Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Rothbard brzy zaujmul pozornost fondu William Wolker, v té době vedoucí skupiny, která posyktovala finanční pomoc klasickým liberálně orientovaným učencům. Tato pověřila Rothbarda sepsáním učebnice, vhodné pro studenty vysokých škol, která by vysvětlila Misesovu „Human Action“ (Lidské jednání) jednodušším jazykem. Rothbard napsal jako vzor kapitolu o penězích a úvěru, která získala Misesův souhlas. Jak Rothbardova práce postupovala, projekt se proměnil na něco mnohem většího. Výsledek, dva svazky „Man, Economy and State“ (Zásady ekonomie), byly velkým pojednáním, vydaným v roce 1962 a jedním z nejdůležitějších příspěvků k Rakouské ekonomické škole ve 20. věku.

Čistky na sociálních sítích z minulého týdne – které započaly trvalým zablokováním presidenta Trumpa na Twitteru a na jiných sítích – nás šokovaly a zchladily, zvláště nás, kteří si cení svobodného vyjadřování a svobodné výměny idejí. Podaná obhajoba umlčení širokého záběru veřejného názoru nedává žádný smysl a proces byl čímkoliv jiným než transparentním. Nikde ve „vinných“ dvou twítech presidenta Trumpa, pro příklad, nebyla vyjádřena přímo či nepřímo podpora násilí. Byl to klasický případ prvně odsoudit a rozsudek až pak.

Murray Newton Rothbard se narodil 2. března 1926 jako syn Davida a Rae Rothbardových. Byl brilantním studentem už jako malé dítě. A jeho akademické záznamy z Kolumbijské univerzity, kde byl vynikající v matematice a ekonomice, byly hvězdné.

Po dobu svých prvních třech století bylo křesťanství neorganizovanou vírou. Křesťané se naučili žít mimo aktivity státu, bez státní ochrany, a i museli se státem zápasit: „Tyto tři staletí vytvořili propast mezi doménou vlády a doménou víry…“ 

Hlavní příspěvek lorda Keynese (1883-1946) neleží v rozvinutí nových myšlenek, ale "v úniku před starými myšlenkami," jak sám uváděl na konci své předmluvy ve své knize "Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz." Keynesiánci nám praví, že jeho nesmrtelné pokroky spočívají v kompletním vyvrácení toho, co bylo známo jako Sayův zákon trhů (Jean-Baptiste Say (1767-1832)). Odmítnutí tohoto zákona, tvrdí, je jádrem všeho Keynesova učení; všechny další záležitosti jeho doktríny plynou s logickou nutností z tohoto fundamentálního náhledu a musí padnout, pokud může být demonstrována marnost útoku na Sayův zákon.

Domnívám se, že koncept přirozeného práva vyklíčil z aristokratické kultury indoevropského prostředí antického Řecka a byl držen při životě křesťanstvím (skrz na skrz helenistickou vírou); to proto církev nalezla mnoho podobných konceptů monarchie mezi středověkými indoevropskými kmeny severní Evropy, zvláště vládu práva a právo na odpor proti tyranům. To dovolilo přenesení a vývoj přirozeného práva a vytvoření prvního řádného systému práva na světě církví. Klasické právní vědecké školy přirozeného práva se zaměřovaly na použití rozumu pro odhalení přirozeného řádu světa, zvláště světa člověka.

Ne, Keynes nebyl „modelovým klasickým liberálem“, ale spíše etatistou a apologetem nejhorších režimů století. Ti, jež jako Mises rozumí politickým důsledkům jeho ekonomické teorie, budou stěží překvapeni. 

Je zde fenomén, který od věků a ve zvláštní míře přitahoval pozornost sociálních filosofů a praktických ekonomů, a to skutečnost, že jisté komodity (to jsou v rozvinutých civilizacích ražené mince zlata a stříbra spolu následně s dokumenty zastupujícími tyto mince) se staly universálně akceptovaným prostředkem směny. Je zřejmé i pro nejobyčejnější inteligenci, že nějaké komodity by se měl vlastník vzdát ve směně za něco jiného pro něj více užitečnějšího. Ale že každý ekonomický agent v národě by měl být připraven směnit svoje zboží za malé kovové disky patrně neužitečné jako takové nebo za dokumenty, které tyto zastupují, je procedurou tak se příčící běžnému směru myšlení o věcech, že se nemůžeme dobře divit tomu, jestliže i význační myslitelé jako Savigny ji shledávají jako "mystickou". 

Je zde fenomén, který od věků a ve zvláštní míře přitahoval pozornost sociálních filosofů a praktických ekonomů, a to skutečnost, že jisté komodity (to jsou v rozvinutých civilizacích ražené mince zlata a stříbra spolu následně s dokumenty zastupujícími tyto mince) se staly universálně akceptovaným prostředkem směny. Je zřejmé i pro nejobyčejnější inteligenci, že nějaké komodity by se měl vlastník vzdát ve směně za něco jiného pro něj více užitečnějšího. Ale že každý ekonomický agent v národě by měl být připraven směnit svoje zboží za malé kovové disky patrně neužitečné jako takové nebo za dokumenty, které tyto zastupují, je procedurou tak se příčící běžnému směru myšlení o věcech, že se nemůžeme dobře divit tomu, jestliže i význační myslitelé jako Savigny ji shledávají jako "mystickou". 

Je zde fenomén, který od věků a ve zvláštní míře přitahoval pozornost sociálních filosofů a praktických ekonomů, a to skutečnost, že jisté komodity (to jsou v rozvinutých civilizacích ražené mince zlata a stříbra spolu následně s dokumenty zastupujícími tyto mince) se staly universálně akceptovaným prostředkem směny. Je zřejmé i pro nejobyčejnější inteligenci, že nějaké komodity by se měl vlastník vzdát ve směně za něco jiného pro něj více užitečnějšího. Ale že každý ekonomický agent v národě by měl být připraven směnit svoje zboží za malé kovové disky patrně neužitečné jako takové nebo za dokumenty, které tyto zastupují, je procedurou tak se příčící běžnému směru myšlení o věcech, že se nemůžeme dobře divit tomu, jestliže i význační myslitelé jako Savigny ji shledávají jako "mystickou".