Marxista Oskar Lange, Mises a praxeologie: ústup od marxismu II
Ale zatímco Lange obviňuje subjektivní ekonomii z ignorování reálných ekonomických vztahů mezi lidmi, tak správně tvrdí, že tato škola myšlení nakládá s ekonomickými kategoriemi, kategoriemi racionálního lidského jednání ..." (24) Mzdy, kapitál, zisk se stávají universálními kategoriemi nezávislými na historických formách společnosti, a tak se kapitalismus stává universálním požadavkem racionální ekonomické aktivity. Lange vidí, že toto vede do centra Misesova a jeho sporu o kalkulaci o tom, zda racionální ekonomická aktivita vyžaduje soukromé vlastnictví výrobních faktorů. (25) Ale Lange může míti stěží pravdu při tvrzení, že praxeologická ekonomie ignoruje konkrétní společenské a ekonomické vztahy; naopak jeho skutečnou stížností je to, že z těchto abstraktních, universálních ekonomických zákonů může být dedukována opravdová nutnost tržního kapitalismu kvůli zachování racionální ekonomiky.
Zatímco Lange je ochoten připustit universálnost ekonomického principu a pokrok subjektivistické ekonomie při objevování praxeologie tak, že může být aplikována na politickou ekonomii a jiné oblasti, není samozřejmě ochoten připustit, že ekonomie je zcela praxeologická. Zbytek Langeho diskuse je neuspokojivým pokusem, co by marxismus anebo jiná ekonomická teorie mohly k praxeologii přidat při vytváření ekonomie. Zmiňuje institucionální diskusi o společenské organizaci produkce, státu, práci, národním příjmu a podobně, ale nezodpovězenou otázkou je role těchto kategorií v ekonomické teorii ve srovnání s akumulací institucionálních dat, na které může být teorie aplikována. Lange také souhlasně cituje útok na subjektivismus Rakouské ekonomické školy ze strany polského ekonoma Stanislawa Brzozowskeho, který tvrdí, že ekonomové Rakouské školy jen analyzují vztahy mezi člověkem a danými věcmi a vytváří tak teorii spotřeby spíše než "kompletní teorii společnosti". Na prvním místě je toto v rozporu s Langeho předchozím náhledem, že ekonomové Rakouské školy v kontrastu k Marshallovi a k Lausannské ekonomické škole rozšířili svoji subjektivistickou analýzu ze spotřeby na výrobu a výrobní faktory; ty uvedené věci tvořily jen první krok v jejich kompletní analýze. Za druhé, proč by mělo býti chybou praxeologické ekonomie to, že nenabízí "kompletní teorii společnosti"? Měla by býti fysika odsuzována za to, že není chemií? Má býti kompletní a správná teorie společnosti nabídnuta jakýmkoliv oborem ekonomie nebo společenských věd?
Lange pokračoval nehodnotnými a dosti absurdními pokusy podřídit ekonomy Rakouské školy marxistické "sociologii znalostí". Rakouská ekonomická škola tvrdí, je ekonomií rentiérů a daňových výběrčích, protože pojednává jen o spotřebě a nikoliv o výrobě; a cituje sovětského vůdce Nikolaje Bucharina, že Rakouská ekonomická škola se svým zaměřením na spotřebu je "politickou ekonomií rentiérů". (26) Nejen, že je to v rozporu s Langeho předchozím uznáním pro integraci výroby a spotřeby ze strany ekonomů rakouské ekonomické školy, ale nechává nás to, abychom si lámali hlavu s tím, jak "vysvětlit" takovou na spotřebu orientovanou ekonomii Johna A. Hobsona nebo Johna M. Keynese? Měli by také býti zavrženi jakožto "rentiéři", i když Keynes byl tím, kdo volal po "eutanasii" samotné této skupiny lidí? Langeho druhým pokusem je "vysvětlit" abstraktní a nerealistickou metodologii Rakouské ekonomické školy jako produkt profesionalizace ekonomie na univerzitách v pozdním 19. století, pročež se tato škola vyvinula v "izolaci od výrobního procesu". (27) Ale zatímco dřívější klasičtí ekonomové nebyla tak profesionalizovaní, nebyli také - mimo Ricarda - byznysmeny, a tak byli podobně "odřezáni" od výrobního procesu. Ani univerzitní profesor Adam Smith ani úředník John S. Mill nebyli jakkoliv blíže výrobnímu procesu než C. Menger nebo E. Böhm-Bawerk. Navíc o trochu později v knize Lange učiní obrat a vychvaluje profesionalitu všech vědeckých výzkumů 19. věku, které vedly k autonomii (ekonomické) vědy, kritickému postoji vůči společenskému systému a vědě, která "se stává nezávislou na společenském prostředí, které ji vytváří". (28)
Lange tvrdí, že protože buržoasie musela vědět, co se aktuálně děje v ekonomice, nemohla zcela sledovat rakouskou ekonomickou cestu spočívající v potlačování politické ekonomie. Tak "realističtější" anglosaská Neoklasická ekonomická škola pokračovala ve studiu takových důležitých ekonomických problémů jako peníze, hospodářský cyklus, růst a mezinárodní obchod. Lange zde opomíjí to, že subjektivističtí ekonomové Rakouské ekonomické školy všechny tyto důležité otázky prostudovali a zaujali k nim stanovisko, takže to on vidí tak, že jejich abstraktní "izolace" je aplikovaná jen na základní ekonomické zákony a nikoliv na rozvinutější a aplikované obory teorie. Člověk může zmínit jen Misesovu-Hayekovu monetární teorii hospodářského cyklu mylných investic (malinvestic), aby bylo patrné, jak byla praxeologická ekonomie aplikovaná na vitální a realistické ekonomické problémy. Problém je, že Lange by nemohl být moc potěšen s politickými závěry ekonomů Rakouské ekonomické školy v těchto oblastech: velmi tvrdá měna, zlatý standard, laissez-faire kapitalismus. Opět problémem není až tak důležitost metody jako druh závěrů, které jsou díky ní získány.
