Jdi na obsah Jdi na menu
 


Valentin Oswald Ottendorfer věnoval Svitavám přes 300 milionů korun

24. 12. 2019

murray-christmas.jpg

 

 

Život
Jméno Valentin Oswald Ottendorfer (1826-1900) dnes stěží někomu něco řekne, jen někteří poučenější lidé z města Svitav si možná vzpomenou, že po tomto pánovi se jmenuje zdejší tzv. knihovna. Dům, který se svou architekturou vymyká běžné zástavbě menšího okresního města.


Kdo to byl Valentin Oswald Ottendorfer? Předně byl svitavským rodákem, narozeným roku 1826. Samozřejmě to tehdy znamenalo, že Ottendorfer byl moravský Němec. Později studuje práva ve Vídni a v Praze a aktivně se účastní revolucí a bojů z let 1848 až 1849. A to v Praze, ve Šlesvicku-Holštýnsku, Vídni, Sasku a Bádensku. Setkal se i s M. Al. Bakuninem, což mu později přitížilo a setkal se i s hudebním skladatelem R. Wagnerem. V mezičase dokončil i studium práv (1). Těmito svými aktivitami se stal velmi populární u rakouské policie, která ho chtěla zatknout. Proto se rozhodl emigrovat a docela dobrodružně opustil zemi. Dne 28. října 1850 se dostal do Spojených států, do New Yorku (2).


Ve Spojených státech mu jeho právnické vzdělání nebylo vcelku k ničemu, a tak se živil jakožto nádeník v přístavu, dělník v továrně, pomocný zeměměřič a podobně. Na což byl náležitě hrdý (3). Mimochodem Ottendorfer psal svým rodičům z USA, že v USA je desetihodinová pracovní doba (tedy šlo o kratší pracovní dobu, než bylo tehdy běžné ve starém Rakousku), ale dělník musí ve dvou hodinách vykonat více než rakouský dělník za půl dne (4). Časem se Ottendorfer uchytil v novinách "New Yorker Staatszeitung", což byly německé noviny vycházející v New Yorku. Od typografa se zde vypracoval na hlavního asistenta majitelky novin Anny Uhlové, vdovy po přechozím majiteli. Později převzal redakci těchto novin a návdavkem získal i ruku jejich majitelky. Za jeho vedení a vedení jeho paní se list stal nejvlivnějším německým listem v USA (5). To může znít divně, ale uvědomme si, že imigrace z Německa do USA byla v 19. století značná. Schválně zkuste si zadat do anglické wikipedie heslo "German Americans".  


Ottendorfer se angažoval i politicky a podporoval většinou demokraty. Mimo jiné presidenta St. G. Clevelanda. Ottendorfer jakožto elektor pro něj získal hlasy původem německých voličů (6). Clevelanda někteří označují za posledního klasického liberálního presidenta USA. Ottendorfer byl velkým fanouškem zlatých komoditních peněz, což později zapříčinilo jeho odklon od podpory "inlfacionistických" demokratů (7). 


Mecenáš New Yorku
Ottendorfer a jeho žena vydělali velké jmění a ne zrovna malou část z něho použili k mecenášským účelům. "Manželka Anna zřídila roku 1875 nákladem 50 000 dolarů starobinec pro ženy "Isabella Heimat" na Amsterodamské třídě č. 190 v Astorii na Long Islandu jako památku na svou zemřelou dceru a vybavila ji nadací ve výši 100 000 dolarů. V roce 1881, když zemřel v Milwaukee její syn generál Hermann Uhl (vášnivý sběratel zbraní se nešťastně postřelil), věnovala k uctění jeho památky 50 000 dolarů na německé školy a učitelský seminář tamtéž. Roku 1882 nechala nákladem 75 000 dolarů vystavět ženský pavilon v německé nemocnici v New Yorku a pojistila jej nadací o výši 100 000 dolarů.". Její muž přistavěl ke zmíněnému starobinci pro ženy i starobinec pro muže a finančně podporoval školství a v New Yorku založil velkou veřejnou německo - anglickou knihovnu, přispěl na založení a chod přírodopisného musea, uměleckého musea, zoologické zahrady a dalších institucí. Městu New Yorku předal akcie v hodnotě 10 000 dolarů (8).


