Brněnské svépomocné spolky ve světle jejich stanov I.B
Podpůrný fond dělnictva brněnské přádelny na česanou přízi
Podpůrný fond dělnictva brněnské přádelny na česanou přízi sídlící v Brně na ulici Radlas číslo 5 vznikl roku 1936 a jeho účelem bylo: "Spolek má za účel dobrovolně poskytovat svým členům podporu v nemoci i v pádě úmrtí; jiná podpora je vyloučena." [18]. Přičemž však již roku 1926 vstoupil v platnost zákon o povinném pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity (tyto události byly u některých profesí pojištěni od sklonku 80. let 19. století a šlo právě o tovární dělnictvo) a stáří (zákon č. 221/1924 Sb. byl přijat roku 1924). Pojištění se vztahovalo na všechny námezdně zaměstnané osoby a i domácí dělníky [19]. Lze tedy předpokládat, že tento podpůrný fond měl vylepšovat příjmy členů spolku v době nemoci dané povinným státním pojištěním a podobně sloužit i v případě úmrtí člena. Jak je totiž patrné ze stanov, tak výše pojistného nebyla určena nemocenskou pojišťovnou a nehradil ji z poloviny zaměstnavatel [20]. Tak tomu totiž bylo u povinného pojištění. Finanční prostředky spolku se skládaly z pravidelných členských příspěvků a příspěvků členů na pohřebné ve výši 1 Kč [21]. Nejvýše přípustný obnos podpor stanovovala valná hromada. Při povolování podpor se přihlíželo k finančním schopnostem spolku. Znovu mohl člen podporu čerpat po 4 nedělích v práci. Při úrazu mohl člen rovněž žádat o povolení podpory v nemoci [22]. Byla zde tedy jistá čekací doba při opakované nemoci. Co se týkalo pohřebného: "V pádě úmrtí některého člena, může výbor povoliti pohřebné. Povolený obnos se použije na zakoupení věnce, zbytek vyplatí se pozůstalým při předložení úmrtního listu, nebo tomu, kdo pohřeb vypravil.". Sebevražda a neštěstí mimo továrnu nevylučovali povolení pohřebného [23]. Dále platilo, že: "Členem spolku může býti každý v závodě zaměstnaný dělník, jenž se zaváže zachovávati stanovy i usnesení valné hromady a výboru a platiti valnou hromadou ustanovené příspěvky a byl přijat výborem. Obnos podpor dle § 3 a 4 jest pohyblivý." [24]. Výbor spolku měl devět členů [25].
Tento spolek je tedy zajímavý zejména tím, že doplňoval povinné státní nemocenské pojištění! Funkcionáři spolku pocházeli z Brna a z jeho okolí. Předsedou spolku byl Arnošt Kaláb z tehdy samostatné Líšně. Jednatelem byl Bohumil Kalina z Brna-Slatiny. Relace policejního agenta (!) z 1. září 1937 uvádí, že spolek vyplatil během tohoto roku pohřebné a nemocenské podpory za 12 449 Kč, příjmy činily 12 550 Kč a vydání 14 439 Kč a spolek měl v pokladně a v bance 3 328 Kč [26]. Bohužel o moc více se k tomuto spolku nelze z archivních materiálů dozvědět. Spolek měl čekací lhůtu při opětovném onemocnění a člen měl být zachovalý při respektování stanov i usnesení valné hromady a výboru. Výše podpor pro jednu osobu neznáme, můžeme jen srovnat celkovou částku s částkou dělnické mzdy, která za první republiky činila od 500 do 850 Kč [27]. Spolek tedy ročně hospodařil s ca 20 dělnickými platy.
[18] MZA, B26, 2616, čj. 81183, Stanovy Podpůrného fondu dělnictva Brněnské přádelny na česanou přízi v Brně, Radlas č. 5, § 2.
[19] Výstava k výročí 80 let sociálního pojištění začala putovat po České republice [online, 2004]. Dostupný z: http://www.socialni.cz/cz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2004/2004-11-08-vystava-k-vyroci-80-let-socialniho-pojisteni-zacala-putovat-po-ceske-republice.htm.
[20] Urbánková, S. 90 let sociálního pojištění v České republice: 25 let existence České správy sociálního zabezpečení. Brno 2015, s. 10.
[21] MZA, B26, 2616, čj. 81183, Stanovy Podpůrného fondu dělnictva Brněnské přádelny na česanou přízi v Brně, Radlas č. 5, § 5.
[22] Tamtéž, § 3.
[23] Tamtéž, § 4.
[24] Tamtéž, § 6.
[25] Tamtéž, § 10.
[26] MZA, B26, 2616, čj. 81183, Relace policejního agenta z 27. 8. 1937.
[27] Vondra, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, ISBN 978-80-200-2130-4, s. 62.