Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. 1. 2018

Jak vnímáme čas? Kritika

Koncem roku 2017 vyšel na webu Mises.cz článek „Jak vnímáme čas?“ od Urzy. Slavný Urza se v něm zabývá rasovou otázkou. Připouští, že rozdíly mezi rasami existují (pro někoho tak bude rasista!): "Abych uklidnil emocionálnější čtenáře, rád bych hned na začátku vyjasnil svou pozici: Nejsem rasista; a rasismus pokládám za podobně hloupý jako každý kolektivismus. Ne že bych popíral existenci rozdílů mezi rasami (nevidím důvod, proč by neměly existovat; některé jsou zjevné na první pohled), ale zajímají mě jednotlivci (ne skupiny) a připadá mi zcela irelevantní, které etnikum je v průměru třeba inteligentnější než jiné; nezajímá mě to asi tak stejně, jako mě nezajímá, zda jsou chytřejší lidé staří nebo mladí, tlustí nebo hubení, bohatí nebo chudí, Češi nebo Rusové a podobně. Když mě zajímá něčí inteligence, existují mraky způsobů, jak ji odhadnout; a používat k tomu statistiku založenou na rase beztak není moc chytré ani užitečné (už proto, že jestli tam nějaké rozdíly jsou, pak nejspíše nijak propastné). Mé odpovědi na všechny klasické otázky v „průzkumech rasismu“ by byly záporné: Ne, nevadí; nevadil by mi soused jiné rasy, kolega jiné rasy, kamarád jiné rasy, partnerka jiné rasy, partner mého dítěte jiné rasy – rasu prostě neřeším, je mi ukradená." (1). Proč ten poněkud ustrašený začátek? Ale to nás zde nemusí trápit. Urza před touto citací ještě píše: „Najdeme-li tedy na Internetu článek začínající oblíbeným klišé o tom, že černoši rychle běhají, typicky záhy následuje, že běloši jsou chytřejší; ani pak ještě není jasno o motivaci pisatele, protože může jít o kritiku potlačování svobody projevu (a já osobně takový začátek libertariánského článku považuji za celkem nešťastný), také o vylévání frustrace neškodného rasisty (dle mého názoru většina případů), případně o reálnou snahu vyvolat násilí (tohle zas za vším vidí levičáci; a někdy mají pravdu).“ (2). S tímto rozdělením  lze souhlasit, až na to, že zde chybí jedna významná skupina lidí. Skupina lidí „vyznávajících“ tzv. statistický rasismus. Pro jeho vysvětlení je užitečná právě rakouská ekonomická škola. Ta stojí stranou mainstreamových ekonomických škol, které se přou (zjednodušeně řečeno) o to, zda jsou dokonalé a neasymetrické produkovány trhem anebo vládou. Rakouská ekonomická škola místo toho realisticky tvrdí, že informace (znalosti) jsou na trhu rozptýlené, neúplné, praktické, subjektivně vnímané, přenášené ve zkrácené podobě, a že nejsou v daný okamžik všechny známy a je potřeba je objevovat. Toto vše je také důvodem proč existuje tzv. statistický rasismus. Lidé typicky neznají všechny jednotlivce v oblastech, kde se pohybují a nejsou schopni získat a zpracovat obrovské množství informací o těchto lidech. Statistický rasismus je prostě taková praktikovaná rozptýlená, neúplná, praktická, subjektivně vnímaná a zkrácená informace.


