Úvěrová expanze ničí kapitál
[Autor: Jesus Huerta de Soto. Vyšlo na Mises.org dne 15.IX.2018]
Hlavním efektem úvěrové expanze působícím na výrobní strukturu je hlavně to, že vede k diskoordinaci chování různých ekonomických agentů. Zatímco podnikatelé urychleně prodlužují a rozšiřují výrobní fáze a činí je více kapitálově intenzivními (činí větší kapitálové investice), ostatní ekonomičtí agenti jsou neochotní kooperovat tím, že by omezili svoji spotřebu a zvedli své celkové dobrovolné úspory. Toto špatné přizpůsobení nebo diskoordinace, které pramení ze systematických útoků na proces sociální interakce (vládní privilegia garantovaná bankám, jim dovolují hospodařit s frakčními (tj. částečnými) rezervami drženými proti depozitům na požádání), pravidelně spouští krizový proces, který nakonec napravuje vzniklé podnikatelské chyby. Nicméně tento proces zabírá nějaký čas a je nevyhnutelné, že vážné chyby, které byly udělány, se nakonec nevyhnutelně ukáží býti nezvratnými.
Chyby se skládají ze zahajování a pokusů o dokončení sledu investičních projektů, které mají za následek prodlužování a rozšiřování struktury produkce kapitálových statků, projektů, které nicméně nemůžou dojíti do stádia, kdy začnou vynášet, a to kvůli nedostatku reálných zdrojů úspor. Navíc když už byly jednou zdroje a původní výrobní faktory transformovány do kapitálových statků, tyto statky se stanou v jistém rozsahu nepřeměnitelnými. Jinými slovy, mnoho kapitálových statků ztratí celou svoji hodnotu jakmile se stane zřejmým, že po nich není žádná poptávka, byly vyrobeny omylem a vlastně nikdy neměly být vyrobeny. Jiné bude možné používat, ale jen po utracení velkého množství peněz nutných k jejich předělání. Produkce dalších může dosáhnout stádia kompletace, ale s ohledem na to, že struktura výroby kapitálových statků vyžaduje k těmto statkům komplementární statky, nemohou být nikdy nasazeny do produkce, jestliže nutné komplementární statky nebudou vyrobeny. Konečně, je představitelné, že jisté kapitálové statky mohou být předělány za relativně nízkých nákladů, ačkoliv takovéto statky jsou neoddiskutovatelně v menšině (1). Proto dochází k široce rozšířeným špatným investicím (malinvesticím) vzácných zdrojů společnosti a následné ztrátě mnoha jejich vzácných kapitálových statků. Tato ztráta pramení z pokřivených informací (distorted information), které v určité časové periodě, podnikatelé získají ve formě snadnějších podmínek úvěrů a relativně nízkých uvěrových sazeb (2). Mnoho investičních procesů může zůstat rozpracováno na půli cesty, když je jejich tvůrci opustí po zjištění, že nemohou získat nové finanční prostředky nutné k dokončení těchto procesů anebo ačkoliv si mohou být schopni zajistit získání dalších půjček, zjistí, že investiční proces postrádá ekonomickou životaschopnost. Ve zkratce široce rozšířené malinvestice mohou být vyjádřeny následujícím způsobem: mnoho kapitálových statků zůstane nevyužito, mnoho investičních procesů nemůže být dokončeno, a vyprodukované kapitálové statky jsou používány jiným způsobem než bylo původně předpokládáno. Velké množství vzácných zdrojů společnosti je zničeno a jako výsledek tohoto, společnost obecně zchudne a životní standart se v relativním smyslu propadne.
Mnoho ekonomů neporozumělo tomu faktu, že významné množství uskutečněných chyb, které sami o sobě vypadají jako kompletní kapitálové statky, stejně nemůže být použito kvůli chybějícím nezbytným komplementárním kapitálovým statkům anebo provoznímu kapitálu. Opravdu mnoho z nich vidí tento fenomén „nevyužité kapacity“ jako jasný důkaz nutnosti podpořit celkovou spotřebu za účelem uvést do provozu nevyužitou kapacitu, která byla vytvořena, ale není ještě používána. Neuvědomili si to, jak uváděl Hayek (3), že existence „nevyužité kapacity“ v mnoha výrobních procesech (ale zvláště v těch více vzdálených od spotřeby, jako jsou vyspělé technologie, stavby a obecně průmysl výroby kapitálových statků) v žádném případě nepředstavuje důkaz nadměrných úspor a nedostatečné spotřeby. Úplný opak je pravdou: jde o symptom toho faktu, že nemůžeme kompletně použít specifický kapitál vyprodukovaný omylem, protože okamžitá poptávka po spotřebním boží a službách je tak urgentní, že si nemůžeme sami dovolit luxus výroby komplementárních kapitálových statků anebo provozního kapitálu nutného k využití výhod takové nevyužité kapacity. Ve zkratce krize je vyvolána relativně nadměrnou spotřebou, tj. relativním nedostatkem úspor, které nedovolují dokončení započatých procesů, ani produkci komplementárních kapitálových statků anebo provozního kapitálu nutného k udržení probíhajících investičních procesů a upotřebit kapitálové statky, které za jakýmkoliv účelem byli podnikatelé schopni dokončit během boomu (4).
