Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Ekonomicky zajímavou iniciativu vidíme v Maďarsku. I to se potýká s rostoucí mírou inflace. A Maďarská vláda nyní přišla se staronovým řešením této situace: „Maďarská vláda od února sníží ceny šesti základních potravin, oznámil včera premiér Viktor Orbán, který se před dubnovými parlamentními volbami snaží poradit si se stoupající mírou inflace, včetně zavedení cenového stropu na energie, paliva a hypotéky. Orbán, kterého čeká 3. dubna tvrdý boj o znovuzvolení se sjednocenou opozicí, prohlásil, že ceny mouky, cukru, slunečnicového oleje, mléka, vepřové kýty a kuřecích prsou musí od příštího měsíce klesnout na úroveň z poloviny října, uvedla agentura Reuters.“ Jiný pramen uvádí, že: „Od 1. února obchody budou muset omezit cenu zboží ze seznamu na úroveň dne 15. října 2021. Ve své řeči Orbán prohlásil, že ceny cukru, mouky, rostlinného oleje, mléka, vepřové kýty a kuřecích prs budou zmrazeny na úroveň cen ze dne 15. října minulého roku.  Obchodům je nařízeno snížit ceny zboží od 1. února.“

Osoba T. G. Masaryka je u nás považována za demokrata par excellance. Masaryk je pokládán za vzor demokratického politika a je považován docela oprávněně za velkého zastánce demokracie. Ovšem jeho skutečné názory na demokracii zase tak jednoznačné nejsou. Masaryk byl skutečně dosti pro demokraticky orientován, ale stejně tak dobře by se dal označit za skeptického demokrata. Podívejme se na některé jeho názory stran demokracie blíže.

V roce 2020 vyšla v češtině kniha "Pokrok bez povolení" od slovenského ekonoma Róberta Chovanculiaka. Kniha pojednává o sdílené ekonomice a nových digitálních technologiích a její název celkem jasně indikuje to, že sdílená ekonomika a nové digitální technologie vedou k pokroku, který světe div se, nebyl povolen vrchností! Na tuto opovážlivost se tedy musíme blížeji podívat.

Při své práci pro organizaci Volker Fund, Rothbard napsal velké množství recenzí o knihách a problémech. Tyto recenze jsou mnohem více než jen vyobrazením Rothbardovy bravurnosti: často nabízí plnější diskusi o důležitých bodech jeho myšlení, než je diskuse dostupná v jeho knihách a článcích. Naneštěstí až dodnes zůstaly nepublikované. Dr. Roberta Modugnová učinila, v opravdovém triumfu Rothbardovské učenosti, dostupným pro veřejnost po prvýkrát výběr nejdůležitějších z těchto recenzí, v italském překladu v její knize Diritto, nature e ragione: Scritti inediti versus Hayek, Mises, Strauss e Polanyi (166); většina z nich nicméně zůstala nepublikována. Je bezpečné říci, že budoucí výzkum o Rothbardovi jim bude věnovat mnoho pozornosti; zde můžeme popsat jen několik z nich.

Při své práci pro organizaci Volker Fund, Rothbard napsal velké množství recenzí o knihách a problémech. Tyto recenze jsou mnohem více než jen vyobrazením Rothbardovy bravurnosti: často nabízí plnější diskusi o důležitých bodech jeho myšlení, než je diskuse dostupná v jeho knihách a článcích. Naneštěstí až dodnes zůstaly nepublikované. Dr. Roberta Modugnová učinila, v opravdovém triumfu Rothbardovské učenosti, dostupným pro veřejnost po prvýkrát výběr nejdůležitějších z těchto recenzí, v italském překladu v její knize Diritto, nature e ragione: Scritti inediti versus Hayek, Mises, Strauss e Polanyi (166); většina z nich nicméně zůstala nepublikována. Je bezpečné říci, že budoucí výzkum o Rothbardovi jim bude věnovat mnoho pozornosti; zde můžeme popsat jen několik z nich.

Při své práci pro organizaci Volker Fund, Rothbard napsal velké množství recenzí o knihách a problémech. Tyto recenze jsou mnohem více než jen vyobrazením Rothbardovy bravurnosti: často nabízí plnější diskusi o důležitých bodech jeho myšlení, než je diskuse dostupná v jeho knihách a článcích. Naneštěstí až dodnes zůstaly nepublikované. Dr. Roberta Modugnová učinila, v opravdovém triumfu Rothbardovské učenosti, dostupným pro veřejnost po prvýkrát výběr nejdůležitějších z těchto recenzí, v italském překladu v její knize Diritto, nature e ragione: Scritti inediti versus Hayek, Mises, Strauss e Polanyi (166); většina z nich nicméně zůstala nepublikována. Je bezpečné říci, že budoucí výzkum o Rothbardovi jim bude věnovat mnoho pozornosti; zde můžeme popsat jen několik z nich.

Nicméně mezi Západem a Ruskem si vyvinula nezdravá dynamika nad aktivitami toho druhého v ruském „blízkém okolí.“ Putinovy pokusy bránit ruské nároky na sféru vlivu ve své bývalé říši jsou nahlíženy zeměmi NATO a Evropské unie jako agresivní. NATO se potom pokouší posílit Pobaltské země anebo Polsko ze strachu před ruskou agresí, na což je pohlíženo jako na agresi ze strany Moskvy, která poté jedná, to se zdá opět jako agresivní a tak dále. Tento cyklus je samo se obnovující a potencionálně nebezpečný. Války se stávaly, i přesto, že je žádná strana nechtěla. Ze své strany, USA a NATO by toho měly činit tak málo, jak jen možné, aby přispívaly k danému problému. To se týká zvláště vyzbrojování Ukrajiny a trvání na tom, že Ukrajina má budoucnost v NATO.

