Libertariánský Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Vznik společnosti Mises vysvětluje na základě soukromého vlastnictví - lidská kooperace byla výsledkem přírodní rozmanitosti mezi lidmi a vlastnictvím a výsledkem rozpoznání toho, že práce prováděná za existence dělby práce je produktivnější než práce prováděná v soběstačné izolaci.  Mises vysvětluje: "Nakolik je práce při dělbě práce produktivnější než izolovaná práce a nakolik je člověk schopen si tuto skutečnost uvědomit, natolik inklinuje sama lidská činnost ke spolupráci a sdružování....Zkušenosti nás učí, že tato podmínka - vyšší produktivita dosažená při dělbě práce - je splněna, protože má skutečnou příčinu - vrozenou nerovnost lidí a nerovnost geografického rozdělení přírodních výrobních faktorů. A tak jsme v situaci, kdy můžeme pochopit průběh společenského vývoje. Tak jsme v postavení pochopit směřování společenské evoluce."

Kdokoliv, kdo zná Lew Rockwella, ví, že se o sebe umí postarat, že nepotřebuje mě nebo kohokoliv jiného, aby intervenoval na jeho obranu. Ve skutečnosti si Lew užívá, když ohledně jeho osoby libertariánům přeskočí, poněvadž to potvrzuje jeho již nízké mínění o modálních libertariánech. Ale já už toho začínám mít po krk. Mám plné zuby kreténů a pologramotů, oslů, kteří by měli problém i s větným rozborem. Kteří za své mizerné životy ničeho nedosáhli, zato dávají na odiv svou neskutečnou drzost, nebetyčné chucpe, když si myslí, že jen tak vyloučí Lewa z libertariánství.

Pokud nabídnete malému chlapci jednu sladkost dnes nebo deset zítra, tak si vybere tu jednu. To proto, že děti mají, jak ekonomové říkají, "vysoké časové preference". Chtějí to a chtějí to nyní. Budoucnost je zahalena mlhou. Trestání dětí musí vzít toto v potaz. Jedno pořádné plácnutí na zadek může mít efekt. Hrozba žádné televize celý příští rok mít efekt nebude. Toto se mění s tím, jak stárneme. Více o budoucnosti přemýšlíme a více se o ni staráme. Vlastně je to samotné jádro procesu dospívání. Plánujeme, šetříme, investujeme a odkládáme dnešní uspokojení na zítra. Ale, jak poukázal ekonom Murray N. Rothbard, pouliční zločinci mají časové preference rozmazlených dětí. Vyhlídka strávení příštích dvanácti měsíců za mřížemi na ně nemá v podstatě žádný účinek. 

Karel Menger zakladatel Rakouské ekonomické školy, vyjádřil ve své eseji “On The Origins of Money” zásadní pohled: zboží soutěžící na trhu se stává peněžním mediem směny. Nejvíce prodávané zboží se nejpravděpodobněji stane prostředkem směny a eventuálně se z něho stanou peníze. V 5. kapitole zvané „O příčině rozdílných stupňů obchodovatelnosti komodit“, Menger psal o způsobech jakými mohou býti rozdílné komodity rozlišovány. Mohou být tyto způsoby aplikovány na kryptoměny pro to, abychom porozuměli, které z nich jsou obchodovatelnější?

Představme si světovou vládu, demokraticky zvolenou podle principu jeden člověk jeden hlas v celosvětovém měřítku. Jaký bude pravděpodobně výsledek voleb? Nejpravděpodobněji dostaneme čínsko-indickou koaliční vládu. A co by nejpravděpodobněji tato vláda rozhodla, aby uspokojila svoje podporovatele a byla znovu zvolena? Tato vláda by pravděpodobně zjistila, že tzv. západní svět má příliš mnoho bohatství a zbytek světa, obzvláště Čína a Indie má příliš málo, a tak by se stala nezbytnou systematická redistribuce bohatství a příjmu. Nebo si představme, že v naší vlastní zemi by bylo hlasovací právo rozšířeno na sedmileté děti. Zatímco vláda by pravděpodobně nebyla obsazena dětmi, její politiky by většinou rozhodně odrážely „oprávněné zájmy“ dětí k zajištění „adekvátního“ a „rovného“ přístupu k „bezplatným“ smaženým hranolkům, limonádě a videím. 

Představme si světovou vládu, demokraticky zvolenou podle principu jeden člověk jeden hlas v celosvětovém měřítku. Jaký bude pravděpodobně výsledek voleb? Nejpravděpodobněji dostaneme čínsko-indickou koaliční vládu. A co by nejpravděpodobněji tato vláda rozhodla, aby uspokojila svoje podporovatele a byla znovu zvolena? Tato vláda by pravděpodobně zjistila, že tzv. západní svět má příliš mnoho bohatství a zbytek světa, obzvláště Čína a Indie má příliš málo, a tak by se stala nezbytnou systematická redistribuce bohatství a příjmu. Nebo si představme, že v naší vlastní zemi by bylo hlasovací právo rozšířeno na sedmileté děti. Zatímco vláda by pravděpodobně nebyla obsazena dětmi, její politiky by většinou rozhodně odrážely „oprávněné zájmy“ dětí k zajištění „adekvátního“ a „rovného“ přístupu k „bezplatným“ smaženým hranolkům, limonádě a videím. 

