Jdi na obsah Jdi na menu
 


Soukromá vláda v Janově

26. 3. 2020

[Autor: Lawrence M. Ludlow. Vyšlo 1. VIII. 2018 na webu The Future of Freedom Foundation]


Recenze knihy Genoa's Freedom: Entrepreneurship, Republicanism a Spanish Atlantic od Mattea Salonia (Lexington Books, 2017).


Pokud by město Janov v 15. století inzerovalo, že hledá služby bezpečnosti, popis práce by mohl vypadat nějak takto:


Hledáme služby bezpečnosti
Podnikatelé ve městě Janově nedávno propustili krále Francie a hledají náhradu za poskytovatele služeb bezpečnosti.
* Poskytnout nákladově efektivní domácí a vnější služby bezpečnosti na jeden rok, smlouva prodlužována ročně.
* Dodržovat janovský právní řád a procedury pro uvěznění a soudní stíhání.
* Pracovat v rámci pevného rozpočtu, který bude dojednán při podpisu kontraktu.
* Odpovídat rychle na měsíční a náhodné kontroly janovského zmocněnce banky sv. Jiří.
Ukončení: 30 dnů po výpovědi ze strany jakékoliv ze stran.
Podvracení: Pokus podkopat smlouvu povede k ukončení smlouvy (viz král Francie).
Korporátní kultura: Městské hodnoty nezatěžující ekonomické aktivity. Jakožto najmutá osoba nemůžete rozšiřovat anebo redefinovat služby zahrnutím nových úkolů (salámová metoda) anebo postavit bezpečnostní zaměstnance nad právo.

 

Podpořte tento web


Praxe a koncept svobody v Janově
Předcházející popis zaměstnání, ačkoliv smyšlený, vyjadřuje janovský duch nakonci středověku (středověk: zhruba od 5. do 15. století). Ve své knize "Genoa's Freedom: Entrepreneurship, Republicanism and the Spanish Atlantic", autor Matteo Salonia (docent na King's College v Londýně) vysvětluje, že lidé Janova odmítali věřit vládě (tj. janovské komuně), že by mohla řídit město a jeho mnoho obchodních center konvenční cestou. Místo toho přidělili úkol stran městských financí a vlády podílníkům (držitelům dluhopisů) soukromě vlastněné bance sv. Jiří. Tento přístup k financování a řízení byl úspěšný a trvanlivý ve srovnání s více konvenčními praktikami přijatými jinde v Itálii a napříč Evropou. 


Nejpodstatnější je, že Janované pojímali svobodu (libertá) způsobem, který se lišil od běžně zastávaného předpokladu o této historické době. Místo uvázání se výkonu monopolistickému politickému řízení na geograficky definované oblasti, viděli svobodu jako "svobodu dělat byznys". Následkem toho, vlastně delegovali jak vnitřní politickou kontrolu (udržení míru), tak zahraniční obranu vůdcům jiných států. Dokud mohli provádět byznys bez narušení, věřili že jejich svoboda je v bezpečí. Po ně bylo ovládání svých vlastních ekonomických životů důležitější než členství v nějakém politickém celku.


Saloniova práce je důležitá pro klasické liberaly, voluntaristy a (etické) anarchisty soukromého vlastnictví, protože Janov byl živým obchodním centrem v pozdním středověku a raném novověku, a tyto aspekty jeho historie nebyly zatím presentovány. Navíc, praxe jiných středomořských center jako Florencie a Benátky (které fungovaly konvenčním způsobem) jsou citovány pořád a pořád znovu. Proč? Florentských a benátských spisovatelů bylo mnoho, byli plodní, talentovaní a jejich široce dostupné spisy byly přijímány jako vzory politického a standardního ekonomického myšlení. Ale Salonia odkryl velmi potřebnou "opravu" přijímané historie prozkoumáním archívů Janova. A tyto staré záznamy vyprávějí inspirující historii o soukromé individuálně vykonávané ryzí kontrole nad politickými námezdními osobami. Také ukázal, že Janované "se především zabývali vyděláváním peněz, proto ani nenapsali mistrovské kusy politického myšlení; ani si nedopřávali množství filosofických debat o nejlepší vládě." (str. 74).