Svitavský mecenáš
Ottendorfer nezapomněl ani na své rodné město, které několikrát po svém odchodu do USA a amnestii revolucionářů z let 1848-1849, navštívil. Roku 1886 darem 50 tisíc zlatých umožnil tehdy již značně průmyslovému městu (zejména textilní průmysl) vybudovat nemocnici s kapacitou hlavního pavilonu 24 lůžek. Již roku 1884 Ottendorfer oznámil městské radě, že městu poskytne 200 tisíc zlatých na výstavbu sirotčince a starobince. Šlo o 73 tisíc zlatých na samotnou stavbu a 126 tisíc na fond pro krytí výdajů této organizace. Stavba byla postavena v letech 1885 až 1886 a dodnes ji lze ve městě najít (Riegrova ulice). Tento ústav měl sloužit 80 sirotkům a 30 chudým a ještě roku 1935 zde sestry řádu sv. Vincence pečovaly o 24 sirotků a 56 důchodců. Mecenáš nezapomněl vybavit tuto instituci ani knihovnou (9). Stavba sirotčince a starobince byla provedena v duchu italské renesance. A po Ottendorferovi, který se zúčastnil otevření obou jím podpořených institucí (nemocnice a sirotčince se starobincem) byla ve městě pojmenována ulice (10). 

 

ottendorferova-knihovna.jpg


Do třetice věnoval Ottendorfer peníze na již zmíněnou knihovnu (viz snímek): "O několik let později, přesně roku 1892, byla na tehdejší dobu impozantním nákladem 300 000 zlatých vybudována veřejná knihovna a čítárna ve Svitavách, na jejímž zařízení se cele podílel Valentin Oswald Ottendorfer.". Ottendorfer zaslal z New Yorku i plán budovy, který přepracoval architekt Germano Wanderley (11). Nešlo o ledajakého architekta. Germano Wanderley (1845-1904) narozený v Brazílii působil běžně na prestižnějších adresách, než v okresním městě o (tehdy) asi 8 tisících lidech. Doma byl v zemském hlavním městě Brně. Kde od něj najdeme realizace jako je továrna a obchodní dům továrníka Fr. Wanniecka, dnešní populární obchodní pasáž Vaňkovka, dům U čtyř mamlasů na náměstí Svobody anebo Zaopatřovací ústav císaře Františka Josefa I. na Kotlářské ulici, dnes Fakultu přírodovědnou Masarykovy univerzity. Ve Svitavách realizoval architektův syn Hugo Langrovu vilu, dnešní svitavskou radnici (12). I to podtrhuje, že Ottendorfova "investice" do knihovny ve Svitavách byla mimořádná. Samotná knihovna, která měla sloužit všem obyvatelům města bez rozdílu, byla otevřena přímo za účasti mecenáše dne 21. srpna 1892. Stalo se z ní zároveň kulturní zázemí města, kde vystupovala řada významných lidí své doby, jako houslový virtuos Jan Kubelík anebo cestovatel Emil Holub. Navštívil ji roku 1929 i president T. G. Masaryk. Knihovna byla vedena podle vzoru knihovny v New Yorku. Ottendorfer vybavil knihovnu i sirotčinec bohatou nadací 200 tisíc zlatých, z níž byly obě instituce spravovány kuratoriem. Ve své závěti z roku 1900 mecenáš: "...vybavil knihovnu bohatou nadací o výšce 300 000 zlatých s ročním úrokem 13 700 zlatých. Knihovna dostala do vínku 22 000 svazků a stala se tak prvním a největším ústavem tohoto druhu v celém Rakousku-Uhersku a později v ČSR." (13). Později ještě přispěly na knihovnu a sirotčinec dvě nevlastní Ottendorferovy dcery. Vlastimil Štěrba ve své knize, kterou zde převážně cituji píše: "Na své rodné město Ottendorfer nikdy nezapomněl, měl podíl i na stavbě Vyšší zemské reálné školy (dnes II. ZŠ) a městu věnoval úhrnem přes 1 000 000 zlatých." (14). 


