Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Snaha vyžít pomocí státu na vrub druhých občanů je něco, co funguje běžně i v demokracii. A proto se musíme podívat i na tuto problematiku, ta se v žargonu Školy veřejné volby nazývá dobýváním renty (anglicky rent seeking).

Společnost žádá to a ono, slyšíme dnes zcela běžně. Mluví se o veřejném zájmu, společenské preferenci a podobně. Tyto záležitosti se pak zjišťují pomocí demokratického hlasování ve volbách, v parlamentu, ve vládě, ve výborech apod. Potíž je ovšem s tím, že tyto koncepty jsou v podstatě neurčité a nejasné. Podívejme se nyní na tuto věc podrobněji.

Nedávné veřejné projednávání valorizace starobních důchodů před Ústavní soudem je velmi zajímavé pro ekonoma. Odhaluje totiž to jak nám rozsáhlá matematizace ekonomie (ne)umožňuje odhadovat budoucí vývoj makroekonomických agregátů, v tomto případě inflace. Z tohoto pohledu stojí za to uložit si vyslechnuté argumenty do podoby tohoto článku. Možná se budou v budoucnosti hodit pro diskusi s příznivci matematické ekonomie. 

Spor o Jeana-Baptistu Saye (1767-1832) respektive o Sayův zákon patří k jedněm z nejdůležitějších sporů, které kdy v ekonomii panovaly. Navíc v podstatě pokračuje do současnosti. Přestože samotný autor tohoto zákona jinak upadl docela do zapoměnní, jeho dílo, které je mnohými považováno za pouhé přepracování a zpopularizování díla Adama Smitha, obsahovalo v řadě případů velmi originální příspěvky o ekonomické vědě, na kterých mohly směle stavět pozdější ekonomické školy, a to včetně Rakouské ekonomické školy.

Současná hospodářská krise (před válkou na Ukrajině) spolu s epidemií koronaviru ukázaly neplánovaně jednu zajímavou věc, o kterou vedou ekonomové mezi sebou dlouholeté spory. Jde o věc, která se týká vývoje nominálních mezd. A to sice o tu skutečnost, že tyto nominální mzdy mohou docela dobře klesat. 

Zvyšování daní, tak jak je se proslýchá, že k němu vláda přistoupí, případné zvýšení odvodů u živnostníků, a tak podobně anebo návrhy některých členů Národní ekonomické rady státu na zvýšení daně ze mzdy (viz uvedený odkaz) nejsou pro většinu běžných občanů a české hospodářství dobrou zprávou. Uvedu zde proč. Znamená to jednoduše to, že podíl produkce, o které rozhodují spotřebitelé bude zase o něco menší, a naopak podíl produkce, o které rozhodují politici a úředníci bude o něco větší. O tom větším podílu bude rozhodovat případně i část voličů, které volili či zvolí vládní strany, i když ti jsou schopni politiky a úředníky kontrolovat jen v omezené míře. Hlasy řady voličů propadnou anebo připadnou opozičním stranám, které rozhodují jen okrajově.

Doktor David Gordon je výjimečným filosofem a spisovatelem působícím v americkém Misesově institutu. V této knize pečlivě zkoumá filosofické prostředí, které vedlo k revoluci mezního užitku a rozvoji Rakouské ekonomické školy. Staví ji do protikladu k positivismu a historismu, které v ekonomické profesi převládají. Jde o užitečnou a čtivě napsanou studii o filozofických kořenech Mengerova, Böhm-Bawerkova a von Misesova teoretizování v ekonomii.

Ekonomická pozice západních zemí bude slábnout a s ní i jejich politická, diplomatická a vojenská pozice. Nadále sice budou místem s poměrně vysokým HDP na hlavu, ale jejich celková hospodářská síla již bude menší než síla řady nezápadních zemí. Člověk Západu bude možná po návštěvě nezápadních zemí pořád přesvědčen o výjimečnosti Západu a bude se na obyvatelstvo těchto zemí dívat z patra, ale to nebude nic měnit na tom, že zvuk a moc zemí západu už nebude taková, jaká byla dříve.

Začíná se nám tu zmáhat snaha o opuštění dvouprocentního inflačního cíle a jeho nahrazení cílováním cenové inflace s vyšší hodnotou. Tři, čtyři, pět i více procent je prý tou pravou hodnotou. Každý kdo má nějaké peníze by měl míti tedy oči na stopkách. Profesor Milan Sojka k historii cílování cenové inflace napsal: "Od začátku 90. let 20. století přibývá zemí, které používají různé formy cílování inflace ve spojení s postavením centrální banky jako nezávislé instituce sledující měnové cíle. Cílem je co nejdůvěryhodnější a co nejtransparentnější chování centrální banky. Proto je cílování inflace většinou spojeno s veřejným vyhlášením střednědobého inflačního cíle či koridoru v numerickém vyjádření. Podle 'nového konsensu' je žádoucí dosažení velmi nízké míry inflace, nejlépe v rozmezí 1 % až 3 %." ČNB a ECB explicitně cílují inflaci od roku 1992 a Federální rezervní systém ji cíluje implicitně od 90. let 20. století.

Venezuelská vláda nedávno odmazala šest nul ze své hyperinflační měny, bolívaru. Bankovka s nejvyšší nominální hodnotou 1 milion bolívarů, která má hodnotu menší než 0.25 amerických centů, byla nahrazena bankovkou o hodnotě jednoho bolívaru. Ve stejné době byla zavedena 100 bolívarová bankovka o hodnotě 25 dolarů, jakožto bankovka s nejvyšší nominální hodnotou. Měnová reforma byla navržena proto, aby vládě uspořila komplikaci s vydáváním 100 milionové bankovky, aby usnadnila lidem si nakoupit každodenní položky bez toho, aby museli nosit svazky bankovek, což je dáno tím, že cena pecnu chleba stoupla na 7 milionů starých bolívarů. Samozřejmě arbitrární snížení nominálních hodnot měny inflaci nezpomalí, protože nové bankovky mohou být tištěny ještě levněji než staré. Bolívar již ztratil 73 % své hodnoty jen v samotném roce 2021 a odhady inflace Mezinárodního měnové fondu dosahují 5 500 % nakonci roku 2021.