Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hudba a duševní vlastnictví

27. 1. 2020

Americký profesor ekonomie Frederic Scherer se zabýval hudbou a vlivem copyrightu (práva na duševní vlastnictví) na hudbu: "Účinné zákony o copyrightu se objevily až kolem roku 1840 v severní Itálii. Jedním z prvních, kdo copyrightu umně využil, byl Giuseppe Verdi. Finanční úspěch, který se díky tomu dostavil, však podle Scherera snížil jeho skladatelské úsilí v dalších letech." Scherer také oponuje dalšímu častému názoru, že absence copyrightu přivedla skladatelskou činnost do slepé uličky: "Svět by byl plný nádherných hudebních děl, i kdyby zákony o copyrightu nikdy nevstoupily v platnost." (1). Na jedné straně tedy máme teorii, že neexistence duševního vlastnictví (copyrightu) vede k tomu, že umělečtí tvůrci, například hudební skladatelé, nejsou ochotni tvořit umění ve velkém rozsahu proto, že zatímco náklady na tuto tvorbu jim celé zůstanou, výnosy budou menší proto, že jejich dílo si může kde kdo zkopírovat. Budou tak méně motivováni tvořit. Na druhou stranu máme teorii, která říká, že za existence duševního vlastnictví, tvůrci mají své peníze jisté, a proto od určité míry vydělaného příjmu nebudou již ochotni tak moc tvořit. Mezní užitek z peněžního příjmu klesne natolik, že se na škále osobních preferencí mezní užitek z volného času dostane výše. Která z uvedených skutečností převáží bude záviset na konkrétních okolnostech. Nicméně pokud uvážíme, že někteří tvůrci mají v daném oboru činností - například skládání hudby - nejvyšší diskontovanou hodnotu mezního produktu své práce, je z logiky věci téměř jisté, že se budou i nadále věnovat dané činnosti. A čím budou ve svém oboru lepší než v jiných činnostech, tím to bude platit více. V této stati se podíváme na některé hudební skladatele 18. a počátku 19. věku, a to z hlediska kvantity odvedené práce.

 

Podpořte tento web

 

Baroko

Čelný představitel barokní hudby Georg Friedrich Händel (1685-1759) původem z německého města Halle působil především v Londýně. Händelova tvorba je všestranná a zahrnuje více jak 620 titulů, kterými zasáhl do všech dobových skladatelských oborů (2). Další významený představitel německé barokní hudby Georg Philipp Telemann (1681-1767) působil třeba v Lipsku, Eisenachu, Frankfurtu nad Mohanem a Hamburku. Jeho dílo je obrovské a čítá 5 000 titulů včetně několika desítek oper (3). Konečně jeden z nejznámějších hudebních skladatelů všech dob Johann Sebastian Bach (1685-1750), který působil ve Výmaru, Arnstadtu, Köthenu a zejména v Lipsku (kde je i pohřben), vytvořil na 1 100 titulů všech oborů (kromě oper). Když v letech 1851 až 1900 vydávala Německá Bachova společnost Bachovo dílo, potřebovala na to 59 svazků (4). Italský hudební skladatel Antonio L. Vivaldi (1678-1741) působil především v Benátkách. Složil 248 houslových koncertů a 49 oper, 40 concerti grossi, několik desítek symfonií, 39 koncertů pro fagot, 29 pro violoncello (5).

 

Klasicismus

Představitel vrcholného vídeňského klasicismu Franz Joseph Haydn (1732-1809) působil většinou v zámeckých kapelách (Eisenstadt a Esterház) a později ve Vídni. Je to jeden z těch hudebních skladatelů, kteří významně posunuli vývoj hudby kupředu. Napsal celkem 86 smyčcových kvartetů a 104 symfonií a řadu jiných skladeb (6). Wolfang Amadeus Mozart (1756-1791), asi nejznámější hudební skladatel všech dob, byl podobně jako Haydn představitelem klasicistní hudby a významně hudbu posunul dopředu. Zemřel poměrně mlád, ale i tak za sebou nechal poměrně rozsáhlé dílo. Německý badatel Ludwig Köchel sestavil seznam 626 Mozartových hudebních titulů. Jen symfonií vzniklo 45, dále 36 serenád, 28 klavirních koncertů, dále je to 23 smyčcových kvartetů a 21 oper (7). Osobně z toho co doma mám od Mozarta nejraději Malou noční hudbu. Ve své době bylo vedle Haydnova a Mozartova jména, často slyšet i jméno Carl Ditters von Dittersdorf (1739-1799). Tento skladatel velkou část aktivního života strávil v poněkud zapadlém Javorníku a Jeseníku. Kde si vydělal u vratislavkého biskupa více než významný operní skladatel Gluck a Mozart dohromady. Vytvořil mimo dalšího asi 40 oper, 120 symfonií a 35 nástrojových koncetrů (8).

