Institut Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Kroměřížské noviny pokrývají i bližší okolí města Kroměříže. Konkrétně Hulín a jeho okolí, Kojetín a jeho okolí a Chropyni a její okolí. Na jih končí zájmová oblast obcemi Zdounky a Kvasicemi. Vše jsou to sídla do ca 10 kilometrů od Kroměříže ba i méně. Zdá se, že v charitě a svépomoci okolí Kroměříže překonávalo samotné město. Anebo se jí v novinách prostě jen dostalo větší pozornosti. Menší města a obce tehdy žila také bohatým životem plným charity a svépomoci.

V této stati se pokusím podat přehled charity a svépomoci ve středně velkém moravském městě a jeho okolí na příkladu města Kroměříže v době na sklonku 19. století, čili v době tzv. divokého kapitalismu. A to na základě vlastivědné literatury a zdejších novin. Součástí článku bude i snaha dosáhnout nějakého hrubého vyčíslení charity a svépomoci a obecných závěrů. Můžeme zde už teď prezentovat, že charita a svépomoc zde ve zkoumané době velmi kvetly.

Kdysi byl používán plakát o osudu talentu za kapitalismu - žebrající houslista a o osudu talentu za komunismu (či nacionálního socialismu, už přesně nevím) - houslista hrající před diváky. Byl však osud talentu za (relativního) kapitalismu 19. století skutečně tak špatný? Na rozdíl od předchozích dob byla tehdy totiž možnost vzestupu mnohem větší. V této stati uvedu 27 příkladů takového vzestupu převážně z oblasti Čech v době 19. století. Zabýval jsem se osobami narozenými v letech 1800 až 1885, které se dokázali ze skromných či přímo chudých poměrů anebo z postavení nižších vrstev (maloroníci, venkovští řemeslníci, dělníci, sluhové atd.) vyšvihnout mezi významné a obecně známé osobnosti (a výjimečně opět z této pozice spadnout, někdy až na dno). I když dnešnímu čtenáři některé tyto osobnosti nic už neřeknou, šlo ve své době o lidi dostatečně známé. Každopádně jde o osobnosti, které se kvalifikovali do encyklopedie "Kdo byl kdo v našich dějinách" z nakladatelství Libri. Co vedlo k umožnění tohoto vzestupu? Alespoň tam, kde se mi podařilo najít v literatuře k tomu nějaké informace, se ukazuje, že to byla  charita (nadace, dobrodinci), malý počet dětí v původní rodině, štěstí či i státní podpora. Nejvýznamnějšími se však ukázaly býti podpora příbuzných a přátel a osobní vlastnosti osobností - vlastní píle, pracovitost, skromnost a obecně vysoké časové preference.

Pohled na chudobu může být zhruba dvojí. První pohled spočívá na individuálním selhání (subjektivní příčina), to vypadá si takhle: "Chudí jsou kvůli individuálnímu morálnímu selhání, jako lenost, opilství, a nedostatek osobní a občanské hrdosti. Šlechetný stát pomáhající takovým lidem jen udělá věc horší, povzbuzením dalších žadatelů; oslabí dále svépomoc a odhodlání vytvořením cyklu závislosti; a podkope ctnost práce a samostatnosti ve zbytku společnosti zdaněné k financování sociálních dávek.". Druhý pohled se domnívá, že chudoba byla důsledkem řady okolností (objektivní příčiny) jako nezaměstnanost, zdraví, věk a bídné vzdělávání, či jejich kombinace. Špatné chování mělo být tak důsledkem beznaděje chudých.

V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka.

V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka.

Kniha "Ne až tak divoký "divoký" kapitalismus" v elektronické podobě ve formátu online, ePub a Mobi.

V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka.

V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka.

V dřívějších dobách se nižší vrstvy obyvatelstva pojišťovaly často pomocí svépomocných spolků. Tak tomu bylo u nás v době divokého kapitalismu za starého Rakouského mocnářství a částečně i za první republiky. Málokdo to dnes ví. I prostí lidé tehdy často byli odpovědní a mysleli na zadní kolečka.