Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Magna Carta nebyla základem, nýbrž dokumentovala a stavěla na vztazích, rozvíjených ve středověku po staletí – středověké právo. Ve středověkém právu nebyla žádná „svévolná moc tyrana“, poněvadž na krále se vztahovalo stejné právo. Nebyl nad ním.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Toto bude poslední díl mé recenze Kingship and Law od Fritze Kerna. V konečné části jeho druhé kapitoly, Kern podrobuje kritice dopad psané ústavy na vztah státu, lidu a práva. V moderním významu míníme výrazem „ústava“ tu část obecného právního řádu státu, jež dohlíží na moc vlády a vzájemné vztahy mezi vládou a jejími poddanými/občany. Existovalo ve středověku něco jako ústava?

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Rostoucí množství Američanů špatně spí kvůli klimatu a agituje, že zdravotní péče je lidské právo. Obyvatelé města Flint (Michigan) a Newarku (New Jersey) chtějí, aby vláda poskytovala čistou vodu a opět je tu manifestační křik, že voda je lidské právo. Ale vodní katastrofy ve Flintu a Newarku jsou miniaturní ve srovnání s tím, co se děje v Nepálu. V pozoruhodném příběhu, noviny New York Times (NYT) dokumentují soudy a názory od lidí v Káthmándú, (asi 2.5 milionu obyvatel, hlavní město státu) kteří se vzdali poskytování vody ze strany vlády. Nepál se nekvalifikuje jako něčí enkláva alá John Galt (Galt’s Gulch; viz romány Ayn Randové), ale vládu selhávající v dodávání něčeho tak vitálního jako je voda, zastoupili podnikatelé.

Ve světě politiky a ideologie jsou nám často presentovány jen dvě alternativy, a potom jsme nabádáni k tomu, abychom si vybrali v rámci zadaného rámce. Ve 30. letech 20. století nám bylo levičáky řečeno, že si musíme vybrat mezi komunismem a fašismem: že zde byly před námi jen tyto dvě alternativy. Nyní ve světě současné americké ekonomie se předpokládá, že si vybereme mezi "svobodným trhem" Monetaristů a Keynesiánců; předpokládá se, že budeme přisuzovat velký význam přesnému množství, o které by měla federální vláda rozšiřovat peněžní nabídku anebo přesné úrovni federálního deficitu. Téměř zapomenuta je třetí cesta, daleko nad malichernými hádkami nad monetárně/fiskálním "mixem" vládní politiky. Téměř nikým zvažovaná třetí alternativa: vymýcení jakéhokoliv vládního vlivu nebo kontroly vůbec nad nabídkou peněz anebo vskutku nad jakoukoliv částí a všemi částmi ekonomického systému. Zde je přehlížená cesta RYZÍHO svobodného trhu: cesta, která byla ozařována, a za kterou bojoval celý svůj život jeden osamělý, bojovný, vynikající a oslnivě tvůrčí ekonom: Ludwig von Mises. Není žádným přeháněním říci, že jestliže se svět vůbec, kdy dostane ze svého bahna etatismu, nebo opravdu jestliže se ekonomická profese kdy vrátí k dobré a správně rozvíjené ekonomické analýze, obé bude muset opustit svoji současnou bažinu a přemístit se k výrazným základům, které pro nás vytvořil Ludwig von Mises.

Pár filmových recenzí, filmů: Pro větší slávu; La La Land; 1917 a Star Wars: Vzestup Skywalkera

Čím více vím z naší historie, tím jsem smutnější (mimo jiných pocitů). Vážně, porovnejte mnoho aspektů života středověkého člověka, člověka devatenáctého století a člověka současnosti. Zjistíte, že v mnoha ohledech žijeme v barbarské době. Já sám jsem v těchto dobách minulých nežil. To ale neznamená, že nevím, že takové časy existovaly. Je fascinující číst, sledovat a poslouchat z vyprávění o civilizovanější době. Naši předkové žili materiálně mnohem skromněji a nepochybuji, že mít tu možnost, tak by náš současný materiální blahobyt brali všemi deseti. Zároveň ale žili v mnoha jiných ohledech hodnotnější život, s vyšší morální úrovní. A je až deprimující porovnávat jejich realitu s dnešní úpadkovou dobou.

Každý si je zásadně vědom nebývalé pandemie Covid-19, která začala zuřit ve svém raném stadiu po celé zemi. Omezení cestování jsou všude, jak se lidé snaží otestovat, připravit na možné karantény a strachují se o svá pracovní místa a své rodiny. Akce zahrnující větší skupiny lidí jsou rušeny a v některých případech jsou uzavírány celé země. Ale v tomto všem přívalu reakcí na krisi, zde je téměř přirozený experiment, jak socializované zdravotní systémy mohou na takovýto problém dobře odpovědět. A odpověď se jeví být ... ne příliš dobře. Abychom to demonstrovali, můžeme se podívat na případ Itálie a Jižní Koreje.