Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Setkáváme se již potřetí. Je to tedy již určitá tradice. Tato publikace se zabývá obdobím tzv. divokého kapitalismu, a to obdobím 19. století a počátku 20. století. Tato epocha nemá většinou mezi lidmi dobrý zvuk i přes (do té doby) nevídaný hospodářský pokrok. Tato publikace má za úkol ukázat pomocí tří příspěvků na světlé stránky tzv. divokého kapitalismu.

Podpůrný a hudební spolek zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně ve světle svých stanov aneb příspěvek k historii a finanční stabilitě spolků.

Péči o děti považuje naprostá většina lidí za velmi důležitou věc, dost možná, že za důležitější než péči o jiné skupiny lidí. Součástí péče o děti byla v dřívějších dobách (někdy je i dnes) i dobrovolná charita ve prospěch chudých dětí. Nyní se krátce podíváme na problematiku péče o děti ve viktoriánském Londýně a uvedeme zde pár jiných příkladů této charity a několik jiných zajímavostí. Opřeme se zde o knihu historičky H. Amy "The Street Children of Dickens’s London".

Dnes se to zdá téměř neuvěřitelné, že dříve neexistovalo nic takového, jako státem nařízené povinné sociální a zdravotní pojištění. Dnešní člověk považuje tato pojištění již za běžnou součást svého života. Dříve tomu tak, ale nebývalo. Přestože se nepoužívalo donucení k tomu, aby se lidé pojistili, tak se lidé v hojné míře sami dobrovolně pojišťovali pro případy horších časů. Podívejme se na historii těchto pojištění blíže. Konkrétně na historii tzv. svépomocných spolků (friendly někdy též fraternal societies, mutual aid society nebo benefit club), a to především ve Velké Británii. V době kdy se stále více mluví ve vyspělém světě o reformách státem zajišťovaného sociálního (tj. i důchodového) a zdravotního pojištění, to může být užitečné.

Dost často se soudí, že divoký kapitalismus 19. století znamenal masové zbídačování obyvatelstva. Lze se to například dočíst v knize "Základy sociální práce" od O. Matouška a kolektivu: "V 19. století dochází v důsledku industrializace k rozvoji měst a zbídačování širokých vrstev obyvatel." [1]. Přičemž třeba B. Loewenstein píše obecně, že vznikající průmysl chudobu nevytvořil (naopak chudobě nabízel práci). Avšak nová bída byla zřetelnější než stará, protože se koncentrovala na tovární regiony. Byla stupňována tím, že se do nich hrnuly nejen části vzrostlé vesnické chudiny, ale také obyvatelé zvláště zaostalých zemí, v Anglii především Irů [2]. O to zde ale přímo nejde. My se v této stati zaměříme jen na jednu z okolností zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích či obecněji bydlení nižších vrstev obyvatel v rozvíjejících se městech nebylo nic moc. Došlo zde však k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příklady bydlení nižších vrstvách převážně na vesnici. Půjde zde zároveň o nástin této problematiky a typů zdrojů, které lze pro tuto problematiku použít.

Dost často se soudí, že divoký kapitalismus 19. století znamenal masové zbídačování obyvatelstva. Lze se to například dočíst v knize "Základy sociální práce" od O. Matouška a kolektivu: "V 19. století dochází v důsledku industrializace k rozvoji měst a zbídačování širokých vrstev obyvatel." [1]. Přičemž třeba B. Loewenstein píše obecně, že vznikající průmysl chudobu nevytvořil (naopak chudobě nabízel práci). Avšak nová bída byla zřetelnější než stará, protože se koncentrovala na tovární regiony. Byla stupňována tím, že se do nich hrnuly nejen části vzrostlé vesnické chudiny, ale také obyvatelé zvláště zaostalých zemí, v Anglii především Irů [2]. O to zde ale přímo nejde. My se v této stati zaměříme jen na jednu z okolností zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích či obecněji bydlení nižších vrstev obyvatel v rozvíjejících se městech nebylo nic moc. Došlo zde však k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příklady bydlení nižších vrstvách převážně na vesnici. Půjde zde zároveň o nástin této problematiky a typů zdrojů, které lze pro tuto problematiku použít.

