Archiv
Nalezené příspěvky
2. 1. 2020
Důležitost středověku v evropském ekonomickém zázraku
Stereotyp středověku jako „temného věku“ pěstovaný renesančními humanisty a osvícenskými filosofy, byl samozřejmě učenci opuštěn před dlouhou dobou. Přesto „konsensus“ spisovatelů stran ekonomického rozvoje, jejichž omyly zná historik P. T. Bauer, většinou ignoruje důležitost středověku pro evropský růst – něco co dává takový smysl jako začít vysvětlovat ekonomický a kulturní úspěch evropských Židů až od 18. století. Nicméně ekonomičtí historikové, kteří následovali kroky velkého belgického historika Henriho Pirenne, měli na středověkou dobu docela jiný názor. Carlo M. Cipolla tvrdil, že „původ průmyslové revoluce jde nazpět k závažné proměně idejí, sociální struktury a hodnotového systému, který doprovázel vzestup městských komunit v 11. a 13. století“.
6. 1. 2020
Důležitost středověku v evropském ekonomickém zázraku: Kontrast mezi Evropou a Ruskem
Význam evropského zázraku může být zřejmější, jestliže je evropský vývoj porovnán s vývojem v Rusku. Ekonomický historik Colin White vyjmenovává jako určující faktory ruské zaostalosti "slabé možnosti a nepřátelské rizikové prostředí … nepříznivé politické tradice a institucionální dědictví, etnická diversita a slabost takových klíčových skupin omezujících vládu jako církev a pozemková oligarchie." Po vyvrácení Kyjevské Rusi Tatary a vzestupu Moskvy, bylo Rusko charakterizováno po staletí skutečnou absencí vlády práva, včetně absence ochrany osob a vlastnictví.
7. 1. 2020
Rothbard: Odvrácená strana mince - Volné bankovnictví v Chile
V posledních letech nastala pochopitelně mezi ekonomy deziluze z centrálního bankovnictví. Jejím výsledkem je to, že se někteří spisovatelé obrátili k alternativě volného (tzv. svobodného) bankovnictví, oceňujíce jak teoretické modely, tak historické příklady, za nichž volné bankovnictví údajně pracovalo efektivně. Ale v tomto posuzování může být spěch nemoudrý. Je nejvyšší čas, abychom věnovali pozornost odvrácené straně mince: zřejmé katastrofě volného bankovnictví v Chile 19. století. Během 1. poloviny 19. století bylo Chile útočištěm monetární a finanční stability, předmětem závisti Latinské Ameriky. Důvodem nebylo jednoduše jen to, že země neměla centrální banku; co je důležitější, Chile nemělo žádní papírové peníze a vůbec žádné bankovnictví částečných rezerv (frakční bankovnictví)! Chilské vedení bylo oddáno ideji čistého komoditního standardu 100 % bankovních rezerv. Tak v roce 1824 chilský ministr financí oponoval značně zavedení dokonce i směnitelných, rezervami částečně krytých bankovek. Takové bankovky by mohly být připuštěny, varoval, "jen za použití bajonetu. Osoba, která si dovolí je navrhovat, by měla být nahlížena jako snílek, tyran a jako i bludař."
16. 1. 2020
Sociální demokraté a válka
Marx nebyl pacifistou. Byl revolucionářem. Opovrhoval válkami imperátorů a králů, ale pracoval pro velkou občanskou válku, v které by sjednocení proletáři světa mohli bojovat s vykořisťovateli. Jako všichni jiní podobní utopisté, byl přesvědčen, že tato válka by byla poslední. Až proletáři zvítězí a ustaví svůj věčně trvající režim, nikdo by nebyl sto je připravit o plody jejich vítězství. V této poslední válce si Bedřich Engels připsal sám roli velitele štábu. Studoval strategii, aby se srovnal se svým úkolem, když nadejde čas. Tato idea kooperace všech proletářů v posledním boji za osvobození vedla k založení První Internacionální dělnické asociaci v roce 1864. Tato asociace byl stěží něco více než jen kulatým stolem doktrinářů. Nikdy nevstoupila na pole politické akce. Její zmizení ze scény přitáhlo stejně tak málo pozornosti, jako její předchozí existence. V roce 1870 dva z pěti sociálně demokratických členů parlamentu Severoněmeckého spolku, August Bebel a Wilhelm Liebknecht, odporovali válce s Francií. Jejich postoj, jak poznamenal francouzský socialista Gustav Hervé, byl „osobním gestem, které nemělo žádný dopad a nesetkalo se se žádnou reakcí.“ Dva národy, Němci a Francouzi, říká Hervé, „byli srdcem a duší na bitevních polích, Internacionálové v Paříži byli nejfanatičtějšími podporovateli války na ostří nože… Prusko-francouzská válka byl morálním selháním Internacionály.“ (Hervé. G. L’Internationalisme, Paris 1910, str. 129ff).
