Jdi na obsah Jdi na menu
 


18. 2. 2020

Jak sovětské tanky spoléhaly na západní technologie II

Sovětské tankové válečné konstrukce
V této kapitole se podíváme na sovětské válečné konstrukce vyvinuté těsně před 2. světovou válkou a během ní. Můžeme obecně konstatovat, že v tomto případě se už setkáváme s mnohem větším podílem vlastních sovětských konstrukcí a vliv západních či německých vzorů je menší než v předcházející dějinné etapě. 


Začneme lehkými tanky. Typ T-40 znamenal dle historika Ch. Chanta rozchod s předchozími konstrukcemi (založenými na britských vzorech) (14). A v podstatě následující sovětské lehké tanky T-60 a T-70 vycházely z T-40. Ovšem pohled do jiného materiálu ukáže určitou závislost na západních výrobcích a technologiích. U tanků T-40 se do prototypů montoval americký motor Dodge D-5 o výkonu 87 koní (4 koně = 3 kW), jehož licenční výrobu připravovala automobilka GAZ, sériové stroje dostávaly jeho tankovou modifikaci GAZ-202 o výkonu 85 koní. Přičemž: "Tento motor se obdobně jako tankový diesel V-2 poved a sloužil pak v různých úpravách k pohonu všech sovětských lehkých obrněnců nejen za války, ale až do 70. let 20. století." (15). Motor GAZ-202 původně amerického původu používal i velmi rozšířený lehký sovětský tank T-60, kterého vzniklo 5 661 kusů. A později i lehký tank T-70, který měl zabudován motor GAZ-203 o výkonu 140 koní, který se skládal ovšem ze dvou motorů GAZ-202 (už jen po 70 koních). Tohoto tanku vzniklo dokonce 8 231 kusů. Konečně vrchol sovětských lehkých tanků T-80 obdržel stejný motor ovšem se zvýšeným výkonem na 170 koní a označením M-80. Tohoto tanku vzniklo ovšem už jen 77 kusů. Motory GAZ-202 respektive GAZ-203 ještě využilo samohybná děla SU-76 a SU-76M, těch druhých vzniklo do listopadu 1945 celkem úctyhodných 12 054 kusů (16).   

 

kv-1-3.jpg

Sovětský tank KV-1


Legendární tank T-34
Legendární sovětský střední tank T-34 měl nezanedbatelné americké kořeny. Historik Ch. Chant ve své "Encyklopedii tanků" z nakladatelství Mustang popisuje následující historii vývoje tohoto tanku: "Kořeny tanku T-34 vývojově sahají k řadě rychlých tanků BT, které používaly pojezdové ústrojí a zavěšení pásů podle tanku Christie." (17). Pokud stručně shrnu vývoj tanku dle Chanta, tak na základě tanku BT-IS (v podstatě BT-7M se skloněným bočním pancířem), který sám vycházel z tanků BT vznikl prototyp tanku A-20 (někdy označován jko BT-20). Tank měl podvozek typu Christie a ještě kanón ráže 45 mm. Na něj navazoval prototyp A-30 s kanónem ráže 76,2 mm. Z těchto dvou prototypů konstrukční tým pod vedením M. I. Koškina a Al. Al. Morozova vyvinul tank T-32, který už se na rozdíl od předchozích prototypů a tanků BT mohl pohybovat pouze po pásech. Z T-32 (pozor nezaměnit s těžkým tankem T-32 zmíněným výše) pak už byl vyvinut známý tank T-34 (18). Velmi podobně vidí vývoj tanku T-34 český historik Vl. Francev, který nezmiňuje akorát prototyp A-30. Připomíná také to, že do začátku války na východní frontě Rudá armáda převzala více než 1 200 těchto tanků! (19) Nedávno vydaná kniha historiků An. Uljanova a Dm. Šeina uvádí názor sovětského konstruktéra lehkých tanků a samohybných děl N. A. Astrova: "Svou celkovou koncepcí je T-34 v podstatě kopií Christieho tanku a sovětského BT." (20). Konečně M. Hughes a Ch. Mann uvádí, že: "Podvozek tanku T-34 vycházel z osvědčeného a v praxi vyzkoušeného systému Christie, který úspěšně fungoval v tancích řady BT." (21). 


