Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Rothbardův článek „Nesmyslnost anarchokomunismu“ mne vyprovokoval k napsání krátkého dodatku. V zásadě mají anarchokomunisté tři možnosti, jak organizovat svoji společnost.

O katastrofálních dopadech omezování svobodného obchodu byla napsána spousta knih. Přesto k němu dále dochází. Připomeňme si na příkladu Japonska, že nejde o pouhou teorii. Jednou bohatá země se může snadno přeměnit na zaostalý kraj.

Frakční bankovnictví jako podvod (nebo alespoň chyba) dodatek.

Běžně se dnes soudí, že supermarkety a podobné velké prodejny likvidují drobnější konkurenci. Obchod se tak více koncentruje a na malometrážní prodejny zbývá méně zákazníků a tržeb. Te je částečnou pravdou, protože některé maloprodejny a maloprovozovny (případně střední provozy) skutečně mohou v důsledku vzniku supermarketu zaniknout. Zároveň však platí, že výstavba supermarketu je impulsem pro vznik jiných malých prodejen, které se často hromadí právě u nového supermarketu. Tomu se zde budeme nyní věnovat.
 

Poznámka k ekonomické kalkulaci podruhé: Motivace.

Frakční bankovnictví jako podvod nebo alespoň chyba.

V této stati se budeme zabývat nedokonalostí informací na pracovním trhu. V dnešní době je poměrně snadné nalézt nějakého soukromého zprostředkovatele práce (personální agentury) nebo brigády v každém trochu větším městě. Tyto zpostředkovatele práce lze nalézt běžně na internetu a tamtéž lze nalézt i nabídky práce. Tento sektor služeb je dnes běžný i přes existenci úřadů práce, které se mimo jiné věnují též zprostředkování práce. Bylo by proto nošením dříví do lesa psát o tom, jak se dnes lidé (zaměstnanci i zaměstnavatelé) vyrovnávají na pracovním trhu s nedostatkem informací. Podíváme se tedy na to, jak to dělali lidé u nás před 100 a více lety.

Místo závěru zde uvede shrnutí toho nejdůležitějšího ohledně poznání a kritiky Partekonu čili participativní ekonomiky tak, jak ho prezentuje M. Albert. Tím ovšem netvrdím, že moje poznání a kritika tohoto ekonomického systému, podaná v předchozích kapitolách, byla vyčerpávající. Jistě by se něco dalo ještě rozebrat a jistě by někdo bystřejší mohl něco dalšího dodat.
 

Jak si čtenář již povšiml z předchozích kapitol, tak rozhodování je v Partekonu čili participativní ekonomice založeno na radách pracujících a spotřebitelů.
 

Série článků o Partekonu čili o participativní ekonomice vznikla během roku 2014 na základě knihy amerického aktivisty a ekonoma Michaela Alberta "Partekon: život po kapitalismu: (participativní ekonomika)", která vyšla v češtině roku 2012. Články vznikaly pro web www.bawerk.eu, původně bez záměru na vyjití této elektronické publikace. Kapitoly (články) tak tvoří uzavřený celek a dají se číst tedy i nezávisle na sobě. V publikaci se ale díky tomu, některé části opakují v několika kapitolách. Myslím, že to není úplně na škodu, protože jde většinou o podstatné věci, které stojí za to zopakovat. V článcích i publikaci jsem název tohoto ekonomického systému psal (vyjma citací) s velkým P na začátku, čímž se odlišuji od překladatele knihy. Je nutné upozornit, že jde o čtivo náročnější a hůře pochopitelné, které navíc předpokládá jistou znalost problému nemožnosti ekonomické kalkulace za socialismu a jistou znalost ekonomické školy teorie veřejné volby.