18. 1. 2020
Osamělé mateřství a feminismus ničí děti
Samostatné rodičovství, zvláště samostatné mateřství je ve Spojených státech devastující epidemií. Většina pachatelek týrání dětí a těch, co pobírají sociální dávky jsou osamělé matky. Šokující vzestup počtu domácností bez otce urychluje vzestup násilí, týrání a kriminality. Statisticky, absolutně nejlepší věcí, kterou mohou oba biologičtí rodiče udělat pro své děti je zavázat se jeden druhému jako součást tradiční rodiny (muž-žena). (To nevyžaduje získání povolení k sňatku, pokud je dohoda stran dlouhodobého závazku mezi oběma stranami pevně ustanovena.) Tím se neříká, že někdo by měl odolávat extrémnímu fyzickému a psychologickému týrání v nějaké svazku, ale vyžaduje to, aby člověk převzal osobní odpovědnost za svoje jednání. Je důležité, aby následující statistiky byly nahlíženy s rozumem a objektivitou, přestože jejich předmět je citlivý.
27. 1. 2020
Hudba a duševní vlastnictví
Americký profesor ekonomie Frederic Scherer se zabýval hudbou a vlivem copyrightu (práva na duševní vlastnictví) na hudbu: "Účinné zákony o copyrightu se objevily až kolem roku 1840 v severní Itálii. Jedním z prvních, kdo copyrightu umně využil, byl Giuseppe Verdi. Finanční úspěch, který se díky tomu dostavil, však podle Scherera snížil jeho skladatelské úsilí v dalších letech." Scherer také oponuje dalšímu častému názoru, že absence copyrightu přivedla skladatelskou činnost do slepé uličky: "Svět by byl plný nádherných hudebních děl, i kdyby zákony o copyrightu nikdy nevstoupily v platnost." (1). Na jedné straně tedy máme teorii, že neexistence duševního vlastnictví (copyrightu) vede k tomu, že umělečtí tvůrci, například hudební skladatelé, nejsou ochotni tvořit umění ve velkém rozsahu proto, že zatímco náklady na tuto tvorbu jim celé zůstanou, výnosy budou menší proto, že jejich dílo si může kde kdo zkopírovat. Budou tak méně motivováni tvořit. Na druhou stranu máme teorii, která říká, že za existence duševního vlastnictví, tvůrci mají své peníze jisté, a proto od určité míry vydělaného příjmu nebudou již ochotni tak moc tvořit. Mezní užitek z peněžního příjmu klesne natolik, že se na škále osobních preferencí mezní užitek z volného času dostane výše. Která z uvedených skutečností převáží bude záviset na konkrétních okolnostech. Nicméně pokud uvážíme, že někteří tvůrci mají v daném oboru činností - například skládání hudby - nejvyšší diskontovanou hodnotu mezního produktu své práce, je z logiky věci téměř jisté, že se budou i nadále věnovat dané činnosti. A čím budou ve svém oboru lepší než v jiných činnostech, tím to bude platit více. V této stati se podíváme na některé hudební skladatele 18. a počátku 19. věku, a to z hlediska kvantity odvedené práce.
6. 2. 2020
Důkazy a příklady vykořisťování a orientace na přítomnost za monarchie a demokratického republikanismu
Z pohledu ekonomické teorie, konec 1. světové války může být identifikován jako bod v čase, kdy soukromé vlastnictví vlády bylo kompletně nahrazeno veřejným vlastnictvím vlády. Pročež může být očekáváno to, že systematická tendence směrem k rostoucímu vykořisťování – nárůst vlády – a rostoucí úroveň časové preference – orientace na přítomnost – budou na vzestupu. Opravdu, takové bylo hlavní a základní téma západní historie po 1. světové válce: S určitými zlověstnými znameními v poslední třetině 19. století ve spojení se vzrůstajícím oslabením ancien régime, od roku 1918 prakticky všechny indikátory vládního vykořisťování a nárůst časových preferencí vykazují systematicky rostoucí tendenci.
