O původu peněz II
[Přeloženo z originálu „On The Origins of Money“ od Karla Mengera. Vyšlo roku 2009. Dostupné na www.mises.org]
III. Problém geneze prostředku směny
V primitivním obchodě si ekonomický člověk velmi postupně uvědomuje porozumění ekonomickým výhodám, které mohou být vyzískány z využití existujících příležitostí směny. Jeho cíle jsou směřovány prvně a především, v souladu s jednoduchostí všech primitivních kultur, jen k tomu, co leží po ruce. A jen v takové pro-porci, že hodnota použití komodit, které člověk hledá proto, aby je získal, se počítá při tom, když nakupuje. Za takových podmínek má každý člověk za cíl dostat po-mocí směny právě takové zboží, které přímo potřebuje a odmítnout takové, které nepotřebuje vůbec, nebo které již má k dispozici. Je potom jasné, že za těchto podmínek množství uzavřených koupí musí ležet v rámci velmi úzkých limitů. Považme, jak je zřídkavým případem to, že komodita vlastněná někým, je méně hodnotná v použití než jiná komodita vlastněná druhým! A pro druhého je případem opačná relace. Ale jak zřídka se stane, že tyto dva subjekty se setkají! Uvažme vskutku zvláštní těžkosti brzdící okamžitý barter zboží v těchto případech, kdy nabídka a poptávka se kvantitativně ne-shodují; kde například nějaká nedělitelná komodita má být směněna za různé zboží ve vlastnictví jiné osoby anebo těžkosti stran takových komodit jaké jsou pouze poptávány v různých časech a můžou být nabízeny pouze různými osobami! I v relativně jednoduchém, a tak často se vracejícím případě, kdy ekonomická jednotka A požaduje komoditu ve vlastnictví B a B požaduje něco vlastněného C, zatímco C chce to, co vlastní A — i zde, za vlády pouhého barteru, směna zmíněného zboží by jako pravidlo nezbytnosti zůstala neprovedena. (2)
Podpora webu
Tyto těžkosti by vedly k absolutně nepřekonatelným překážkám pro rozvoj obchodu a zároveň by výroba zboží nebyla řízena pravidelnými prodeji, což by, kvůli rozdílnému stupni prodejnosti komodit, nevedlo k nápravě v samotném charakteru věcí. Rozdíl existující v tomto ohledu mezi obchodovaným zbožím má nejvyšší stupeň významu pro teorii peněz a trhu obecně. A selhání z tohoto adekvátně vyzískat vysvětlení fenoménu obchodu, vytváří nejen politováníhodné narušení naší vědy, ale také jeden ze základních příčin toho, že monetární teorie je pozadu. Teorie peněz nutně předem předpokládá teorii prodejnosti zboží. Pokud se tohoto chopíme, budeme schopni porozumět, jak je téměř ne-omezená prodejnost peněz jen speciálním případem — představujícím jen rozdíl ve stupni — všeobecného fenoménu ekonomického života — v obecnosti jde jmenovitě o rozdíl v prodejnosti komodit.
IV. Méně a více prodejné komodity
Je chybou ekonomie, která převládá v jejím přístupu, že může být předpokládáno, že všechny komodity, v daném čase a na nějakém daném trhu stojí proti sobě navzájem v daných směnných poměrech, jinými slovy mohou být vzájemně směnovány v daných množstvích podle přání. Není pravdou, že na jakémkoliv daném trhu 10 metráků jednoho zboží = 2 metráky jiného zboží = 3 kilogramy třetího zboží a tak podobně. Nejběžnější pozorování tržních fenoménů nás učí, že neleží v naší moci to, když koupíme nějaké zboží za jistou cenu, abychom jej prodali za okamžik za stejnou cenu. Jestliže se ale pokoušíme prodat kus oblečení, knihy nebo uměleckého díla na stejném trhu, ačkoliv to bude vše okamžitě, předtím, než se stejné seskupení podmínek změní, můžeme lehce přesvědčit sami sebe o mylnosti takového předpokladu. Cena, při které někdo může mít potěšení koupit komoditu na daném trhu a v daném čase a cena, při které může prodávat stejnou komoditu dle potěšení, jsou dvě zásadně rozdílné veličiny.
To platí dobře pro velkoobchod podobně jako pro maloobchod. I takové zpeněžitelné statky jako obilí, bavlna, železné ingoty nemůžou být svobodně prodávány za cenu, za kterou jsme je koupili. Obchod a spekulace by byly nejjednoduššími věcmi na světě, kdyby teorie „objektivní rovnosti statků“ byla správná. Kdyby byla ve skutečnosti správná, potom na daném trhu a v daném momentě by komodity mohly být vzájemně převáděny dle libosti v relacích daného množství — mohly by se, ve zkratce za nějakou jistotu cenu jednoduše prodávat stejně jako se nakupovaly. V každém případě, zde neexistuje taková věc jako obecná prodejnost statků v tomto smyslu. Pravda je, že i na nejlépe organizovaných trzích, když můžeme být schopni nakoupit, kdy a jak chceme za danou cenu, totiž: kupní cenu, můžeme nakoupené prodat opět, když a jak chceme jen se ztrátou, totiž: za prodejní cenu. (3)
Ztráta zažitá kýmkoliv, kdo je dohnán prodat nějaké statky v daný moment, když je srovnána se současnými nákupními cenami, je vysoce variabilní, jak ukazuje letmý pohled na obchod a trhy specifických komodit. Jestliže obilí anebo bavlna se mají prodat na nějakém organizovaném trhu, prodávající bude schopen tak učinit prakticky v jakémkoliv množství, v jakýkoliv čas si přeje za současnou cenu anebo většinou se ztrátou jen několika pencí z celkové sumy. Jestliže je otázkou prodej velkého množství látky na šaty anebo hedvábné látky, prodávající se bude pravidelně muset spokojit sám s významným procentním úbytkem v ceně. Mnohem horší je případ toho, kdo se v jistém časovém bodě musí zbavit astronomických nástrojů, anatomických preparátů, psaní v sanskrtu a takového stěží prodejného zboží!
