Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Tentokrát marionetě Hillary zaškubaly provázky táhnoucí se z vedení její kampaně, aby jí daly najevo, že je třeba si nechat naprogramovat projev proti relativně novému jevu tzv. „Alt-Right“. Výsledek byl mimořádně imbecilní. Když už tedy vylezla za denního světla ze své rakve, mohla se také obtěžovat plebejcům sdělit, jak si hodlá na pozici prezidenta počínat. Místo toho třicet minut blábolila, napumpovaná kdovíjakým svinstvem, aby se vůbec udržela na nohách, a stihla spojit Trumpa, Farage, Alt-right a jiná „temná zákoutí internetu“, a označila je za rasisty a členy rozsáhlého pravicového spiknutí se sídlem v Kremlu. Jasně, všichni okolo jsou pravicoví spiklenci, rasisti a ruští agenti, jen ona je letadlo. Bábě už evidentně kape na karbid a ten její Alzheimer (?) se progresivně zhoršuje. Není to poprvé, co Clintonová zmínila „rozsáhlé pravicové spiknutí“. Již před osmnácti lety o něm mluvila, když její manžel Bill už asi po stopadesáté strkal penis, kam neměl a zrovna mu to následné chorobné lhaní náhodou neprošlo. Ale CO je to ta „Alt-right“, kterou bláznivá Viktorka Hillary zmínila? Je Alt-right spolek rasistů z temných zákoutí internetu?

Čtyři roky uběhly jako voda a ta opičárna je tu zas. Znovu se bude rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele nejvražednější mašinérie současnosti – amerického státu. Minulý souboj o republikánskou nominaci jsem sledoval skoro minutu po minutě a řeknu vám, že tolik křiváren bych snad nečekal ani v Putinově Rusku. Největší chucpe je pak, když volební podvodníci jako Romney, Putina, jakože z morálních výšin, kritizují. Přitom jsou naprosto stejní, jen Putinovi závidí, že on „nemusí“ hrát to demokratické divadýlko. Tyto volby jsem původně neplánoval nějak extra sledovat, ale nakonec se z nich vyklubaly dost možná nejzajímavější a nejzábavnější volby, které jsem kdy zažil. Jsem tak trochu volební závislák a mám to jako takového zvráceného koníčka.

Zřejmě nejčastějším terčem etické kritiky tržní ekonomiky je nařčení, že tato nedokáže zajistit rovnost. Ve prospěch rovnosti byly používány různé „ekonomické“ argumenty, jako například minimální společenská oběť anebo klesající mezní užitek peněz. V posledních letech ale ekonomové zjistili, že nemohou ospravedlňovat rovnostářství pomocí ekonomie a že k prosazování rovnosti nakonec potřebují nějaký etický základ.

Ochrana ohrožených zvířecích druhů je oblastí, kde většina ekonomů tvrdí, že zde existuje tržní selhání. Kvůli tomu se většina lidí domnívá, že tato služba může být zajištěna pouze skrze vládní zásahy. Všude na světě vlády zkoušely různé metody, aby toto zajistily. Mezi nejpopulárnější metody patří vytváření národních parků nebo rezervací pro zvířata a ochrana zvířat před lovem a odchytem pomocí práva. V roce 1966 Spojené státy podepsaly "Zákon na ochranu ohrožených druhů", který uváděl 78 různých druhů, které by měly být chráněny. Od té doby se jen dva z těchto druhů opět početně vzmohli a tři vymřeli.

Socialisté trvají na tom, že válka je jedním z mnoha zel kapitalismu. V nastávajícím ráji socialismu, tvrdí, nebudou více války. Samozřejmě mezi námi a touto mírovou utopií, budou ještě vybojovány nějaké občanské války. Ale s nevyhnutelným triumfem komunismu všechny konflikty zmizí.

Rozhovor s dr. P. Bagusem o jeho nové knize a o tom, jak jisté politicky vlivné skupiny benefitují z našeho moderního peněžního systému.

Bezprostředně po četných otravách olovem ve městě Flintu, dodávce vody řízené Michiganskou vládou, někteří komentátoři ihned začali hledat cestu, jak obviňovat soukromý sektor. Krátce poté, David Brodwin z "U. S. News and World Report" napsal: článek: "Flint: Velké náklady malé vlády". Dle Brodwina to, co zavinilo olovem zkaženou vodu tekoucí z kohoutků ve Flintu, byly "útoky na investice do veřejné infrastruktury a na regulace všeho druhu.". Za to viní "pravicové libertariánské zájmy", ačkoliv ani jeden z nich neuvádí.

Pohádkový příběh s poučením o dluhové krizi od Františka Vilíma. Povídání o dluzích státu, dnešní nekryté měně a falešné dobročinnosti státu.

Etatismus - ať intervencionismus nebo socialismus - musí vést ke konfliktu, válce a totalitárnímu útisku velké části obyvatel. Správný a pravý stát za etatismu, je stát, v kterém já nebo moji přátelé, mluvící mým jazykem a sdílející moje názory je nadřazený. Ostatní státy jsou nežádoucí. Nikdo nemůže popřít, že existují v tomto nedokonalém světě. Ale jsou to nepřátelé mého státu, jediného spravedlivého státu, i když tento stát ještě neexistuje mimo mé sny a přání. Náš německý nacistický stát, říká Steding, je říše; ostatní státy se se od ní liší. Politika, říká přední nacionální socialistický právník Carl Schmitt, je diskriminací mezi přáteli a nepřáteli.

Hlasování z minulého týdne o vystoupení Spojeného království z EU mohlo pro mnohé přijít jako šok, ale sentiment, který vedl britské voliče k odmítnutí vlády z Bruselu, není ničím unikátním. Ve skutečnosti, jde o celosvětově narůstající sentiment. Frustrace z politiky jako vždy, z politických stran, které se ve skutečnosti neodlišují ve své filosofii, z ekonomiky, která slouží jednomu procentu na účet zbytku společnosti, je narůstajícím fenoménem v celé Evropě a ve Spojených státech stejně tak. Fenomén Bernieho Sanderse a Donalda Trumpa je jen jedním příkladem frustrované veřejnosti, cítící, že je něco špatného ve společnosti a veřejnosti hledající východisko.