Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Nad programem Strany nezávislosti České republiky.

Zcela náhodně jsem narazil na podobné kvazilibertariánské území jako mnou dříve popsaný Moresnet a italská Cospaia. Tentokrát šlo dokonce o území, které bylo po dlouhou dobu součástí Českých zemí a nalézalo se nedaleko Liberce a Varnsdorfu. Jde o městečko Schirgiswalde (česky Šerajov a hornolužicky Šěrachow, někdy označované také jako saské Monako).

Po neutrálním Moresnetu se podíváme na další kvazilibertariánské území, které ve středověku vzniklo v Evropě a udrželo se necelá 4. století. Jde o italskou republiku Cospaia.

Neutrální Moresnet byl neutrálním území mezí dvěma státy Belgií (původně Nizozemím) a Německem (původně Pruskem).

Občas se na libertariánských internetových diskusích setkávám s poněkud kuriosnim názorem, že škatulkování je druhem kolektivismu. Označí-li tedy někdo někoho jako člena nějaké skupiny (černoši, židé, konzervativci, libertariáni, bílí, Cikáni, muslimové atd.) a připíše této skupině nějakou vlastnost, tak jde prý o projev kolektivismu. Mělo by se prý postupovat přísně individuálně a hodnotit daného člověk jen podle jeho kvalit a nikoliv podle příslušnosti k dané skupině. Odhlédnu zde od toho, že lidé, kteří používají tento argument, sami používají škatulkování a připisují některým skupinám nějaké vlastnosti (například křesťanům náboženskou netoleranci, libertariánům-konzervativcům homofobii apod.).

Existuje jistá obava, že ve svobodné bezstátní společnosti bude existovat přehršel smluv, zvýší se papírování a byrokracie. Stát či obce prý potřebu smluv, papírování a byrokracie omezují. Bude tomu ovšem skutečně tak?

Jak to bude s diskriminací ve svobodné společnosti? Bude jistě povolena. Různé zákony a nařízení, které ji dnes zakazují zmizí, a tím pádem bude lidem dovoleno diskriminovat. Z toho by se dalo dedukovat, že ve svobodné společnosti (svobodné od násilí) či společnosti minimálního státu celkově diskriminace naroste. Ale úplně tak jednoduché to zase není.

I když druhý československý president Edvard Beneš nikdy na rozdíl od T. G. Masaryka moc neměl a nemá pověst (klasického) liberála, občas tak bývá dnes označován. Častěji je však vykreslován jako člověk středu. Je to však omyl, Beneš byl od začátku své kariéry velmi levicově orientován. Dokonce lze říci, že na rozdíl od Masaryka, který byl ve své době poměrně velkým stoupencem státního intervencionismu, se Beneš pohyboval již v době před druhou světovou válkou spíše na hranici mezi intervencionismem a socialismem. Dokládá to řada citací z jeho děl. Některé z citací uvádím v této stati.

I když druhý československý president Edvard Beneš nikdy na rozdíl od T. G. Masaryka moc neměl a nemá pověst (klasického) liberála, občas tak bývá dnes označován. Častěji je však vykreslován jako člověk středu. Je to však omyl, Beneš byl od začátku své kariéry velmi levicově orientován. Dokonce lze říci, že na rozdíl od Masaryka, který byl ve své době poměrně velkým stoupencem státního intervencionismu, se Beneš pohyboval již v době před druhou světovou válkou spíše na hranici mezi intervencionismem a socialismem. Dokládá to řada citací z jeho děl. Některé z citací uvádím v této stati.

President Donald Trump oznámil, že plánuje nové raketové útoky proti syrskému režimu v odpověď na údajné chemické útoky na syrské civilisty v povstalci drženém předměstí Damašku. Spojené státy nenabídly žádné důkazy o útoku, jelikož jak noviny Financial Times připustily potvrzení jakéhokoliv útoku, může trvat týdny. Navíc potvrzení toho, že se útok vůbec uskutečnil, není to samé, jako potvrzení toho, že za něj byl zodpovědný syrský režim. Trumpova administrativa má patrně malý zájem na takových technikáliích. Obhájci okamžité vojenské intervence argumentují, že důkazy by mohly být v mezičase ztraceny. Tak tedy absence důkazů je důkazem.