 

Další velmi slavný hudební skladatel, představitel hudebního klasicismu (a počátků romantismu) a bonnský rodák Ludwig van Beethoven (1770-1827) pocházel z hudebnické rodiny. Jeho otec byl tenorista knížecí kapely a náruživý pijan. Vlivem toho vyrůstal Ludwig v dosti neutešených poměrech. Působil především ve Vídni a často jezdil do lázní do Čech. Když zemřel zúčastnilo jeho pohřbu podle pamětníků více než 20 tisíc lidí. Složil jedinou operu a "jen" devět symfonií. Vedle toho ovšem složil třeba 32 klavirních sonát a dalších 10 sonát pro housle a klavír, dále 16 smyčcových kvartetů, 14 overtur a 66 písní (9). Velmi pěkné jsou dle mého Beethovenovy smyčcové kvartety Op. 135 v F dur a Op. 131 v C mol.

 

Ranný romantismus

Významný vídeňský hudební skladatel Franz Schubert (1797-1828) se nedožil požehnaného věku. Přesto dokázal vytvořit velké množství hudebních děl. Napsal mimo jiné přes 600 písní, 15 smyčcových kvartetů, 8 symfonií, 10 oper (10). Česko-francouzský skladatel a významný pedagog Antonín Rejcha (1770-1836) působil nejprve ve Vídni, a pak až do konce života ve Francii. Složil 12 symfonií, 25 dechových kvintetů, 36 klavírních fug, 8 oper a tak dále (11).

 

Co Čech to muzikant

Významný český hudební skladatel a představitel hudebního klasicismu František Xaver Brixi (1732-1771) působil většinu aktivního života v Praze jako varhaník a skladatel v pražských chrámech, od roku 1759 jako kapelník u svatého Víta. Jeho skladby se ovšem běžně hrály i v cizině. Za svůj nepříliš dlouhý život vytvořil na 500 titulů, většinou šlo o chrámovou hudbu. Mimo jiné 105 mší, 263 offertorií, 26 liatnií nebo 5 smutečních mší (12). Výborné jsou Brixiho varhaní koncerty, které vydal roku 1998 Supraphon, třeba koncert v F dur nebo v C dur či G dur.

 

Další známý český hudební skladatel Jan Křtitel Vaňhal (1739-1813) působil většinu života ve Vídni. Kde hrál v kvartetu s Dittersdorfem, Haydnem a Mozartem. Přičemž: "Vaňhalova tvorba je rozsáhlá. Má 100 symfonií, přes 100 kvartetů i méně obvyklé koncerty: violový, kontrabasový aj., skladby pro dechové nástroje, instruktivní skladby a byl o ně v 18. století značný zájem." (13). Mimochodem Vaňhal byl syn nevolníků a trpěl občas duševní chorobou (14). Mně se zvláště líbí jeho symfonie v C dur (Bryan C17).

 

Dalším významným hudebním skladatelem z Čech, který se usadil ve Vídni, byl Vojtěch Jírovec (1763-1850). Pracoval zde po dlouhou dobu jako kapelník dvorního divadla. Složil 60 symfonií, 60 kvartetů, 30 oper a 40 baletů (15).

 

Též J. An. L. Koželuh (1747-1818) původem z Velvar, působil ve Vídni. Byl dvorním skladatelem a kapelníkem. Složil více než 20 baletů, kolem 30 symfonií, kolem 60 sonát a kolem 40 koncertů (16). Ve své době byl Koželuh velmi ceněn a dobře se znal s Haydnem, Mozartem, Salierimi, Gluckem či Beethovenem. Jeho popularitu překonává ve Vídni koncem 18. století jenom Haydn (17).