Místo podrobení se silovým hráčům zaměstnaným shromažďováním území, oslavujícím královský majestát a centralizovaný stát, Janované viděli bezpečnostní služby jen jako způsob zabezpečení užitečných institucí a fyzických předmětů, které umožňovali jejich komfortní způsob života (str. 74-79). Jejich poezie a proslovy ukazují, že Janované oceňovali město pro jeho užitečné věci: majáky, přístav s jeho loděmi a navigátory, masivní molo, které činilo přístav bezpečným, akvadukt, který přiváděl čistou vodu a podzemní tunely, které odváděly městskou odpadovou vodu. 


Navíc místo sestavování seznamů, jednoho po druhém, jmen bohatých janovských mužů, janovská literatura uvádí ekonomické aktivity a názory, které zde kvetly, podnikatelskou náturu svých občanů a širokou obchodní síť rozprostřenou po světě. Jinými slovy, idea "veřejného prostoru" zdůrazňovala ekonomické aktivity, ne účast na politice. Že se vymezovali vůči oddanosti politice, která tak sužuje Západ již od doby antických Řeků, kteří prvně stavěli život jednotlivce pod chomout polis, stejné polis, která pak odsoudila Sokrata k smrti.


Salonia uzavírá, že "janovský pozdněstředověký koloniální systém byl charakterizován soukromým podnikáním, geografickou rozlehlostí a adaptabilitou. To usnadnilo pohyb kapitálu směrem k ziskovějším trhům a určilo pružnost janovské mezikontinentální sítě." (str. 35). Salonia poukazuje na zásadní rozdíl v přístupu Janovanů (citujíce Toma Scotta): "[Na rozdíl] od Benátek, Janov nikdy neusilovala o zřízení koloniální teritoriální říše." A tak se Janované vyhnuli nabývání a administrování drahé pozemní říše, také omezili vládu v její domácí roli. Salonia vysvětluje, že "již od roku 1303 Janované měli na mysli soudržný projekt konstituční vlády" (str. 54).


Ten zahrnoval konceptuální rámec slavně popsaný Douglassem C. Northem: "Kapitálové trhy vyžadují časem ochranu vlastnických práv a nebudou se jednoduše vyvíjet, když političtí vládci mohou arbitrárně zabírat aktiva anebo radikálně měnit jejich hodnotu." (str. 54). Tato definice nám připomíná pohled velkého ekonomického historika Roberta Higgse, který razil termín "nejistota režimu" a identifikoval její ničivé efekty na podnikání, a jako výsledek, i dopady na ekonomický pokrok - zvláště ve své knize "Depression, War and Cold War". Jde o to, že Janované - z generace na generaci - byli schopní ochránit vládu práva, omezit moc dóžete, užívat si finančně stabilní samovlády a ochránit ekonomickou prosperitu (str. 55). Zbytek této recenze načrtává tři příklady (mezi jinými) jak Janované praktikovali svoji formu svobody.


Příklad 1.: Soukromá samospráva a dynamická obchodní síť
Ve své druhé kapitola nám Salonia představuje pružnou a do široka rozkročenou středomořskou obchodní síť Janova. Zvláště popisuje aktivity každodenní role byznysu v delegování úkolů, získávání dat, monitorování investic, ověřování poctivosti agentů a dělání byznysu jakéhokoliv druhu s téměř kýmkoliv, kdo byl podobně ochotný. Co je nejzásadnější, on objasňuje kvintesenci kapitalistické praxe akumulování kapitálu, neustálé reinvestice kapitálu k nalezení další možnosti rozšíření byznysu a klíčovou roli zastávanou jednotlivými podnikateli ve financování samosprávy ve městě - druh "soukromé investorské" role, která nakonec vedla k založení Banky sv. Jiří (1407), jako způsobu jak institucionalizovat tuto praxi. Banka svatého Jiří řídila použití fondů janovské komuny (tj. městského vládního tělesa) udržováním těsné kontroly nad financemi. Jako výsledek, Janované vzkvétali ekonomicky a ukazovali trvalou souhru mezi aristokracií a každodenním obchodem - příbuznou ekonomické a sociální pružnosti, kterou bychom očekávali v kapitalistické ekonomice. Nejen, že to podporovalo individuální ekonomickou podnikatelskou aktivitu, ale také to mělo pozitivní dopad na fyzické zajištění janovské obchodní sítě.


