Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

My se v této stati, podobně jako v předchozí stati na toto téma, zaměříme jen na jednu z okolností údajného zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků či jiných nižších vrstev v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích nebylo nic moc. Došlo zde však vůbec k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příkladech bydlení nižších vrstev převážně na vesnici.

My se v této stati, podobně jako v předchozí stati na toto téma, zaměříme jen na jednu z okolností údajného zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků či jiných nižších vrstev v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích nebylo nic moc. Došlo zde však vůbec k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příkladech bydlení nižších vrstev převážně na vesnici.

Příběh, který si dnes můžete přečíst nás vrací do 19. století, ba i dříve. Je o tom, jak v jednom několika milionovém městě soukromý kapitál zajistil dodávku vody pro velkou část jeho obyvatel. To město se jmenovalo a jmenuje Londýn. Vzhůru tedy do Londýna.

Psát o době kapitalismu 19. století a nezmínit vysloužilecké (veteránské) spolky by bylo na pováženou. Tyto spolky byly sociálními a společenskými institucemi, stojícími na svépomoci a charitě s nezanedbatelným významem prestiže. Bohužel k těmto velmi masově rozšířeným spolkům toho zrovna moc v historické literatuře nebývalo. Situace se zlepšila roku 2010, kdy vyšla kniha „Spolky C.k. vojenských vysloužilců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ od historika Jaromíra Indry. Tato kniha nám umožňuje se podívat na fenomém vysloužileckých spolků podrobněji.

Nová publikace: Svět brněnských svépomocných a charitativních spolků divokého kapitalismu: Příspěvky k dějinám divokého kapitalismu počtvrté.

V roce 2010 uspořádal Liberální institut přednášku na téma městské hromadné dopravy (dále jen MHD). V současnosti je u nás MHD provozována většinou samotnými městy (prostřednictvím jejich dopravních podniků) anebo soukromými firmami. Tito městští nebo soukromí provozovatelé dostávají dotace z městských rozpočtů. Tyto dotace tvoří vedle jízdného další příjem těchto provozovatelů. Připomeňme jen, že městské rozpočty jsou naplňovány výběrem daní. V dřívějších dobách (někde i dnes – viz dále) tomu však tak nebývalo a provozování MHD bylo podnikání jako každé jiné. V tomto příspěvku se podíváme (nejen) na soukromý provoz MHD v našich zemích za Rakouska-Uherska a tzv. první republiky.

Na závěr řady článků o brněnských svépomocných a charitativních spolcích se podíváme na dobročinný ženský spolek z Králova Pole. Tímto spolkem tedy toto povídání o dnes již zcela zapomenuté spolkové historii uzavřeme.

Pracující Romové nejsou sice neobvyklým jevem v naší společnosti, ale nejsou zde také ani častým jevem. Řada Romů totiž dnes žije na sociálních dávkách a nepracuje. Dříve tomu však tak nebývalo, a i když Romové žili často odlišně od většinové populace, tak se museli sami živit. K nahlédnutí do romských dějin nám poslouží zejména práce historika Ctibora Nečase v knihách „Člověk na Moravě ve druhé polovině 18. století“ a „Člověk na Moravě 19. století“.

Posledním sirotčím spolkem, kterým se tu budeme zabývat je "Dělnický sirotčí spolek 'Svornost'" (v pramenech též Svornosť). V tomto případě nešlo o klasický sirotčí spolek, ale šlo o podpůrný dělnický spolek, který mimo jiné poskytoval spíše jako doplněk sirotkům po dělnicích podporu. Spolek měl vzniknout roku 1923 nebo před tímto rokem.

Třetím sirotčím spolkem, kterým se budeme zabývat, je Sirotčí spolek pro Židenice. Tento spolek existoval v letech 1911 až 1920. Židenice byly samostatnou obcí, která se roku 1919 stala součástí města Brna.