Problém americké obchodní bilance a amerického průmyslu je úzce spojen s postavením amerického dolaru ve světě
Problém americké obchodní bilance a amerického průmyslu je úzce spojen s postavením amerického dolaru ve světě. Masivní používání dolarů ke směně v zahraničí nebo aspoň k uchování hodnoty omezuje tak nějak automaticky americký vývoz a i některé domácí výroby. V této stati se na tento problém krátce podíváme.
Dolary, které jsou vytištěny v USA se dostanou dejme tomu do nějakého jihoamerického státu, jehož domácí měna je velmi inflační. Dejme tomu třeba do Argentiny. Nebo dejme tomu třeba do Ekvádoru. Ekvádor má mimochodem dolarizovanou ekonomiku. Používají se v něm k platbám americké dolary a jen drobné mince jsou domácího původu. Důvodem pro toto měnové zřízení byly předchozí ekvádorské měnové trampoty. Argentina má sice svá pesa, ale v její ekonomice vedle toho obíhá mnoho amerických dolarů. Američan dejme tomu koupí za své americké dolary hovězí maso v Argentině anebo třeba rybí konzervy z Ekvádoru a nechá si toto zboží dovést k sobě do USA (zvolené produkty jsou voleny čistě náhodně, i když se z uvedených zemí hojně vyváží). Výroba jedné bankovky má nepatrné náklady. Jde v podstatě o centy. U bankovky o nominální hodnotě 20 dolarů je to dle americké centrální banky Federální reservního systému jen 7,3 centu. Američan který dané zboží koupil má tedy nyní své hovězí maso a rybí konzervu a nemusí tyto věci kupovat u domácích dodavatelů hovězího masa a rybích konzerv. Argentinec nebo Ekvádorec americké dolary vezme a použije je k nákupům ve své domácí ekonomice anebo si tyto dolary uschová do svých dolarových rezerv (samozřejmě to se nemusí týkat všech amerických dolarů). A tyto americké dolary pak v argentinské nebo ekvádorské ekonomice setrvale obíhají nebo slouží jako rezerva místním a do USA se třeba už nikdy nepodívají. Jejich příjemci ani nikdo jiný z Argentiny nebo Ekvádoru za tyto dolary nic nikdy z USA nedovezou.
Američan má nyní v podstatě za pakatel hovězí maso a/nebo rybí konzervu. Tedy on sám zřejmě za pakatel ne, protože on sám velmi pravděpodobně nedostává tyto peníze za pár centů. Tyto peníze dostává za pár centů především stát, dále pak banky a na stát a banky napojené zájmové skupiny. To oni získávají věci za pár centů. Ale můžeme tu s určitým zjednodušením říci, že americká ekonomika získala hovězí maso a rybí konzervy za pakatel. Americká ekonomika ušetřila tedy mnoho peněz, které může vynaložit na jiné nákupy. Třeba může použít ušetřené dolary na domácí automobily anebo na nějaké služby. Čili celkově si taková ekonomika, která vyváží své peníze vyrobené za babku, polepší. Je nyní celkově bohatší [1]. Ovšem tato skutečnost se aspoň ze začátku netýká všech. Vítězem je americký spotřebitel (ve skutečnosti spíše stát, banky a zájmové skupiny, ale to teď můžeme zanedbat) a někteří výrobci pro domácí trh. Po nějakou dobu budou patřit naopak mezi poražené domácí výrobci hovězího masa a rybích konzerv. Konkurovat několika kilům hovězího masa za pár centů prostě nejde. Za pár centů nikdo z domácích výrobců nemůže vyrobit pár kilo masa (anebo několik rybích konzerv). Za 18, 15 či 10 dolarů asi ano, ale ne za nějakých sedm centů. Možná za 50 či 100 let a po velkých investicích a vynálezech se to někomu povede, ale dnes je to zcela mimo realitu. Je tedy logické, že takováto výroba se v USA nebude vyplácet, a pokud nepůjde o z pohledu spotřebitelů o nějaký jiný produkt (třeba zvláště delikátní hovězí maso z Texasu), tak takové výroby nebudou prostě v USA prosperovat. A podnikatelé z těchto výrob se spolu se zdroji (výrobními faktory jako jsou práce, půda a kapitálové statky) budou muset přesunout jinam, do jiných odvětví. Třeba zrovna do těch, které se staly robustnějšími díky tomu, že ekonomika USA jako celek na vývozu svých peněz vydělala.