12. 2. 2020
Co se stalo když se Nový Zéland zbavil vládních dotací pro zemědělce
V roce 2006 Chris Hausman, ve čtvrté generaci farmář na americkém středozápadě kvůli přežití dlouho uvyklý na vládní podporu, cestuje přes půl světa, aby se přesvědčil o revoluci v zemědělství. Tehdy bylo více než 20 let po tom, co se levicová vláda na Novém Zélandu rozhodla eliminovat vládní podporu pro zemědělce a Hausman byl překvapen tím, co se od té doby stalo. "Řeknu vám, byl to šok pro jejich zemědělský systém," říká Hausman, který pěstuje obilí a sojové boby na pozemku 1 500 akrů 150 mil jižně od Chicaga. „Máte systém diktovaný vládními programy, který byl vyhozen přes noc z okna," dodává Hausman v nedávném rozhovoru s novinami The Daily Signal. "Ale farmáři objevili sami sebe a nyní je Nový Zéland parním strojem, který přivedl svoji produkci na světovou úroveň." Hasuman je jako jiní v tomto oboru opatrný ve srovnávání novozélandské zkušenostmi s tím, co by se mohlo stát v USA. Je vděčný za federální podporu pojištění obilí, kterou vláda poskytuje. Ale ti co participují na tomto velkolepém zemědělském experimentu malého národa, to ukazují jako hodnotnou případovou studii pro tvůrce politik na celém světě.
13. 2. 2020
Jak sovětské tanky spoléhaly na západní technologie I
Sovětský svaz používal (nejen) během druhé světové války obrovské množství západních a německých technologií, které mu umožnily vyhrát druhou světovou válku, a lze si jen obtížně představit, že by se bez nich mohl obejít. V této obsáhlé stati si ukážeme, že tento předpoklad docela dost platil i v případě sovětských tankových a obrněných konstrukcí.
18. 2. 2020
Jak sovětské tanky spoléhaly na západní technologie II
Sovětský svaz používal (nejen) během druhé světové války obrovské množství západních a německých technologií, které mu umožnily vyhrát druhou světovou válku, a lze si jen obtížně představit, že by se bez nich mohl obejít. V této obsáhlé stati si ukážeme, že tento předpoklad docela dost platil i v případě sovětských tankových a obrněných konstrukcí.
26. 2. 2020
Exkurze do světa úroku, zisku aneb historie dle Varufakise
Svérázný výklad historie podává Varufakis i nadále. Dle něj za feudalismu existoval majitel půdy a nevolníci. Nevolníci produkovali sami od sebe a dostávali přebytek, který zbyl poté, co jim majitel půdy sebral „svůj“ podíl. Neexistovaly mzdy. Neexistoval zisk. Bohatství se hromadilo na hradě majitele půdy a nějaké dluhy vznikaly po svátcích (když skončila produkce a úroda byla rozdělena). V těchto společnostech s trhy nebyl zisk sám o sobě cílem a dluh nebyl podstatný.“
2. 3. 2020
Soukromé ulice a znečištění vzduchu v St. Louis
Jeden z nejvíce fascinujících příkladů obstarání skrze svobodný trh byly soukromé ulice nebo (v žargonu místních) "soukromá místa" (private places) v St. Louis. Mezi roky 1867 a 1920 bylo vytyčeno okolo 90 takovýchto míst v rámci města. Ve většině případů člověk provádějící rozparcelování instaloval infrastrukturu (obvykle ulice, odpady a vodovodní síť); potom ji převedl na skupinu správců. K tomuto převodu připojil řídící smlouvu nebo omezující závazek.
5. 3. 2020
Veřejná městská kanalizace jako dobro?
Veřejná kanalizace se automaticky považuje za nezpochybnitelné dobro. Navíc dobro zajištěné veřejným sektorem. Jde svým způsobem o výkladní skříň etatistického řešení problémů. Ovšem ne vždy je toto skutečně dobrem.
