Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

V době před volbami se objevila kampaň Babišova drahota. Šlo o reakci na dlouho nevídaný nárůst inflace ve formě růstu tzv. cenové hladiny. Inflací pro účely tohoto textu myslíme vzestup celkové cenové hladiny indexu spotřebních cen (CPI). Může však Babiš a spol a deficity státního rozpočtu, které tito vytvořili, za současný nárůst inflace anebo nemůže? Respektive nejde zde jen o Babiše jako takového, jde zde také o to nakolik může fiskální politika přivodit setrvalejší nárůst inflace.

Za jeden ze zdrojů poměrně vysoké inflace, které česká ekonomika nyní čelí, je považován dovoz inflace ze zahraničí. Řekla to i končící ministryně financí Alena Schillerová. A tvrdí to i řada ekonomů. Inflací pro účely tohoto textu myslíme vzestup celkové cenové hladiny indexu spotřebních cen (CPI). Neboť inflaci většina ekonomů definuje jako všeobecný vzestup cenové hladiny. Vysokoškolská skripta "Makroekonomie: Základní kurs" uvádí: "Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny." A podobné tvrzení obsahují jiná vysokoškolská skripta. Pojďme se na tuto dovezenou inflaci tedy podívat

Neznalost voličů je jednou z nejzásadnějších kritik demokracie a voleb obecně. Navíc tato neznalost může mít i docela racionální povahu, jak v zápětí uvidíme.

Příjmy z rozpočtu Evropské unie bývají velmi často považovány za jeden z hlavních důvodů výhodnosti členství České republiky v tomto svazku. Je tomu skutečně tak? Jaké byly zatím skutečné příjmy České republiky z Evropské unie? Šlo vůbec o nějakou podstatnou částku? Údaje za rok 2004 až 2015 ukazují, že šlo vzhledem k hrubému domácímu produktu České republiky o relativně malé částky. V následujícím textu se podíváme na příjmy z rozpočtů EU očištěné o odvody do těchto rozpočtů.

Demokracie, bůh který selhal je nejproslulejší knihou Hanse Hermanna Hoppeho. Nejvýraznějšího dědice Murraye N. Rothbarda a jednoho z nejvýznamnějších (paleo) libertariánů současnosti. Jde o drtivou kritiku demokracie. Demokracie je dle knihy systémem odsouzeným k sebedestrukci a vlastní zkáze. Řada potíží, kterým jsme dnes vystaveni, je dle knihy způsobena demokracií. Kniha, která je jinde bestsellerem, nebyla nikdy přeložena do češtiny. Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy přináší český překlad kapitol 2 až 9 této knihy!

V této stati si přiblížíme stav současného ruského hospodářství. Využijeme k jeho popisu převážně materiálů vydaných na Západě.

Tím, jak narostl význam státu v ekonomice během 20. století se objevil i fenomén ekonomických liberalizačních reforem, které měly za cíl naopak vliv státu v ekonomice omezit. Těchto reforem bylo provedeno v historii již docela dost. U nás jsou známé především Klausovy reformy po roce 1991 nebo reformy M. Tatcherové ve Velké Británii v 80. letech 20. století. Anebo i asi nejrozsáhlejší a nejvelkolepější reformy Douglase Rogera na Novém Zélandě. Stranou zájmu stojí jiné reformy včetně těch provedených po rozpadu Sovětského svazu v Rusku. A právě na reformy v Rusku se nyní podíváme.

Tím, jak narostl význam státu v ekonomice během 20. století se objevil i fenomén ekonomických liberalizačních reforem, které měly za cíl naopak vliv státu v ekonomice omezit. Těchto reforem bylo provedeno v historii již docela dost. U nás jsou známé především Klausovy reformy po roce 1991 nebo reformy M. Tatcherové ve Velké Británii v 80. letech 20. století. Anebo i asi nejrozsáhlejší a nejvelkolepější reformy Douglase Rogera na Novém Zélandě. Stranou zájmu stojí jiné reformy včetně těch provedených po rozpadu Sovětského svazu v Rusku. A právě na reformy v Rusku se nyní podíváme.

Jak je to s úrokem z půjček v islámu? Každá islámská banka má výbor složený ze zástupců bankovních úředníků a duchovních, kteří posuzují, zda jednotlivé obchody odpovídají liteře práva šaría. Úrok je podle islámských zvyklostí zakázán, protože je chápán jako garantovaný příjem. Všechny bankovní operace musí tedy proto býti zahrnuty pod pojmem obchodní činnost. Institut úroku je nahrazen jinými instituty, které odpovídají islámskému právu.

Od narození vynikajícího českého ekonoma a zároveň i pedagoga a politika Karla Engliše loni v srpnu uplynulo 140 let a letos v červnu uplyne 60 let od jeho úmrtí. President Václav Klaus ve své stati "Karel Engliš-padesát let od smrti" k jinému Englišovu výročí napsal, že ve světle novodobých poznatků o ekonomickém chování státu (a zejména o chování těch, kteří za stát rozhodují), které nám přinesla škola takzvané veřejné volby J. Buchanana  a G. Tullocka a dalších, se nám Englišovo pojetí státu - jako instituce sledující cíl "zdravého a kulturního národa" - musí zdát jako příliš idealistické. To je bezesporu pravda. Nicméně sám Karel Engliš (1880-1961) vyjádřil několikrát pochybnosti o politickém řešení problémů společnosti. Byť sám politické řešení do jisté míry považoval za nutné.