Vedle těchto poražených zde budou ještě mezi poraženými některá americká vývozní odvětví. Viděli jsme výše v našem příkladu, že zmíněný Argentinec a Ekvádorec sice prodali své zboží Američanovy, ale utržené americké dolary použili k nákupům od svých domácích bližních a tyto americké dolary nadále obíhají kdesi v Jižní Americe. Anebo si je zmíněný Argentinec a Ekvádorec přidali ke svým reservám. Nikdo je, jak již bylo zmíněno, nepoužije k nákupu zboží a služeb v USA. Nikdo je nepoužije třeba na nákup nějakého amerického stroje v USA a k jeho dovozu do Argentiny a do Ekvádoru. To je rozdíl oproti třeba Francouzovi, který prodá třeba francouzský automobil či víno do USA a utrží za ně americké dolary. Ty tak nějak nemůže ve své vlastní francouzské ekonomice využít a tedy si koupí - dejme tomu - nějaký software z USA. Prodej francouzského automobilu do USA tak znamená sice nějaký dovoz do USA, ale zároveň i vývoz z USA, protože na druhou stranu Atlantiku putuje nějaký ten software (vedle toho může prodejce automobilu a vína v USA svoje dolary investovat, což zase zvyšuje míru investic v USA s příslušnými pozitivními dopady na blahobyt země anebo může najít někoho, kdo si chce něco dovézt z USA a k tomu potřebuje dolary). Dovoz a vývoz jsou tak (dříve nebo později) v tomto případě spolu svázány. Což vede dlouhodobě k vyrovnané obchodní bilanci. Jak je ale zřejmé, tak v případě dovozu ze zemí jako je Argentina či Ekvádor a z řady jiných jihoamerických zemí, ale i afrických zemí a i některých asijských zemí, tahle ta skutečnost prostě neplatí. Do USA se z těchto zemí dovezou statky, ale tento dovoz se minimálně z části nepřetaví v americký vývoz do těchto zemí. Místo vývozu statků a služeb se do těchto zemí vyvezly peníze, jejichž výroba stojí doslova pakatel. Z toho plyne, že produkce statků a služeb určených k vývozu nebude prostě v USA tak prosperovat. A vývozní odvětví bude trvale menší než by tomu bylo bez širokého používání dolaru v zahraničí. A část podnikatelů z těchto výrob se spolu se zdroji (výrobními faktory jako jsou práce, půda a kapitálové statky) budou muset přesunout jinam, do jiných odvětví. Třeba zrovna do těch, které se staly robustnějšími díky tomu, že ekonomika USA jako celek na vývozu svých peněz vydělala.
Co z výše uvedeného plyne? Pokud to shrneme: Tím, že americký dolar se používá v řadě zemí jako prostředek směny anebo aspoň k uchování hodnoty - jakkoliv je i dolar neplnohodnotnou měnou s dneska celkem slušnou inflací, je v řadě zemí světa situace o dost horší - dochází k tomu, že na tom americká ekonomika jako celek bohatne. Dostává totiž řadu cenných věcí téměř za babku. Za pár centů, tedy. Díky tomu si může americký spotřebitel dopřát řadu věcí (byť tedy největší výnosy jdou za státem, jakožto hlavním tvůrcem měny a bankami, jakožto spolutvůrci této měny a zájmovými skupinami, které za státem a bankami stojí a/nebo s nimi kooperují), které by si jinak dopřávat nemohl. Čili tak trochu je něco pravdy na tom, že Američané žijí na účet ostatního světa. Ovšem v podstatě dost často s (nevědomým) souhlasem občanů cizích států, kteří americký dolar ještě pořád považují za hodnotnější měnu než své velmi inflační domácí měny. To vše je navíc podpořeno tlakem ze strany USA na používání dolaru u některých typů transakcí - třeba pokud jde o obchod s ropou (to vedlo k fenoménu tzv. petrodolaru). Tento tlak se zatím nevyplácí vůdcům jiných zemí moc ignorovat. Dále platí, že je obtížné takovémuto dovozu za pár centů konkurovat. Čili některé americké domácí výroby upadají a jsou nahrazeny dovozy za hubičku. A dále upadají americká vývozní odvětví, která nebudou moci vyvážet v takové míře do zahraničí. To znamená, že tzv. rezavý pás v USA není vůbec žádnou náhodou (tím se ovšem nevylučuje vliv i jiných záležitostí na jeho vznik). A z uvedeného také plyne, že ani obchodní bilance USA nemusí z dlouhodobého hlediska být vůbec vyrovnaná. A vlastně ani nemůže být vyrovnaná.