 

Josef Mysliveček (1737-1781) patří k nejvýznamnějším hudebním skladatelům pocházejícím z Čech. Navíc se prosadil na italské půdě, která sama "rodila" přebytek vynikajících hudebních skladatelů. Ovlivnil i samotného Mozarta, s kterým se přátelil. A to se původně vyučil mlynářem. Vedle celé řady různých skladeb složil na 24 oper. Podle jiného zdroje dokonce 30 (18).

 

Další významný hudební skladatel českého (a i slovinského) původu Jan Václav Stamic (1717-1757) byl průkopníkem stran hudebního, který ovlivnil i Haydna a Mozarta. Působil v Mannheimu (tzv. mannheimská škola). "Stamic skládal houslové sonáty, dueta, vytvořil na 50 symfonií, 100 trií, komponoval i četné koncerty." (19). Mimo jiné díky tomuto pánovi jsou symfonie většinou čtyřvěté (20).

 

František Xaver Dušek (1731-1799) je dnes znám (spolu se svou ženou Josefínou) jako Mozartův přítel. Působil v Praze a sám byl hudebním skladatelem. Složil mimo jiné třeba 37 symfonií (21).

 

Jakub Jan Ryba (1765-1815) byl tvůrcem proslavené České mše vánoční (mimochodem koupit ji lze třeba i ve Vídni, a to hned v několika vydáních). Byl kantorem v Rožmitále pod Třemšínem. A soupis jeho skladeb dosáhl čísla 1416 (22). Jde o skladby světské i církevní - dueta, terceta, kvartety, kvintety, nokturna, serenády, tance, písně, ale i koncerty, sonáty, symfonie, zpěvohry i pantominy (23).

 

Z Moravy do světa

Na Moravě bylo hudebních skladatelů o něco méně než v Čechách nebo aspoň méně se jich proslavilo a zůstalo až dodnešních dnů známo. Ovšem nějací se zde našli. František Xaver Richter (1709-1789) původem snad od Holešova působil dlouhá léta v Mannheimu, a pak dlouho jako dómský kapelník ve Štrasburku. Složil 69 symfonií, 6 klavírních koncertů, 6 smyčcových kvartet, 6 sonát pro sólovou flétnu, 30 mší, 18 žalmů a cantic, 43 motet a kantát (24).

 

Bratři Vraničtí původem z Nové Říše se ve světě rozhodně také neztratili. Zvláště starší Pavel Vranický (1756-1808). Ten působil ve Vídni. A to například jako dirigent v Burgtheatru a od roku cca 1790 jako ředitel dvorního orchestru. Znal se dobře s Haydnem. Složil na 22 symfonií a na 60 smyčcových kvartetů (25). Mladší Antonín Vranický (1761-1820) působil ve Vídni, ale i v Roudnici nad Labem. Je považován za zakladatele vídeňské houslové školy. Složil mimo jiné 33 smyčcových kvartetů, 14 symfonií, 14 koncertů pro housle s orchestrem (26). Nepříliš daleko od Nové Říše se narodil i František V. Kramář (ve světě známější jako Krommer) (1759-1831), i on působil ve Vídni a dosáhl zde vysokého postavení (ředitel komorní hudby a dvorní skladatel). Vytvořil více jako 300 děl, z toho asi 100 smyčcových kvarterů (27). Mimochodem výborný je Kramářův koncert pro dva klarinety a orchest (Op.35).

 

Závěr

Cílem tohoto příspěvku není porovnávat výstup hudebních skladatelů 18. století a 1. třetiny 19. století s pozdějšími hudebními skladateli anebo současnými hudebními skladateli. To jde ostatně docela těžko. Ve zkoumané době zpravidla byly hudební kusy jako opery, symfonie a podoboně o něco kratší než pozdější skladby (28), a také nástroje měly menší rozsah. Klavír z doby Mozarta byl a je něco jiného než klavír řekněme z doby Dvořáka. Cílem přípspěvku bylo jen ukázat to, že i v době před vznikem práva na duševní vlastnictví, byl rozsah skladatelské činnosti (a stejně tak hudebního života) značný (a to jsem řadu hudebních skladatelů samozřejmě pominul). Čili Frederic Scherer měl v podstatě pravdu.

