Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Ve (14.) týdnu roku 2015 vyšla další moje tištěná publikace "Příspěvky k dějinám divokého kapitalismu podruhé". Tato publikace se zabývá obdobím tzv. divokého kapitalismu, a to obdobím 19. století a 1. poloviny 20. století. Tato epocha nemá většinou mezi lidmi dobrý zvuk i přes do té doby nevídaný hospodářský pokrok. Publikace má za úkol ukázat pomocí čtyř příspěvků na světlé stránky tzv. divokého kapitalismu. První příspěvek se věnuje podnikatelům období divokého kapitalismu a jejich poměrně rozsáhlé charitativní a obecně prospěšné činnosti. V　druhém příspěvku jsou rozebrány stanovy svépomocného Podpůrného a hudebního spolku zřízenců Č. S. D. ve Velkém Brně. Třetí příspěvek se zabývá svépomocnými aktivitami Svépomocného spolku "Dobročin" v Brně Židenicích. Je zde mimo jiné diskutováno o rozlišování mezi zasloužilými a nezasloužilými potřebnými a o finanční stabilitě těchto aktivit. Konečně ve čtvrtém příspěvku porovnáváme bydlení vesnických nižších vrstev s bydlením nižších vrstev v rozvíjejících se městech (dělníci, horníci atd.) a zabýváme se tím, zda v tomto ohledu došlo k nějaké pauperizaci.

Různé země a regiony mají často odlišný chod života a institucí. Pokud v cizině člověk pobývá déle, tak se s těmito skutečnostmi dříve nebo později setká. Jednou z takových skutečností je i  National Trust, který působí ve Spojeném království, a který představuje dobrovolnou organizaci, která se zabývá ochranou přírodních a kulturních památek v zemi (výjma Skotska, kde působí podobná organizace). Svým rozsahem nemá tato organizace v České republice žádnou obdobu [1]. V tomto příspěvku si National Trust, jako možnou alternativu k veřejné péči o přírodní a kulturní památky, přiblížíme a podíváme se i na jeho činnost. Budeme mít ovšem na paměti, že ve Spojeném království je celá řada jiných spolků a indviduálních aktivit stran péče o památky.
 

V současných diskuzích o veřejně financovaných službách, jak jejich kritikové, tak příznivci zpravidla opomíjejí jednu z možností jejich financování. Vedle financování skrze prodej a nákup na trhu a vedle nuceného financování prostřednictvím daní, existuje ještě jeden způsob. Tímto způsobem je dobrovolné obdarování - charita. Zdá se, že tato je oběma tábory nedoceněna. V tomto příspěvku se podíváme na charitativní financování vzdělání a zejména jeho zpřístupnění chudým, pomocí tzv. školských spolků v našich zemích v době před první světovou válkou (případně i za první republiky), tj. před vznikem státu blahobytu, tak jak ho známe dnes (Pozn.: ve zkoumané době ovšem už existovaly státem, zeměmi a obcemi zřizované a dotované školy, a také povinná školní docházka.).

Nyní nastal čas představit knihu autora tohoto webu, kterou vydal Ludwig von Mises Institut (www.mises.cz). Předkládaná kniha se zabývá převážně obdobím tzv. divokého kapitalismu, tedy obdobím 19. století, počátkem 20. století a případně i obdobím tzv. první republiky. Toto období nemá většinou mezi lidmi dobrou pověst, i přes do té doby nevídaný, hospodářský pokrok. Přesto novější práce historiků již podávají poněkud objektivnější obraz dané epochy. Tato kniha má za úkol poukázat na světlé stránky tzv. divokého kapitalismu. Zabývá se především touto epochou v Českých zemích (zejména na Moravě) a ve Velké Británii. Nejde o dílo vědecké, ale populárně naučné. Stejně tak nejde o dílo vyčerpávající, ale spíše o nástin problému. Druhým cílem knihy je ukázat, že řada dnes veřejným sektorem poskytovaných statků a služeb byla dříve běžně a masově poskytována soukromým sektorem a na bázi dobrovolné, ať už v úzkém, nebo širokém smyslu slova. I když se historie nedá přesně zopakovat, může být užitečná a inspirativní. A to zvláště v době, kdy rozsáhlé chronické dluhy veřejných rozpočtů ohrožují financování těchto statků a služeb. Tyto okolnosti mohou nutit k hledání různých alternativních řešení. Cílem knihy tedy není, až na výjimky, kritika veřejného poskytování statků a služeb, anebo porovnávání různých druhů efektivnosti u těchto dvou metod produkce statků a služeb. Kniha se zabývá dopadem některých činností veřejného sektoru na chudší části populace.

Přes poměrně dlouhou dobu existence povinných veřejných pojištění je dnes obtížné vidět, že se řada zaměstnanců sama o své vůli dobrovolně zajišťovala a nebo byla pojištěna svými zaměstnavateli pro případ nemoci, úrazu, nezaměstnanosti a případně i stáří atd. My si to nyní demonstrujeme na řadě zaznamenaných případů, a to konkrétně na situaci v zemích Koruny české před zavedením plošného povinného pojištění v roce 1926 (především však pak na situaci v 19. století). Budeme se však zabývat jen závodními, bratrskými a spolkovými pokladnami a prozkoumáme i možnost tvorby vlastních úspor. Nebudeme se naopak zabývat pojištěním v komerčních pojišťovnách, institucí výminku (u sedláků) ani „pojištěním“ pomocí velké rodiny atd.

Jedním z kritických soudů vynášených vůči období tzv. divokého kapitalismu je i dlouhá pracovní doba v továrnách a živnostech. V tomto příspěvku si ukážeme, že tento soud není ani zdaleka tak oprávněný, jak se může na první pohled zdát. Při analýze problému pracovní doby v dobách divokého kapitalismu se opřeme zejména o nedávno vydanou knihu historika Lukáše Fasory "Dělník a měšťan: vývoj jejich vzájemných vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870-1914".

Před dvěma lety jsem napsal článek o podnikatelích tzv. období divokého kapitalismu (19. století a 1. polovina 20. století) na základě prvního dílu monumentální "Historické encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století". Tato encyklopedie umožňovala nahlédnout různé "tváře" podnikatelů tohoto převratného období. Zabýval jsem se tenkrát převážně dobrotivou "tváří" těchto podnikatelů. Nyní nadešel čas v podobném duchu zpracovat i druhý díl této encyklopedie.

Tento (28.) týden vyšla první moje tištěná publikace "Příspěvky k dějinám divokého kapitalismu". Tato publikace se zabývá obdobím tzv. divokého kapitalismu, a to obdobím 19. století a počátku 20. století. Tato epocha nemá většinou mezi lidmi dobrý zvuk i přes do té doby nevídaný hospodářský pokrok. Publikace má za úkol ukázat pomocí tří příspěvků na světlé stránky tzv. divokého kapitalismu.

Pokud se někdo zeptá, jaká byla sociální péče v dobách tzv. divokého kapitalismu (tj. období zhruba od 1. poloviny 19. století do roku 1914), tak se mu zpravidla dostane odpovědi, že byla nedostatečná, a že existovaly sem tam chudobince, chorobince a sirotčince a žebrota. Jen ti znalejší zaznamenají i existenci nějakých svépomocných aktivit. Skutečnost však byla mnohem rozmanitější.

Rozsáhlou viktoriánskou charitu nyní demonstrujeme na několika příkladech. Bude zde ovšem z důvodu omezeného prostoru představen jen malý zlomeček této charity. Podíváme se i na některé další zajímavosti, které se s touto charitou pojily.