Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Začíná se nám tu zmáhat snaha o opuštění dvouprocentního inflačního cíle a jeho nahrazení cílováním cenové inflace s vyšší hodnotou. Tři, čtyři, pět i více procent je prý tou pravou hodnotou. Každý kdo má nějaké peníze by měl míti tedy oči na stopkách. Profesor Milan Sojka k historii cílování cenové inflace napsal: "Od začátku 90. let 20. století přibývá zemí, které používají různé formy cílování inflace ve spojení s postavením centrální banky jako nezávislé instituce sledující měnové cíle. Cílem je co nejdůvěryhodnější a co nejtransparentnější chování centrální banky. Proto je cílování inflace většinou spojeno s veřejným vyhlášením střednědobého inflačního cíle či koridoru v numerickém vyjádření. Podle 'nového konsensu' je žádoucí dosažení velmi nízké míry inflace, nejlépe v rozmezí 1 % až 3 %." ČNB a ECB explicitně cílují inflaci od roku 1992 a Federální rezervní systém ji cíluje implicitně od 90. let 20. století.

Jedno z mála důležitých opomenutí v knize profesora Higgse je klíčová role postmileniálského pietistického protestantismu ve směřování směrem k etatismu ve Spojených státech. Agresivní „evangelická“ forma pietismu, převládající od 30. let 19. století na severu, ovládla do 90. let 19. století jižanský protestantismus a hrála klíčovou roli v progresivistickém hnutí po přelomu století a během 1. světové války. Evangelický pietismus měl za to, že předpokladem pro to, aby byl člověk spasen je to, že tento udělá, co může, aby byli spaseni i všichni ostatní. A udělat, co může, znamenalo, že stát se musí stát klíčovým nástrojem při maximalizaci šancí lidí na spasení. Obzvláště stát hraje ústřední roli v potlačení hříchu, a v tom, že „učiní Ameriku zbožnou.“ Pro pietisty byl hřích velmi široce definován, jakožto jakákoliv moc, která mohla zatemnit mysl lidí tak, že nemohli používat teologickou svobodnou vůli k dosažení spasení. Zvláště důležité bylo otroctví (až do Americké občanské války), démon rum a římskokatolická církev, vedená antikristem v Římě. V dekádách po občanské válce převzala místo otroctví „rebelie“ v pietistickém obviňování jejich velkého politického nepřítele, Demokratické strany.

V posledních letech nevychází v češtině mnoho ekonomických knih, které by byly zajímavé pro zájemce o Rakouskou ekonomickou školu. Spíše se objevují dotisky již dříve vydaných knih. Proto je potěšující, že nakladatelství Fish and Rabbit přichází hned s několika zajímavými knihami. Jednou z nich je kniha významného německého historika, sociologa a podnikatele Rainer Zitelmanna "Kapitalismus není problém, ale řešení." Tato kniha obsahuje vlastně několik případových studí, které porovnávají vývoj v době socialismu a následně v době aspoň částečného návratu k svobodnému trhu v některých zemích anebo oblastech (Čína, Švédsko, Afrika) anebo porovnává mezi sebou socialistickou zemi se zemí kapitalistickou, které nadto mají k sobě dosti blízko (Severní a Jižní Korea; Západní a Východní Německo a Chile a Venezuela). 

Recenze knihy Paula Gottfrieda "Fašismus: kariéra jednoho konceptu".

Jedno z mála důležitých opomenutí v knize profesora Higgse je klíčová role postmileniálského pietistického protestantismu ve směřování směrem k etatismu ve Spojených státech. Agresivní „evangelická“ forma pietismu, převládající od 30. let 19. století na severu, ovládla do 90. let 19. století jižanský protestantismus a hrála klíčovou roli v progresivistickém hnutí po přelomu století a během 1. světové války. Evangelický pietismus měl za to, že předpokladem pro to, aby byl člověk spasen je to, že tento udělá, co může, aby byli spaseni i všichni ostatní. A udělat, co může, znamenalo, že stát se musí stát klíčovým nástrojem při maximalizaci šancí lidí na spasení. Obzvláště stát hraje ústřední roli v potlačení hříchu, a v tom, že „učiní Ameriku zbožnou.“ Pro pietisty byl hřích velmi široce definován, jakožto jakákoliv moc, která mohla zatemnit mysl lidí tak, že nemohli používat teologickou svobodnou vůli k dosažení spasení. Zvláště důležité bylo otroctví (až do Americké občanské války), démon rum a římskokatolická církev, vedená antikristem v Římě. V dekádách po občanské válce převzala místo otroctví „rebelie“ v pietistickém obviňování jejich velkého politického nepřítele, Demokratické strany.

Mnoha z nás bez ohledu na to, jak hodně jsme znalí historie, politických záležitostí nebo socioekonomických záležitost, se současné podmínky na Západě a zvláště v Evropě, mohou někdy zdát jako zápletka špatného filmu. Často se říká, že historie se nikdy neopakuje sama, ale že se rýmuje, a co dnes vidíme dnes je velkým příkladem tohoto rýmování. Nicméně, člověk by očekával, že přinejmenším někteří z těch, co mají na starost "velká rozhodnutí" se něco naučili z chyb minulosti - pokud ne z chyb svých předchůdců, tak přinejmenším svých vlastních.