Příklad 2.: Fyzická ochrana janovské obchodní sítě
Obvyklou námitkou k velkoměřítkovému poskytování služeb bezpečnosti soukromým sektorem, je to, že to v "reálném světě" nikdy tak nefungovalo. Ale Salonia ukazuje, že janovská rozsáhlá obchodní síť si užívala bezpečnosti, která byla rovnocenná nebo i lepší než ta, co byla poskytována politickými centralizovanými řešeními v tváří tvář expandující Osmanské říši Turků. Jeden způsob jak změřit úspěch Janova v obraně soukromého vlastnictví ve vzdálené lokalitě, je studován na příkladě krymského osídlení v Caffě (Kaffa), nyní nazývané Fedosia. Toto osídlení bylo schopno přežít "těžkotonážní kolos" východního Středomoří - město Konstantinopol, která padlo do rukou Osmanských Turků v roce 1453 - o 22 let. A i když padlo, v roce 1475, jeho osud byl pořád v jeho rukách - ne v rukou Osmanských Turků.


Hitorie Caffy je podávána pozoruhodnou sérií dokumentů umístěných ve státním archivu v Janově. Tyto ukazuji, že výsledný pád města nebyl zaviněn vojenskou slabostí. Jako přehled cituji Saloniův úvod ke kapitole "Samospráva a samo-vnímání" (str. 63):
Po pádu Konstantinopole se Janované mohli rozhodnout k vytvoření veřejné flotily a poskytnout více moci komunální vládě ve snaze ubránit svoji krymskou kolonii. Místo toho se rozhodli přenést vládu nad koloniemi na soukromé podnikání Banky svatého Jiří [soukromé banky vytvořené k řízení a splácení dluhů způsobených městskou politickou vládou]. Tento tah je pozoruhodným, protože to ukazuje nedůvěru Janovanů k jejich dóžeti podobně jako víru v sílu soukromých paží - i když se čelí neobvyklým výzvám. 


Janované věřili, že si zpečetili vlastní osud kvůli vnitřním svárům v rámci kolonie. Jeden rukopis (neznámého autora) popisuje spory mezi janovskými obyvateli Caffy o tom, zda vrátit anebo nevrátit některé otroky, kteří uprchli ze sousedního království tatarských chánů, kteří sami byli vazali osmanského sultána (str. 64-65). Sultán požadoval navrácení otroků místnímu tatarskému kapitánovi, muži nazývaného Eminec, ale Janované odmítli. Mezi Janovany byli spory stran této věci; někteří pohlíželi s přízní na vrácení otroků, ale oponující Janované vyhráli. To vytvořilo uvnitř Jaffy rozkol.


Jak výsledek někteří Janované vymysleli spiknutí k otrávení kapitána Emineca - aby eliminovali stěžující si stranu. K provedení spiknutí požádali tatarského chána, aby navštívil město a přivedl kapitána s sebou. Chán souhlasil, ale Janované, kteří stranili Eminecovi ho varovali dopředu, aby nic nejedl a nepil. I potom Janované ho mohli ještě zabít, aby "vyřešili" problém, ale nemohli se dohodnout na tom jak vraždu provést. Je důležité vidět tuto situaci takovou jaká byla: Janované se jasně cítili být dosti zajištění ve své vojenské pozici vůči Tatarům a tureckému sultánu, aby zabili pověřence stěžující si strany (kapitána) tatarského chána! Nějak cítili, že by chán povolil anebo to aspoň akceptoval. Ale situace nabrala zajímavý obrat.


Nakonec, po množství zosnovaných spiknutí společně s Tatary, janovská frakce, která přála původnímu otrokářskému kapitánu, se začala angažovat v jistém druhu občanské války v rámci města. V tento moment dosáhla města turecká armáda a zahájila obléhání. Po velkém utrpení poslali obyvatelé Gaffy delegaci vyjednávačů k uzavření dohody s Turky, ale vyslanci zradili město výměnou za svou bezpečnost a bezpečnost mnoha svých přátel (okolo 4 tisíc lidí). Osmanským Turkům bylo dovoleno vstoupit do města, protože lidé věřili, že bylo dosaženo vyhovujících podmínek. Ale po vstupu do města Turci uvěznili ty, kteří nebyli chráněni zrádci (str. 66-67). Tak Janované v Caffě sami zpečetili svůj vlastní osud.


