Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vše nejlepší, Bawerku!

15. 3. 2021

[Autor: T. Macháček]

 

Letos v únoru uběhlo sedm let od spuštění webu bawerk.eu jeho autorem Hynkem Rajchenberkem. Nejprve si však krátce shrneme vývoj nejvýznamnějších libertariánských institucí v ČR.

 

Prvním takovým uskupením byl Liberální institut, založený 6. února 1990 s kořeny o pár měsíci staršími (jako Liberální spolek F.A. Hayeka).

 

Šťastným řízením osudu se jako jeden z nejvýznamějších představitelů vyprofiloval Josef Šíma, s vazbami na americký Mises Institute, díky čemuž se stala téměř nevídaná věc - v češtině začala vycházet díla rakouské ekonomie a anarchokapitalismu a to v podstatě jako jádro širšího liberálního hnutí. Dlouhou dobu plnil Liberální institut roli myšlenkového uzlu libertariánství a rakouské ekonomie, vydavatele odborné literatury i diskuzního fóra pro nejrůznější témata. Toto však začalo cca v letech 2008-2011, zřejmě z důvodu osobních neshod, upadat. Diskuze byly uzavřeny, vydavatelská činnost utichla a i vydávání článků dost utrpělo (v letech 2015-2016 se zcela zastavilo – zřejmě i pod vlivem osobních sporů s Miroslavem Ševčíkem).

 

koniklece.jpg

 

Shodou okolností zhruba v té době (podzim 2010) rozjížděla skupina studentů (z nemalé části bývalých spolužáků) česko-slovenskou verzi Ludwig von Mises institutu. A někdy v této době (jaro 2011) jsem se převážně díky jejich překladům a vlastním článkům (z nemalé části i Hynkovým), a též literatuře vydané v péči libinstu, stal libertariánem ve zralém věku dvaceti let. Po několik dalších let (až cca do roku 2014) platilo, že svět byl fajn, svět byl náš. Či tak se mi to zdálo. Mises institut dokázal po nějakou dobu působit jako místo pro podnětné diskuze, vydávání překladů i originálních článků, z nichž drtivá většina stála za přečtení a zamyšlení, a dokonce i publikační činnost se celkem dařila. Za to bude patřit Misesu i jeho Otcům zakladatelům navždy dík. Ovšem po čase se začaly projevovat známky únavy. Studium může být samo o sobě náročné, ale po něm zpravidla následuje zaměstnání, což je ještě náročnější a samozřejmě také chce většina lidí žít i nějaký ten osobní život. Nelze nikomu vyčítat pokles aktivity pro institut. Bohužel se však projevilo, že Mises institut nebyl schopný přitáhnout „kádry“, neřkuli si přímo nějaké vychovat. Já sám začal přispívat (a vždy budu vděčný za tuto poskytnutou možnost) překlady a i několika vlastními články od podzimu 2014, přičemž zásobování články začalo být kritické v průběhu roku 2016, a to jsem ještě pomáhal lepit největší díry recyklací článků z libinstu (Rothbard, Mises a spol).

 

Ještě v době relativního fungování Misesu (cca 2015) došlo k odkrytí (nikoliv vytvoření!) hluboké sociologické a ideologické trhliny uvnitř libertariánského hnutí. Primární roli v tom hrála migrační krize, nicméně již předtím zde byly náznaky, že to, co v USA mezi libertariány proběhlo již dávno, proběhne jednou i zde. S koncem roku 2016 se toto projevilo i institucionálně. Mises institut prodělal změnu hned v několika podobách. Institut zanikl jako občanské sdružení/spolek a naprostá většina jeho aktivit (e-shop, letní škola apod.) byly převedeny pod znovuvzkříšený Liberální institut. Samotná web zůstal již pod výhradní kontrolou (budoucích) manželů Urzových. Nejprve zůstával pouze malý počet vydaných článků, ponejvíce psaných samotným Urzou. V proběhu času se objevovali noví autoři. Tito však nebyli zřejmě zrovna "odchováni" na klasických autorech (jejichž překlady na Misesu naprosto ustaly) a často řešili tisíckrát řešené věci, či v horším případě zabředli do diskuzí o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly. V poslední době však i tito utichají (nepřekvapivě. Copak je levicové, blábolivé cokoliv schopno vyvolat pozitivní a kreativní nadšení?) a budoucnost Mises institutu dost možná bude představovat archív z dob zajímavějších diskuzí.


Liberální institut byl následně ovládnut politickými zkrachovalci, kteří se mmj. nápady, jako je tento: https://tinyurl.com/y2g4z52z usilovně snaží, aby i zde v ČR bylo slovo "liberál" synonymem pro "neomarxistu". Libertariánské hnutí tak defacto v této zemi spáchalo seppuku.

 

Pryč byly časy, kdy jsem snil o tom, že z Misesu bude silná platforma pro knižní publikace, odborné i populární články na téma etika, ekonomie, historie, zahraniční politika a kultura!


Co se mne týká, zpočátku jsem přispíval převážně překlady. Z mé vlastní tvorby vyšly prvotiny „Stát a jeho apetit“, zabývající se růstem státních výdajů po druhé světové válce či „Není „my“, jako „my““, týkající se individualistické metodologie v případě dopadů politických rozhodnutí. Již „Pravičákova online rukověť“ se svou sbírkou „reakcionářských“ odkazů si vysloužila několik nespokojených reakcí z řad libertariánské levice. Článek „Brexit a Lügenpresse“ a v menší míře i „After-Brexit“ vyvolaly kladné odezvy od čtenářů. Přišly však prezidentské volby v USA a můj článek („Volební cirkus 2016“), již nahraný v redakčním systému, záhadně zmizel. Toto mělo předznamenat nový směr Mises institutu.


