Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Po Okamurově SPD se podíváme na program Svobodných. A hned na úvod je tu jedna výtka. Program Svobodných je příliš dlouhý. V PDF verzi má 34 stránek. Je také místy pojat příliš intelektuálně a je plný poznámek pod čarou. Místy je už zastaralý (třeba u dat ohledně sociálních dávek). Z důvodu jeho rozsahu zde vybírám jen něco. Jak si tedy tento program stojí z pohledu libertariánů a klasických liberálů? Zabývám se zde webovou a nikoliv PDF verzí programu (tyto nejsou zcela stejné).

Rozhodl jsem se podívat na program Okamurovy partaje SPD a prozkoumat, zda je tato strana pro pravicově libertariánsky či liberálně-klasicky smýšlejícího člověka volitelná. Postoje této strany k imigraci jsou poměrně známé, a i když se nekryjí s pravicovým libertariánským programem [1] ohledně imigrace, tak jde pořád zřejmě o druhé či třetí nejlepší řešení. Zde se tedy podíváme na další programové vize a na to, jak štimují ke svobodě od násilí. Koneckonců v programu Okamurovy strany se to slovem svoboda docela hemží. I název hnutí toto slovo obsahuje.

Pokud shrnu postoj levicových libertariánů (jako je politický zkrachovalec Martin Pánek) k imigraci, tak aby to pochopil každý. Tak dostanu těchto pár bodů. Myšlení levicových libertariánů ilustruji na příkladu článku od Jakuba Skaly "Uprchlická sezona".

Jako dítě jsem se ve škole učil vedle čtení, psaní, počtů, vlastivědy a podobně i o soudruhovi Leninovi a Gottwaldovi, kreslil jsem každý rok křižník Auroru. Naše třídní nám vyprávěla o strašlivých krutostech života za první republiky a i o tom, že Ježíšek dárky nemůže pod vánoční stromek nositi, protože neexistuje. Chodilo se s mávátky a v listopadu s lampióny, kdo nepřišel dostal extra úkoly navíc. Nad tabulí se na nás díval rudý mocnář doktor Gustáv Husák. Po pádu komunismu náhle prakticky veškerá státní propaganda ustala, zmíněná paní učitelka začala chodit do kostela a učit náboženství. Zbytek základní školy a prakticky celou část střední školy člověk strávil více méně nerušeně. Od 90. let se však dost změnilo a člověk tu a tam slyšel o tom, že na školách se dnes dětem do hlavy vtlouká nová propaganda. Proto jsem nedávno sáhl po knize "Výchova demokratického občana II.: Praktické náměty na průřezová témata ve výuce na 1. stupni ZŠ" z nakladatelství Raabe. Skutečně dle tohoto tisku se do školních lavic nějaká státní propaganda vrátila. Nyní se na ni podíváme. Svobodomyslnější lidé se tak mohou dozvědět, co se jejich děti učí. Tím ovšem neříkám, že zmíněná kniha je celá zavrženíhodná, je v ní poměrně dost řekněme normálních věcí, jak se stát slušným člověkem.

Co je dnes libertariánské hnutí v ČR? Tvoří ho tři větve: pravicoví libertariáni, politicky korektní neomarxisté a lidé, kteří si chtějí užívat (užívači).

Tyto stránky nemají, co dočinění s politickou korektností, tvrzením, že všichni lidé a národy jsou zcela stejné, levicovým "libertariánstvím", neomarxistickými ideály, nemají ani přímo co dočinění s Liberálním institutem a Ludwig von Mises Institutem CZ a SK (s těmito institucemi autor už nespolupracuje). Autor se výslovně distancuje od neomarxisty Martina Pánka a jeho příznivců, kteří se označují za libertariány. Tyto stránky jsou zasvěceny pravicovému libertarianismu alá Mises, Rothbard, Hoppe atd.

Rozhodl jsem se sepsat několik poznámek či bodů k problému imigrace a diskriminace (nejen) z libertariánského hlediska. Možná nejsou plně vyčerpávající a možná by mohl nějaký bod přibýt, ale měly by pomoci v základní orientaci, protože v tomto ohledu nemá mnoho lidí moc jasno. Poznámky se netýkají jen České republiky, ale i Evropy potažmo jiných států, jich dokonce více. A někdy se netýkají ani pouze nově příchozích (migrantů).

Známý libertariánský blogger Urza se pokusil vyvrátiti ospravedlnění vlastnictví vlastního těla, tak jak ho uvádí profesor Hans H. Hoppe. V tomto článku se na toto Urzovo (mylné) vyvrácení Hoppeho pozice podíváme blíže.

Za jednu z hlavních příčin současné finanční krize jsou považovány nekryté papírové peníze. Jejich hodnota je založena na pouhé důvěře, že za ně člověk dostane potřebné zboží a služby. Navíc tato forma peněz umožňuje centrálním bankám libovolně měnit množství peněz v oběhu. A to zejména vytvářet inflaci, která nejen představuje formu zdanění, ale vede i ke změnám ve struktuře výroby a hospodářskému cyklu (blíže viz. Mises-Hayekova teorie hospodářského cyklu).

V hesle "Trh práce" v knize "Abeceda prosperity" náš oblíbený sociolog Jan Keller uvádí, že: "Přes to všechno připomíná trh práce stále prastarou arénu. Klání v něm je pro obyčejné smrtelníky povinné, nijak jinak se nemohou domoci obživy, sebevědomí, vážnosti v očích druhých. Aréna, jež navenek budí dojem báječné zábavy a povyražení, při bližším pohledu silně připomíná převýchovný tábor. Ten, kdo vstoupí do jejich bran, musí zapomenout na to, že by slušně a se ctí mohl žít i vně jejich ochozů. Od mládí jsou adepti povinně vedeni k tomu, aby uvěřili, že vše, co se dozví a ze světa pochytí, má cenu jedině tehdy, dokáží-li toho využít v mele a vřavě uvnitř arény. Kdo neprojde arénou, nemůže se zodpovědně zamilovat, protože vše, co potřebuje pro založení domácnosti, může najít jedině v prachu arény. Pod heslem emancipace byly do ní posléze nahnány i ženy, což neučinilo zápolení kupodivu o nic něžnějším. Uřícení a zpocení zápasníci bojují mnohdy přesčas jen proto, aby jejich místo nezaujal někdo jiný, šikovnější a bojovnější."