Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Napoleon I. Bonapart (1769-1821) může být pravděpodobně považován za raného průkopníka myšlenky rovnostářského, osvíceného policejního státu. Historik Jacques Godechot pro příklad označuje Napoleonův režim jako „pravděpodobného předchůdce moderního policejního státu“ a historik Eugen Weber označuje tento režim jako policejní stát bez kvalifikace. Napoleonův režim byl samozřejmě mírný a laskavý ve srovnání s policejními státy 20. století, ale je zde málo důvodů pro to, aby byl tento režim oceňován. Michael Silabis dochází k závěru (https://www.taylorfrancis.com/chapters/edit/10.4324/9781315840383-6/napoleonic-police-state-michael-sibalis), že: „Napoleonova policie nicméně prováděla tuhou kontrolu veškerého vyjadřování veřejných názorů, platila síť tajných agentů, aby udržela národ pod dohledem a držela odpůrce režimu ve speciálních státních vězeních bez obžaloby anebo soudu. Ve zkratce policie pravidelně ignorovala řádné soudní procedury a systematicky porušovala práva občana, které Francouzská revoluce vyhlásila…“    

Studie Fraserova Institutu s názvem "Efekt čekací doby na mortalitu v Kanadě" odhaduje, že "nárůsty v čekacích dobách pro nutnou péči v Kanadě mezi lety 1993 a 2009 mohly vyústit v 25 456 až 63 090 (se střední hodnotou 44 273) dodatečných úmrtí mezi ženami." Přizpůsobíme-li to pro jinou populaci (USA má 9x tolik obyvatel než Kanada), tak střední hodnota na odhadovaných 400 tisíc dodatečných úmrtí mezi ženami za dobu delší než 16 let. To je přeneseně odhadem 25 tisíc dodatečných úmrtí mezi ženami každý rok, pokud by americký systém měl trpět podobným nárůstem mortality podobným tomu, který zažila Kanada díky nárůstu čekacích časů. Systém, který nad proporcionálně poškozuje ženy? Jak progresivní.

Pře několika lety sněmovní podvýbor pro reklamu a propagandu při vládě pod vedením předsedy poslance Foresta Ar. Harnesse (1895-1974) zkoumal propagandistické operace federální vlády. Při jedné příležitosti výbor měl jako svědka vládou zaměstnaného doktora. Když byl tento otázán, zda jeho projevy pořádané v celé zemi presentují obě strany diskuse dotýkající se národního zdravotního pojištění, tento svědek odpověděl: „Nevím, co míníte oběma stranami.“ Tato naivní odpověď vrhá světlo na stav mysli lidí, kteří hrdě sami sebe nazývají progresivními intelektuály. Tito si jednoduše nedovedou představit, že by mohl být vznesen jakýkoliv argument proti různým návrhům, které navrhují. Jak to oni vidí, každý bez pokládání otázek, musí podporovat každý projekt, který má za cíl více a více vládní kontroly nad všemi aspekty života občanů a jejich chování. Nikdy se nepokoušeli vyvrátit námitky proti jejich doktrínám. Preferují tak, jak paní Eleanora Rooseveltová nedávno učinila ve svém novinovém sloupci, označit ty s nimiž nesouhlasí, za podvodníky. 

Libertariánský pohled je v této záležitosti jasný jako facka. Žádné dobrovolné chování dospělých lidí, ať je jakékoliv, by nemělo býti zakázané. Gayové ve Stonewallu měli právo na své straně a policie byla navzdory zákonům na špatné straně. (Norimberský proces prokázal oprávněnost práva ex post facto; to, že byl nějaký právní předpis v platnosti, neznamená, že je nutně oprávněný.) Člověk by si potom mohl myslet, že homosexuálové budou, přinejmenším ve větším množství, libertariány. Byli tehdy, v roce 1969 nebo přinejmenším jednali v duchu, který byl kompatibilní s touto filosofií. Bohužel, pokud to byl vůbec tento případ, jsme daleko od toho, aby to dnes bylo pravdou. Od obrany svého práva na volné spolčování z důvodu vzájemně dohodnutých účelů, se v moderní době přesunuly k útokům na práva jiných lidí.