 

Poznámky:

 

(1) Kovanda, L. Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize. Praha: Knižní edice Týden, Mediacop 2011, str. 70.
(2) Schnierer, M. Dějiny hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2012, str. 75-76.
(3) Tamtéž, str. 75.
(4) Tamtéž, str. 77-79.
(5) Vysloužil, J. Hudební slovník pro každého II. díl. Vizovice: Nakladatelství Lípa - A. J. Rychlík 1999, str. 582-583.
(6) Schnierer, M. Dějiny hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2012, str. 101-103.
(7) Tamtéž, str. 104-107.
(8) Šula, J. Letem českým muzikantským světem. Ústí nad Orlicí: Oftis 2019, str. 32-34.
(9) Schnierer, M. Dějiny hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2012, str. 108-113.
(10) Tmtéž, str. 134-135.
(11) Vysloužil, J. Hudební slovník pro každého II. díl. Vizovice: Nakladatelství Lípa - A. J. Rychlík 1999, str. 582-583, str. 437-439.
(12) Schnierer, M. Dějiny hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2012, str. 116-117 a Kuna, M. Osobnosti české hudby. Praha: Nakladatelství Fragment 2011, str. 10.
(13) Schnierer, M. Dějiny hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2012, str. 122.
(14) Šula, J. Letem českým muzikantským světem. Ústí nad Orlicí: Oftis 2019, str. 35-37.
(15) Schnierer, M. Dějiny hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2012, str. 123.
(16) Vysloužil, J. Hudební slovník pro každého II. díl. Vizovice: Nakladatelství Lípa - A. J. Rychlík 1999, str. 269.
(17) Šula, J. Letem českým muzikantským světem. Ústí nad Orlicí: Oftis 2019, str. 39-40.
(18) Schnierer, M. Dějiny hudby. Brno: Janáčkova akademie múzických umění 2012, str. 124-125, Kuna, M. Osobnosti české hudby. Praha: Nakladatelství Fragment 2011, str. 11.
(19) Tamtéž, str. 8.
(20) Šula, J. Letem českým muzikantským světem. Ústí nad Orlicí: Oftis 2019, str. 21.
(21) Vysloužil, J. Hudební slovník pro každého II. díl. Vizovice: Nakladatelství Lípa - A. J. Rychlík 1999, str. 110.
(22) Šula, J. Letem českým muzikantským světem. Ústí nad Orlicí: Oftis 2019, str. 42-44.
(23) Kuna, M. Osobnosti české hudby. Praha: Nakladatelství Fragment 2011, str. 13.
(24) Vysloužil, J. Hudební slovník pro každého II. díl. Vizovice: Nakladatelství Lípa - A. J. Rychlík 1999, str. 443-444.
(25) Tamtéž, str. 593-594.
(26) Tamtéž, str. 593.
(27) Rapin, Fr. Franz Vincenz Krommer. Booklet. Budweis Philharmonic Orchestra-Jakub Hrůša, 2004.
(28) Třeba Haydnova 45. symfonie má v nahrávce Capella Istropolitana-Barry Wordsworth z roku 1989 25 minut, 94. symfonie (rok 1988) 23,5 minuty, 101. symfonie 28,5 minuty. Vaňhalova symfonie v C dur (Bryan C1) v nahrávce Torontského komorního orchestru-Kevin Mallon z roku 2006 má skoro 18 minut a symfonie v C dur (Bryan C17) má skoro 16 minut. A třeba symfonie con fuga v G mol od Fr. X. Richtera má v nahrávce Czech Ensemble Baroque Orchestra-Roman Válek z roku 2014 19:12 minuty. Na druhou stranu třeba Dvořákova 7. symfonie v nahrávce Oslo Philharmonic Orchestra-Mariss Jansons z roku 1992 má 37 minut a 8. symfonie takéž skoro 37 minut. Dvořákova 9. symfonie "Z Nového světa" má v nahrávce Českého filharmonického orchestru-Jiří Bělohlávek z roku 1989 41:30 minuty. A třeba 4. symfonie J. B. Foerstera v nahrávce Symfonického orchestru Slovenského rozhlasu-Lance Friedel z roku 2004 má dokonce 47:08 minut. Samozřejmě někdy, ale zřejmě méně často může být situace opačná.