Libertariánský Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Žiji přesně ve správné lokalitě, abych viděl výsledek velkého experimentu. Pilotní Supercentrum firmy Walmart je umístěno v Dallasu ve státě Georgia. Stejně jako já. V pátek 13. CEO Walmartu přestřihl pásku při velkolepém otevření. Bohužel jsem se o tomto velkolepém otevírání centra dozvěděl ráno 14. září. Neprobíhala zde žádná publicita, zatímco obchod byl více jako posledních 12 měsíců přestavován. Tak, to co budete číst, je založeno na originálním výzkumu provedeném lacino odpoledne 14. září.

Mladí libertariáni nejsou jednoduše jen návratem k taftovské éře individualismu. Prohlášením se za libertariány se vrací také k tradici, která kdysi Ameriku ustavila jako světlo svobody, tradici Jeffersona, Paineho, Jacksona a Garrisona. A tím, že tak učinili, zapudili takové (neo)konzervativní teoretiky jako je Jamse Burnham z National Review, který připouští, že zde není žádný racionální základ pro vládu a obhajuje revidovanou despotickou teorii božského práva, dle které „v antických časech, předtím než iluze vědy zničila tradiční moudrost, byli zakladatelé měst (států) známi jako bozi či polobozi.“

Navíc monopol na soudní pravomoc bude nevyhnutelně vést k trvalému úpadku kvality ochrany. Jestliže se někdo může odvolat jen k vládě pro spravedlnost, justice bude deformována ve prospěch vlády, bez ohledu na ústavy a odvolací soudy. Ústavy a odvolávací soudy jsou vládními ústavami a institucemi a jakékoliv omezení vládních aktivit, které mohou zajistit, jsou nevyhnutelně rozhodovány zaměstnanci jedné a té samé instituce. Předvídatelně pak definice vlastnictví a ochrana bude trvale měněno a rozsah soudních kompetencí bude rozšiřován ve prospěch vlády.

Navíc monopol na soudní pravomoc bude nevyhnutelně vést k trvalému úpadku kvality ochrany. Jestliže se někdo může odvolat jen k vládě pro spravedlnost, justice bude deformována ve prospěch vlády, bez ohledu na ústavy a odvolací soudy. Ústavy a odvolávací soudy jsou vládními ústavami a institucemi a jakékoliv omezení vládních aktivit, které mohou zajistit, jsou nevyhnutelně rozhodovány zaměstnanci jedné a té samé instituce. Předvídatelně pak definice vlastnictví a ochrana bude trvale měněno a rozsah soudních kompetencí bude rozšiřován ve prospěch vlády.

Navíc monopol na soudní pravomoc bude nevyhnutelně vést k trvalému úpadku kvality ochrany. Jestliže se někdo může odvolat jen k vládě pro spravedlnost, justice bude deformována ve prospěch vlády, bez ohledu na ústavy a odvolací soudy. Ústavy a odvolávací soudy jsou vládními ústavami a institucemi a jakékoliv omezení vládních aktivit, které mohou zajistit, jsou nevyhnutelně rozhodovány zaměstnanci jedné a té samé instituce. Předvídatelně pak definice vlastnictví a ochrana bude trvale měněno a rozsah soudních kompetencí bude rozšiřován ve prospěch vlády.

Vznik společnosti Mises vysvětluje na základě soukromého vlastnictví - lidská kooperace byla výsledkem přírodní rozmanitosti mezi lidmi a vlastnictvím a výsledkem rozpoznání toho, že práce prováděná za existence dělby práce je produktivnější než práce prováděná v soběstačné izolaci.  Mises vysvětluje: "Nakolik je práce při dělbě práce produktivnější než izolovaná práce a nakolik je člověk schopen si tuto skutečnost uvědomit, natolik inklinuje sama lidská činnost ke spolupráci a sdružování....Zkušenosti nás učí, že tato podmínka - vyšší produktivita dosažená při dělbě práce - je splněna, protože má skutečnou příčinu - vrozenou nerovnost lidí a nerovnost geografického rozdělení přírodních výrobních faktorů. A tak jsme v situaci, kdy můžeme pochopit průběh společenského vývoje. Tak jsme v postavení pochopit směřování společenské evoluce."

Kdokoliv, kdo zná Lew Rockwella, ví, že se o sebe umí postarat, že nepotřebuje mě nebo kohokoliv jiného, aby intervenoval na jeho obranu. Ve skutečnosti si Lew užívá, když ohledně jeho osoby libertariánům přeskočí, poněvadž to potvrzuje jeho již nízké mínění o modálních libertariánech. Ale já už toho začínám mít po krk. Mám plné zuby kreténů a pologramotů, oslů, kteří by měli problém i s větným rozborem. Kteří za své mizerné životy ničeho nedosáhli, zato dávají na odiv svou neskutečnou drzost, nebetyčné chucpe, když si myslí, že jen tak vyloučí Lewa z libertariánství.

Pokud nabídnete malému chlapci jednu sladkost dnes nebo deset zítra, tak si vybere tu jednu. To proto, že děti mají, jak ekonomové říkají, "vysoké časové preference". Chtějí to a chtějí to nyní. Budoucnost je zahalena mlhou. Trestání dětí musí vzít toto v potaz. Jedno pořádné plácnutí na zadek může mít efekt. Hrozba žádné televize celý příští rok mít efekt nebude. Toto se mění s tím, jak stárneme. Více o budoucnosti přemýšlíme a více se o ni staráme. Vlastně je to samotné jádro procesu dospívání. Plánujeme, šetříme, investujeme a odkládáme dnešní uspokojení na zítra. Ale, jak poukázal ekonom Murray N. Rothbard, pouliční zločinci mají časové preference rozmazlených dětí. Vyhlídka strávení příštích dvanácti měsíců za mřížemi na ně nemá v podstatě žádný účinek. 

Karel Menger zakladatel Rakouské ekonomické školy, vyjádřil ve své eseji “On The Origins of Money” zásadní pohled: zboží soutěžící na trhu se stává peněžním mediem směny. Nejvíce prodávané zboží se nejpravděpodobněji stane prostředkem směny a eventuálně se z něho stanou peníze. V 5. kapitole zvané „O příčině rozdílných stupňů obchodovatelnosti komodit“, Menger psal o způsobech jakými mohou býti rozdílné komodity rozlišovány. Mohou být tyto způsoby aplikovány na kryptoměny pro to, abychom porozuměli, které z nich jsou obchodovatelnější?

Představme si světovou vládu, demokraticky zvolenou podle principu jeden člověk jeden hlas v celosvětovém měřítku. Jaký bude pravděpodobně výsledek voleb? Nejpravděpodobněji dostaneme čínsko-indickou koaliční vládu. A co by nejpravděpodobněji tato vláda rozhodla, aby uspokojila svoje podporovatele a byla znovu zvolena? Tato vláda by pravděpodobně zjistila, že tzv. západní svět má příliš mnoho bohatství a zbytek světa, obzvláště Čína a Indie má příliš málo, a tak by se stala nezbytnou systematická redistribuce bohatství a příjmu. Nebo si představme, že v naší vlastní zemi by bylo hlasovací právo rozšířeno na sedmileté děti. Zatímco vláda by pravděpodobně nebyla obsazena dětmi, její politiky by většinou rozhodně odrážely „oprávněné zájmy“ dětí k zajištění „adekvátního“ a „rovného“ přístupu k „bezplatným“ smaženým hranolkům, limonádě a videím.