Tom Kent byl zkušeným vládním politikem, když byl v roce 1966 přijat Medical Care Act (zákon o lékařské péči). Kent popsal hybnou sílu pro univerzální zdravotní péči takto: "… mnoho chudých lidí nedostalo lékařskou péči, když ji potřebovalo." O rok dříve americká legislativa vytvořila Medicare a Medicaid, které nevytvořili universální zdravotní péči, ale představovaly hlavní intervenci do trhu se zdravotní péčí. Tyto dvě země jsou si ekonomicky a kulturně podobné, a žádná z nich nenabízí podporu pro Kentovo tvrzení, že se mnoho chudých lidí nedostávalo zdravotní péče.

Dva čtenáři mne před pár dny informovali, že na Svobodném přístavu se objevily před časem nějaké pomluvy ohledně mé osoby. Údajně jsem měl nadávat někomu nebo onomu a já nevím co dále. Což má být doloženo zfalšovanými důkazy, ve kterých je dokonce špatně, vedle řady pravopisných chyb, uvedeno i moje jméno. A jsem prý socialista apod.

Zatímco v minulosti se u nás knihy od významného ekonoma a klasického liberála vydávaly a tiskly docela běžně, dnes je už situace jiná a je celkem dost nepravděpodobné, že se tato situace nějak změní. Je to škoda. A tak když jsme koncem září 2021 slavili 140 let od narození Ludwiga von Misese, rozhodl se Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy vydat aspoň menší brožuru s Misesovou esejí "Zisk a ztráta," kterou velmi oceňoval Murray N. Rothbard. Tato brožura vychází právě ke 140. letům narození jejího autora. A je určena především mírně pokročilým příznivcům Rakouské ekonomické školy a ekonomie vůbec.

Na podzim roku 2021 se objevila na pultech českých a moravských knihkupectví kniha známého slovenského ekonoma Juraje Karpiše. Kniha "Jak na zlato: peníze pro nevěřící" se zabývá, jak již napovídá název, zlatem a jeho držením, nákupem či prodejem. Nejde však o běžnou knihu pro investory. Tato kniha obsahuje i poměrně dost záležitostí, které se týkají ekonomie. Chtěl bych se nyní na tuto knihu blíže podívat, a to o něco více právě na ekonomické záležitosti.

Vždycky se divím, kolik lidí v mém okolí si myslí, že vydání nějakého vládního nařízení nebo zákona či evropské či jiné směrnice znamená, že tyto budou automaticky dodržovány. Jistě, pokud jde o záležitosti, které se týkají malého počtu lidí, a které je tedy možné relativně snadno kvůli nízkému počtu těchto lidí kontrolovat anebo v případě, že jde o věc, kterou naprostá většina lidí odsuzuje (loupež, vražda), je takový názor poměrně správný. Čím však stoupá počet přestupníků nebo těch, kteří se vzpírají podobným mandátům anebo pokud jde o záležitost, kterou řada lidí neřeší nebo ji nepovažuje za důležitou, situace se mění. Koronavirus nabízí jedno takové zjištění. Na jedné straně hodně lidí volá po drakonických opatřeních namířených proti neočkovaným lidem. Na druhé straně je neočkovaných velmi mnoho, a i když jich ještě o něco ubude, pořád tato skupina zůstane dost početnou. A to je přesně ten případ, kdy dojde k zneplatnění „teorie“ o automatickém dodržování různých vrchnostenských mandátů.

Zatímco v éře stalinismu byl osud československých a polských pilotů ze západní fronty v poválečném Československu a Polsku zhruba stejný, pak došlo k poměrně dost rozdílnému vývoji. Víte, v kterém z těchto dvou států byl osud těchto letců po pádu stalinismu lepší? V Československu to rozhodně nebylo.

V době před volbami se objevila kampaň Babišova drahota. Šlo o reakci na dlouho nevídaný nárůst inflace ve formě růstu tzv. cenové hladiny. Inflací pro účely tohoto textu myslíme vzestup celkové cenové hladiny indexu spotřebních cen (CPI). Může však Babiš a spol a deficity státního rozpočtu, které tito vytvořili, za současný nárůst inflace anebo nemůže? Respektive nejde zde jen o Babiše jako takového, jde zde také o to nakolik může fiskální politika přivodit setrvalejší nárůst inflace.

Za jeden ze zdrojů poměrně vysoké inflace, které česká ekonomika nyní čelí, je považován dovoz inflace ze zahraničí. Řekla to i končící ministryně financí Alena Schillerová. A tvrdí to i řada ekonomů. Inflací pro účely tohoto textu myslíme vzestup celkové cenové hladiny indexu spotřebních cen (CPI). Neboť inflaci většina ekonomů definuje jako všeobecný vzestup cenové hladiny. Vysokoškolská skripta "Makroekonomie: Základní kurs" uvádí: "Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny." A podobné tvrzení obsahují jiná vysokoškolská skripta. Pojďme se na tuto dovezenou inflaci tedy podívat