Zrušení peněz v sovětském Rusku od Ludwiga von Misese
[Autor Ludwig von Mises. Vyšlo 1920. Převzato od Liberty Fund]
Podle zprávy z Kodaně zrušila Sovětská vláda peníze. V budoucnosti se nebude již více platit rubly, ale odběrními lístky (poukázkami), které musí prodejní místa přijímat. Pokud nebudou odběrní lístky využity do dvou měsíců jejich platnost skončí: tím se zabrání tomu, aby tyto lístky obíhaly mezi lidmi jako nějaký druh peněz. Není jasné, zda tyto odběrní lístky mají být denominovány v penězích anebo v určitém množství zboží. V prvním případě by nešlo o nic jiného než o vydání nového druhu peněz. Všechny vlády, které bojovaly proti oslabování své vlastní měny, se pokoušely zabránit kompletní ztrátě její hodnoty tím, že vydaly nový druh peněz, který se pokoušely nějakým způsobem udržet v oběhu. Když už nebyly assignáty po nějaké delší době během Francouzské revoluce přijímány, byly nahrazeny „mandats territoriaux“. Podobně Spojené státy vydaly v roce 1780 nové peníze „new tenor“, když kontinentální bankovky zcela selhaly. Ale pokud jsou nové ruské odběrní lístky splatné ve zboží namísto v penězích pak představují nový experiment.
Ze zmíněné rozvláčné zprávy nemůžeme usoudit, co ve skutečnosti bylo v Sovětském svazu nařízeno. Oficiální sovětská verze, která je nabízena, je líčena v růžových barvách stejně tak, jak to dělávaly carské publikace; a těm málo cizinců, kterým je povolen vstup do Sovětského svazu se jen ukazují Potěmkinovy vesnice a manufaktury. (2) Na druhou stranu popisy, které podávají odpůrci bolševiků nejsou také založeny na jasném obrázku situace. Pro každého nestranného pozorovatele zde nejsou pochybnosti stran toho, že bolševismus může vést jen ke kompletní destrukci ruské ekonomiky, že může přinést jen nouzi a bídu, a že již tak učinil. Ale může zde být hodně ošidností během té doby, než všechny tyto důsledky vyplavou na povrch. Bolševici sledují stejnou politiku, kterou sledovali francouzští Jakobíni. (3) Jakobínský systém přetrval déle než mnoho lidí předvídalo. Ekonomické rezervy, které bohatý a mocný národ nashromáždil během let můžou býti tak velké, že i ta nejhorší politika potřebuje jisté množství času předtím než je bohatství této země zcela a kompletně promrháno.
V socialistickém společenství, ve kterém vlastnictví všech výrobních faktorů přísluší pouze státu, může být jen velmi omezený prostor pro oběh peněz. V takové komunitě stojí výrobní faktory mimo oblast směny. Jsou, jak říkají právníci, res extra commercium. Protože tyto výrobní faktory nemohou býti ani nakupovány ani prodávány, nemohou být pro ně vytvořeny na trhu ceny. Spotřební statky jsou v socialistického společenství přiděleny státem jednotlivým soudruhům. Při těchto přídělech nejsou používány peníze. Jen nakolik je povolena směna lepšího zboží mezi soudruhy a jen nakolik tato skutečně nastává, může se použít obecně přijímaný prostředek směny – peníze. Konec konců, je možné si představit, že v socialistickém společenství je i barterová výměna luxusního zboží zcela zakázána. V tomto případě by zde nebyly vůbec žádné peníze.
Až doposud sovětský režim ve skutečnosti nebojoval v tak širokém měřítku proti instituci peněz. Jen se pokoušel přivést částečně svůj socialistický program do života. Úsilí socializovat zemědělství, základní odvětví výroby v Rusku, selhalo v prvních týdnech sovětského režimu. Půda nebyla socializována, ale byla rozdělena vesnickým proletářům. Průmyslové podniky byly znárodněny, tj. socializovány. Ale zdá se, že socializace průmyslových podniků nebyla také provedena zcela. V mnoha případech nebyly podniky vlastně převedeny do vlastnictví státu, ale místo toho do vlastnictví zaměstnanců těchto podniků. Ze socializace se tak vyvinul neočekávaně syndikalismus. Komerce a obchod také nebyl zcela potlačeny. V Sovětském svazu se pořád ještě odehrává prodej a nákup a i vláda se toho účastní jakožto prodejce a nakupující. (4) Ve snaze provádět své nákupy tiskne vláda peníze bez omezení, čímž přivedla zahraniční kurs pro sovětský rubl na tak nízkou úroveň, která není moc daleko od posledního zaznamenaného kurzu assignátů během Francouzské revoluce. (5)
Protože rolníci odmítli ochotně dodávat za tyto ruble cokoliv, zemědělské produkty a suroviny jsou na venkově vybírány pomocí rekvizicí. Sovětští vládcové mohou obhajovat svoji politiku neomezovaného rozšiřování nabídky rublů, jakožto prostředek k postupnému podemílání instituce peněz; ale toto je expost a nepřirozené odůvodnění pro tuto politiku, ke které byli donuceni okolnostmi. Inflace je v pravdě ultima ratio všech autoritářských vlád, které si přejí potlačit ekonomickou svobodu.