Kniha „Poslední večeře: cesta mezi opuštěné křesťany v arabském světě“ od dánského novinář Klause Wivela se objevila na pultech knihkupectví koncem roku 2018. Protože mne zajímá život náboženských menšin v převážně muslimských státech, nemohl jsem tuto knihu minout. Wivel se v ní zabývá životem (nejen) křesťanů v následujících čtyřech zemích Blízkého východu: Palestina, Egypt, Libanon a Irák. V této stati přiblížím jeho poznatky ze dvou zemí, a to sice z Egypta a Libanonu. Důvodem je to, že tyto země jsou přece jen v posledních letech poněkud stabilnější a platí mezi arabskými zeměmi za ty se střední úrovní blahobytu. Egypt je navíc oblíbená turistická destinace. 

Sovětský svaz používal (nejen) během druhé světové války obrovské množství západních a německých technologií, které mu umožnily vyhrát druhou světovou válku, a lze si jen obtížně představit, že by se bez nich mohl obejít. V této obsáhlé stati si ukážeme, že téměř všechny stíhací letouny a řada jiných bojových sovětských letounů používaných za druhé světové války používala upravené či neupravené kopie západních leteckých motorů. 

Sovětský svaz používal (nejen) během druhé světové války obrovské množství západních a německých technologií, které mu umožnily vyhrát druhou světovou válku, a lze si jen obtížně představit, že by se bez nich mohl obejít. V této obsáhlé stati si ukážeme, že téměř všechny stíhací letouny a řada jiných bojových sovětských letounů používaných za druhé světové války používala upravené či neupravené kopie západních leteckých motorů. 

Jsem proti otevřeným hranicím. Myslím, že to zcela evidentně zničí zemi. Následky budou zahrnovat neschopnost měst a států zvládnout poptávku, která je na ně kladena ve všech sférách: policie, vzdělání, sociální péče, kontrola nemocí, hlodavců, řádného bydlení, dopravní kontrola atd. Tyto břemena budou spojena s náklady, které ponesou daňoví poplatníci.

Sovětský svaz používal (nejen) během druhé světové války obrovské množství západních a německých technologií, které mu umožnily vyhrát druhou světovou válku, a lze si jen obtížně představit, že by se bez nich mohl obejít. V této obsáhlé stati si ukážeme, že téměř všechny stíhací letouny a řada jiných bojových sovětských letounů používaných za druhé světové války používala upravené či neupravené kopie západních leteckých motorů. 

Vždy před každým výročím konce druhé světové války se rozhoří v České republice diskuse na téma podílu jednotlivých spojeneckých velmocí na porážce hitlerovského Německa. Většinou se vedou diskuse o podílu Sovětského svazu a o tom nakolik tomuto podílu napomohli západní spojenci dodávkami svých zbraní. Dle nových "Dějin Ruska" z nakladatelství Lidových novin dodávky západních spojenců představovaly 5 % sovětských zdrojů v roce 1942 a 10 % v letech 1943 až 1944. SSSR třeba dostal ze Západu 10 % tanků a 12 % letadel. Starší "Dějiny Ruska" od jiného kolektivu autorů, ale z téhož nakladatelství, uvádí, že Sověti po válce uváděli, že podíl spojeneckých dodávek na hrubé výrobě sovětského průmyslu činil kolem 4 %. Podle odhadu západních ekonomů činily dodávky v roce 1943 pětinu sovětského čistého národního důchodu a v roce 1944 o něco méně. Sovětskému svazu ušetřily 7-8 milion pracovních sil. 

Vždy před každým výročím konce druhé světové války se rozhoří v České republice diskuse na téma podílu jednotlivých spojeneckých velmocí na porážce hitlerovského Německa. Většinou se vedou diskuse o podílu Sovětského svazu a o tom nakolik tomuto podílu napomohli západní spojenci dodávkami svých zbraní. Dle nových "Dějin Ruska" z nakladatelství Lidových novin dodávky západních spojenců představovaly 5 % sovětských zdrojů v roce 1942 a 10 % v letech 1943 až 1944. SSSR třeba dostal ze Západu 10 % tanků a 12 % letadel. Starší "Dějiny Ruska" od jiného kolektivu autorů, ale z téhož nakladatelství, uvádí, že Sověti po válce uváděli, že podíl spojeneckých dodávek na hrubé výrobě sovětského průmyslu činil kolem 4 %. Podle odhadu západních ekonomů činily dodávky v roce 1943 pětinu sovětského čistého národního důchodu a v roce 1944 o něco méně. Sovětskému svazu ušetřily 7-8 milion pracovních sil. 

A kapúni nám zničili po hadráku cukrovary vece soudruh Jonas z komentářů na webu Pravý prostor anebo jiný podobný obdivovatel bolševických časů. Faktem ovšem je, že člověk narazí na stesky ohledně zániku cukrovarů i mezi lidmi, kteří nemají pozitivní vztah k minulému bolševickému režimu. Jak to tedy s těmi cukrovary dnes je?   

Selhání marxistického modelu v porevolučním Rusku po roce 1917 a jeho následná parasitická závislost na západním kapitalismu, byla vyložena detailně v mé studii „Capitalist Technology for Soviet Survival“, publikovaném v roce 1981 organizací „Insitute of Economy Affairs“. Všechno, co zde shrnuji, o generaci později, je podat stručné shrnutí některých důležitých argumentů a důkazů předložených v této studii.