Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Potíž se sektáři, ať už to jsou libertariáni, marxisté nebo zastánci světové vlády, je ten, že mají sklon spokojeně opomíjet kořen jakéhokoliv problému a niky se neobtěžují s detailnějšími či bližšími příčinami. Nejlepším a téměř směšným příkladem slepého, neinteligentního sektářství je Socialistická strana práce, úctyhodná strana bez jakéhokoliv vlivu na americký život. Na jakýkoliv problém, který před ně může stav světa předložit – nezaměstnanost, automatizace, Vietnam, jaderné testy, či cokoliv jiného – SSP bude jednoduše papouškovat: „Přijměte socialismus“. Poněvadž kapitalismus je údajně kořenem těchto i jiných problémů a jen socialismus s nimi zamete. Tečka. Tímto způsobem se sektář, i kdyby bylo jeho spatření kořene příčiny správné, izoluje ode všech problémů reálného světa a, což je ještě ironičtější, zbavuje sám sebe jakéhokoliv vlivu na konečný cíl, o nějž usiluje.

Hans Hermann Hoppe politicky nekorektně o imigraci.

Jeden z mých paleokonzervativních přátel a já jsme nedávno dumali nad tím, „proč levičáci tak hystericky odporují znovuzvolení neškodného prezidenta jakým je George Bush?“ Můj přítel a já jsme se shodli, že takto zjevné předsudky médií jsme neviděli od dob démonizovaného McCarthyho. Proč? Jde o potraty? Feminismus? O co jde? Poprvé, kdy jsem viděl tuto levicově liberální zuřivost v akci, to bylo, když jsem vyrůstal ve třicátých letech v New York City. Koncem třicátých let, má levicová rodina, přátelé a sousedé zažívali nával strachu a vzteku kvůli Frankově kontrarevoluci a blížící se porážce levicové španělské vlády ve Španělské občanské válce. Jen překypovali nadávkami na Franca a voláními po tom, aby vše od mléka až po zbraně a vojáky – dobrovolnická „Mezinárodní brigáda“ – sloužilo k obraně španělské levice (přezdívané hodnotově zabarveným výrazem „Loajalisté“, přijatým New York Times a ostatními ctihodnými médii).

2. srpna 1988 ohlásil prezident Reagan, že se rozmyslel ohledně pro-odborářského zákona o propouštění. Před třemi měsíci jej vetoval, ale nyní jej nechal vstoupit do platnosti jako zákon bez jeho podpisu po intenzivním tlaku ze strany prezidentského kandidáta George Bushe a bývalého minstra financí Jamese Bakera, nyní předsedy Bushovy kampaně. Reagan tvrdil, že pouze tato akce mu umožní podepsat zákon o obchodu, jenž nemá sobě rovného ve svém proti-spotřebitelském protekcionismu. Reaganovi věrní přívrženci tvrdí, že jakožto Velký Komunikátor použil svých schopností ke zvrácení růstu Leviatana a zahájení nové éry svobody a volných trhů. Reagan sám prohlásil: „Je načase omezit a zvrátit růst státu.“. Avšak po téměř osmi letech Reaganismu, volání po dalších vládních intervencí v hospodářství bylo tak mocné, že Reagan opustil volnotržní pozici a smířil se s dalším mrzačením ekonomiky a našich svobod. Ve skutečnosti množství volnotržních úspěchů dosažených administrativou je tak malé, že se dá spočítat na prstech jedné ruky. A to ještě několik prstů zbude.

Podnikatelé hýbou hospodářstvím. Investováním v a vytvářením nových podniků, idejí a inovací, podnikatel zajišťuje hospodářskou obnovu a růst. Naneštěstí má federální vláda ekonomicky nezdravý zvyk házet podnikatelům klacky pod nohy, jako například tíživé regulace a inflační monetární politiku. Snad nejhrozivější vládní překážkou je daň z příjmů. Dnešní systém federální daně z příjmů je trestající, komplikovaný, neefektivní, dotěrný a brzdící podnikatelství, investice, hospodářský růst a tvorbu pracovních míst. Avšak je zajímavé, že když byla daň z příjmu zavedena, jevila se navzdory progresivním sazbám přímočaře a vůbec ne jako tíživá. Spíše se jevila jako zanedbatelná. Samozřejmě vzhled často klame.

Když většina lidí zaslechne slovo „revoluce“, představí si okamžitě pouze přímou fyzickou konfrontaci se Státem: stavění barikád na ulici, rvačku s policajtem, dobytí Bastily či jiných vládních budov. Ale toto je pouze malá část revoluce. Revoluce je mohutný, komplexní, dlouhodobý proces, komplikované hnutí s mnoha životně důležitými částmi a funkcemi. Je to autor pamfletů, píšící ve své pracovně, je to žurnalista, politický klub, agitátor, organizátor, aktivista na kampusu, teoretik, filantrop. Je to tohle všechno a víc. Každá osoba a skupina má svou roli, kterou hraje v tomto velkém komplexním hnutí.

V 18. století, stejně jako po tisíciletí předtím, chodil podomní prodejce s vakem na zádech od dveří ke dveřím. Když vídáme tuto zastaralou metodu na ulicích každého města v Americe, namísto v muzeu koloniálního Williamsburgu, víme, že to má na starosti vláda. Poštovní úřad je federálním úřadem od roku 1775. A od roku 1872 je, pro kohokoliv jiného než vládního zaměstnance, nelegální doručit dopis. V tom roce Kongres zakázal, na žádost Poštovního úřadu, laciné a rychlé doručování od Pony express. Byla to poslední expresní služba dostupná běžným poštovním zákazníkům.

Za dobu posledních pěti let se pokusy o reformu Amerického systému zdravotní péče zaměřily primárně na poptávkovou stranu trhu, a speciálně na trh s pojištěním. Přesto tyto reformy nedosáhly signifikantního zlepšení ve výstupu zdravotní péče, ani redukce nákladů. Jak upozornil specialista na zdravotní péči John. C. Goodman ve Forbes, pomalý růst výdajů na zdravotní péči ve Spojených státech koreluje úzce s nabídkovou stranou reforem, jako je dostupnost spořících účtů. Redukce výdajů nebo nákladů není efektem Affordable Care Act.

Možná jste se již setkali někde v diskuzi s tvrzením, že poválečný „sociální“ stát díky vysokým daním rozdával plnými hrstmi obyvatelstvu celoroční nadílku, jenže pak přišli na scénu zákeřní „neoliberálové“, naprosto rozložili stát a dnes už tak v podstatě stát nic neřídí, do ničeho nemluví. Sepsal Tomáš Macháček.

Hans Hermann Hoppe o centralizaci a secesi pro The Brussels Journal.
Přeložil Tomáš Macháček.