Ještě jeden poslední vědecký triumf pro Rothbarda zůstal, ačkoliv se bohužel objevil až po jeho smrti. Ve dvou masivních svazcích "Economic Thought Before Adam Smith" a "Classical Economics" představil puntičkářsky detailní a erudované vysvětlení historie ekonomické teorie. Pro Rothbarda měla historie ekonomie neobvykle široký rozsah. Pro něj zahrnovalo nejen ekonomickou teorii, ale prakticky všechnu intelektuální historii jako takovou. Přistupuje ke konečné a dobře promyšlené interpretaci hlavních ekonomických kontroverzí.

V nové environmentální éře, je role přiřčená zemědělství prvně zmírňování environmetálních rizik a rizik ohledně znečištění. Zabývání se zajišťováním potravin a jídla pro světovou populaci má jen druhořadý význam. Evropský Green Deal ukazuje trend, když jeho dvě jádrové strategie, hospodaření na vidličku (farm to fork; F2F) a biodiversita, prakticky odhalují celé environmetální pokrytectví. Obě strategie jsou poháněny ušlechtilým záměrem zvýšit udržitelnou produkci potravin, a tak obnovit biodiversitu, ale nezamýšlené následky tohoto směřování jsou většinou neznámé, a tak nejsou nikdy diskutovány ze všech stran pohledu.

Institut Václava Klause nedávno vydal knihu "Konec Československa: 30 let od vily Tugendhat". Na tuto knihu se nyní v krátké recenzi podíváme. A zavzpomínáme na staré časy.

Energetická politika, která brání investicím do některých technologií, která je založená na ideologických pohledech a ignoruje zabezpečení dodávek, je odsouzena k hlučnému selhání. Energetická krise v Evropské unii nebyla vytvořena selháním trhu nebo nedostatkem alternativ. Byla vytvořena politickým protlačováním a vnucováním.

Venezuelská vláda nedávno odmazala šest nul ze své hyperinflační měny, bolívaru. Bankovka s nejvyšší nominální hodnotou 1 milion bolívarů, která má hodnotu menší než 0.25 amerických centů, byla nahrazena bankovkou o hodnotě jednoho bolívaru. Ve stejné době byla zavedena 100 bolívarová bankovka o hodnotě 25 dolarů, jakožto bankovka s nejvyšší nominální hodnotou. Měnová reforma byla navržena proto, aby vládě uspořila komplikaci s vydáváním 100 milionové bankovky, aby usnadnila lidem si nakoupit každodenní položky bez toho, aby museli nosit svazky bankovek, což je dáno tím, že cena pecnu chleba stoupla na 7 milionů starých bolívarů. Samozřejmě arbitrární snížení nominálních hodnot měny inflaci nezpomalí, protože nové bankovky mohou být tištěny ještě levněji než staré. Bolívar již ztratil 73 % své hodnoty jen v samotném roce 2021 a odhady inflace Mezinárodního měnové fondu dosahují 5 500 % nakonci roku 2021.

Za září 2022 dosáhla inflace 18 %. Prudký vzestup cen celé řady zboží a služeb je již skoro běžnou záležitostí. Velmi rostou mimo jiné i ceny potravin. 

V tomto článku se podíváme na závažnost kriminality migrantů v některých evropských zemích. A spíše se v něm zaměříme na země severní Evropy a Německo. Vedle notoricky známého Švédska se podíváme i na Norsko a Dánsko. Kriminalita migrantů patří jistě k nákladům, které jsou uvaleny na původní obyvatelstvo. Vedle toho se podíváme na pár čísel stran nákladů na sociální péči o migranty v některých ze zde uvedených zemích.

Maloobchodní řetězce se netěší u některých vrstev obyvatel dobré pověsti. Vyvádějí velké zisky do zahraničí a berou na hůl svoje dodavatele. Běžně se objevují takovéto názory: „Své postavení zneužívají, vůči domácím dodavatelům dělají diskriminační politiku a zisky si na jejich úkor zvyšují zcela bezuzdně. To musí přestat. Kéž by to šlo dohodou. Kéž by se u nás chovali třeba jako v Německu – všechno by bylo v pořádku,“ komentuje poslankyně Margit Balaštíková (ANO) chování zahraničních řetězců v Česku. ‚Lidé nám posílají alarmující fotky z regálů velkých řetězců, kdy je třeba vepřové z Německa za polovinu oproti stejnému masu z Česka. Proč, když český řezník dostává 40 korun za kilo, stojí jeho maso 150 korun? O jiných druzích sortimentu ani nemluvím,‘ doplňuje.“

ODS není, co bývala. To je dnes asi jasné už velké části lidí, kteří hledají na naši politické scéně aspoň trochu pravicovou stranu. Že ODS není, co bývala, je patrné mnohdy i na komunální úrovni. Vezměme si příkladem Brno. Zde vládne ODS spolu s KDU-ČSL, Piráty a sociální demokracií. ODS má ovšem nejvíce zastupitelů a obsadila i místo primátora respektive Brnu vládne už nějakou dobu primátorka Markéta Vaňková. Jak, ale vypadá hospodaření města Brna pod taktovkou ODS?