Jestliže nazýváme veškeré statky anebo zboží více či méně prodejnými, podle větší nebo menší lehkosti, s níž může být toto prodáno na trhu v jakýkoliv vhodný čas za současnou kupní cenu anebo s menším či větším ponížením této ceny, můžeme vidět to, co bylo již řečeno, že ve spojení s komoditami existuje zřejmý rozdíl. Nicméně, i přes jeho velký praktický význam, nemůžeme říci, že tento jev byl vzat do uvažování ekonomické vědy. Důvodem proto je částečně ta okolnost, že fenomén ceny byl směřován téměř výhradně k množství směňovaných komodit, a ne rovněž k větší či menší schopnosti s jakou může být zboží prodáno za běžnou cenu. Zčásti také je důvodem hloubka abstraktní metody, pomocí které se s prodejností statků zachází, bez ohledu na zvažování všech podmínek daného případu. Člověk, který jde na trh se svým zbožím, zvažuje pro prodej tohoto zboží jako pravidlo, rozhodně ne jakoukoliv cenu, ale jen tu, která odpovídá obecné ekonomické situaci. Jestliže budeme pátrat po různém stupni prodejnosti u statků, tak abychom ukázali souvislosti s praktickým životem, můžeme tak jen udělat tím, že srovnáme větší nebo menší schopnost s tím, jak mohou být prodány za ceny odpovídající obecné ekonomické situaci, tj. za tržní cenu. (4) Komodita je více či méně prodejná podle toho, jak jsme schopni ji s větší či menší perspektivou úspěchu prodat za cenu korespondující s obecnou ekonomickou situací, tj. za tržní cenu.
Navíc časový interval, v kterém se lze moci spolehnout na prodej komodity za tržní cenu, má velký význam při pátrání po stupni prodejnosti. Není zde otázkou, zda poptávka po komoditě je nepatrná nebo zda z jiných důvodů je její prodejnost malá; jestliže se její vlastník jen řídí svým časem, bude nakonec a v dlouhém období schopen jejího prodeje za tržní cenu. Protože nicméně, tato podmínka často chybí při současném stavu byznysu, vyrůstá zde praktický význam důležitého rozdílu mezi těmito komoditami, na jedné straně, u kterých předpokládáme prodej v daný čas za tržní nebo přinejmenším přibližně tržní cenu, a takové statky, kde na druhé straně, nemáme takovou perspektivu nebo přinejmenším ne ve stejném rozsahu, a kde u prodeje za tržní cenu vlastník předvídá nutnost delší anebo kratší doby nebo kde je jinak nutné více nebo méně rozumně slevit na ceně. Proti tomu, musí být vzat množstevní faktor v prodejnosti komodit. Některé komodity následkem rozvinutí trhu a spekulací jsou schopné v jakýkoliv čas najít poptávku v prakticky jakémkoliv množství za tržní, přibližně tržní ceny. Jiné komodity můžou jen najít prodej za tržní cenu v malém množství, úměrné s rostoucím množstvím efektivní poptávky, vyvolávající relativně omezenou cenu v případě větší nabídky.
(2) Pozn. překl.: Existují teorie, které mají za to, že peníze byly původně dluhem. Někdo něco dal druhému člověku, a za to byl povinen tento druhý člověk v budoucnosti něco poskytnout. Ovšem v tomto případě jde v podstatě opět o barterovou směnu, akorát s odloženou dobou splatnosti.
(3) Musíme dělat rozdíl mezi vyšší kupní cenou, kterou je kupující ochoten poskytnout skrze přání nakoupit v daném časovém okamžiku, a (nižší) prodejní cenou, s kterou ten, kdo je dohnán k tomu se zbavit zboží v dané časové periodě, musí přesto být spokojen. Čím menší je tento rozdíl mezi nákupem a prodejem tohoto kusu, tím prodejnějším se zboží ukazuje být.
(4) Výše prodejnosti nějaké komodity není odhalena faktem, že může být prodána za jakoukoliv cenu, včetně té, která plyne z nouze anebo nehody. V tomto smyslu jsou všechny komodity dobře rovnocenně prodejné. Vysoká míra prodejnosti komodity tkví v tom faktu, že může být v každém okamžiku lehce a jistě prodána za odpovídající cenu nebo za cenu nejméně se odchylující od obecné ekonomické situace — za tržní, nebo přibližně tržní cenu. Cena komodity může být označena jako netržní ze dvou příčin: (A) následkem chyby, ignorace, vrtochu atd.; (B) následkem podmínek, kdy je jen část nabídky dostupná pro poptávku, zbytek z nějakého důvodu nebo jiného důvodu je neposkytnut a cena je následkem toho nepřiměřená aktuálně existující ekonomické situaci (Pozn. překladatele: to je ovšem možné jen vlivem nějakého většího neštěstí anebo nejpravděpodobněji vlivem činnosti vlády, pokud lidé sami o sobě drží dobrovolně určité množství dané komodity mimo trh, stěží lze označit takovou situaci za netržní).