Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Pro naši dobu je příznačné, že člověk má celou řadu práv. Vedle přirozených práv, jako je právo na život, na svobodu vyznání anebo vytrácející se právo na svobodu projevu. Máme i právo na práci, na lékařskou péči, právo na sociální zabezpečení atd. Jak je to však s právem na podnikání? Formálně existuje možnost svobodně podnikat, ale ve skutečnosti tomu tak není. O tom je tento článek zabývající se zákonem o živnostenském podnikání . 

V Brně se již hodně dlouhou dobu vášnivě diskutuje o hlavním nádraží, které již kapacitně nevyhovuje potřebám obyvatel města. Velké rozpory panují okolo způsobu jak tuto situaci řešit. Někteří lidé navrhují nádraží ponechat ve stávající poloze a provést jen jeho rekonstrukci, jiní žádají postavit nové nádraží na jiném místě (tato varianta má dvě podvarianty). Obě dvě strany opírají své názory o nejrůznější argumenty. My se na celou situaci podíváme z pohledu čistě ekonomického.

V této stati se pokusím osvětlit, co je hlavním problémem v případě současné vlny imigrace do Evropy. Prvně je nutné uvést, že problém imigrace je především problémem některých států Západu. Například Německa, Francie, Rakouska nebo Švédska. U nás zatím nejde o vážný problém. Do budoucna však nelze problémy vyloučit. Ve svobodné společnosti znamená imigrace dobrovolnou výměnu majetkových titulů. Nově příchozí si typicky pronajme nebo odkoupí nějaký pozemek či byt anebo totéž může získat třeba dočasně darem.

Mises rozumí ve své knize Byrokracie pod pojmem byrokracie (byrokratický management) následující: „Byrokratický management je řízením, které spočívá v podřízení se podrobným pravidlům a regulacím, jež stanovuje nadřízený orgán.“. Jinými slovy iniciativa podřízeného se musí na rozdíl od (tržního) ziskového managementu více spoutat. Mises sám nepovažuje byrokracii samu o sobě za špatnou, ani dobrou. Říká, že v některých oblastech jsou byrokratické metody nezbytně nutné.

A kdo by zachraňoval lidi v nouzi na moři, kdyby nebylo státu a jeho donucení? Tak se může ptát mnoho lidí. Nu, třeba skoro nikdo, pokud by existovaly urgentnější věci, které lidé potřebují. Anebo v bohatším světě by šlo použít nějaký druh pojištění, zájem platit by mohli projevit provozovatelé lodí, hotelů u pláží atd. Anebo to lze dělat formou charity. A právě poslední způsob dodnes funguje ve Spojeném království a Irsku. Nevěříte? Tak tedy několik faktů.

V této elektronické brožuře se zabýváme dílem populárního sociologa a politika profesora Jana Kellera. Konkrétně zde jde o jeho populární knihu "Abeceda prosperity". Tvrzení v ní obsažené podrobíme kritice z hlediska deduktivní logiky a z hlediska faktů. I přes některá správná pozorování je patrné, že řada Kellerových tvrzení nedává příliš smysl a odporuje i známým faktům. Jeho tvrzení jsou vystavěna většinou na zdůraznění některých negativ, které plynou z nějaké činnosti, ale při současném bagatelizování či neuvedení pozitiv. Takováto tvrzení jsou pak mylně vydávána za objektivní pravdy. Keller se také často a rád vyjadřuje k ekonomickým tématům, ovšem bez toho aniž by aspoň nějakým způsobem ekonomii rozuměl. Jeho kniha je tak sice čtivější a může být v očích řadového čtenáře považována za atraktivní, ale ve skutečnosti se často rozchází s realitou a s tím, co lze vůbec na světě realizovat.

Minulý rok (2014) jsem provedl malou anketu a pozorování mezi lidmi, které znám, ohledně darů. Anketa a pozorování mělo celkem čtyři tvrzení na téma, jaké dary lidé preferují dostávat. Tyto tvrzení jsou rozděleny do dvou skupin a jedné jejich kombinace. Tvrzení byla tedy o tom, co lidé preferují dostat a byla následující: A) Dostat peníze, B) Říci jaký dar chci a ten pak dostat, C) Dostat nějaký dar jako překvapení a D) Dostat část v penězích a část v nějakém daru jako překvapení.

Dle ekonomické teorie je černým pasažérem člověk, který získá požitky z nějakého statku, ale vyhne se jeho placení. Fakticky se jedná o existenci černých pasažérů, kteří sice konzumují, ale nelze je vyloučit z této spotřeby (tzv. nevyloučitelnost ze spotřeby). Příkladem může být osvětlení ulic a silnic, kdy toto osvětlení svítí i na cestu těm, co ho neplatí. Někteří rakouští ekonomové tento koncept běžně odmítají.

Rothbardův článek „Nesmyslnost anarchokomunismu“ mne vyprovokoval k napsání krátkého dodatku. V zásadě mají anarchokomunisté tři možnosti, jak organizovat svoji společnost.

O katastrofálních dopadech omezování svobodného obchodu byla napsána spousta knih. Přesto k němu dále dochází. Připomeňme si na příkladu Japonska, že nejde o pouhou teorii. Jednou bohatá země se může snadno přeměnit na zaostalý kraj.