Jak může být Rakousko zachráněno? Ekonomicko-politický program od Misese pro Rakousko z roku 1921
[Autor: Ludwig von Mises. Původně vyšlo dne 17. II. 1921 v německých novinách Die Börse]
Navzdory zoufalým podmínkám ve kterých se sami nalézáme, nepovažuji naši situaci za nepříznivou. Vídeň a Rakousko mohou mít před sebou dobrou budoucnost, pokud nebudeme dělat vše, abychom naši situaci zhoršili. Co se děje, je prakticky opakem toho, co potřebujeme, aby se udělalo. Není tak divu, že věci se pro nás vyvíjejí špatně. Dnes žijeme a žili jsme roky tím, že promrháme to, co vytvořila předchozí desetiletí svobodnější ekonomické politiky. Co mne činí optimistickým je ta skutečnost, že celkově ve srovnání s dobou před válkou, světové ceny surovin a potravin, které dovážíme z ciziny, narostly méně než ceny průmyslového zboží, u kterého budeme sto ho vyvážet a méně než obchodní zisky, které může vídeňský byznys vytvářet. Opravdu, naše výdělky z prodeje hotového zboží by mohly být větší, než byly v dřívější době.
Objektivní předpoklady pro rozkvět Rakouska jsou dány; naneštěstí ty subjektivní dány nejsou. Naši spoluobčané nepochopili realitu okamžiku a místo toho sledují iluzorní ideje. Ale, nakonec musí převládnout rozum. Právě před pár dny mne jeden politik požádal, abych načrtl ekonomický politický program v několika větách. Zde jsou:
1. Prohlubující se znehodnocování koruny, které se samo odráží v nárůstu jak zahraničního směnného kursu, tak cen a mezd, je následkem inflace bankovek. Můžeme ji zastavit jen, pokud uspějeme v eliminaci vládních rozpočtových deficitů.
2. Federální, zemské a obecní rozpočtové deficity všechny v zásadě pocházejí ze stejných dvou zdrojů: neefektivního řízení veřejných podniků a programu dotování potravin. Cílem by měl býti přesun veřejných podniků do rukou soukromých podnikatelů a zrušení programu dotování potravin. V současné době se tomu děje přesně naopak. Veřejné podnikání jsou rozšiřována pomocí znárodňování; a program dotování potravin je rozšiřován, což ukazuje ta skutečnost, že rozdílu mezi nákupní cenou a prodejní cenou je dovoleno růst. (1)
3. Pokud věci budou pokračovat tímto způsobem, potom bude nevyhnutelně přijde doba, kdy měna zkolabuje, tj. koruna nebude míti žádnou cenu. Potom to bude hrozná katastrofa. Náhle stát již nebude v situaci, aby mohl udržet tato veřejná podnikání nebo aby udržel dotování potravin. Pokud dojde ke zrušení obého v čas, potom bude možné se vyhnout takovému kolapsu a bude možné omezit těžkosti tím, že se posuneme směrem k normální ekonomice.
4. Musí býti učiněn pokus ke stabilizaci měny tím, že se stanoví pevný směnný kurs mezi korunou a buď zlatem nebo dolarem. Nová parita by měla býti ustavena na úrovni, která odpovídá domácí kupní síle koruny. Jít za tuto paritu by vedlo k poškození ekonomiky. Jakýkoliv další nárůst zahraničního směnného kursu měny za tento bod, by jen škodil vývozu a stimuloval by dovoz, s těžkými bolestivými následky, tj. nezaměstnaností. Populární průpovídka o pádu cen je absurdní. Ti, co dnes nejhlasitěji volají po takovém poklesu cen, by byli nejvíce zasaženi takovýmto poklesem cen. My nepotřebujeme klesající ceny, ale příjmy, které rostou. (2) Toho, nicméně, může býti dosaženo jen nárůstem aktivity průmyslu a obchodu.
5. Mírová smlouva požadující to, že bankovky v oběhu musí být nahrazeny novou peněžní jednotkou s předvídatelnou budoucností. Nebylo by moudré spojovat tuto změnu stran prostředku směny s jakoukoliv aktivitou spojenou se sloganem ‚kolkování‘ (3) a ‚povinou půjčkou.‘ (4) Existuje zde nebezpečí, že velká masa nahromaděných bankovek se v kapsách lidu zachvěje a bude proudit na trh zboží, kde nevyhnutelně zvedne ceny. Bankovky, které jsou hromaděny nejsou pro veřejnost nebezpečné. Nahromaděné bankovky neovlivňují ceny. Ten, kdo hromadí bankovky, tak řečeno, dává státu bezúročnou půjčku.
6. Obchod s měnou by měl být přestat řízen. Zahraniční obchod má neporovnatelně větší význam pro malou zemi [jako je Rakousko] než pro velkou zemi. Podnikání by mělo míti šanci se osvobodit samo od spekulativního riskování, které je spojeno se zahraničním obchodem, když tu jsou velké fluktuace v hodnotě měn. Termínovaný trh se měnami a směna se zahraničím musí na Vídeňské akciové burse býti povoleny.
7. Všechny omezení na dovoz musí býti zrušeny. Takové zákazy jsou bezcenné pro účely monetární politiky. Navíc, podněcují odvetná opatření zahraničních zemí, které budou míti následek ve vážném poškození našich vývozů a následné paralýze našeho průmyslu.
8. Všechny překážky na vývoz a dopravu mají býti odstraněny.
9. Rakousko může krýt svoji potřeby surovin a potravin jen tím, že je bude dovážet. Ve snaze zaplatit za dovoz, musí vyvážet hotové výrobky, na jejichž základě mohou podnikání vydělávat zisk. Rakousko potřebuje volný obchod.
