Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Rothbard se dostal daleko za ekonomii ve svém díle o historii. Ve čtyř svazkové knize „Conceived in Liberity (1975-1979), vyložil detailní popis americké koloniální historie, aby zdůraznil libertariánské předpoklady americké revoluce. Jeho základní teze se objevila v jeho diskusi o vývoji 17. století. Uvádí: „Významný historik Carl Becker pozvedl otázku o rozsahu, v jakém americká revoluce byla bitvou o ‚domácí vládu‘ kolonií vůči Anglii, a naopak bitvou o to, „kdo by měl vládnout doma,“ v rámci kolonií… My si nyní můžeme udělat úsudek o této skutečnosti pomocí ranných revolucí pozdního 17. století a následných evolucí. Viděli jsem jak revoluce v 70. letech 17. století a zvláště po roce 1688, smetla téměř každou kolonii v Americe: od Baconovi revoluce ve Virginii k Leislerově revoluci v New Yorku, k pokračujícímu stavu revoluce v New Jerseys. Všechny tyto revoluce mohou být klasifikovány jako „klasicky liberální“ a lidové; ve zkratce v podstatě masová hnutí za libertariánské cíle a v opozici k tyranii, vysokým daním, monopolům a omezením ze strany různých vlád.“

Když jeden člověk druhého, svého protivníka, zabije, nazýváme to vraždou, když jeden člověk druhému jeho jmění násilně vezme, říká se, že je to loupež, když ale jiný člověk absolutní (neobmezený) král neb císař na sta lidí nenáviděných pobiti dá a jejich jmění si přivlastní, nejmenujeme to vraždou a loupeží, nýbrž popravou a konfiskací. Když někdo jinému chytře a nevědomky jmění jeho uzme, jmenujeme to zlodějství, když ale jiný neb jiní rozličnými bursovními a bankovními obraty svým spoluobčanům velikou část jejich jmění v jejích vlastních kapsách odejmou, tomu neříkáme již zlodějství, nýbrž agiotage (adžiotáže) a operace. Když někdo s jiným nějakou smlouvu učiní a mu něco slíbí, pak ale slib svůj a smlouvu nedrží, jmenujeme to podvod a lež, když ale vláda něco takového učiní, nejmenujeme to lež a podvod, nýbrž změnu systému. Když se někdo proti zákonům zemským nepořádně a násilně opře, nazýváme to buřičstvím, když ale král neb kníže samovolně tyto zákony násilně změní, aneb zanedbává, nenazýváme to buřičstvim, nýbrž Staatsstreich, fait accomplii atd. atd.

Vychází u příležitosti 140 let od narození Ludwiga von Misese!

Ludwig von Mises (1881–1973) byl ekonomem a společenským filosofem 20. století. Během svého dlouhého a vysoce produktivního života vyvinul integrova-nou, deduktivní vědu ekonomie založenou na základním axiomu, že jednotliví lidé jednají účelově, aby dosáhli požadovaných cílů. Ačkoliv jeho ekonomická analýza samotná byla hodnotově neutrální, Mises usoudil, že jedinou životaschopnou ekonomickou politikou pro lidskou rasu byla politika neomezovaného laissez-faire, svobodného trhu a neomezovaného provozování práva na soukromé vlastnictví s vládou striktně omezenou na obranu osob a majetku v rámci její teritoriální oblasti.

Před 140 lety se narodil slavný Ludwig von Mises!!

Bossové sovětské komunistické administrativy jsou zneklidněni tím faktem, že ekonomické podmínky v zemích, které nepřijaly metody komunistické Internacionály jsou mnohem více uspokojující než ty v jejich vlastní zemi. Pokud by mohli uspět v udržení svých "soudruhů" v úplné neznalosti stran pokroků západního kapitalismu, nemusela by je zlobit nízká efektivnost jejich vlastních továren a zemědělských farem. Ale když se nějaké skrovné informace o "hojnosti" na Západě do SSSR dostanou, jeho páni jsou rozrušeni strachem z pro-kapitalistické reakce ve svém vlastním domě. Tento strach je žene na jednu stranu k rozdmýchávání pobouření všech nad "kapitalistickou částí" světa a na druhou stranu zveřejňovat různé projekty mající za cíl nějaké malé reformy jejich vlastních metod řízení.

