Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Předpokládá se, že Nový úděl (New Deal) byl nutný k boji s hospodářskou krisí. Ve skutečnosti ji jen prodloužil a vytvořil ekonomický debakl obřích rozměrů. Míra nezaměstnanosti během let 1933 až 1940 byla v průměru okolo 18 % a dosáhla výše 28,3 % v březnu 1933. Do konce roku 1938 na úsvitu Druhé světové války dosahovala ještě přes 18 % a byla vyšší než koncem roku 1933, což byl první rok presidenta Franklina D. Roosevelta ve funkci.

Minulý týden více než 50 000 lidí nelegálně vstoupilo do španělské exklávy Ceuta, která má běžně populaci 80 000 obyvatel. Ceuta je umístěna na severoafrickém pobřeží a sdílí hranici s Marokem, arabsky mluvící zemí s populací 36 milionů obyvatel. Mnoho migrantů se protlačilo skrze hraniční bariéry, tisíce dalších uplavalo krátkou vzdálenost, aby obešli pozemní překážky. Ceuta - podobně jako další španělská exkláva Melilla - dlouhodobě čelí významným výzvám stran udržení integrity svých hranic s okolním marockým územím.

Těžká hospodářská deprese, kontrakce bankovních peněz, těžké břemeno daní, pomocí kterých se splácely státní dluhy, to vše obrátilo lidské myšlení k vydávání papírových peněz za účelem financování vlády. Historici ovlivnění populistickými zápasy 19. století vždy identifikovali zastánce inflace s „farmáři-dlužníky“ a obhájce tvrdých peněz jako „obchodníky-věřitele.“ Skutečně, zatímco je pravdou, že dlužníci, zvláště během těžkých časů, měli tendenci k tomu dávat přednost inflaci, obchodníci byli ještě pravděpodobněji než farmáři ve velkých dluzích, protože mají větší úvěrové ohodnocení a můžou si půjčovat více. Výsledek byl ten, že většina ekonomických skupin v 80. letech 18. století dávala přednost inflaci: hlavním problémem bylo určení toho, které skupiny by získali potěšení z nově vytvořených peněz. Bohaté kliky obchodníků, které si již užívali výhod existujícího monopolu státem privilegovaných bank přirozeně oponovali konkurenci státních peněz; jiní měli tendenci dávat přednost novým emisím. Výjimky byly většinou střízlivé mysli, které si vzpomínali na rychlé znehodnocení a zmatky během války.   

Pokud se na to díváme tímto způsobem, je jednoduché vidět, proč my libertariáni máme větší příchylnost k Pravici než k nerealistické egalitářské Levici, která popírá realitu a reálné rozdíly mezi lidmi. Kdyby se jenom Pravice naučila o něco více ekonomii a hodnotové konzistenci … 

Demokracie je výsledkem tržní ekonomiky v domácích záležitostech, mír je důsledkem zahraniční politiky. Tržní ekonomika znamená mírovou kooperaci a mírovou směnu zboží a služeb. Nemůže přetrvat, když je na pořadu dne vraždění ve velkém stylu. Nekompatibilita války s tržní ekonomikou a civilizací nebyla plně rozpoznána, protože postupující rozvoj tržní ekonomiky změnil původní charakter války samotné. Postupně se změnila totální válka pravěkých časů do války vojáků moderní doby.

Demokracie je výsledkem tržní ekonomiky v domácích záležitostech, mír je důsledkem zahraniční politiky. Tržní ekonomika znamená mírovou kooperaci a mírovou směnu zboží a služeb. Nemůže přetrvat, když je na pořadu dne vraždění ve velkém stylu. Nekompatibilita války s tržní ekonomikou a civilizací nebyla plně rozpoznána, protože postupující rozvoj tržní ekonomiky změnil původní charakter války samotné. Postupně se změnila totální válka pravěkých časů do války vojáků moderní doby.

Pokud by měl národ po dobu 50 let úhrnnou plodnost pouze 1,2 dítěte na jednu ženu, čelil by drastickému demografickému kolapsu, ekonomickému přetížení a rychlému vymírání populace. Pro zachování stabilního počtu obyvatel (bez migrace) je přitom nutná záchovná hodnota 2,1 dítěte na ženu. 

Pravicově centrističtí lidé jako R. J. Rummel [R.J. Rummel je známý díky své knize „Death by Government“, která je statistikou počtu lidí, kteří byli zabiti různými vládami během 20. století, pozn. překladatele] mohou býti spokojeni s tím, že Spojené státy jsou svobodnou zemí. Jiní lidé tak lehce uspokojeni nejsou. Problémy, kterým čelíme v naší vlastní zemi – včetně mnoha hrozeb pro svobodu – jsou dneska dobře dokumentované spisovateli jako je James Boward, Paul Craig Roberts a Paul Gottfried. Gottfried zkoumal systematickou mezinárodní kampaň části elit v USA, Kanadě a evropských zemích za zničení tradiční kultury těchto společností a její nahrazení tím, čemu by levicoví intelektuálové dávali větší přednost. To zahrnuje feminismus. Zahrnuje to útoky na vše, co elity považují za rasistické.

Monetární ekonomové 16. a 17. století uspěli ve vyvrácení populárních omylů týkajících se údajné stability peněz. Staré chyby zmizely, ale jedna nová povstala, iluse neutrality peněz. Samozřejmě klasická ekonomie udělala vše nejlepší proto, aby odstranila tyto chyby. David Hume (1711-1776), zakladatel britské politické ekonomie a John Stuart Mill (1806-1873), poslední v řadě klasických ekonomů, oba se zabývali problémem mistrovským způsobem. A potom bychom neměli zapomenout na Johna E. Cairnese (1823-1875), který v eseji o průběhu oslabování kurzu měny, vytyčil cestu pro realistický pohled na záležitost, kterou se zabýváme. I přes tyto první korky směrem k přesnějšímu pochopení, moderní ekonomové začlenili omyl o neutralitě peněz do svého systému myšlení. 

Dvacetičtyřletá dentální hygienistka a novomanželka Zoe Dippelová učinila zajímavý objev, který se stál na TikToku virálním. Procházela fotoalbum své švagrové, když z něj vypadl dlouhý účet z obchodu s potravinami ze dne 20. června 1997. Stodvacetdva položek bylo zaneseno na tomto účtu, včetně všech druhů potravin a věcí potřebných pro péči o dvojčata jako dětské pleny a papírové utěrky atd. Celkem bylo za tento nákup utraceno 155 dolarů a 34 centů. Dippelová postovala video s tímto účtem, které bylo za minulé tři týdny zhlédnuto 2,8 milionkrát. Jak se zdá, hodně mladých TikTokerů komentujících video bylo překvapeno tím, jak nízké různé ceny byly a chtělo vědět, kolik by stál celý tento koš 122 položek dneska.