Závěr
Kniha "Peníze v moderních českých dějinách" historika Romana Vondry uvádí velmi hrubé (!) určení hodnoty zlatého rakouského čísla na dnešní cenové a mzdové relace: dle ní byl 1 zlatý rakouského čísla asi 300 dnešních korun (15). Ottendorfer tak věnoval svému městu přes 300 milionů dnešních korun. Osobně soudím, že to bylo o něco více, i když asi ne tolik, kolik uvádí bez bližšího určení česká wikipedie v hesle "Valentin Oswald Ottendorfer": 700 milionů českých korun. Pro srovnání úředník v nejnižší platové třídě měl v roce 1883 (tedy v době počátků Ottendorfova svitavského mecenátu) nástupní plat 25 zlatých měsíčně, běžně tehdy bral průměrný úředník kolem 50 zlatých měsíčně. Zednický mistr měl tehdy asi 35 zlatých měsíčně a běžný dělnický plat byl tehdy 18 až 20 zlatých měsíčně. Nějaké ceny z roku 1883? Proč ne. Kilogram másla stál 1 zlatý (zl.) 7 krejcarů (kr.), kilogram mouky 21 kr., kilogram brambor 2 kr. a nejlevnější bochník chleba se dal pořídit asi za 5 kr. Košile se dala pořídit za cenu kolem 2 zl., kalhoty za 4 až 9 zl., pánský oblek za 14 až 16 zl. a zimní kabát stál za 11 až 25 zl. (16). Ottendorferova mecenášská činnost tedy byla opravdu mimořádná a staví ho do popředí mezi mecenáši v Českých zemích 19. věku. Někam na úroveň stavitele a architekta Josef Hlávky, šlechtičny Charlotty Fürstenberkové působící ve městě Odry či textilních baronů Liebiegů z Liberce a několika dalších jedinců. 

 

Poznámky:
(1) Štěrba, Vl. Valentin Oswald Ottendorfer: 1826-1900. Svitavy: Městské museum a galerie ve Svitavách 2000, str. 4-6.
(2) Ibid, str. 7.
(3) Ibid, str. 7 a 8.
(4) Ibid, str. 9.
(5) Ibid, str. 9-10.
(6) Ibid, str. 11.
(7) Ibid, str. 12.
(8) Ibid, str. 14.
(9) Ibid, str. 15.
(10) Fikejz, R. Svitavy. Praha-Litomyšl: Paseka 2010, str. 35.
(11) Štěrba, Vl. Valentin Oswald Ottendorfer: 1826-1900. Svitavy: Městské museum a galerie ve Svitavách 2000, str. 17-18.
(12) Hanyková, Ev. Dotkli se Brna: Memoáry, vyprávění a hold osobnostem, které přispěli k jedinečnosti našeho města. Brno: Nakladatelství Littera 2017, str. 244 a Fikejz, R. Svitavy. Praha-Litomyšl: Paseka 2010, str. 37.
(13) Štěrba, Vl. Valentin Oswald Ottendorfer: 1826-1900. Svitavy: Městské museum a galerie ve Svitavách 2000, str. 18-20.
(14) Ibid, str. 20-21. Vedle toho Ottendorfer přispěl značně na stavbu Německého domu v Brně, který se o mnoho let později stal sídlem brněnské NSDAP a byl po válce jako symbol nacionálně socialistického zla nepřekvapivě stržen.
(15) Vondra, R. Peníze v moderních českých dějinách. Praha: Academia 2012, str. 45.
(16) Ibid, str. 45-46.