Pokud sovětský režim chce nyní zrušit peníze, je to pravděpodobně kvůli nějakému tlaku okolností. Sověti bez pochyby vydávají nový druh odběrních lístků, jakožto prostředku k tomu, aby se bránili dramaticky se zvyšujícím cenám, které jsou nyní požadovány výrobci v Sovětském svazu. Pravděpodobně doufají, že rekvizice zboží bude postupovat mnohem hladčeji, pokud tato bude prováděna pomocí nových odběrních lístků namísto rublů, které jsou rolníky odmítány. Uvidíme, zda tento pokus, bude rolníky motivovat ke zvýšení produkce a k dodávání jejich výrobků, bude míti větší úspěch, než předchozí pokusy, které všechny selhaly. Osud nových odběrních lístků bude záviset na tom zda je vláda schopná je ihned splatit [myšleno zbožím, pozn. překladatele]. Budou nabývat na ceně nebo klesat na ceně s větší či menší šancí na jejich uplatnění.
Samozřejmě i dočasný úspěch nemůže zabránit konečnému kolapsu bolševického systému. Pokud bude tento pokus na poprvé úspěšný, bude to úspěch založený na použití vojáků a popravčích Sovětské republiky. Takový úspěch trvá jen po krátký čas. Problém, kterému čelí sovětský režim při provádění plné socializace ruské ekonomiky je mnohem hlubší a mnohem těžší na řešení, než většina jeho následovníků a přátel zjišťuje, mezi nimi nejsou jen zločinci, ale také mnoho poctivých a upřímných idealistů. (6) Otázkou je to, zda je vůbec možné provádět ekonomickou kalkulaci v čistě socialistickém společenství. Ekonomická kalkulace vyžaduje schopnost redukovat hodnotu statků a zdrojů na společný jmenovatel. To je možné jen tehdy, pokud nejen spotřební statky, ale také výrobní faktory jsou prodávány a nakupovány a směna je ulehčena použitím peněz. Ekonomická kalkulace není možná, pokud peněžní ceny pro výrobní faktory nemohou být vytvářeny na trhu. A bez ekonomické kalkulace nemůže být žádná ekonomická racionalita. Statistici nemohou pomoci v překonání těchto těžkostí, protože pomocí kalkulace v druzích zboží nemohou tito poskytnout možnost vyjádření příjmů a výdajů se společným jmenovatelem. Pokusy kalkulovat v hodinách vykonané práce také tento problém neřeší, protože toto ignoruje využití přírodních zdrojů, které vstupují do výroby a nenabízí žádnou metodu pro redukci různé kvality prováděné práce na standard „jednoduché práce“.
Všechny tyto problémy byly uznány Vladimírem I. Leninem, vůdcem Sovětského státu, když brzy poté, co přišel k moci, rozhodl, že prvním úkolem sovětské moci bude provést inventarizaci účtů podniků a převzetí kontroly nad socializovanými společnostmi tím, že se najmou pro toto použití „buržoasní experti.“ Ale „buržoasní účetnictví“ buď kalkuluje v penězích anebo nekalkuluje vůbec.
To je primárním a základním problémem, kterému čelí socialistické společenství. Několik generací socialistických spisovatelů neuspělo v tom aby tento problém vyřešilo. Přesně naopak. Může se říci, že vědecká ekonomie podala důkaz o tom, že jednoduše nemůže existovat socialistické řešení tohoto problému. (7) Sovětský experiment také selže v tom, aby tento problém vyřešil způsobem, který by byl příznivý pro socialismus. Násilí a donucení nemohou dosáhnout ničeho.
Poznámky:
(1) Tento článek původně vyšel v novinách Neue Freie Presse číslo 20195 dne 17. listopadu 1920 v rubrice nazvané „Ekonom“; poznámka editora.
(2) Výraz Potěmkinovy vesnice se datuje do časů ruské carevny Kateřiny II. Veliké (1729-1796) a je pojmenován po jejím rádci a milenci, který zařizoval to, aby vznikly umělé struktury podél cest, po kterých Kateřina po Rusku jela, aby se vytvořil falešný dojem prosperity a pokroku; poznámka editora.
(3) Jakobíni byly během Francouzské revoluce radikální politickou skupinou. Známou pro extrémní rovnostářství a aktivní účastí na režimu teroru po vytvoření revoluční diktatury v roce 1793. Byli nazýváni Jakobíny, protože se často setkávaly v bývalém dominikánském klášteře v Paříži, kde bývali mniši dominikáni byly známí jako jakobíni; poznámka editora.
(4) O Sovětské ekonomické politice a praxi během této doby nazývané válečný komunismus, viz Silvana Malle, The Economic Organization of War Communism, 1918-1921 (Cambridge: Cambridge University Press, 1985); poznámka editora.
(5) Mezi začátkem roku 1918 a polovinou roku 1920, krátce předtím než von Mises napsal tento článek spadl zahraniční kurs rublu k britské libře ze 45 rublů na 10 000 rublů. O sovětské inflační politice během této doby viz S. S. Katzenellenbaum, Russina Currency and Banking, 1914-1924 (Londýn: P. S. King, 1925); poznámka editora.
(6) O prohlášení bolševiků o zrušení peněz a dopadech tohoto zrušení v prvních letech po jejich nástupu k moci v Rusku, viz L. N. Yurovsky, Curency Problem and Policy of the Soviet Union (Londýn: Leonard Parsons, 1925), str. 20-37; a Arthur Z. Arnold, Bank, Credit and Money in Soviet Russia (New York: Columbia University Press, 1937), str. 72-110.
(7) Tento článek vyšel ve stejném roce jako byl publikován Misesův známý esej „Ekonomická kalkulace v socialistickém společenství“ (1920).