Dejme tomu, že nějaký člověk A bydlí v nějakém města, v jehož jedné čtvrti bydlí zelení lidé. A zná osobně jen jednoho zeleného člověka, který je v pohodě. Ostatní zelené lidi skoro nezná, ale ví, že když jeho přítel B několikrát prošel čtvrtí zelených, tak na něj tito pokřikovali a dokonce i plivali. Ví že jeho známá C tam byla kdysi okradena. Kolega D tam již dostal přes hubu, protože si rozdělal pivo. A člověk A také ví, že zelené nemá většina obyvatel města ráda, a že se jejich příbytkům vyhýbá. Nemůžeme mu vyčítat, že do čtvrti zelených nechce chodit, že zelené nemá rád, že je nechce zaměstnat a mít je (s výjimkou jediného) za přátele, že se o nich vyjadřuje na Ksichtoknize neuctivě. Je takový rasismus hloupý? Těžko. Přesně naopak, prospívá velmi zdraví člověka A. Má se takový člověk zabývat jednotlivci? Bude chodit od domu k domu a zabývat se jimi? Seznámí se s každým obyvatelem čtvrti zelených? To je přirozeně zcela nereálné. Prostě použije informace, které má a bude praktikovat statistický rasismus. A někdy si toho ani nemusí být ani úplně vědom. Samotný Urza sám tak nečiní, protože nemusí, ale kdyby žil někde jinde tak docela pochybuji, že by po večerech třeba prošel jen tak sám Chánovem anebo nějakou tou no-go zónou. Proč na rozdíl od rasy / národa /etnicity většinu lidí nezajímají jak jsou na tom staří nebo mladí, tlustí nebo hubení, bohatí anebo chudí? Jednoduše proto, že o těchto lidech nemají žádné rozptýlené, neúplné, praktické, subjektivně vnímané, zkrácené informace, které by je informovali o jejich inteligenci, chování, znalostech, kultuře anebo mají těchto informací jen velmi zanedbatelné množství. Dejme tomu, že však třeba někde mladí lidé začnou více po nocích pít alkohol, brát drogy, vyvádět a podobně (což dnes není neobvyklé). Co se stane? Chvíle napětí! Ostatní se jim začnou v noci vyhýbat a de facto proti nim uplatňovat něco na způsob statistického rasismu (statistický ageismus?). Množství dostupných byť nedokonalých a asymetrických, a já nevím co informací, se prostě v tomto případě pozoruhodně zvýší a lidé je budou brát na vědomí. Tolik k doplnění článku. Nyní se podívejme konkrétně na inteligenci.

 

Urza dále pátral po tom, proč někteří lidé považuji černochy za hloupější než bělochy. A došel k tomu, že za to mohou časové preference. K tomu píše, že: "V rovníkových oblastech bohatých na zdroje po celý rok měli evoluční výhodu lidé s vysokou časovou preferencí: Vše spotřebovali, načerpali energii na další lov; byli tak silnější než ti, kdo spořili do zásoby. Zato naši předci s vysokou časovou preferencí prostě umrzli a pomřeli přes zimu hlady; ti s nízkou časovou preferencí si udělali zásoby, takže zimu přečkali. Na obou místech pochopitelně předali dál geny ti přeživší. Čí předci byli nuceni přečkávat zimy, ten má statisticky nižší časové preference než ten, jehož předci se pohybovali v relativní hojnosti (ale zas pro ně bylo klíčové umět rychle utíkat). Mnohem větší smysl než to, že černoši z nějakého důvodu umějí běhat, zatímco běloši jsou tak nějak chytřejší, mi dává toto vysvětlení: Běloši mají průměrně (!) nižší časové preference. Sedí to mnohem lépe. Ačkoliv se mnoho lidí v našich zeměpisných končinách posledních několik generací živí duševní prací, což by možná jednou mohlo vyústit ve vyšší inteligenci (dle mého názoru mnohem později než se náš styl života přenese do Afriky), z evolučního hlediska je pár generací zanedbatelných. Daleko větší vliv mají ty stovky generací, jež musely nějak přežít zimu; k tomu primárně nemusely být zas tak velcí myslitelé, ale potřebovali být ochotni odkládat spotřebu a dělat zásoby. V kombinaci s pozorováním, že většina lidí zaměňuje vysoké časové preference s blbostí, považuji přesvědčení části bílé populace o intelektuální nadřazenosti populaci černé za mylné; plausibilním vysvětlením pak shledávám rozdílnost v časových preferencích." (3).

 