Pokud se na politiku podíváte po celém světě, získáte dojem, že v této hře je jediný cíl: moc. Kdokoliv je u moci chce u ní zůstat a všichni, kteří o ní usilují se k ní chtějí dostat. Zvěčnělý německý ekonom Roland Baader řekl jednomu z autorů v roce 2012: “Jsou zde dva způsoby jak vykonávat moc. Moc skrze meč a moc skrze chléb a hry, což je v moderní verzi nazýváno sociálním státem." Představte si, že jste stát. Máte monopol na použití síly a jste konečným soudcem ve všech sporech. Můžete vládnout podle své chuti, pokud chcete. Můžete tuto moc použít k vynucení nebo regulování nebo zákazu určitých způsobů chování. Můžete zvýšit daně.

Pokud se na politiku podíváte po celém světě, získáte dojem, že v této hře je jediný cíl: moc. Kdokoliv je u moci chce u ní zůstat a všichni, kteří o ní usilují se k ní chtějí dostat. Zvěčnělý německý ekonom Roland Baader řekl jednomu z autorů v roce 2012: “Jsou zde dva způsoby jak vykonávat moc. Moc skrze meč a moc skrze chléb a hry, což je v moderní verzi nazýváno sociálním státem." Představte si, že jste stát. Máte monopol na použití síly a jste konečným soudcem ve všech sporech. Můžete vládnout podle své chuti, pokud chcete. Můžete tuto moc použít k vynucení nebo regulování nebo zákazu určitých způsobů chování. Můžete zvýšit daně.

Rothbardův Válečný kolektivismus jako e-kniha: O vzestupu velké vlády, velkého byznysu a úpadku svobody v USA v době první světové války.

Doktrína přirozeného práva, která inspirovala deklarace o lidských právech z 18. století nenaznačovala zcela mylné tvrzení, že všichni lidé si jsou biologicky rovni. Prohlašovala, že všichni lidé mají od narození stejná práva, a že tato rovnost nemůže být odstraněna žádným člověkem stvořeným zákonem, že je nezcizitelná nebo přesněji nezadatelná. Jen naprostí nepřátelé svobody jednotlivce a sebeurčení, zastánci totalitarismu, vyložili princip rovnosti před zákonem jako odvozený z údajné fyzické a psychologické rovnosti všech lidí. Francouzská deklarace práv člověka a občana z 3. listopadu 1789 vyslovila, že všichni lidé se rodí a zůstávají jakožto rovní v právech. Ale v počátcích režimu teroru, nová deklarace ze dne 24. června 1793, která měla přednost před ústavou, prohlašovala, že všichni lidé jsou si rovni „par la nature.“ (rovni v charakteru). Od této teze, ačkoliv jasně odporující biologické zkušenosti, se pozůstává jedno z dogmat „levičáctví.“ 

Doktrína přirozeného práva, která inspirovala deklarace o lidských právech z 18. století nenaznačovala zcela mylné tvrzení, že všichni lidé si jsou biologicky rovni. Prohlašovala, že všichni lidé mají od narození stejná práva, a že tato rovnost nemůže být odstraněna žádným člověkem stvořeným zákonem, že je nezcizitelná nebo přesněji nezadatelná. Jen naprostí nepřátelé svobody jednotlivce a sebeurčení, zastánci totalitarismu, vyložili princip rovnosti před zákonem jako odvozený z údajné fyzické a psychologické rovnosti všech lidí. Francouzská deklarace práv člověka a občana z 3. listopadu 1789 vyslovila, že všichni lidé se rodí a zůstávají jakožto rovní v právech. Ale v počátcích režimu teroru, nová deklarace ze dne 24. června 1793, která měla přednost před ústavou, prohlašovala, že všichni lidé jsou si rovni „par la nature.“ (rovni v charakteru). Od této teze, ačkoliv jasně odporující biologické zkušenosti, se pozůstává jedno z dogmat „levičáctví.“ 

No, nejsou to jen americká města; jsou to města obecně (tento článek spíše pojednává o velkých městech či velkoměstech USA než o malých městech tamtéž). Skrze celou historii se města rovnala civilizaci. Města nabízí bezpečnost, pohodlí, bohatství a komunitu. Jsou pro lidi médiem, kde se směňují ideje a snadno se obchoduje. Vzestup lidstva je postaven na městech a nebyl by bez něj možný. Civilizace je celá o specializaci a dělbě práce. Čím větší město, tím svobodnější společnost, tím větší možnosti. Americká města patřila mezi nejlepší v historii, protože Amerika sama nabízela svobodu a méně vládních omezení, než kdykoliv v minulosti. Není žádnou záhadou, proč americká města byla v minulosti tak velkolepá, ale věci se mění. Zničení měst je zničením civilizace.