Nikdy jsem se s jistotou nedozvěděl, kdo onen článek (za nímž si stále stojím) smazal. Pravděpodobně to byl sám Urza, ale nikde nepadlo ani slovo. Ani v interním fóru, ani přes mail, nic. (1) Nebyl jsem naštvaný, spíše překvapený. Celé to bylo poněkud nevychované, přitom by postačila i nějaká generická fráze typu: „Děkujeme, ale článek neodpovídá zaměření webu.“


Nemám ve zvyku se vnucovat. V každém případě to byl poslední hřebíček do rakve mé představy, že by česko-slovenský Mises institut mohl někdy představovat základnu pro širší libertariánskou činnost a bylo třeba hledat jiné publikační kanály.


V minulosti jsem publikoval s docela slušným ohlasem na webu Pravý prostor. Tamní redakce si ale osvojila nepříjemný zlozvyk – zasahovat (jakkoliv třeba minimálně) do znění článků. Třebaže šlo o poměrně drobné změny, tak mě to jako autora brzy přestalo bavit. I tak ale musím říct, že Pravý prostor dělá velmi záslužnou činnost.


Další zvažovanou možností bylo nabídnout své články Svobodnému světu, jakožto exkluzivní „speciály“. Nicméně, pořád to „nebylo ono“. Silnou stránkou tohoto webu podle mého názoru vždy bylo, že šlo o informační uzel, kde byly vybírány články ze všech možných zdrojů a nebylo by snad ani vhodné se snažit jej nějak „ukotvit“. Snad bych si u tohoto webu dokázal představit „blog“ s odkazy na informace a s krátkými komentáři k nim. To bych tam ale stejně nemohl přispívat, poněvadž bych byl SILNĚ politicky nekorektní a v dnešní době fízl-elfů bych pravděpodobně ohrožoval samotnou existenci webu.
Poměrně lákavou možností byl web D-fens. Již v minulosti zde vyšel jeden či dva mé články pod pseudonymem s poměrně kladnou odezvou. Navíc D-fens má dost benevolentní politiku zveřejňování článků. Přesto to pořád nebylo to pravé ořechové. Ano, rád zde ještě někdy zveřejním nějaký článek (pokud o něj bude zájem, samozřejmě), například z oblasti politiky. Jasně jsem ale cítil, že je třeba stabilní protiváha vůči nihilismu Liberálního institutu a Mises.cz (2)


Zdálo se, že všechny cesty vedou k bawerk.eu. Původně jsem trochu váhal, poněvadž jsem jej vnímal jako Hynkův osobní web, přestože to byl především on, kdo mi poskytl podporu a prostor pro publikování překladů i originálních článků a dokonce mi domluvil přístup do redakčního systému staršího mises.cz

Imploze mises.cz a obnova Liberálního institutu znamenaly pro libertariánskou scénu poměrně zásadní geopolitickou změnu. (3) Takový novodobý rozpad východního bloku, chcete-li, který se navíc zhruba časově kryl i s de facto rozpadem Svobodných.


Bylo jasné, že po tomto fiasku vztah mnoha lidí k libertariánství značně ochladne. Sice toto mělo zasáhnout citelně i levicové libertariány, ale prostě a jednoduše bylo třeba jednat a pravicové veřejnosti ukázat, že libertariánství není o pošucích a deviantech z Leninova institutu, ale že duševně zdraví libertariáni mají hodně co říci a nabídnout širšímu pravicovému hnutí.

 

Začala tedy nová kapitola odklízení trosek a budování staronového hnutí na pevnějších základech. Díky převážně Hynkově plodné tvorbě (on je taková jednočlenná publikační armáda) a díky propagační činnosti jeho a Martina Štěpaníka, je Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy (dříve Institut Eugena von Böhm-Bawerka) silou, s níž je třeba do budoucna počítat.

 

Snad jeho uhlíky opět jednoho dne rozžehnou plamen libertariánství. Vše nejlepší k narozeninám a hodně štěstí ve vytlačování všeho levicového! My přeživší se pokusíme zachránit, co jen půjde a dát naší civilizaci novou naději.


O tom, co mohou paleolibertariáni nabídnout širšímu pravicovému hnutí, a za jakých podmínek by tak měli činit, si povíme v příštím článku.

 

Poznámky:

(1)    K Urzovu dobru, pokud vím, tak nikdy neblokoval články Rothbarda či Hoppeho.
(2)    Druhý jmenovaný web po předělávce na přelomu let 2016 a 2017 dokázal přilákat několik nových autorů a po určitou dobu vydávat přiměřené množství článků. Kvalitativně však došlo k podstatnému zhoršení. Někteří z nových autorů zřejmě neměli načteno mnoho ze základů libertariánství. Navíc si čím dál častěji vybírali poněkud bizarní témata, kdy se v článcích téměř doslova řešila nesmrtelnost brouka. V současné době však publikační činnost na mises.cz citelně utichla. Web tak bude zřejmě sloužit spíše jako archív a memento věcí, které mohly být.
(3)    Kupříkladu z českého internetového prostoru v podstatě zmizeli i poslední slovenští autoři.