Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Esej o knize "Anti-Piketty: Capital for the 21st Century" (autoři Jean-Philippe Delsol, Nicolas Lecaussin, and Emmanuel Martin, eds. Cato Institute, 2017).

Standartní obhajobou patentové ochrany je to, že bez vládou garantovaného monopolu by u inovací došlo k prudkému poklesu jejich množství. Lidé inovují, jen pokud očekávají, že vydělají peníze, a tato forma ekonomického protekcionismus je tak v kapitalistické ekonomice nutná.

Knížata starého režimu toužila po rozmachu. Využívala každé příležitosti k vedení válek a dobývání. Organizovala – poměrně malé – armády. Tyto armády bojovaly své bitvy. Občané nenáviděli války, které pro ně znamenaly zlo a daňové zatížení. Ale výsledek kampaní je nezajímal. Bylo pro ně více či méně nepodstatné, zda jim vládl Habsburk anebo Bourbon. V těch dnech Voltaire prohlásil: „Lidé jsou neteční k válkám svých vládců.“

No, tak konečně dostali Davida Dukea. Že jim ale nahnal vítr! Byla k tomu třeba masivní kampaň hysterie, strachu a nenávisti, uspořádané všemi křídly vládnoucí elity. Od oficiální pravice k levici, od prezidenta Bushe a oficiální Republikánské strany, přes New York a Washington řízená národní média, přes místní elity a dolů k místním levicovým aktivistům. Vyžádalo si to masivní zastrašující kampaň, nikoliv pouze vyvoláváním starých strašáků Ku-klux-klanu a Hitlera, ale též de facto výhružka k bojkotu Louisiany – stáhnout turisty a zrušit konference, zničit pracovní místa tím, že podniky začnou opouštět stát.

Rébus, který mátl téměř všechny spisovatele, kteří se zabývali problémem nacionálního socialismu je tento: v Německu bylo mnoho milionů dělníků organizováno ve stranách sociálně demokratické, komunistické a katolickém Centru; byli členy odborů napojených na tyto strany. Jak mohli nacionální socialisté uspět v přetáhnutí těchto mas svým úhlavních odpůrců a ustavit svůj totalitní systém? Změnily tyto miliony své myšlení přes noc? Nebo to byli zbabělci, poddajní teroru Sturm Abteilungu (SA) a čekající na den vykoupení? Jsou němečtí dělníci ještě marxisté? Anebo jsou upřímnými podporovateli nacionálně socialistického systému?

Do nebe letící cena bitcoinu dominovala finančním zprávám posledních několika týdnů, a obvyklé domněnky se začaly hromadit, aby nabídly predikci o kontinuálním růstu bitcoinu nebo o jeho nevyhnutelném pádu. Přece jen nejde vždy o dobré zprávy pro fanoušky kryptoměny: v důležitém rozhodnutí oznámila digitální distribuční platforma Steam, že již nebude nadále akceptovat platby v bitcoinech.

Pod kouzlem špatně zařazené analogie z darwinovské teorie si analytikové po více než století rádi představovali změnu jako nezbytně postupnou, nepatrnou a počítanou na doby ledové. Idea jakéhokoliv druhu radikální či „revoluční“ společenské změny se stala mezi intelektuály a společenskými vědci nemoderní. Politické a kulturní revoluce dvacátého století tuto perspektivu pozměnily a pozorovatelé jsou nyní více než ochotní vzít v úvahu náhlé revoluční změny.

Pod kouzlem špatně zařazené analogie z darwinovské teorie si analytikové po více než století rádi představovali změnu jako nezbytně postupnou, nepatrnou a počítanou na doby ledové. Idea jakéhokoliv druhu radikální či „revoluční“ společenské změny se stala mezi intelektuály a společenskými vědci nemoderní. Politické a kulturní revoluce dvacátého století tuto perspektivu pozměnily a pozorovatelé jsou nyní více než ochotní vzít v úvahu náhlé revoluční změny.

Pod kouzlem špatně zařazené analogie z darwinovské teorie si analytikové po více než století rádi představovali změnu jako nezbytně postupnou, nepatrnou a počítanou na doby ledové. Idea jakéhokoliv druhu radikální či „revoluční“ společenské změny se stala mezi intelektuály a společenskými vědci nemoderní. Politické a kulturní revoluce dvacátého století tuto perspektivu pozměnily a pozorovatelé jsou nyní více než ochotní vzít v úvahu náhlé revoluční změny.

Pod kouzlem špatně zařazené analogie z darwinovské teorie si analytikové po více než století rádi představovali změnu jako nezbytně postupnou, nepatrnou a počítanou na doby ledové. Idea jakéhokoliv druhu radikální či „revoluční“ společenské změny se stala mezi intelektuály a společenskými vědci nemoderní. Politické a kulturní revoluce dvacátého století tuto perspektivu pozměnily a pozorovatelé jsou nyní více než ochotní vzít v úvahu náhlé revoluční změny.