Evropská centrální banka (ECB) oznámila dne 9. září 2021 zúžení programu na odkup. Člověk by si mohl představit, že je to rozumná myšlenka vzhledem k současnému nárůstu inflace v Eurozóně na nejvyšší úroveň za dekádu a údajnému silnému zotavení ekonomiky. Nicméně, je zde jeden velký problém. Prohlášení není o skutečném zužování, ale je jednoduše o přizpůsobení se nižší čisté nabídce dluhopisů od jejich vládních vydavatelů. Ve skutečnosti, zvažujeme-li krok vyhlášený bankou, ECB bude pokračovat v nákupu 100 % toho, co je vydáno od vlád.

A přesto se během uplynulého roku epidemie kovidu vynořily zbytky starého sovětského systému: kult osobnosti nebo spíše kult vlády, které se neodporuje. Nic jiného, než parafráze Shakespeara zde nepřichází na mysl: „Něco je shnilého ve státě litevském.“ Litevská vláda zkoumá nové způsoby omezování lidských práv téměř 50 % Litevců, kteří nejsou očkovaní.

Kanadská socializovaná zdravotní péče je selháním, měřeno proti tomu, co vláda slibovala, že poskytne. Tom Kent zkušený vládní politik v době, kdy byl přijat v roce 1966 Medical Care Act popsal vládní cíl takto: "Cíl veřejné politiky byl dosti jasný a jednoduchý… zajistit, aby lidé dostali péči, když ji potřebují bez ohledu na jiné záležitosti." Nicméně, podle výzkumu Fraserova institutu mediánová hodnota čekání pacientů v Kanadě na akutní ošetření udávaná praktickými lékaři k datu aktuálního ošetření, byla v roce 2018 19,8 týdnů ve srovnání s 9,3 týdne v roce 1993. Čekání na akutní ošetření (operace) má smrtelné následky: „Soudci Nejvyššího soudu Kanady poznamenaly, že pacienti v Kanadě umírají vlivem čekání na universálně dostupnou zdravotní péči. "Fraserův institut "odhadl, že mezi 25 456 až 63 090… kanadskými ženami mohlo zemřít, jakožto výsledek zvýšené čekací doby mezi roky 1993 a 2009." Když cena něčeho klesne, zatímco ostatní věci se nemění, poptávka naroste. Protože socializovaná zdravotní péče je založená na dluhu a na daních, je cena v okamžiku poskytnutí služby nulová a poptávka tak dramaticky vzroste. Nabídka musí být přidělována, protože by se nikdy s poptávkou při nulové ceně nesetkala. Vláda si byla v roce 1966 plně vědoma základních ekonomických principů. Její slib poskytovat péči "kdykoliv bude potřeba," byl vždy falešným slibem, záminkou pro rozšíření moci a dosahu vlády na účet tisíců mrtvých Kanaďanů.

Náš ekonomický systém – tržní ekonomika, nebo-li kapitalismus – je systémem spotřebitelovi převahy. Spotřebitel je suverén; má, jak praví populární slogan, „vždycky pravdu.“ Podnikatelé jsou nuceni se obrátit k tomu, co spotřebitelé žádají a musí prodávat své zboží za ceny, které si spotřebitelé mohou dovolit a jsou připraveni zaplatit. Podnikatelská operace je očividným selháním, jestliže prodej nekryje všechny podnikatelovy výdaje, které vydal na výrobu zboží. Tak spotřebitelé nákupem za určité ceny určují také výši mezd, které jsou vypláceny všem, kteří mají účast v daných odvětvích.

Náš ekonomický systém – tržní ekonomika, nebo-li kapitalismus – je systémem spotřebitelovi převahy. Spotřebitel je suverén; má, jak praví populární slogan, „vždycky pravdu.“ Podnikatelé jsou nuceni se obrátit k tomu, co spotřebitelé žádají a musí prodávat své zboží za ceny, které si spotřebitelé mohou dovolit a jsou připraveni zaplatit. Podnikatelská operace je očividným selháním, jestliže prodej nekryje všechny podnikatelovy výdaje, které vydal na výrobu zboží. Tak spotřebitelé nákupem za určité ceny určují také výši mezd, které jsou vypláceny všem, kteří mají účast v daných odvětvích.

Rothbard ukázal na poučení, které rakouská ekonomické teorie může přinést k ekonomické historii ve své knize "America's Great Depression" (1963). (93) Daleko od toho být důkazem o selhání neregulovaného kapitalismu, deprese z roku 1929 ilustruje spíše nebezpečí vládních zásahů do ekonomiky. Ekonomický kolaps přišel jakožto nutná korekce umělého boomu vyvolaného monetární expanzí Federálního reservního systému (Fedu) během 20. let 20. století. Pokusy vlády "vyléčit" úpadek posloužily jen k tomu, že věci ještě zhoršily.