Jdi na obsah Jdi na menu

Rothbard o současných ekonomických záležitostech

2. 6. 2022

[Autor: David Gordon. Vyšlo v knize The Essential Rothbard]

 

Rothbard nabídl komentáře k současným ekonomickým záležitostem v časopise "The Free Market" vydávaném americkým institutem Ludwiga von Misese; a soubor jeho sloupků z let 1982 až 1995 je dostupný v knize "Making Economic Sense." (290) Mnoho ekonomů zjistilo, že na svobodném trhu má spotřebitel větší volnost při volbě, než v ekonomice ovládané vládním donucením. Ale zde hrozí jeden mylný krok. Protože spotřebitelé mají větší výběr na svobodném trhu, je jednoduché dojít k závěru, že cokoliv podněcuje volbu, je opatřením pro svobodný trh. Tak ekonom Milton Friedman (1912-2006), v některých kruzích „považovaný za opravdovou esenci hlavního generála“ volnotržních sil, podporoval školské vouchery tak, aby rodiče mohli poslat své děti do škol, které si pro ně vybrali. 

Rothbard ihned ve své analýze probodává jádro tohoto opatřené: „Při pošetilé zaměřování se na potencionální ‚výběr,‘ zapomněli voucherový revolucionáři, že rozšíření ‚výběru‘ chudých rodičů tím, že se jim dá více peněz daňových poplatníků také omezuje ‚volbu‘ rodičů z předměstí a rodičů využívajících soukromé školy v tom, aby svým dětem opatřili ten druh vzdělání, které pro ně požadují.“ (291) Takovéto zaměření, Rothbard argumentuje, by se nemělo dít ve prospěch takového abstraktního pojmu jako je "výběr" (volba), ale na peníze a příjem. Osoba, která vydělává více peněz nutně má větší 'výběr' stran toho, jak utratit peníze. Jednoduché zjištění: společnost svobodného trhu spočívá na systému soukromých majetkových práv, ne na marném úsilí, které se snaží maximalizovat volbu, jakéhokoliv druhu. No, kdo před Rothbardem viděl tento bod tak jasně, a tak dobře?

mises-erb_ii.jpg

 

Rothbard byl vždycky ostražitý v případě mylných argumentů pro kapitalismus, které ve snaze být hodnotově neutrální, postrádají dobré základy pro etickou teorii. Dříve jsme viděli jeho kritiku Paretova kritéria jakožto ideálu blahobytu: v článku obsaženém v této knize, brilantně ilustruje, jak toto kritérium funguje v praxi: "Groteskním příkladem 'volnotržního' 'experta' schopného umírněného totalitarismu byl návrh anti-populačního fanatika a významného ekonoma... Kennetha E. Bouldinga. Boulding navrhoval typickou ekonomickou 'reformu'. Místo nucení každé ženy ke sterilizaci poté, co by porodila dvě děti, by mohla vláda vydávat každé ženě oprávnění ... na dvě děti." (292)

Matka by mohla míti dvě děti a pokud by chtěla více mohla by si koupit oprávnění na dítě od ženy, která by s tímto oprávněním chtěla obchodovat. "Pokud začneme od původního ZPG [Zero Population Growth – nulový růst populace] plánu," komentuje Rothbard, "a zavedeme Bouldingův plán, nebyl by každý na tom lépe, a nebylo by tak splněno Paretovo pravidlo?" (293) 

Jestliže klíč ke svobodné společnosti nemá být hledán ve standardní ekonomii blahobytu, není ani úspěšné ho hledat v současném znamení doby, demokracii. Jen ten fakt, že většina společnosti podporuje nějaké opatření, nám říká velmi málo o vhodnosti opatření: "Co je vlastně tak dobrého na demokracii? Demokracie je stěží sama o sobě ctností, je mnohem méně důležitá a není tak významná jako svoboda, právo na soukromé vlastnictví, svobodný trh anebo striktně omezená vláda. Demokracie je jednoduše procesem, prostředkem výběru vládců a politik. Má ale jednu ctnost, a ta může být opravdu důležitou: poskytuje mírový prostředek pro triumf lidové vůle." (294)   

Pokud jde o Rothbarda, může každý zřídka předpovědět, co u něj přijde jako další. Bez ohledu na to, jak si člověk pečlivě myslí, že chápe Rothbardovo myšlení, on byl vždy několik kroků napřed. Tak, co následuje za právě citovanou pasáží? Jeden si může myslet, že s ohledem na jeho pohled na demokracii, bude nebude zdůrazňování demokratické reformy. Docela naopak, požaduje více demokracie. To neplyne z tohoto faktu, že by demokracie byla teoreticky nezbytná, že by směřování k demokracii nebylo na pořadu dne. Rothbard se obzvláště zaměřil na strhnutí moci ze soudnictví, kterážto soudnictví umožňuje zrušit lidově podporované iniciativy. Naši soudcovští páni a mistři našli arogantním způsobem v ústavě levicové hodnoty, které tomuto dokumentu vnutili. Rothbard si z toho nic nedělal: navrhl opatření, které by „efektivně rozbilo moc Nejvyššího soudu.“ (295) 

Rothbard je dostatečně jasný, nebyl konvenčním ekonomem. Jeho ekonomická analýza byla vždy začleněna do pečlivých úvah o politice a etice. Tak, mnoho ekonomů, když zvažovalo dohodu o volném obchodu NAFTA [North American Free Trade Agreement], vidělo jen to, že cla by byla touto dohodou snížena. Nebyl to pohyb směrem k svobodnému trhu, který by si zasloužil podporu libertariánů? Rothbardova analýza proniká mnohem hlouběji: Nejhorším aspektem Nafta jsou Clintonovské vedlejší ujednání, které činí z nešťastné dohody Bushe I. horor mezinárodního etatismu. Máme co děkovat vedlejším ujednáním za nadnárodní komise a jejich nadcházející 'narůstající harmonizaci.' Vedlejší ujednání také protlačují zahraniční pomoc pomocí vládního 'hoaxu o volném trhu'" (296)

Povšiml si také jiného problému s Nafta, který unikl pozornosti většiny komentátorů: "Nafta je nazývána obchodní úmluvou, a tak se může vyhnout ústavnímu požadavku dvou třetinového schválení v senátu." (297) Rothbardovo pojednání o politických a ekonomických záležitostech pokrývá široké pole, ale jedno téma stojí v nejpřednější řadě. Jakékoliv pokroky moci státu jsou pro něj smrtelným nebezpečím. A ještě horším než nárůst moci jednoho státu, je nárůst imperialistické moci, která hledá světovou dominanci. 

Zde viděl primární nebezpečí NAFTA, vitálního kroku směrem k Novému světovému řádu. Politicky, to znamená, že Spojené státy jsou "totálně oddané" vytvořit světovou vládu. Ekonomicky, to znamená žádný volný trh, ale "řízený, kartelizovaný obchod a výrobu, ekonomiku ovládanou oligarchickou vládnoucí koalicí Big vlády, Big byznysu a Big Intelektuálů/Big médií." (298)

 


(290) Making Economic Sense, 2. vydání edice (Auburn, Ala.: Ludwig von Mises Institute, 2006).
(291) Ibid, str. 159.
(292) Ibid, str. 152.
(293) Ibid.
(294) Ibid, str. 487; esej „The November revolution… And What To Do About It,“ z které tato citace pochází byla tajným záznamem, který byl zpřístupněn pro veřejnost poprvé v „Making Economic Sense.“
(295) Ibid, str. 490.
(296) Ibid, str. 374.
(297) Ibid, str. 371.
(298) Ibid, str. 377.