Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Současná hospodářská krise (před válkou na Ukrajině) spolu s epidemií koronaviru ukázaly neplánovaně jednu zajímavou věc, o kterou vedou ekonomové mezi sebou dlouholeté spory. Jde o věc, která se týká vývoje nominálních mezd. A to sice o tu skutečnost, že tyto nominální mzdy mohou docela dobře klesat. 

Zvyšování daní, tak jak je se proslýchá, že k němu vláda přistoupí, případné zvýšení odvodů u živnostníků, a tak podobně anebo návrhy některých členů Národní ekonomické rady státu na zvýšení daně ze mzdy (viz uvedený odkaz) nejsou pro většinu běžných občanů a české hospodářství dobrou zprávou. Uvedu zde proč. Znamená to jednoduše to, že podíl produkce, o které rozhodují spotřebitelé bude zase o něco menší, a naopak podíl produkce, o které rozhodují politici a úředníci bude o něco větší. O tom větším podílu bude rozhodovat případně i část voličů, které volili či zvolí vládní strany, i když ti jsou schopni politiky a úředníky kontrolovat jen v omezené míře. Hlasy řady voličů propadnou anebo připadnou opozičním stranám, které rozhodují jen okrajově.

Doktor David Gordon je výjimečným filosofem a spisovatelem působícím v americkém Misesově institutu. V této knize pečlivě zkoumá filosofické prostředí, které vedlo k revoluci mezního užitku a rozvoji Rakouské ekonomické školy. Staví ji do protikladu k positivismu a historismu, které v ekonomické profesi převládají. Jde o užitečnou a čtivě napsanou studii o filozofických kořenech Mengerova, Böhm-Bawerkova a von Misesova teoretizování v ekonomii.

Ekonomická pozice západních zemí bude slábnout a s ní i jejich politická, diplomatická a vojenská pozice. Nadále sice budou místem s poměrně vysokým HDP na hlavu, ale jejich celková hospodářská síla již bude menší než síla řady nezápadních zemí. Člověk Západu bude možná po návštěvě nezápadních zemí pořád přesvědčen o výjimečnosti Západu a bude se na obyvatelstvo těchto zemí dívat z patra, ale to nebude nic měnit na tom, že zvuk a moc zemí západu už nebude taková, jaká byla dříve.

Začíná se nám tu zmáhat snaha o opuštění dvouprocentního inflačního cíle a jeho nahrazení cílováním cenové inflace s vyšší hodnotou. Tři, čtyři, pět i více procent je prý tou pravou hodnotou. Každý kdo má nějaké peníze by měl míti tedy oči na stopkách. Profesor Milan Sojka k historii cílování cenové inflace napsal: "Od začátku 90. let 20. století přibývá zemí, které používají různé formy cílování inflace ve spojení s postavením centrální banky jako nezávislé instituce sledující měnové cíle. Cílem je co nejdůvěryhodnější a co nejtransparentnější chování centrální banky. Proto je cílování inflace většinou spojeno s veřejným vyhlášením střednědobého inflačního cíle či koridoru v numerickém vyjádření. Podle 'nového konsensu' je žádoucí dosažení velmi nízké míry inflace, nejlépe v rozmezí 1 % až 3 %." ČNB a ECB explicitně cílují inflaci od roku 1992 a Federální rezervní systém ji cíluje implicitně od 90. let 20. století.

Venezuelská vláda nedávno odmazala šest nul ze své hyperinflační měny, bolívaru. Bankovka s nejvyšší nominální hodnotou 1 milion bolívarů, která má hodnotu menší než 0.25 amerických centů, byla nahrazena bankovkou o hodnotě jednoho bolívaru. Ve stejné době byla zavedena 100 bolívarová bankovka o hodnotě 25 dolarů, jakožto bankovka s nejvyšší nominální hodnotou. Měnová reforma byla navržena proto, aby vládě uspořila komplikaci s vydáváním 100 milionové bankovky, aby usnadnila lidem si nakoupit každodenní položky bez toho, aby museli nosit svazky bankovek, což je dáno tím, že cena pecnu chleba stoupla na 7 milionů starých bolívarů. Samozřejmě arbitrární snížení nominálních hodnot měny inflaci nezpomalí, protože nové bankovky mohou být tištěny ještě levněji než staré. Bolívar již ztratil 73 % své hodnoty jen v samotném roce 2021 a odhady inflace Mezinárodního měnové fondu dosahují 5 500 % nakonci roku 2021.

Za září 2022 dosáhla inflace 18 %. Prudký vzestup cen celé řady zboží a služeb je již skoro běžnou záležitostí. Velmi rostou mimo jiné i ceny potravin. 

V tomto článku se podíváme na závažnost kriminality migrantů v některých evropských zemích. A spíše se v něm zaměříme na země severní Evropy a Německo. Vedle notoricky známého Švédska se podíváme i na Norsko a Dánsko. Kriminalita migrantů patří jistě k nákladům, které jsou uvaleny na původní obyvatelstvo. Vedle toho se podíváme na pár čísel stran nákladů na sociální péči o migranty v některých ze zde uvedených zemích.

Maloobchodní řetězce se netěší u některých vrstev obyvatel dobré pověsti. Vyvádějí velké zisky do zahraničí a berou na hůl svoje dodavatele. Běžně se objevují takovéto názory: „Své postavení zneužívají, vůči domácím dodavatelům dělají diskriminační politiku a zisky si na jejich úkor zvyšují zcela bezuzdně. To musí přestat. Kéž by to šlo dohodou. Kéž by se u nás chovali třeba jako v Německu – všechno by bylo v pořádku,“ komentuje poslankyně Margit Balaštíková (ANO) chování zahraničních řetězců v Česku. ‚Lidé nám posílají alarmující fotky z regálů velkých řetězců, kdy je třeba vepřové z Německa za polovinu oproti stejnému masu z Česka. Proč, když český řezník dostává 40 korun za kilo, stojí jeho maso 150 korun? O jiných druzích sortimentu ani nemluvím,‘ doplňuje.“

ODS není, co bývala. To je dnes asi jasné už velké části lidí, kteří hledají na naši politické scéně aspoň trochu pravicovou stranu. Že ODS není, co bývala, je patrné mnohdy i na komunální úrovni. Vezměme si příkladem Brno. Zde vládne ODS spolu s KDU-ČSL, Piráty a sociální demokracií. ODS má ovšem nejvíce zastupitelů a obsadila i místo primátora respektive Brnu vládne už nějakou dobu primátorka Markéta Vaňková. Jak, ale vypadá hospodaření města Brna pod taktovkou ODS?