Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. 3. 2019

Ne až tak temný středověk

[Autor: Bionic Mosquito. Vyšlo 2.X.2012]


Četl jsem knihu nazvanou „Království a právo“. Je to fascinující kniha – pokrývající vývoj království od raného středověku do pozdního středověku; více méně od pádu Římské říše do založení moderních národních států. Z Amazonu: „Prvně vyšla kniha roku 1914, jde o jednu z nejdůležitějších studií raného konstitučního práva. Fritz Kern [1884-1950] sledoval diskuse o státu v 9., 11 a 13. století, pravidelně se tázal, čí práva byla prvořadá. Byla to práva panovníka nebo lidu? Kern umísťuje původ této debaty, která pokračovala do 20. století, v církevní doktríně a historii raných německých států. Demonstroval, že interakce „těchto dvou sad vlivů v konfliktu a alianci připravila půdu pro nový názor ve vztahu mezi panovníky a ovládanými a položilo základy jak absolutistické tak konstituční teorie.“


Delší dobu se zajímám o tuto periodu dějin a toto místo – evropský středověk, občas nazývaný „temná doba“. Je těžké najít dobrý materiál, který pokrývá tento předmět v angličtině s patřičnými detaily a patřičným kontextem – přinejmenším to byla má dosavadní zkušenost. Nicméně zajímám se o toto období a místo z několika důvodů: jak mohli lidé žít bez silné centrální vlády (Říma)? Jaký životní styl – ekonomický, sociální a politický – naznačuje, co může ležet před námi, až dnešní národní státy ztratí autoritu skrze porušené sliby a díky další decentralizaci? Jakým způsobem bylo dosaženo správy lidských záležitostí (governance)? Jak se toto vyvinulo přes staletí do podoby národních států Evropy? Proč je tak málo psaných záznamů? Z čí perspektivy byl tento věk „temný“? Jaká byla role rostoucí církve? Jaké byly vzájemné vztahy mezi církví, králem a lidmi?


V tomto blogu zkoumám mnoho oblastí – ekonomii, politiku a historii. Většinou píši, když se učím nebo píši ve snaze se přinutit k lepšímu rozvinutí mého myšlení a názorů. Je zde mnoho lidí, kteří by řekli, že píši o věcech, o kterých vím toho jen málo. Pokud je to někdy pravda, tak je to pravda u tohoto tématu. Tato doba je pro mne „temná“, a tato kniha je těžká – ne na váze (Herbert Hoover a Gar Alperovitz ji hravě překonají), ale je těžká ve své hloubce. Pokud chcete jít mé první krůčky se mnou, tak tento předmět vám jistě poskytne vhodnou cestu.


V tento moment, nabídnu několik myšlenek a budu poněkud vágní kvůli mému omezenému porozumění ohledně tohoto témat: Raný středověk se nedržel žádného konceptu božského původu králů, ani se tato raná perioda nedržela ideje dědičného kralování. Tyto ideje se vyvíjely staletí a dostaly svůj tvar až v pozdním středověku.


„… všeobecné srozumění bylo podstatným elementem pro zřízení vlády…“


Král nedržel absolutní moc: „…dokonce i počátky absolutistické doktríny se sotva objevovaly.“


Jak král, tak lid byli podřízeni právu – a to nikoliv arbitrárnímu právu, ale právu založenému na zvyku, „právo otců“.


„Všechna dobře propracovaná práva na soukromé vlastnictví byla chráněna před arbitrárními změnami…“


Germánské a církevní názory byly pevně odsouhlaseny na principu, který se nesetkával s žádnou opozicí až do časů Machiavelliho, že stát existuje pro uskutečňování práva; moc státu je prostředek, právo je konečným cílem, monarcha je závislý na právu, které je mu nadřazeno a na němž záleží jeho vlastní existence.


Král a lidé nebyli navázáni na sebe navzájem, ale byli navázáni na právo, které ukládalo všem stranám odpovědnost starat se o zajištění integrity práva. Konec jedné strany nesejmul z dalších stran jejich další povinnosti – konec neměnil autoritu práva a vztah každé strany k právu, ne k druhé straně.


Mnoho z toho by mohlo být (povrchně) řečeno o spravování lidských věci dnes; nicméně je zde klíčový rozdíl: zatímco dnes je nelegálním aktem, aby lidé odporovali vládní autoritě, během doby po pádu Římské říše lidé měli povinnost se postavit králi, který překročil svoji autoritu. Tím se neříká, že takový protest lidí se nesetkal ze strany krále s odporem – jistě, boj jistého druhu byl příležitostně vyžadován – nicméně, akt odporu sám o sobě nebyl považován za nelegální. Byla to povinnost respektovaná stejnou měrou králem a lidem.


Dokonce i po napsání několika krátkých vět, cítím váhu této knihy. Je dosti intenzivní a otvírá oči. Vrátím se k ní několikrát v běhu pár následujících týdnů. Pro koho byl středověk dobou „tmy“? Proč se tato historie dále více neodhaluje? Historie života bez státu nebo s dobrovolnou správou nebo kde lidé měli stejné postavení, je zřídka kdy odhalována do hloubky.


Pravděpodobně to je jeden z důvodů proč drábové preferují označovat tuto dobu jako „temný věk“ (ačkoliv věřím, že tato terminologie se dnes v akademických kruzích méně používá). Neviděno, neodhaleno, nemůže poučit. Příklady správy lidských záležitostí v jiné formě než je moderní národní stát mají zůstat neznámé, barbarské, anarchické (v nejhorším smyslu tohoto slova). Římská říše slouží jako model, ne temný věk, který následoval.


Jelikož dnešní Římská říše (globální vláda) je také v nebezpečí kvůli snahám unést příliš velkou hmotnost, pravděpodobně může být poučené zkoumat, co následovalo v minulosti, když se taková západní mocnost proměnila v popel.