Péči o děti považuje naprostá většina lidí za velmi důležitou věc, dost možná, že za důležitější než péči o jiné skupiny lidí. Součástí péče o děti byla v dřívějších dobách (někdy je i dnes) i dobrovolná charita ve prospěch chudých dětí. Té jsme se v této knize již věnovali, a to jak pro viktoriánskou Británii, tak pro České země. Nyní se krátce podíváme na tuto problematiku ve viktoriánském Londýně a uvedeme zde pár jiných příkladů této charity a několik jiných zajímavostí. Opřeme se zde o knihu historičky H. Amy "The Street Children of Dickens’s London".

Ve (14.) týdnu roku 2015 vyšla další moje tištěná publikace "Příspěvky k dějinám divokého kapitalismu podruhé". Tato publikace se zabývá obdobím tzv. divokého kapitalismu, a to obdobím 19. století a 1. poloviny 20. století. Tato epocha nemá většinou mezi lidmi dobrý zvuk i přes do té doby nevídaný hospodářský pokrok. Publikace má za úkol ukázat pomocí čtyř příspěvků na světlé stránky tzv. divokého kapitalismu. První příspěvek se věnuje podnikatelům období divokého kapitalismu a jejich poměrně rozsáhlé charitativní a obecně prospěšné činnosti. V　druhém příspěvku jsou rozebrány stanovy svépomocného Podpůrného a hudebního spolku zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně. Třetí příspěvek se zabývá svépomocnými aktivitami Svépomocného spolku "Dobročin" v Brně Židenicích. Je zde mimo jiné diskutováno o rozlišování mezi zasloužilými a nezasloužilými potřebnými a o finanční stabilitě těchto aktivit. Konečně ve čtvrtém příspěvku porovnáváme bydlení vesnických nižších vrstev s bydlením nižších vrstev v rozvíjejících se městech (dělníci, horníci atd.) a zabýváme se tím, zda v tomto ohledu došlo k nějaké pauperizaci.

Různé země a regiony mají často odlišný chod života a institucí. Pokud v cizině člověk pobývá déle, tak se s těmito skutečnostmi dříve nebo později setká. Jednou z takových skutečností je i  National Trust, který působí ve Spojeném království, a který představuje dobrovolnou organizaci, která se zabývá ochranou přírodních a kulturních památek v zemi (výjma Skotska, kde působí podobná organizace). Svým rozsahem nemá tato organizace v České republice žádnou obdobu [1]. V tomto příspěvku si National Trust, jako možnou alternativu k veřejné péči o přírodní a kulturní památky, přiblížíme a podíváme se i na jeho činnost. Budeme mít ovšem na paměti, že ve Spojeném království je celá řada jiných spolků a indviduálních aktivit stran péče o památky.
 

V současných diskuzích o veřejně financovaných službách, jak jejich kritikové, tak příznivci zpravidla opomíjejí jednu z možností jejich financování. Vedle financování skrze prodej a nákup na trhu a vedle nuceného financování prostřednictvím daní, existuje ještě jeden způsob. Tímto způsobem je dobrovolné obdarování - charita. Zdá se, že tato je oběma tábory nedoceněna. V tomto příspěvku se podíváme na charitativní financování vzdělání a zejména jeho zpřístupnění chudým, pomocí tzv. školských spolků v našich zemích v době před první světovou válkou (případně i za první republiky), tj. před vznikem státu blahobytu, tak jak ho známe dnes (Pozn.: ve zkoumané době ovšem už existovaly státem, zeměmi a obcemi zřizované a dotované školy, a také povinná školní docházka.).