tím není tato kniha až tak pozoruhodná, pozoruhodná je především svou velkou upřímností. 

Zcela náhodně jsem narazil na podobné kvazilibertariánské území jako mnou dříve popsaný Neutrální Moresnet a italská Cospaia. Tentokrát šlo dokonce o území, které bylo po dlouhou dobu součástí Českých zemí a nalézalo se nedaleko Liberce a Varnsdorfu. Jde o městečko Schirgiswalde (česky Šerajov a hornolužicky Šěrachow, někdy označované také jako saské Monako či i San Marino). K tomuto území, které je dnes již skoro zcela zapomenuté, ovšem nenajdeme mnoho informací, a pokud už se něco najde, tak je to v němčině. Bezstátí v Schirgiswalde mělo panovat od roku 1809 do roku 1845 a mělo jít o vrchol v dějinách města. K roku 1809 mělo městečko asi 1500 obyvatel.

Snaha vyžít pomocí státu na vrub druhých občanů je něco, co funguje běžně i v demokracii. A proto se musíme podívat i na tuto problematiku, ta se v žargonu Školy veřejné volby nazývá dobýváním renty (anglicky rent seeking).

Mattias Lukl z Nosislavy je prý významným současným anarchokapitalistou a jeho názory se těší v komunitě okolo Martina Urzy-Brejchy velké pozornosti. Před časem Lukl publikoval na webu Mises.cz článek o stejnopohlavních sňatcích. A zde vychází kritika tohoto článku.

Termín ‚plánování‘ je většinou používán jakožto synonymum pro socialismus, komunismus a autoritářský a totalitní ekonomické plánování. Někdy je jen německý vzor socialismu – Zwangswirtschaft – nazýván plánováním, zatímco řádný termín socialismus je reservován pro sovětský vzor úplné socializace a byrokratického řízení všech továren, obchodů a farem. V každém případě v těchto smyslech to znamená všeobjímající plánování ze strany vlády a vynucení těchto plánů politickou silou. Plánování v tomto smyslu znamená plné vládní řízení byznysu. Je antitezí svobodného podnikání, soukromé iniciativy, soukromého vlastnictví výrobních faktorů, tržní ekonomiky a cenového systému. Plánování a kapitalismus jsou zcela neslučitelné. V rámci systému plánování je výroba prováděna podle vládních nařízení, ne podle plánů kapitalistů a podnikatelů, kteří usilují o zisk tím, že co nejlépe vyplní potřeby spotřebitelů.

Termín ‚plánování‘ je většinou používán jakožto synonymum pro socialismus, komunismus a autoritářský a totalitní ekonomické plánování. Někdy je jen německý vzor socialismu – Zwangswirtschaft – nazýván plánováním, zatímco řádný termín socialismus je reservován pro sovětský vzor úplné socializace a byrokratického řízení všech továren, obchodů a farem. V každém případě v těchto smyslech to znamená všeobjímající plánování ze strany vlády a vynucení těchto plánů politickou silou. Plánování v tomto smyslu znamená plné vládní řízení byznysu. Je antitezí svobodného podnikání, soukromé iniciativy, soukromého vlastnictví výrobních faktorů, tržní ekonomiky a cenového systému. Plánování a kapitalismus jsou zcela neslučitelné. V rámci systému plánování je výroba prováděna podle vládních nařízení, ne podle plánů kapitalistů a podnikatelů, kteří usilují o zisk tím, že co nejlépe vyplní potřeby spotřebitelů.

Společnost žádá to a ono, slyšíme dnes zcela běžně. Mluví se o veřejném zájmu, společenské preferenci a podobně. Tyto záležitosti se pak zjišťují pomocí demokratického hlasování ve volbách, v parlamentu, ve vládě, ve výborech apod. Potíž je ovšem s tím, že tyto koncepty jsou v podstatě neurčité a nejasné. Podívejme se nyní na tuto věc podrobněji.

Každý týden se setkáváme s lákavými politikami zavedenými nově zvoleným libertariánským presidentem Argentiny Javierem Mileiem. Libertariánská komunita je z něj v úžasu. Jeho příchod do politiky s otevřeně antisystémovým směřováním nešokoval jen lokální scénu v Argentině, ale také ve zbytku světa. Ale jak? Ctihodné libertariánské strany v každé zemi sotva dostaly dosti hlasů na to, aby se vůbec objevily v hlavních zprávách o volebním dni! Je zde mnoho důvodů proč toto mohlo nastat. My libertariáni se známe dobře a nikdo s minimem sebekritiky nemůže býti překvapen, že naše současná situace ve stranické politice je takováto. Zatímco politická kultura se liší dle zemí, naše vnitřní ideologické libertariánské diskuse jsou stejné. I když neexistuje žádný vzorec pro svobodu, může někdo považovat Mileiův Rothbardiánský vzor za zajímavý. Ve světě utápějícím se v destrukčních trendech, se objevuje mnoho rozumných hlasů. Sledují některé z nich podobné kroky? Podívejme se nyní na některé faktory, které přivedly Milei k presidentování.

Švédská regulace cen nájemného je široce nabízena mnoha lidmi, kteří nerozumí ekonomii jako model toho, jak by měl trh s vlastnictvím fungovat. Mladí lidé, pro příklad v Irsku, s oblibou poukazují na Švédsko jako na nirvánu, kde regulace cen nájemného zajišťuje jednoduchou dostupnost cenově dostupného a vysoce kvalitního nájemního bydlení.