Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Stát je teritoriální monopolní donucující - agentura, která se může zabývat trvalým, institucializovaným porušováním  práva na soukromé vlastnictví a vykořisťováním - ve formě vyvlastňování, zdanění a regulování - vlastníků soukromého majetku. Pokud nepředpokládáme nic jiného než vlastní zájem části vládních činitelů, pak u všech států (vlád) můžeme očekávat, že využijí tento monopol, a dají tak najevo směřování směrem k nárůstu vykořisťování. Na jednu stranu to znamená vzrůstající domácí vykořisťování (a vnitřní zdanění). Na druhou stranu, a tento aspekt bude zvláště předmětem zájmu v následujícím textu, to znamená územní expanzi. Státy se chtějí vždy pokoušet zvětšovat své vykořisťování a daňovou základnu. Tím, že tak dělají, nicméně přicházejí do konfliktu s jinými soutěžícími státy. Soutěž mezi státy jakožto územními monopoly na donucení je ze své samotné nátury eliminující soutěží. Tj. může zde být jen jeden monopolista na exploataci a zdanění v jakékoliv dané oblasti; tak, od soutěže mezi různými státy můžeme očekávat podporování tendence směrem k rostoucí politické centralizaci a konečně k jednomu světovému státu. 

Stát je teritoriální monopolní donucující - agentura, která se může zabývat trvalým, institucializovaným porušováním  práva na soukromé vlastnictví a vykořisťováním - ve formě vyvlastňování, zdanění a regulování - vlastníků soukromého majetku. Pokud nepředpokládáme nic jiného než vlastní zájem části vládních činitelů, pak u všech států (vlád) můžeme očekávat, že využijí tento monopol, a dají tak najevo směřování směrem k nárůstu vykořisťování. Na jednu stranu to znamená vzrůstající domácí vykořisťování (a vnitřní zdanění). Na druhou stranu, a tento aspekt bude zvláště předmětem zájmu v následujícím textu, to znamená územní expanzi. Státy se chtějí vždy pokoušet zvětšovat své vykořisťování a daňovou základnu. Tím, že tak dělají, nicméně přicházejí do konfliktu s jinými soutěžícími státy. Soutěž mezi státy jakožto územními monopoly na donucení je ze své samotné nátury eliminující soutěží. Tj. může zde být jen jeden monopolista na exploataci a zdanění v jakékoliv dané oblasti; tak, od soutěže mezi různými státy můžeme očekávat podporování tendence směrem k rostoucí politické centralizaci a konečně k jednomu světovému státu. 

Svoji známou studii „Cikáni“ napsal původem německý Žid Werner Cohn (1926-2018) už v roce 1973. Primárně se tato zabývá severoamerickými Cikány, což je potřeba mít na paměti, ale i tak je kniha pro české čtenáře zajímavá. Navíc díky době, ve které tato kniha vznikla, se dá říci, že je prostá nánosu dnešní politické korektnosti. Podívejme se nyní na některé zajímavosti z této knihy.

Rozdílem je, že všechny ekonomické jevy závisí na hodnotách, volbě a jednání zúčastněných jednotlivců. Ekonomové hlavního proudu tvrdí, jako by jedna ekonomická proměnná — řekněme cenová hladina — měla přímý vliv na druhou — jako je agregovaná poptávka. Ve skutečnosti, zde není žádná taková věc jako cenová „hladina“, ale miliony specifických cen, každá fluktuuje proti jiným. Rozdílné ceny budou ovlivňovat rozhodnutí různých jednotlivců různými způsoby, v závislosti na jejich specifických osobních potřebách a vyhlídce, a jak tito hodnotí možnosti nabídky v daném čase a místě. Není zde na tomto nic mechanického: ekonomie tak nemůže být nikdy o předvídatelných statistických vazbách mezi věcmi.

V této stati se podíváme na stěhování poddaných ve středověku v Českých zemích. Zjistil jsem, že v tomto směru panuje i u znalejších lidí docela velká nevědomost. Otázka stěhování poddaných ve středověku je poměrně dost důležitá, protože v různých městech panovaly různé právní zvyklosti a totéž se týkalo panství a smluv pána s poddanými. 

Mezinárodní organizace Křesťanská mezinárodní solidarita (Christian Solidarity International) pravidelně publikuje o začasto nelehké situaci křesťanů v různých zemích světa. Vyjma takových zemí jako je KLDR anebo Čína jde zpravidla a zdaleka nejvíce o situaci v převážně muslimských zemích. V sedmi z deseti nejhorších zemí je prý primární příčinou pronásledování islám. A zvláště ti, co se narodili jako muslimové a později následovali Ježíše čelí bolestivým důsledkům (1). Na některé příklady se nyní podíváme, aniž bychom ovšem vyčerpali více, než jen poměrně malou část problémů a připomněli všechny země (například o opravdu velmi špatné situaci v Nigérii se tu zmiňovat nebudu). Nahlédněme tedy do časopisu Křesťanská mezinárodní solidarita.