7. 3. 2020
Regulace nájmů v Berlíně a její důsledky
Berlín na pět let zmrazí výši nájemného. V Německu jde zatím o nejdalekosáhlejší opatření proti rychle rostoucím nájmům. Zákon počítá s tím, že lidem, kteří žijí v nájmu, nebude možné cenu za něj zvýšit po dobu pěti let od 18. června 2019. Pro zpětnou platnost opatření se berlínská koalice rozhodla proto, aby se během příprav zákona nájmy na poslední chvíli nezvedaly."
13. 3. 2020
Toaletní papír skutečně někdy za reálného komunismu nebyl
Toaletní papír za reálného komunismu je dodnes živým tématem. Vedou se kolem něho spory. Někdo tvrdí, že jde o propagandu, a že toaletní papír v obchodech nechyběl. Jiní připouští, že toaletní papír občas v obchodní síti chyběl. I když se skutečně v obchodech většinou toaletní papír nacházel, je taktéž pravdou, že někdy skutečně nebyl. Lze to dobře doložit citacemi z vlastivědné literatury, podobně jako nedostatky v zásobování jiným hygienickým sortimentem. Zde tedy uvádím několik takových příkladů.
19. 3. 2020
Frank Fetter a rakušané
Ačkoliv studenti rakouské ekonomie jsou seznámeni s Misesem, Hayekem a jinými čelnými představiteli této školy, je zde mnoho ekonomů, kteří pracovali v rakouské tradici a nablízku této tradice – a přispěli k ní důležitými příspěvky – jejich texty jsou dnes opomíjeny. Jeden z nejdůležitějších mezi těmito byl Američan Frank A. Fetter, „zapomenutý gigant“ Rakouské školy.
21. 3. 2020
Soukromé vlastnictví je regulace a nikoliv chaos
Před asi rokem na "Fóru svobodného přístavu" obhajovali někteří členové tohoto diskusního fóra to, že bezdomovci mají právo na to, aby pobývali na veřejných plochách, váleli se tam a případně je i znečišťovali. Stát anebo město prý nemůže nikoho diskriminovat. Jistý Matyáš Krauskopf (ve skutečnosti Matyáš Benek) dokonce na otázku, zda takový postoj znamená, že třeba na Václavském náměstí může někdo chodit zcela nahý a vystrkovat na ostatní lidi svůj holý zadek, tvrdil, že ani takovéto jednání nemůže být veřejným sektorem omezováno. Podívejme se v této delší stati na rozsáhlé soukromé oblasti a pozemky, kde se zároveň pohybuje velké množství široké veřejnosti. A zejména na to, jak se tato soukromá místa k podobným problémům staví.
25. 3. 2020
Novinky v publikacích
Novinky v publikacích našeho institutu.
26. 3. 2020
Soukromá vláda v Janově
Nejpodstatnější je, že Janované pojímali svobodu (libertá) způsobem, který se lišil od běžně zastávaného předpokladu o této historické době. Místo uvázání se výkonu monopolistickému politickému řízení na geograficky definované oblasti, viděli svobodu jako "svobodu dělat byznys". Následkem toho, vlastně delegovali jak vnitřní politickou kontrolu (udržení míru), tak zahraniční obranu vůdcům jiných států. Dokud mohli provádět byznys bez narušení, věřili že jejich svoboda je v bezpečí. Po ně bylo ovládání svých vlastních ekonomických životů důležitější než členství v nějakém politickém celku.
2. 4. 2020
Trhy versus socialismus: proč jihokorejské zdravotnictví překonává italské stran Covidu-19
Každý si je zásadně vědom nebývalé pandemie Covid-19, která začala zuřit ve svém raném stadiu po celé zemi. Omezení cestování jsou všude, jak se lidé snaží otestovat, připravit na možné karantény a strachují se o svá pracovní místa a své rodiny. Akce zahrnující větší skupiny lidí jsou rušeny a v některých případech jsou uzavírány celé země. Ale v tomto všem přívalu reakcí na krisi, zde je téměř přirozený experiment, jak socializované zdravotní systémy mohou na takovýto problém dobře odpovědět. A odpověď se jeví být ... ne příliš dobře. Abychom to demonstrovali, můžeme se podívat na případ Itálie a Jižní Koreje.