Langeho pozoruhodné přijetí Misesovy praxeologie jako hlavního základu pro ekonomii, na kterou byly rychle roubovány marxistické a jiné přístupy, se setkalo předvídatelně se smíšenou reakcí v marxistických kruzích. Nejvýznamnější byla pochvalná kritika Langeho od Ronalda Meeka, zasloužilého anglického historika ekonomického myšlení. (29) Profesor Meek shrnul Langeho dlouhou kapitolu „Principle of Economic Racionality“ tak, že poznamenal, že „odkazy na Marxovo dílo se staly čistě vedlejšími“. (30)
Meek považoval za „zajímavé a paradoxní“, že praxeologie, která „se nyní stala nezbytným doplňkem marxistické ekonomie“, je vyvrcholením prudce antimarxistického subjektivistického trendu v „buržoasní“ ekonomii. (31) Tento paradox by se dal vyjádřit i opačně: že vůdčí marxistický ekonom přijal ekonomii svého vlastního oponenta a hlavního oponenta marxismu, a že se nadto zoufale pokoušel tvrdit, že je zde ještě místo pro marxistické a institucionalistické přístupy v rámci širší politické ekonomie.
Pro marxistické „fundamentalisty“ je na druhou stranu hnutí Lange-Meek nahlíženo tak, čím vlastně je: masivním „revisionistickým“ ústupem od marxismu. Ve své recenzi Meeka napsal Ben Brewster zoufale: „… pokud výrobní vztahy jsou obecným principem řídícím společnost, pak se tato společnost stává jen souhrnem lidských společenských interakcí; není zde vůbec žádná specifická ekonomická úroveň a rozdíl mezi základem a nadstavbou se rozpadá. Výsledkem je, že v poslední eseji knihy (eseji s názvem knihy) Meek propadá nejobecnějšímu principu společnosti a nejburžoasnější ideologii ze všech, Misesově praxeologii (principu racionálního jednání) v Langeho čistě ideologickém pokusu dát dohromady marxistickou a neoklasickou ekonomii.“ (32)
A tak se marxistické ekonomické myšlení připojuje k aktuálnímu stavu ekonomik východní Evropy, kvapně utíkajících od marxismu a socialistického centrálního plánování k západním a kapitalistickým způsobům myšlení a ekonomickým systémům, původní ironie Oskara Langeho se začíná podobat bumerangu. Třeba volnotržní kapitalistická ekonomika budoucího Polska vztyčí sochu Langemu stejně jako monument jeho starému odpůrci?
KONEC
Původně bylo publikováno v Toward Liberty (Menlo Park, Kalifornie: Institute for Humane Studies, 1971), sv. 2, str. 307-311. Vyšlo i v Rothbardově knize „Economic Controversies“ a na webu Mises.org (https://mises.org/mises-wire/lange-mises-and-praxeology-retreat-marxism). [Oskar Lange byl polsko-židovským ekonomem, sociologem, statistikem, diplomatem a reformním marxistou. Působil dlouhou dobu v USA a v Polsku. V letech 1957 až 1962 spolupředsedal ekonomické radě Polské republiky, která připravovala projekt ekonomické reformy, která měla spojit prvky centrálního plánování a decentralizovaného rozhodování a účasti pracujících na řízení, která se ale neuskutečnila. Byl ovlivněn Keynesiánstvím i Rakouskou ekonomickou školou (Sojka, M. Kdo byl kdo: světoví a čeští ekonomové. Praha: Libri 2002, str. 169)]
POZNÁMKY:
(24) Lange, Political Economy, str. 298.
(25) Ibid., str. 298 pozn.
(26) Lange, Political Economy, str. 300 a dále. Lange sám je poněkud pochybujícím v tomto bodě, protože kapitalismus v Rakousko-Uhersku nebyl tak vysoce rozvinutý jako v jiných západních zemích, kde se subjektivistická, praxeologická ekonomie neuchytila.
(27) Ibid., str. 301–02.
(28) Ibid., str. 314 a dále.
(29) Ronald L. Meek, Economics and Ideology and Other Essays (Londýn: Chapman and Hall, 1967), str. 216 a dále.
(30) Ibid., str. 216.
(31) Ibid., str. 218.