Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Energetická politika, která brání investicím do některých technologií, která je založená na ideologických pohledech a ignoruje zabezpečení dodávek, je odsouzena k hlučnému selhání. Energetická krise v Evropské unii nebyla vytvořena selháním trhu nebo nedostatkem alternativ. Byla vytvořena politickým protlačováním a vnucováním.

V současnosti se v Německu vede diskuse o ústavnosti dodatečné vládní půjčky o 60 miliardách euro. Půjčka je probírána proto, že Německo má ústavní dluhovou brzdu. Dluhová brzda omezuje možnost vlády v tom, aby se zadlužovala a tlačí ji směrem k vyrovnanému rozpočtu v běžných časech. V čase nouze nicméně, dluhová brzda dovoluje výjimky a vyšší deficity, které by bojovaly proti nouzové situaci. Nepřekvapivě bylo vydáno obrovské množství dluhů ve snaze zvládnout koronavirovou krisi.

Mám tři cíle. První, chci objasnit povahu a funkci soukromého vlastnictví. Druhý, ujasnit rozdíl mezi „společnými“ statky a vlastnictvím a „veřejnými“ statky a vlastnictvím, jakožto i vysvětlit konstrukční chybu, vrozenou instituci veřejných statků a vlastnictví. Třetí, chci vysvětlit zdůvodnění a principy privatizace.

Vláda je územním monopolistou na donucení - agenturou, která se může účastnit na trvalém, institucializovaném porušování vlastnických práva a ve vykořisťování - ve formě vyvlastnění, zdanění a regulací - majitelů soukromého majetku. Nepředpokládáme-li nic jiného než vlastní zájem na straně vládních představitelů, pak je nutné očekávat, že všechny vlády využijí tohoto monopolu a budou vykazovat tendenci k nárůstu vykořisťování. Nicméně, nemůžeme očekávat, že každá forma vlády bude stejně úspěšná v této snaze anebo bude monopol provozovat tím stejným způsobem. Spíše, ve světle elementární ekonomické teorie můžeme očekávat, že chování vlády a důsledky vládní politiky na občanskou společnost budou systematicky odlišné podle toho, zda je vládní aparát vlastněn soukromě anebo veřejně.

Vláda je územním monopolistou na donucení - agenturou, která se může účastnit na trvalém, institucializovaném porušování vlastnických práva a ve vykořisťování - ve formě vyvlastnění, zdanění a regulací - majitelů soukromého majetku. Nepředpokládáme-li nic jiného než vlastní zájem na straně vládních představitelů, pak je nutné očekávat, že všechny vlády využijí tohoto monopolu a budou vykazovat tendenci k nárůstu vykořisťování. Nicméně, nemůžeme očekávat, že každá forma vlády bude stejně úspěšná v této snaze anebo bude monopol provozovat tím stejným způsobem. Spíše, ve světle elementární ekonomické teorie můžeme očekávat, že chování vlády a důsledky vládní politiky na občanskou společnost budou systematicky odlišné podle toho, zda je vládní aparát vlastněn soukromě anebo veřejně.

Vláda je územním monopolistou na donucení - agenturou, která se může účastnit na trvalém, institucializovaném porušování vlastnických práva a ve vykořisťování - ve formě vyvlastnění, zdanění a regulací - majitelů soukromého majetku. Nepředpokládáme-li nic jiného než vlastní zájem na straně vládních představitelů, pak je nutné očekávat, že všechny vlády využijí tohoto monopolu a budou vykazovat tendenci k nárůstu vykořisťování. Nicméně, nemůžeme očekávat, že každá forma vlády bude stejně úspěšná v této snaze anebo bude monopol provozovat tím stejným způsobem. Spíše, ve světle elementární ekonomické teorie můžeme očekávat, že chování vlády a důsledky vládní politiky na občanskou společnost budou systematicky odlišné podle toho, zda je vládní aparát vlastněn soukromě anebo veřejně.

Ludwig von Mises vysvětlil evoluci společenské lidské spolupráce za dělby práce jako kombinovaný výsledek dvou faktorů. Tím je za prvé skutečnost existence rozdílů mezi lidmi (práce) a/nebo nerovnost geografického rozmístění přírodou daných výrobních faktorů (půda); a za druhé objevení toho faktu, že práce prováděná v rámci dělby práce je produktivnější, než práce prováděná v samozásobitelské izolaci. Mises napsal: „Jestliže a do jaké míry je práce v rámci dělby práce produktivnější, než izolovaná práce, jestliže a do jaké míry je člověk schopen zjistit tuto skutečnost, lidské jednání směřuje samo ke spolupráci a spolčování; člověk se stává společenskou bytostí ne tím, že by obětoval svoje vlastní zájmy kvůli mýtickému Molochu, společnosti, ale tím, že sleduje vylepšování svého vlastního blahobytu. Zkušenost učí, že tyto podmínky vyšší produktivity jsou dosaženy v rámci dělby práce, protože jsou způsobeny reálnou vrozenou nerovností lidí a nestejností v geografické dostupnosti přírodních zdrojů produkce. Tak jsme v pozici, že můžeme pochopit běh společenské evoluce.“ 

Ludwig von Mises vysvětlil evoluci společenské lidské spolupráce za dělby práce jako kombinovaný výsledek dvou faktorů. Tím je za prvé skutečnost existence rozdílů mezi lidmi (práce) a/nebo nerovnost geografického rozmístění přírodou daných výrobních faktorů (půda); a za druhé objevení toho faktu, že práce prováděná v rámci dělby práce je produktivnější, než práce prováděná v samozásobitelské izolaci. Mises napsal: „Jestliže a do jaké míry je práce v rámci dělby práce produktivnější, než izolovaná práce, jestliže a do jaké míry je člověk schopen zjistit tuto skutečnost, lidské jednání směřuje samo ke spolupráci a spolčování; člověk se stává společenskou bytostí ne tím, že by obětoval svoje vlastní zájmy kvůli mýtickému Molochu, společnosti, ale tím, že sleduje vylepšování svého vlastního blahobytu. Zkušenost učí, že tyto podmínky vyšší produktivity jsou dosaženy v rámci dělby práce, protože jsou způsobeny reálnou vrozenou nerovností lidí a nestejností v geografické dostupnosti přírodních zdrojů produkce. Tak jsme v pozici, že můžeme pochopit běh společenské evoluce.“ 

Jsme si jistý, že základní idejí Evropské komunity je omezit konkurenci mezi zeměmi. Je předkládána společná daňová politika, která dává stranou jakýkoliv důvod pro to, aby se ekonomičtí agenti přemístili z jednoho místa na druhý. S eurem byla zrušena měnová konkurence, která předtím bránila zemím před vytvářením peněz dle libovůle. Bály se znehodnotit svoje měny. S eurem tento strach není již nutný. Koheze Evropské komunity v současnosti je v zásadě kvůli tomu, že vůdci banditů z vedoucích států prakticky podplatili vůdce banditů méně solventních států. Jakmile ekonomická moc Evropy bude upadat tím, že trestá ty co jsou produktivnější více a více, takovéto podpůrné platby již nebudou dále možné. Poté se Evropská unie rozpadne na části.