Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Dost lidí je si vědomo toho, že do budoucna nebudou státní starobní důchody zrovna dvakrát valné. Díky zadlužení státu, prodlužující se délce života, rostoucímu počtu důchodců, nákladů na zdravotnictví, inflaci, nízkému hospodářskému růstu, omezování lidské činorodosti regulacemi a podobně hrozí, že starobní důchody vyplácené státem budou dosti nízké. K tomu se bude muset zvednout věková hranice pro odchod do důchodu. Řada lidí si proto na starobní důchod spoří a snaží se tak nespoléhat jen na stát. Někteří ekonomové se ovšem domnívají, že tyto úspory nejsou dostatečné, větší úspory však neumožňuje dost vysoké daňové zatížení pracujících. Tomu se zde ovšem věnovat nebudeme. Zpět tedy k důchodovému spoření. Ke spoření lidé mimo jiné využívají i penzijní fondy. Ty však mají jeden skrytý háček. Člověk si musí být totiž vědom do čeho investuje.

ČNB se rozhodla zakročit proti hypotékám. Nová pravidla ČNB požadují, aby celkový dluh klienta banky nepřesahoval devítinásobek ročního čistého příjmu a současně měsíční splátka dluhů byla nejvýše 45 procent měsíčního čistého příjmu. ČNB v minulosti při sledování keynesiánské anticyklické politiky a při snaze eliminovat posílení koruny vůči euru, z důvodu kvantitativního uvolňování dalších a dalších eur do ekonomiky Eurozóny ze strany ECB, zaplavila českou ekonomiku (prostřednictví komerčních bank) velkým množstvím nových korun.

MHD zdarma se stalo fenoménem posledních několika let. V České republice jezdí už v šesti městech.

Silvio Gesell (1862-1930) byl německým obchodníkem, ekonomem-samoukem a reformátorem. Je znám zejména pro svou teorii tzv. kazících se peněz. A na tu se nyní podíváme blíže.

Psal se rok 1933 a vynikající český ekonom a zároveň i pedagog a i politik Karel Engliš vydal v časopisu "Obzor národohospodářský" studii pod názvem "Demokracie a státní působnost". Karel Engliš byl vedle Františka Čuhela [1] jedním z mála českých ekonomů, kteří obohatili světovou ekonomickou vědu. Byl a bývá řazen k rakouské ekonomické škola (i když je to pravda spíše ve volnějším smyslu). Známým se stal zejména svou teorií účelovosti lidského jednání.

Konsensus ohledně eurozóny zůstává euforicky optimistický. Nicméně první data za rok 2018 jsou znepokojující. Zatímco konsensus očekává pro Evropu silný rok 2018, předstihová data začínají pochybovat o optimistických očekáváních.

Neoricardiánství je jednou z menších ekonomických škol současnosti. Zjednodušeně by šlo říci, že je to určitá snaha, jak rehabilitovat marxismu či zvrhnout marginalismus. Vůbec nejvýznamnějším představitelem této školy byl Piero Sraffa (1898-1983). Jedním z nevyřešených problémů Ricardovi pracovní teorie hodnoty bylo vysvětlení průměrné míry zisku při rozdílné vybavenosti práce fixním kaapitálem a rozdílné rychlosti obratu kapitálu v jednotlivých odvětvích. Základním smyslem Ricardovi pracovní teorie hodnoty mělo být dle Sraffy měření hodnoty produkce nezávisle na rozdělování národního důchodu.

V diskusích o budoucím problému se starobními důchody se prakticky probírá jen jeden aspekt, a to aspekt stárnutí populace. Tento je docela vážným problémem, ale je problémem dočasným. Až odejdou populačně silné ročníky do starobního důchodu, budou na ně pracovat populačně slabé ročníky. Systém bude fungovat, ale bude-li třeba jeden důchodce na jednoho pracujícího, tak se bude muset spokojit s pár tisíci korunami měsíčně. Na celou obživu mu to nebude stačit. A i platící zaměstnanec se bude muset řádně uskrovnit (platí i náklady na provoz průběžného důchodového systému nejen samu penzi). Časem populačně silné ročníky vymřou a počty starobních důchodců vzhledem k počtu pracovníků opět klesnou. Taková situace bude trvat ovšem tak těch 20-30 let. Tím většinou diskuse končí, a to i třeba v takovém odborném vládním časopise jako je "Fórum sociální politiky".  Já však teprve začínám a předkládám pár dalších problémů, s kterými bude zřejmě nutné počítat a které v kombinaci s problémem stárnutí populace mohou vést k tomu, že starobní důchody budou v budoucnosti dosti malé.

V roce 2010 uspořádal Liberální institut přednášku na téma městské hromadné dopravy (dále jen MHD). V současnosti je u nás MHD provozována většinou samotnými městy (prostřednictvím jejich dopravních podniků) anebo soukromými firmami. Tito městští nebo soukromí provozovatelé dostávají dotace z městských rozpočtů. Tyto dotace tvoří vedle jízdného další příjem těchto provozovatelů. Připomeňme jen, že městské rozpočty jsou naplňovány výběrem daní. V dřívějších dobách (někde i dnes – viz dále) tomu však tak nebývalo a provozování MHD bylo podnikání jako každé jiné. V tomto příspěvku se podíváme (nejen) na soukromý provoz MHD v našich zemích za Rakouska-Uherska a první republiky.

Jedním z důvodů, proč trh dle slavného ekonoma Johna Maynarda Keynese a jeho následovníků selhává a vede k hospodářským krizím a nevyužívání kapacit, je to, že se podnikatelé musí potýkat s nejistotou. Vezměme si pro příklad interpretaci J. M. Keyenese z pera jednoho z nejvýznamnějších českých porevolučních keynesiánských ekonomů profesora Milana Sojky (1951-2009).