Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Partekon, nebo-li participativní ekonomie, představuje ekonomiku založenou na společenském vlastnictví a plánovanou pomocí (údajně) decentralizovaného systému plánování (ve skutečnosti vzniká centrální plán) jednotlivci a spotřebitelskými radami a radami pracujících, které mají různé úrovně od místní a podnikové až po celostátní. V současnosti se jedná alespoň u některých bližních o relativně populární koncept alternativní ekonomiky. Tuto ekonomiku si nyní přiblížíme a podrobíme ji kritice, aniž bychom však zde probrali vše. Podkladem nám zde bude kniha od Michaela Alberta zvaná "Partekon: život po kapitalismu: [participativní ekonomika]", která vyšla i v češtině.

Starší (ca rok 2010) kritika druhého pilíře důchodového systému.

Jedním z bodů kritiky socialismu (veřejného vlastnictví výrobních faktorů, vztahuje se to ale částečně i na intervencionismus), je poukaz na nemožnost ekonomické kalkulace za socialismu. Jde vůbec o hlavní bod kritiky socialismu: „Proč tedy socialismus i přesto nefungoval a fungovat nebude? Kvůli tzv. problému ekonomické kalkulace, respektive nemožnosti ekonomické kalkulace v socialismu. Nikoliv motivace, ale ekonomická kalkulace je tím konečným hřebíkem do rakve tohoto populárního společenského uspořádání.“

Běžně se říká, že nedokonalé a asymetrické informace znamenají v mezilidských vztazích (směna, kooperace apod.) problém, který je nutný řešit pomocí státních zásahů. Čili zřejmě lidi jsou nedokonale a asymetricky informováni, ale pokud se lidé stanou voliči, politky a úředníky, tak má u nich dojít k nějaké kvalitativní změně a mávnutím proutku se začne řešit nedokonalost a asymetrie v informacích. Nevím jaká to změna má být, ale rozhodl jsem se podívat na to, jak si stát poradí s nedokonalými a asymetrickými informacemi. Zakoupil jsem tedy nedávno knihu „Dějepis pro střední školy“ od autorské dvojice profesor V. Čapek a docent J. Pátek. Dějepis jsem zvolil proto, že se v něm celkem slušně vyznám. Musím říci, že jsem nestačil divit. Zde je celá řada „dokonalých“ informací, která tato učebnice, jejíž autoři mají vědecké a státem uznané tituly, podává.

Jedna starší noticka o problémech s parkováním a selháním veřejného vlastnictví v této oblasti.

Intervence české centrální banky (ČNB) z konce roku 2013 na devizovém trhu s cílem dosáhnutí inflačního (inflací se zde rozumí růst cenové hladiny a týká se to celého příspěvku) cíle banky ukázala na jednu zajímavou věc, kterou lapidárně shrnul ve svém článku ekonom a politik dr. M. Pánek: "Česká národní banka (ČNB) zahájila devizové intervence, lid se začal bouřit, mluvit o okrádání atp. A já to nechápu. Vypadá to, že lidi v podstatě až teď zjistili, že máme centrální banku a že ta manipuluje českou měnu a centrálně plánuje, co se s ní bude dít....Skutečnost je taková, že ČNB vyhlásila inflační cíl 2 %. A protože v bankovní radě jsou ekonomové a ne politici, rozhodli se, že tento cíl budou držet, přestože svým krokem strašně naštvou veřejnost, která o jejich počínání dosud nejevila nejmenší zájem." [1]. Jinými slovy určitá část lidu si zřejmě myslela, že centrální banka udělá něco jiného, než centrální banka nakonec udělala. Někteří zřejmě ani netušili, co centrální banka dělá či může dělat.

Proč věřit statistikám nezaměstnanosti? Aneb o nezaměstnanosti.

Často se uvádí, že být levicový znamená zastávat se chudých. Být pravicový pak znamená zastávat se privilegií pro bohaté a mocné (těch dělení na levici a pravici je však podstatně více). Zkusme zapřemýšlet pomocí logické dedukce nad uvedeným rozdělením z pohledu stanovení nebo zvýšení minimální mzdy. Nebudeme se však zabývat tím, zda je takové opatření správné nebo nesprávné.

Bývalé lázně v Kyselce, které vybudoval slavný podnikatel s minerální vodou H. K. Mattoni, jsou dnes dle časopisu Euro téměř v troskách. Soubor staveb z poslední čtvrtiny devatenáctého století v převážně eklektickém stylu (tzv. historizující slohy) se skládal z hotelů, promenády, lázeňských domů, restaurace, vlastní Mattoniho vily atp. V současnosti vlastní sedm staveb z uvedeného souboru společnost "Karlovarské minerální vody" a zbylých třináct společnost "C. T. S. Duo". Stavby jsou památkově chráněné. Nicméně majitelé se v minulosti snažili o jejich vyjmutí z památkové ochrany. V současnosti se zdá, že možná už za rok se řada staveb ocitne úplně ve zříceninách [1].