Příklad 3.: Vyjednávání o bezpečnosti
Salonia také ukázal (str. 69-73), jak Janov vyjednával o bezpečnostních službách - prvně s králem Francie (Karlem VI.) a potom se slavným kondotiérem Milána Francescem Sforzou. Tím, že tak učinil, postavil Salonia do protikladu janovský koncept svobody s konvenční praktikou politického státu - výstavba a územní akvizice. Jako mnoho renesančních městských států Benátky v pozdním 14. století usilovaly o nadvládu nad svými sousedy skrze dobývání. Výsledkem toho město brzy utrácelo velké množství zdrojů na obranu své pozemní říše. Tato změna v zaměření byla rozdílem oproti rané historii města, když se Benátčané zaměřovali na lukrativní obchod na místo politických výbojů. Naopak, Janov odmítal nabývat držby rozlehlých pozemních držav a po dobu dvou století město "outsourcovalo" svoje vojenské funkce a funkce udržení domácího míru na cizince. 


V roce 1395 bylo město zasaženo občanským konfliktem mezi frakcemi. Místo toho aby poskytli další vojenskou a politickou moc svému vlastnímu dóžeti (Antoniotto Adorno), Janované pověřili dóžete k jednání s francouzským králem Karlem VI., aby poslal guvernéra (signore) na ochranu ceněné svobody (libertá) janovských občanů, kteří si jí cenili více než politické suverenity. Jasně se obávali predátorské vlády krajanů více než vlády cizího signora. Pořádek byl obnoven a Janov prosperoval. V roce 1464 zde opět byly občanské spory, když se dóže Paolo Fregoso snažil získat ve městě převahu. Tak si Janované najmuli ousidera, Francesca Sforzu, vévodu milánského, aby ukončil konflikt. Opět ekonomické zvažování, které tvořilo srdce janovské libertá, bylo hlavním zájmem. Navíc, Janované již ukázali, že když se cizí signore stane příliš hamižným, byli plně připraveni povstat. Tak ačkoliv je pravda, že jak Francie tak Španělsko dělaly nájezdy do Itálie v tehdejší době, názor Janovanů jim dovoloval si udržet skrze vyjednávání to, co pro ně bylo nejdůležitější - jejich podnikatelskou svobodu. 


Závěr
Ačkoliv myšlenka centralizovaného národního státu se stala dominantní v evropské politické teorii, Janov poskytuje fascinující alternativu: pozdně středověkou formu správy, která "postrádala téměř jakoukoliv fiskální a vojenskou moc" (str. 165). Ve své ochraně vlastnických práv a podpoře akumulace kapitálu (skrze rozpočtovou kontrolu uvalenou na vládu a využití soukromých bank s podílníky k poskytnutí financí), historie Janova může i pomoci vysvětlit proč evropská civilizace byla první, co se týče dosažení dlouhodobého hospodářského růstu.


* Janované spoléhali na notáře soukromého sektoru namísto státních diplomatů, aby zorganizovali síť obchodních postů skrze Středomoří a Černé moře.
* Jejich model rozšiřování soukromé ekonomiky byl pružný a spontánní - reagoval na měnící se tržní signály namísto velkých politických vizí, což je důvod proč janovské osídlení přežilo rozpad mongolského řádu v Asii a postup Turků mnohem déle než někteří pozoruhodní rivalové.
* V 16. věku unikátní Janovská koncepce suverenity a politické legitimity znamenala, že Janov nevytvořil teritoriální stát, stálou armádu nebo veřejně kontrolovanou vojenskou flotilu k odražení vpádů Francie a Španělska na italský poloostrov.
Důležitějším pro ty, co studují Ameriku, podnikatelské, obchodní, právní a bankovní instituce Janova hrály klíčovou roli v rozsáhlé změně ekonomických aktivit z východu na západ po pádu Konstantinopole - když se Evropané zaměřili méně na obchod s Dálným východem a začali objevovat příležitosti v Novém světě. Opravdu, některé z nejvíce ohromujících materiálů v knize se zabývají roli Janova ve vývoji Střední a Jižní Ameriky Španělskem. Narozdíl od jiných evropských královských dynastií, španělští Habsburkové se svou rozlehlou říší byli schopni ocenit nezvyklý duch Janovanů. Jako výsledek, oba národy sdíleli vzájemně výhodný vztah, který využíval janovské obchodní praktiky, podnikatelskou energii, koloniální techniky, diplomacii a administrativní know-how. Do dnešního dne může člověk nalézt janovské komunity rozptýlené po Latinské Americe. Slouží jako připomínka toho, že vedle vojenské moci Španělska, hrálo klíčovou roli v rozvinutí Nového světa i decentralizované individuální úsilí