Jared Taylor ve svém článku „Police Racism: A Manufactured Crisis“ v souvislosti s nedávným událostmi v USA shrnul vícero statistických údajů o kriminalitě (nejen) černochů v USA.

Brazilcům bylo řečeno, že způsobem jak snížit chudobu a omezit sociální nerovnosti, je zvětšování role vlády v ekonomice skrze expanzi veřejných služeb a veřejných prací. A voliči tomu uvěřili. Sociální demokraté byli zvoleni s nadějí, že by mohli přinést více prosperující a rovnostářskou společnost. Ale potom věci nešly tak, jak bylo plánováno. Operace Car Wash, hlavní celonárodní antikorupční operace provedená federální policií, odkryla šokující schéma nelegálních plateb zahrnující významné politiky a představitele velkého byznysu. Korupce dosáhla miliard dolarů v úplatcích placených déle než jednu dekádu. Jak se ukázalo, daleko od zajištění slibovaného sociálně-ekonomického pokroku, sociálně demokratická vláda vytvořila prostor pro Leviatána, který byl jako Robin Hood naruby: vládní představitelé brali chudým a dávali bohatým.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Estonské hlavní město Tallin (asi 435 tisíc obyvatel) zavedlo pro své obyvatele městskou hromadnou dopravu zdarma v roce 2013. Již o pár let později se ukázalo, že podíl automobilové dopravy v centru města sice o něco poklesl (v celém městě však o 4 % stoupl), ale to i vlivem navýšení počtu spojů (o 9,6 %) a restriktivních opatření (17 km preferenčních pruhů pro MHD, preference na semaforech), zatímco počet přepravených osob MHD narostl velmi málo (údajně jen o 1,2 %). Nyní jsou k dispozici výsledky dalšího průzkumu. O těch referuje článek „Free-of-charge public transport isn’t free, Finnish experts say“.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Dlouho zde mezi černošskými obyvateli čtvrti Crown Heights byla anti-židovská, anti-bělošská nenávist, většinu této čtvrti tvoří slum. Ale chasidská oblast je vzkvétající komunitou pěkných městských domů, činžáků, obchodů, synagog a náboženských škol. Nic není sešlé nebo špinavé. Jedovatá závist tak není nikdy daleko pod povrchem a vybuchla, když 22 letý židovský muž jménem Yoseph Lisef měl automobilovou nehodu, když jel v náboženském procesí. Gavin Gato, sedmiletý černošský chlapec byl zabit a jeho sestřenice Angela zraněna. 

Kdokoliv, kdo zná Lew Rockwella, ví, že se o sebe umí postarat, že nepotřebuje mě nebo kohokoliv jiného, aby intervenoval na jeho obranu. Ve skutečnosti si Lew užívá, když ohledně jeho osoby libertariánům přeskočí, poněvadž to potvrzuje jeho již nízké mínění o modálních libertariánech. Ale já už toho začínám mít po krk. Mám plné zuby kreténů a pologramotů, oslů, kteří by měli problém i s větným rozborem. Kteří za své mizerné životy ničeho nedosáhli, zato dávají na odiv svou neskutečnou drzost, nebetyčné chucpe, když si myslí, že jen tak vyloučí Lewa z libertariánství.

Někdy 30. března jsem konečně začal sbírat informace k fascinujícímu příběhu, který koronavirus vyvolal. Následující text je snahou podchytit, a tak do budoucna uchovat aspoň některé z těchto úžasných aktivit, které se objevily doslova přes noc. Jistě mnoho sem jich minul, a některé si nepoznamenal, a také jsem začal se sběrem informací poněkud pozdě.

Pokud nabídnete malému chlapci jednu sladkost dnes nebo deset zítra, tak si vybere tu jednu. To proto, že děti mají, jak ekonomové říkají, "vysoké časové preference". Chtějí to a chtějí to nyní. Budoucnost je zahalena mlhou. Trestání dětí musí vzít toto v potaz. Jedno pořádné plácnutí na zadek může mít efekt. Hrozba žádné televize celý příští rok mít efekt nebude. Toto se mění s tím, jak stárneme. Více o budoucnosti přemýšlíme a více se o ni staráme. Vlastně je to samotné jádro procesu dospívání. Plánujeme, šetříme, investujeme a odkládáme dnešní uspokojení na zítra. Ale, jak poukázal ekonom Murray N. Rothbard, pouliční zločinci mají časové preference rozmazlených dětí. Vyhlídka strávení příštích dvanácti měsíců za mřížemi na ně nemá v podstatě žádný účinek.