Poznámky:
(1) Jako obecné pravidlo platí, že čím blíže je kapitálový statek finálnímu spotřebitelskému statku, tím těžší bude přeměnění daného statku. Ve skutečnosti veškeré lidské jednání je nevratnější, čím blíže jsou lidé u konečného cíle: dům postavený omylem je téměř nevratnou ztrátou, zatímco poněkud jednoduší je změnit použití cihel, jestliže se stane během výstavby zřejmé, že použít je ke stavbě specifického domu je chybou.
(2) Tato teorie hospodářského cyklu je jednoduše aplikací teorie diskoordinančích efektů institucializovaného donucení na specifický případ vlivu úvěrové expanze na výrobní strukturu, teorii presentovanou v knize „Socialismo, cálculo económico y función empresarial" (str. 111-118). Lachmann přichází se stejným závěrem, když uvádí, že malinvestice je „plýtváním kapitálovými zdroji kvůli plánům podloženým klamnými informacemi,“ doplňujíce, že ačkoliv mnoho kapitálových statků dosáhne stavu dokončení, budou postrádat komplementární výrobní faktory ve zbylé ekonomice. Takový nedostatek komplementárních výrobních faktorů může sám dobře vyjadřovat nedostatek poptávky po jejich službách, pro příklad třeba tam, kde by tyto faktory pocházely „z pozdějších fází výroby.“ Pro neznalého pozorovatele je to často nerozeznatelné od „nedostatku efektivní agregátní poptávky.“ (Lachmann, Capital and its Structure, str. 66 a 117-118).
(3) Slovy F. A. Hayeka samotného: Představa, že již existující kapitálová struktura by nám umožňovala zvětšit produkci téměř natrvalo je klamná. Cokoliv nám inženýři mohou říci o předpokládané ohromné nevyužité kapacitě existujících výrobních strojů, tak přesto zde není žádná možnost ke zvýšení produkce na takovou úroveň. Tito inženýři a také ti ekonomové, kteří věří, že máme větší kapitál, než potřebujeme, jsou oklamáni faktem, že mnoho existujících továren a strojů jsou adaptovány na větší výstup, než je fakticky produkován. Co tito lidé přehlíží je to, že trvanlivé výrobní faktory nepředstavují všechen kapitál, který je potřebný pro zvýšení výstupu, a že aby dlouhodobě existující (trvanlivé) továrny mohly být použity na své plné kapacitě, bylo by nezbytné investovat velké množství jiných výrobních faktorů v dlouhých procesech výroby, které by nesly plody jen v poměrně vzdálené budoucnosti. Existence nevyužitých kapacit není, proto v žádném případě důkazem toho, že existuje nadbytek kapitálu, a že spotřeba není dostatečná: naopak je to symptomem toho, že nejsme schopni využít stálé továrny v plném rozsahu, protože současná poptávka po spotřebitelském zboží je příliš naléhavá, než aby nám umožnila investovat do aktuálních produktivních procesů v dlouhodobých procesech, pro které (v důsledku „špatně usměrněného kapitálu“) je dostupné trvanlivé zařízení (Hayek, Price and Production, str. 95-96).
(4) Co se stane s malinvesticemi po odeznění periody boomu? Odpověď závisí na jejich ziskovosti v dalším užití, tj. na stupni chyby, která byla udělána. Některé malinvestice musí být opuštěny, protože výnosy plynoucí ze spotřebitelské poptávky nebudou krýty ani současné náklady na jejich provozování. Jiné, ačkoliv pomníky selhání, budou schopny vykázat zisk nad současnými provozními náklady, ačkoliv tento zisk neumožňuje je nahradit až budou opotřebeny. Jejich dočasné provozování splňuje ekonomický princip nakládat se vzácnými zdroji, co nejlépe i když byl udělán špatný obchod. Z důvodu malinvestic nicméně boom vede vždy k všeobecnému zchudnutí, tj. snížení standartu životní úrovně pod to, kde by byla bez absence boomu. Úvěrová expanze zapříčinila zničení vzácných zdrojů a vzácného kapitálu. Některé zdroje byly kompletně ztraceny a i ty malinvestice, které budou používány budou uspokojovat spotřebitele méně, než by uspokojovaly v případě bez úvěrové expanze (Rothbard, Man, Economy and State, str. 863. Česky vyšlo jako Zásady ekonomie).