Klíčem tohoto tvrzení je to, že daleko větší vliv mají ty stovky generací, jež musely nějak přežít zimu; k tomu primárně nemusely být zas tak velcí myslitelé, ale potřebovali být ochotni odkládat spotřebu a dělat zásoby. Wikipedie tvrdí, že: „Inteligence (z lat. inter-legere, rozlišovat, poznávat, chápat) je dispozice pro myšlení, učení a adaptaci a projevuje se intelektovým výkonem.“ (4). Z toho by se dalo dedukovat, že tito lidé se v zásadě museli naučit odkládat spotřebu a dělat si zásoby a museli se adaptovat na střídající se klima. Museli mít pro toto dispozici čili inteligenci. Naopak neúspěšní čili méně inteligentní prostě vymřeli. Již z toho by se ovšem dalo dedukovat, že úspěšní byli především ti jejichž dispozice pro myšlení, učení a adaptaci byli v daných podmínkách lepší. A právě geny těchto lidí se mohli pak šířit dále, protože ekonomické zdroje prostě již nezabírali méně úspěšní jedinci, a protože tito inteligentnější lidé je uměli lépe využívat pro svůj prospěch. Věc je však mnohem složitější, než jen nějaké odkládání spotřeby a dělání zásob! Urza se zde dopustil docela velkého zjednodušení těchto činností. Ve skutečnosti odkládání spotřeby a dělání zásob už samo předpokládá určitou inteligenci a tedy dobré dispozice pro myšlení, učení a adaptaci. Nejde totiž vůbec o triviální věci. Musíte mít znalosti z několika oborů a musíte je být schopni interpretovat. O jaké jde znalosti? Nejsem neolitický zemědělec mírného pásu či subtropů (především tam ostatně vzniklo zemědělství ve významnějším rozměru a tam prodělalo své hlavní modernizace – Sumer, Egypt, Řecko, údolí řeky Indus, Čína, Mexiko, později zbytek Evropy a nikoliv v rovníkových oblastech) , ale pokusím se o jistě neúplný výčet znalostí. Jde o znalosti astronomické (správný čas k sadbě, ke sklizni, k zálivce, doba kdy přijdou povodně, zima), meteorologické (srážky, sucha, mrazy, vlhkost), znalosti trvanlivosti potravin a jejich skladování,  znalost budování skladovacích zásobnic, znalosti opilování, šlechtění a křížení druhů, znalost potřebných zemědělských nástrojů, půdoznalství (ne každá půda je vhodná k obdělávání a ne na každá půdě se všemu daří), znalost zpracování potravin (např. sklizeného obilného zrna se člověk moc nenají, k chlebu či placce je cesta poměrně dlouhá), organizační a řídící (zemědělské práce mají velmi proměnlivou potřebu lidské pracovní síly a vyžadují dělbu práce), početní, zoologické znalosti (chov, škůdci)  atd. Část těchto znalostí byla potřebná v mírném a subtropickém pásu už v době sběru plodů a lovu (borůvky či jahody v zimě prostě nejsou, některá zvěř v těchto oblastech migruje, jiná má zimní spánek, bobule se musí někde uskladnit, maso se může zkazit, sezónnost lovu, dělba práce atd.). Drsnější klima a z něho plynoucí vyšší časová preference zde sehrála vliv, ale zřejmě spíše jako urychlovač (nebo aspoň jeden z urychlovačů) růstu lidského intelektu. Stěží si lze také představit to, že by takový sofistikovaný systém jako je zemědělství a jeho provozování nemělo vliv na lidský intelekt, či v hlubší minulosti sběr a lov pouze sezónních plodů a zvěře. Žití v takovýchto podmínkách napíná lidský rozum a lidské jednání určitými směry a vůbec významně ovlivňuje celý běh lidského života a časem postupně a pomalu u dalších a dalších generací mění lidskou inteligenci. A samozřejmě k lepšímu, protože takoví lidé umí lépe počítat, pozorovat, třídit znalosti, zpracovávat je, umí řídit lépe jiné lidi, umí lépe kauzálně myslet, kombinovat, pamatovat si, vytvářet abstraktní konstrukty a já nevím, co ještě. Vše jde mnohem dál za časové preference. Člověk v tropech, kde je každý den prakticky zcela stejný a jídla je vždy dostatek nemá důvod se inteligenčně rozvíjet a o jeho dalších generacích platí to samé. Postupně však bude v inteligenci zaostávat. To samozřejmě nedává nikomu právo takové lidi vyhladit, ale ani povinnost s nimi, jak správně píše Urza, svoji spíž. 

 

Argument s tím, že lidé hledí na druhé z patra, protože mají různé preference, asi nějaký smysl v době, kdy je nemalá část lidí kovanými etatisty, dává nějaký smysl. Etatisté dle sebe soudí druhé a chtějí, aby se tito druzí jim přizpůsobili. Odbočka: de facto by logicky ovšem na bělouše měli hledět černí taktéž z patra kvůli vysokým časovým preferencím a tomu, že si málo užívají života? Možná však hledí na výdobytky bíle civilizace spíše frustrovaně a závistivě. Přece jen však tato skutečnost zřejmě časem slábne. Bělošské evropské a anglosaské společnosti žijí v současnosti v éře dluhového hédonismu soukromého (půjčky na spotřebu, byty, domy, auta, dovolenou, dárky k Vánocům…) i veřejného (dluhy obcí, krajů, zemí a států). V každém případě podpořeného „vědeckými“ stanovisky keynesovské ekonomie. Bohužel.

 

Na závěr jedno doporučení: přečtěte si knihu H. H. Hoppeho: Stručná historie člověka.

 

(1) URZA. Jak vnímáme čas? [online, XII.2017]. Dostupný z (přístup I/2018):  https://www.mises.cz/clanky/jak-vnimame-cas--2179.aspx.
(2) Tamtéž.
(3) URZA. Jak vnímáme čas? [online, XII.2017]. Dostupný z (přístup I/2018):  https://www.mises.cz/clanky/jak-vnimame-cas--2179.aspx.
(4) Česká wikipedie, heslo „Inteligence“.