Další příspěvkem západních technologií k vývoji sovětského tanku T-34 byl zřejmě i tankový motor V-2. Vznětový, vodou chlazený vidlicový dvanáctiválec byl použit už u tanku BT-7M. Měl objem 38 litrů a výkon 493 koní při 1800 otáčkách za minutu (22). V článku "Americké kořeny sovětského tanku T-34" na specializovaném webu valka.cz se píše, že: "Součástí charkovské továrny ChPz na „lokomotivy“ byl i cech na výrobu motorů M-17, vyvinutých z původního amerického Liberty. Zde také existovalo oddělení pod vedením ing. Čeplana, jež ve spolupráci s katedrou motorů VAMM A CIAM pracovalo na vývoji tankového vznětového motoru. V roce 1933 zkonstruovalo oddělení dieselový dvanáctiválec do „V“ BD-2 o výkonu 400 k při 1700 ot/min, jenž byl v roce 1935 pokusně namontován do tanku BT-5. V roce 1937 byl ještě nedopracovaný diesel přijat do výzbroje jako motor V-2. Ačkoli to nebyl karburátorový benzinový motor, ale vznětový diesel se vstřikovacími čerpadly, totožnost koncepce a stejný „design“ dílů vede dnes některé vojenské historiky k přesvědčení, že naftový motor V-2 byl vyvinut na základě benzinového motoru Liberty. Do roku 1939 motor V-2 vyzrál a bylo jím vybaveno asi 800 kusů tanku BT-7M, a tento motor se pak stal i pohonnou jednotkou famózního T-34." (23). S tím by se dalo souhlasit, až na to, že motor M-17 byl motorem vyvinutým z motoru BMW (viz výše). Německá wikipedie uvádí, že se často tvrdí, že motor V-2 byl vyvinut na základě leteckého motoru Mikulin M-100, což byl původně francouzský motor Hispano-Suiza 12Y, ale doklady k tomu chybí. Motory M-5 a M-17 byly rovněž od Mikulina, respektive šlo o Mikulinovou kanceláří připravené licenční výroby. O využití M-100 v tancích ovšem nejsou známy žádné zprávy. Nicméně i tak je přesto přijímán s jistotou to, že původ motoru V-2 je z leteckého motoru (24). Že je něco takového nejspíše velmi blízko pravdě, se dá podpořit i tím, že jakékoliv výkonnější předválečné a válečné sovětské letecké motory byly buď západními konstrukcemi anebo z nich byly vyvinuty, jak jsem již nedávno psal (ODKAZ). A v podstatě se to týká i jiných výkonějších motorů. I když samozřejmě "přetavit" benzínový motor v naftový představuje jistě také nemalou porci technického umu. Vše v této podkapitole uvedené lze vztáhnout i na samohybná děla stavěná na podvozku tanku T-34. Šlo o stroje SU-122, SU-85 a SU-100 (25). Ještě dodejme, že část tanků T-34 (1 279 kusů) dostala staré letecké motory M-17. A to, že tanků T-34 vzniklo od konce války asi 51 tisíc kusů (26). 


Těžké tanky
Těžké sovětské tanky vyvinuté nedlouho před 2. světovou válkou a během ní, byly asi nejpůvodnějšími sovětskými konstrukcemi. Šlo o typy KV-1, KV-1S, KV-2, KV-85, JS-1 a JS-2 potažmo JS-3 (někdy se označuje jako IS-1, IS-2 a IS-3). A zejména v případě strojů JS šlo o tanky, které ovlivnily vývoj tankových konstrukcí na celá poválečná desetiletí. Tyto tanky ovšem také využívaly slavný motor V-2 (27). Vedle toho by se našly i nějaké drobnější věci (podobně jako na výše uvedných konstrukcích). Jako třeba to, že kanon tanku JS-2 D-25 řáže 122 mm měl na svém konci mohutnou úsťovou brzdu německého typu (28). Z tanku JS-2 pak vycházela samohybná děla ISU-122 a ISU-152 (z tanku KV-1 byla odvozena i samohybka SU-152) používající pochopitelně tentýž motor V-2 (29). 


Závěr
Jak je patrné tak i v případě sovětských tankových konstrukcí a konstrukcí jiných sovětských obrněnců bylo v poměrně dost velké míře použito technologií ze západu. Motorů, pojezdového ústrojí, podvozků apod. A i nejslavnější sovětský tank T-34 měl částečně ale nezanedbatelně západní respektive americký původ. 

 

Poznámky:

(14) Chant, Ch. Encyklopedie tanků. Plzeň: Mustang 1997, str. 229.
(15) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 63.
(16) Tamtéž, str. 107-110.
(17) Chant, Ch. Encyklopedie tanků. Plzeň: Mustang 1997, str. 232.
(18) Tamtéž, str. 232-233 a 92.
(19) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 65.
(20) Uljanov, An. a Šein, Dm. T-34 jede do války. Praha: Grada Publishing, 2019, str. 36. Pozor věta říká, že jde o koncepci tanku nikoliv o celý tank.
(21) Hughes, M. a Mann, Ch. Tank T-34. Praha: Nakladatelství Svojtka&Co. 2000, str. 37.
(22) Tamtéž, str. 34.
(23) Novotný, Fr. Americké kořeny sovětského tanku T-34 [online, 2002]. Dostupný z (přístup XI/2019): http://www.valka.cz/513-Americke-koreny-sovetskeho-tanku-T-34.
(24) Německá wikipedie, heslo "Diselmotor W-2".
(25) Francev, Vl. Sovětské tankové imperium. Praha: Grada Publishing 2016, str. 114-115.
(26) Tamtéž, str. 132 a 133.
(27) Tamtéž, str. 68, 118 a 133.
(28) Tamtéž, str. 118.
(29) Tamtéž, str. 118-120.