10. Vládní dozor nad veškerou průmyslovou výrobou průmyslových výrobků a použitím surovin má být ukončen.
11. Vládní řízení dodávek potravin má být zrušeno. Pro chudé, kteří jsou neschopní pracovat, bude zavedena vládní finanční podpora. Ta bude stát nesrovnatelně méně.
12. Všechny překážky obchodu v rámci Rakouské federace budou odstraněny. Pokud budou země odolávat, potom nebrání nic Vídni aby první přišla s odstraněním omezení na vstup a omezení bydlení pro občany i cizince. Město založené na komerci a obchodu by nemělo jakýmkoliv způsobem brániti ve vstupu a dočasnému pobytu návštěvníků.
13. Zákaz dovozu a vývozu rakouské korun ze země by měl býti ukončen. Je jen iluzí, že takový zákaz uspěje ve zvýšení zahraničního směnného kursu koruny. Ve skutečnosti to snižuje směnný kurs koruny, protože zahraniční spekulanti nebudou chtít na příště mít nic společného s korunou. Kromě toho, nezáleží na tom, zda jsou dosti velké objemy koruny nakoupeny do zahraniční pro spekulativní účely. Jakákoliv poptávky po koruně, i ta spekulační, směřuje směnný kurs koruny nahoru.
14. Centrální zahraniční komise pro směnu, Centrální komise pro dovoz, vývoz a dopravu a všechny úřady, které se nejeví býti nutnými pro provedení výše uvedených doporučení, mají býti zrušeny. Úředníci, kteří budou zproštěni svých povinností budou dáni na dovolenou a v dohledné době budou propuštěni. Lehce najdou místo na oživujícím se trhu.
15. Je nemožné přitáhnout zahraniční kapitál do země, dokud jsou iluzorní zisky, které vznikají ze znehodnocení měny, předmětem zdanění. Stabilizování hodnoty měny přinese nutnou úlevu. Ve snaze neplýtvat časem by měly být garantovány daňové úlevy pro nové průmyslové provozy (a pro rozšíření vodních elektráren), kteréžto jsou založeny na přebytku rozvahy a příjmu jako jsou uvedeny ve druhé a čtvrté kapitole zákonu o dani osob; tyto kalkulace by měly být činěny v dolarových hodnot.
Sotva věřím tomu, že je v této zemi dnes strana, která by inklinovala k provedení tohoto programu. Nicméně, doufám, že co je rozumné a nutné převáží.
Dovětek: Ludwig von Mises tehdy vyslechnut nebyl. Inflace dosáhla vrcholu v červenci 1922, kdy za jednu předválečnou zlatou korunu bylo třeba dát 14 400 poválečných papírových korun. Za chléb se platilo 6 600 korun na místo 0,50 koruny předválečné. Rostla výrazně nezaměstnanost. Dne 4. října 1922 byly podepsány ženevské protokoly, díky kterým dosáhlo Rakousko na půjčku ve výši 650 milionů zlatých korun. Teprve následně se část Misesem uváděných bodů realizovala. Například bylo propuštěno na 80 tisíc úředníků atd. Bohužel došlo také k podstatnému zvýšení daní (VEBER, V. a kol. Dějiny Rakouska. 2. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny 2007). Některé body z Misesova programu by se daly použít i na dnešní Českou republiku.
Poznámky:
(1) V bezprostřední poválečné době nová rakouská vláda zavedla velký program na dotování potravin pro dosažení uměle nízkých cen a přidělování potravin pomocí přídělových lístků městským, zejména vídeňským obyvatelům. Když farmáři ve venkovských oblastech odmítli prodávat svoje zásoby potravin centrální vládě ve Vídni za tyto nízké ceny pod tržní úrovní, vláda se pokoušela konfiskovat tyto zásoby. To vyústilo v to, že zemské vlády v novém malém Rakousku ustavily celní překážky a visové požadavky pro vstup nebo výstup ze své jurisdikce tak, aby zachovaly dodávky jídla ve svých vlastních okresech. Centrální vláda se pak spoléhala na nákup potravin ze zahraničí za půjčené peníze, tak zvýšila zahraniční rakouský dluh. V době kdy Mises napsal tento článek v roce 1921, polovina rakouského rozpočtového deficitu byla zaviněna dotováním cen potravin, poznámka editora.
(2) Rostou reálně, poznámka překladatele.
(3) „Kolkování odkazuje na tu skutečnost, že v rozpadlé Rakousko-uherské říši po listopadu 1918 „následnické státy“ Československo, Jugoslávie, Maďarsko a nové Rakousko začaly „kolkovat“ bankovky Rakousko-uherské banky národními kolky, šlo o předehru ke konvertování daného množství staré říšské měny na jejich příslušných územích v nové národní měny, poznámka editora. V případě Československa šlo o to vyhnout se tomu, aby Vídeň a Budapešť mohly uplatnit v zemi své nově vytisknuté bankovky a nakoupit si zde za ně zboží. Cílem tedy v Československu bylo – velmi správně - vyhnout se dovezení peněžní inflace do země, poznámka překladatele.
(4) Termín „povinné půjčky“ odkazuje na návrh „kapitálové daně“, kterou by byla velká majetková daň na všechny nemovitosti a výrobní podnikání, jakožto prostředek pro přesun velké části soukromého bohatství společnosti k vládě, aby tato zaplatila svůj nahromaděný dluh. Daně na kapitál mohou být ustaveny tak vysoko, že daňoví plátci by buď museli své bohatství zlikvidovat nebo si půjčit a ručit majetkem a zvýšit tak množství peněz, aby získali dlužnou částku. Viz John V. Van Sickle, “The Capital Levy,” in Direct Taxation in Austria (Cambridge: Harvard University Press, 1931), str. 136–171, poznámka editora.