Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Minulý rok (2014) jsem provedl malou anketu a pozorování mezi lidmi, které znám, ohledně darů. Anketa a pozorování mělo celkem čtyři tvrzení na téma, jaké dary lidé preferují dostávat. Tyto tvrzení jsou rozděleny do dvou skupin a jedné jejich kombinace. Tvrzení byla tedy o tom, co lidé preferují dostat a byla následující: A) Dostat peníze, B) Říci jaký dar chci a ten pak dostat, C) Dostat nějaký dar jako překvapení a D) Dostat část v penězích a část v nějakém daru jako překvapení.

Dle ekonomické teorie je černým pasažérem člověk, který získá požitky z nějakého statku, ale vyhne se jeho placení. Fakticky se jedná o existenci černých pasažérů, kteří sice konzumují, ale nelze je vyloučit z této spotřeby (tzv. nevyloučitelnost ze spotřeby). Příkladem může být osvětlení ulic a silnic, kdy toto osvětlení svítí i na cestu těm, co ho neplatí. Někteří rakouští ekonomové tento koncept běžně odmítají.

Rothbardův článek „Nesmyslnost anarchokomunismu“ mne vyprovokoval k napsání krátkého dodatku. V zásadě mají anarchokomunisté tři možnosti, jak organizovat svoji společnost.

O katastrofálních dopadech omezování svobodného obchodu byla napsána spousta knih. Přesto k němu dále dochází. Připomeňme si na příkladu Japonska, že nejde o pouhou teorii. Jednou bohatá země se může snadno přeměnit na zaostalý kraj.

Frakční bankovnictví jako podvod (nebo alespoň chyba) dodatek.

Běžně se dnes soudí, že supermarkety a podobné velké prodejny likvidují drobnější konkurenci. Obchod se tak více koncentruje a na malometrážní prodejny zbývá méně zákazníků a tržeb. Te je částečnou pravdou, protože některé maloprodejny a maloprovozovny (případně střední provozy) skutečně mohou v důsledku vzniku supermarketu zaniknout. Zároveň však platí, že výstavba supermarketu je impulsem pro vznik jiných malých prodejen, které se často hromadí právě u nového supermarketu. Tomu se zde budeme nyní věnovat.
 

Poznámka k ekonomické kalkulaci podruhé: Motivace.

Frakční bankovnictví jako podvod nebo alespoň chyba.

V této stati se budeme zabývat nedokonalostí informací na pracovním trhu. V dnešní době je poměrně snadné nalézt nějakého soukromého zprostředkovatele práce (personální agentury) nebo brigády v každém trochu větším městě. Tyto zpostředkovatele práce lze nalézt běžně na internetu a tamtéž lze nalézt i nabídky práce. Tento sektor služeb je dnes běžný i přes existenci úřadů práce, které se mimo jiné věnují též zprostředkování práce. Bylo by proto nošením dříví do lesa psát o tom, jak se dnes lidé (zaměstnanci i zaměstnavatelé) vyrovnávají na pracovním trhu s nedostatkem informací. Podíváme se tedy na to, jak to dělali lidé u nás před 100 a více lety.

Místo závěru zde uvede shrnutí toho nejdůležitějšího ohledně poznání a kritiky Partekonu čili participativní ekonomiky tak, jak ho prezentuje M. Albert. Tím ovšem netvrdím, že moje poznání a kritika tohoto ekonomického systému, podaná v předchozích kapitolách, byla vyčerpávající. Jistě by se něco dalo ještě rozebrat a jistě by někdo bystřejší mohl něco dalšího dodat.