Co by mohlo uvedenou situaci změnit? Předně zvýšení kvality domácích měn států, ve kterých se používá jako směnný prostředek ve velkém americký dolar. Hlavně jde o snížení míry cenové a peněžní inflace u domácí měny. Dále jde o snížení tlaku ze strany USA na ostatní státy, aby používaly americké dolary pro své obchody (poněkud naivní představa, že?). Další možností je větší inflace v samotných USA, oslabení amerického dolaru a větší rozkolísanost jeho kursu a tedy i menší vyzpytatelnost kursu amerického dolaru k ostatním měnám. Něco takového v podstatě dělá v poslední době Donald Trump. Těžko ovšem říci nakolik jde o zcela vědomou aktivitu jeho administrativy, protože některé Trumpovy činy svědčí o opačné snaze (viz dále). Trump byl zvolen nemálo hlasy z bývalých průmyslových oblastí USA, které na omezení vývozu doplácí, tak by tyto snahy logický smysl dávaly. Každopádně takovéto snahy povedou zřejmě obyvatele některých zemí k tomu, aby americký dolar přestali tolik používat pro své obchody a pro uchování bohatství. Místo toho se jim vyplatí používat buď svoji domácí měnu (která nebude už oproti dolaru tak moc nekvalitní) anebo se obrátí k nějaké jiné měně. Možné je používat i alternativy ke státním penězům [2]. Třeba zlato nebo kryptoměny jako bitcoin. Ale na druhou stranu USA trvají na tom, aby se některé strategické suroviny (zejména ropa) obchodovaly za americký dolar, což má následky, které jsou tak nějak v rozporu se snahou situaci změnit. Sám Donald Trump pro příklad koncem roku 2024 prohlašoval na adresu zemí BRICS, že: „Požadujeme od těchto zemí závazek, že nevytvoří novou měnu BRICS ani nepodpoří žádnou jinou měnu, která by nahradila mocný americký dolar; v opačném případě jim hrozí 100% cla a budou se muset rozloučit s prodejem do skvělé americké ekonomiky.“ Rovněž velmi nízká kvalita některých měn a navázanost jiných měn na dolar povede k tomu, že situaci půjde stěží zcela změnit. Toto logicky povede obyvatele řady zemí k tomu, aby americký dolar používali pro své obchody a pro uchování bohatství i nadále. Cíle, které Trumpova administrativa sleduje jsou spolu navzájem do jisté míry neslučitelné, musíme tedy vyčkat, abychom uviděli které cíle týkající se americké obchodní bilance a amerického dolaru nakonec převáží.
Samozřejmě existují ještě nějaké jiné náklady takovéhoto měnového uspořádání. A to v podobě nedostatečného rozvinutí některých druhů výrob, které jsou důležité pro bezpečností situaci amerického impéria. Nejde tak ani o samotnou výrobu zbraní jako spíše o to, že takovou sofistikovanou výrobu podmiňují často jiné třeba i o něco méně sofistikované výroby, jejichž výstupy tvoří vstupy pro zbrojní výrobu. A samozřejmě také i o dostatečný kádr technických pracovníků a výzkumné kapacity. V tomto současné měnové uspořádaní USA moc nepomáhá a nutí tedy americký stát k dalším a dalším intervencím do trhu v podobě cel, kvót, dotací a tak podobně. Vesměs opatřením, které snižují efektivitu americké ekonomiky.
[1] Může ovšem nastat situace, kdy nebudou podnikatelé v dané zemi ochotni investovat do rozšíření svých výrob a raději nově vydělané peníze investují v zahraničí. Třeba v případě silné regulace domácí ekonomiky anebo v případě hrozby války, znárodnění a tak podobně.
[2] Možný je útěk k hmotným aktivům, ale v takovém případě je jasné, že domácí měna je opravdu silně nekvalitní.