Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Kritika tvrzení Petra Borovce, že Rakouské ekonomické modely nepočítají s úplnou svobodou trhu.

Tento článek je určen spíše pro znalce a zájemce o Rakouskou ekonomickou školu než širšímu obecenstvu. Začátkem ledna 1979 tehdy mladí ekonomové Rakouské ekonomické školy Richard Ebeling a Joseph T. Salerno udělali rozhovor s někdejším studentem významného rakouského ekonoma Ludwiga von Misese a později naopak stoupencem J. M. Keynese (ne ovšem bezvýhradným stoupencem, navíc později opustivším Keynesiánství více méně pro Monetarismus), profesorem ekonomie Gottfriedem von Haberlerem (1900-1995). V tomto rozhovoru se mimo jiné probírala i rakouskou teorii hospodářského cyklu.

V souvislosti s prohlubováním evropsko-unijního programu Green Deal (Zelený úděl) se často hovoří o zavedení systému emisních povolenek pro domácnosti ETS2 ke zpoplatnění emisí z dopravy a lokálního vytápění (uhlí a plyn). A postupně se tu a tam objevují tvrzení, že jde vlastně o tržní mechanismus, že uvedený systém v podstatě ani nevede k omezení svobody a podobně. Tato tvrzení se často objevují i v tisku, který svého času býval ekonomickým tiskem. 

Ten, kdo aspoň trochu sleduje posledních několik let americké hospodářství, ví, že v USA není vše tak, jak má býti. Ekonomika Spojených států, jakkoliv si vede lépe než ekonomika řady zemí Evropské unie, se více méně již několik let potácí nepříliš daleko od vod stagnace a zachraňují ji jen rostoucí federální výdaje. I ty však mají své skryté náklady. Jednou položkou v těchto nákladech je i hrozba vyšší cenové inflace (o peněžní inflaci ani nemluvě). Na ni má hospodaření státu významný (byť ne zcela přímý) vliv. A navíc se zdá, že je z hlediska ekonomické situace poměrně jedno zda u vesla sedí Demokraté nebo Republikáni (rozdíly mezi nimi panují především v kulturních otázkách a mnohem méně v ekonomických záležitostech). 

V diskusi o soběstačnosti Československé socialistické republiky často zaznívá, že tato byla soběstačná, pokud se týká produkce potravin mírného pásmu. Avšak  tomuto tvrzení neodpovídají ani poznatky ekonomických historiků a ani dobová statistika. 

Průmyslová politika a industrializace japonské vlády po svržení šógunátu je někdy popisována jako úspěšný příklad industrializace země z hora. Japonsko se díky ní mělo během pár desetiletí zařadit mezi poměrně vyspělé průmyslové státy světa. Anglická wikipedie ve svém heslu „Meiji era“ uvádí: „V roce 1871 skupina japonských politiků známá jako Iwakurova mise projela Evropu a USA, aby se přiučila západním způsobům. Výsledkem byl promyšlená státem vedená průmyslová politika, která umožnila Japonsku rychlé dohánění. Japonsko rozvíjelo moderní průmysl pomocí přímých státních investic. Vládou vlastněné podniky byly důležité pro rozvoj klíčových ekonomických sektorů jako železnice. Pomocí vládních konexí, hlavní soukromé podniky obdržely různé formy finanční podpory od státu… Byly zde přinejmenším dva důvody pro rychlou japonskou modernizaci: zaměstnání více než 3 000 zahraničních expertů (nazývaných o-yatoi gaikokujin nebo ‚najmutí cizinci‘) v různých oblastech jako je učení cizích jazyků, věd, inženýringu, armády a námořnictva, mezi jinými; a vyslání mnoha japonských studentů do zámoří do Evropy a Ameriky, založené na pátém a posledním článku Charty pěti bodů od 1868: ‚Znalosti by měli být hledány ve světě tak, aby se zesílily základy císařské vlády.‘ Proces modernizace byl úzce monitorován a velmi dotován vládou Meiji, posilující moc velkých firem zaibacu jako Mitsui a Micubišui.“. Věc je však poněkud složitější a ani zdaleka tak jednoznačná.

Jednou z často připomínaných inovací kterou přinesl John M. Keynes do světa ekonomie je koncept animal spirits. Do češtiny lze přeložit jako životní elán nebo také zvířecí pudy. Tato teorie v podstatě kritizuje koncept homo economicus a má dokazovat, že žádný homo economicus neexistuje a lidé jednají v zásadě dost často iracionálně. Zatímco s tím, že homo economicus neexistuje lze s určitou výhradou souhlasit (lidé do jisté míry skutečně musí ekonomizovat své rozhodování), s tím, že lidé jednaní často iracionálně už lze souhlasit méně. Respektive přesněji koncept animal spirits vylévá s vaničkou i ono pověstné dítě, a tedy vedle konceptu homo economicus i člověka (jednajícího člověka) vůbec. Citát z Obecné teorie k tomu praví: "Ponecháme-li stranou nestálost vyvolanou spekulací, setkáváme se ještě s nestálostí vyplývající ze zvláštností lidské povahy, která způsobuje, že velká část naší pozitivní činnosti závisí ve větší míře na spontánním optimismu než na matematickém výpočtu opírajícím se o zásady mravní, hédonické nebo ekonomické. Pravděpodobně většina našich rozhodnutí udělat jakýkoliv pozitivní krok, jehož plné následky se projeví v řadě příštích dnů, může být považováno spíše za projev našeho životního nadšení, za výsledek náhlé potřeby činnosti než nečinnosti, a tudíž nikoli za výsledek nějakého váženého průměru kvantitativní výhody násobené kvantitativními pravděpodobnostmi. Podnikání si osvojuje jen nárok na to, že jeho motorem jsou zjištění obsažená v jeho vlastních prospektech, i kdyby tato zjištění nebyla upřímná a pravdivá. Přesný výpočet budoucích výnosů hraje zde úlohu sotva větší než u výpravy k Jižnímu pólu. Jestliže životní nadšení ochabuje a náhlý optimismus vázne, takže jsme již odkázáni jen na matematické výpočty, podnikání rovněž chřadne a zmírá, ačkoli pro obavy ze ztrát nejsou dány rozumnější důvody, než byly dříve pro naděje na zisk."

Web „Seznam Zprávy“ nedávno přinesl článek o tom jak Česká republika přesedlá na zelené teplo. V něm si přečteme hned na začátku: "Odchod teplárenství od uhlí sníží emise zhruba o šest milionů tun ročně. Výrobu nahradí především zemní plyn. Teplo z něj však bude dražší. Dopad na spotřebitele zmírní dotace z Modernizačního fondu." Tak jednoduché to ovšem není. 

Nedávno mi padl do rukou "Magazín M" Masarykovy univerzity. Se zájmem se si v něm přečetl článek "Se studentkou ekonomicko-správní fakulty", domníval jsem se, že se něco dozvím o studiu ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy university v současnosti, ale to byl omyl. Naopak se člověk hodně dověděl o environmentalistice a udržitelnosti. Jistě klíčových ekonomických záležitostech:-)

Někteří čeští ekonomové žijí právě schváleným německým plánem na zvýšení rozpočtových deficitů a zvýšení státních investičních výdajů na infrastrukturu a na zbrojení. Vesměs tuto, jak píší fiskální bazuku, nadšeně vítají. Budou však opravdu její přínosy takové?