Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Jak to vlastně bude s rodinou a příbuznými ve svobodné společnosti? Tato otázka mne napadla při studiu různých dějepisných knih z doby dlouhého 19. století. Je pravdou, že nemůžeme přesně vědět, jaká bude situace za existence svobodné společnosti. Nicméně něco se dá přece jen odvodit pomocí logické dedukce. Jde zde především o převládající trend, jakým se budou události velmi pravděpodobně vyvíjet. Jaké tedy asi budou vztahy s rodinou a obecně příbuznými za existence svobodné společnosti respektive ve společnosti, kde neexistuje žádný nebo téměř žádný stát blahobytu? Pojďme si udělat krátké intelektuální cvičení.

Řehoř III. Laham byl patriarcha melchitské řeckokatolické církve od roku 2000 do roku 2017. Předtím pobýval od roku 1974 v Izraeli. Pobýval i v Libanonu a pochází ze Sýrie. Mnohokrát pobýval i v Evropě. Většinu života ovšem strávil v převážně muslimském prostředí.

Murray Newton Rothbard (1926–1995) byl významným ekonomem rakouské ekonomické školy, historikem a zakladatelem anarchokapitalismu. Vedle toho byl ovšem i významným publicistou, jehož články se běžně objevovaly v předních amerických novinách! Několik z nich přináší tato kniha. Jak je z nich patrné Rothbard se klonil spíše k dobrovolnému dodržování konzervativních (buržoazních) hodnot a nikoliv k nespoutanému volnomyšlenkářství. Rothbard pokládal národy za přirozeně vzniklé skupiny obyvatel. Byl také nadšeným podporovatelem secese, jako jedné z cest ke svobodnější společnosti. Ač byl Rothbard především teoretikem, provází jeho publicistickou činnost praktická snaha o vyhledávání spojenců, vhodných pro prosazení alespoň některých svobod, či pro obranu některých stávajících svobod. Rothbard propagoval i tzv. pravicový populismus.

Občas se na mne někdo obrátí s tím, že je začátečník v oboru rakouské ekonomie, historie anebo libertariánství, a ať mu tedy něco poradím ke čtení, něco jednoduššího a kratšího. V češtině toho vyšlo poměrně hodně, ale ne vše patří ke kratším a jednodušším věcem, spíše naopak.

Obyčejný člověk (někdo razí termín buran, což je myšleno v pozitivním slova smyslu) alespoň u nás není zřejmě příliš nakloněn imigraci z některých oblastí světa (Blízký a Střední východ a Afrika) do České republiky. I v západní Evropě je proti této imigraci určitá část obyvatel, což je i patrné z toho, že protiimigrační strany dosahují ve volbách v některých státech běžně až 20 či 30 % hlasů. Přesto lze však říci, že i v této skupině obyvatel je mnoho lidí, kteří nevědomky imigraci ve skutečnosti podporují.

Koncem roku 2017 vyšel na webu Mises.cz článek „Jak vnímáme čas?“ od Urzy. Slavný Urza se v něm zabývá rasovou otázkou.

Liberální institut vydal opět jeden článek o imigraci. Nebudu ho zde celý rozebírat, ale podívám se jen na některé věci z tohoto článku. Přesněji omyly.

V podstatě s tím, co se píše ve zde zveřejněném článku M. Štěpaníka (23. VIII. 2017), souhlasím, viděl bych to osobně jako třetí nejlepší řešení. Já sám jsem osobně za existence státu navrhl řešení trochu jiné (dle mého druhé nejlepší řešení po čistě libertariánském řešení, i když možná dnes o něco méně pravděpodobnější): decentralizaci o rozhodování o přijmutí uprchlíků na úrovni obcí / čtvrtí.

V minulých dílech jsme se podívali na program Okamurovy SPD, Svobodných a ODS z pohledu libertariánů a klasických liberálů. Nyní se podíváme na Robejškovi Realisty z téhož pohledu. Jde o relativně nově vzniklou stranu, která si vypůjčila název od ne zrovna moc úspěšné strany T. G. Masaryka (Realistická strana).

Po zkoumání programu Okamurovy SPD a programu Svobodných se dnes podíváme na 14 tezí ODS, a to z pohledu libertarianismu a klasického liberalismus. Zatímco program SPD je těmto směrům myšlení celkem vzdálen a Svobodní, kteří mají celkem těmto směrům blízký program, se ocitli docela v krizi a nemohou ve křesla na Malostranském náměstí moc doufat, tak program ODS se zdá být celkem blízký a ODS zřejmě aspoň na nějaká křesla dosáhne. Má to však jeden háček. O tom však až dále, nyní k programu.