Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Když jeden člověk druhého, svého protivníka, zabije, nazýváme to vraždou, když jeden člověk druhému jeho jmění násilně vezme, říká se, že je to loupež, když ale jiný člověk absolutní (neobmezený) král neb císař na sta lidí nenáviděných pobiti dá a jejich jmění si přivlastní, nejmenujeme to vraždou a loupeží, nýbrž popravou a konfiskací. Když někdo jinému chytře a nevědomky jmění jeho uzme, jmenujeme to zlodějství, když ale jiný neb jiní rozličnými bursovními a bankovními obraty svým spoluobčanům velikou část jejich jmění v jejích vlastních kapsách odejmou, tomu neříkáme již zlodějství, nýbrž agiotage (adžiotáže) a operace. Když někdo s jiným nějakou smlouvu učiní a mu něco slíbí, pak ale slib svůj a smlouvu nedrží, jmenujeme to podvod a lež, když ale vláda něco takového učiní, nejmenujeme to lež a podvod, nýbrž změnu systému. Když se někdo proti zákonům zemským nepořádně a násilně opře, nazýváme to buřičstvím, když ale král neb kníže samovolně tyto zákony násilně změní, aneb zanedbává, nenazýváme to buřičstvim, nýbrž Staatsstreich, fait accomplii atd. atd.

Rothbard se dostal daleko za ekonomii ve svém díle o historii. Ve čtyř svazkové knize „Conceived in Liberity (1975-1979), vyložil detailní popis americké koloniální historie, aby zdůraznil libertariánské předpoklady americké revoluce. Jeho základní teze se objevila v jeho diskusi o vývoji 17. století. Uvádí: „Významný historik Carl Becker pozvedl otázku o rozsahu, v jakém americká revoluce byla bitvou o ‚domácí vládu‘ kolonií vůči Anglii, a naopak bitvou o to, „kdo by měl vládnout doma,“ v rámci kolonií… My si nyní můžeme udělat úsudek o této skutečnosti pomocí ranných revolucí pozdního 17. století a následných evolucí. Viděli jsem jak revoluce v 70. letech 17. století a zvláště po roce 1688, smetla téměř každou kolonii v Americe: od Baconovi revoluce ve Virginii k Leislerově revoluci v New Yorku, k pokračujícímu stavu revoluce v New Jerseys. Všechny tyto revoluce mohou být klasifikovány jako „klasicky liberální“ a lidové; ve zkratce v podstatě masová hnutí za libertariánské cíle a v opozici k tyranii, vysokým daním, monopolům a omezením ze strany různých vlád.“

Neznalost voličů je jednou z nejzásadnějších kritik demokracie a voleb obecně. Navíc tato neznalost může mít i docela racionální povahu, jak v zápětí uvidíme.

Za jeden ze zdrojů poměrně vysoké inflace, které česká ekonomika nyní čelí, je považován dovoz inflace ze zahraničí. Řekla to i končící ministryně financí Alena Schillerová. A tvrdí to i řada ekonomů. Inflací pro účely tohoto textu myslíme vzestup celkové cenové hladiny indexu spotřebních cen (CPI). Neboť inflaci většina ekonomů definuje jako všeobecný vzestup cenové hladiny. Vysokoškolská skripta "Makroekonomie: Základní kurs" uvádí: "Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny." A podobné tvrzení obsahují jiná vysokoškolská skripta. Pojďme se na tuto dovezenou inflaci tedy podívat

V době před volbami se objevila kampaň Babišova drahota. Šlo o reakci na dlouho nevídaný nárůst inflace ve formě růstu tzv. cenové hladiny. Inflací pro účely tohoto textu myslíme vzestup celkové cenové hladiny indexu spotřebních cen (CPI). Může však Babiš a spol a deficity státního rozpočtu, které tito vytvořili, za současný nárůst inflace anebo nemůže? Respektive nejde zde jen o Babiše jako takového, jde zde také o to nakolik může fiskální politika přivodit setrvalejší nárůst inflace.

Zatímco v éře stalinismu byl osud československých a polských pilotů ze západní fronty v poválečném Československu a Polsku zhruba stejný, pak došlo k poměrně dost rozdílnému vývoji. Víte, v kterém z těchto dvou států byl osud těchto letců po pádu stalinismu lepší? V Československu to rozhodně nebylo.

Vždycky se divím, kolik lidí v mém okolí si myslí, že vydání nějakého vládního nařízení nebo zákona či evropské či jiné směrnice znamená, že tyto budou automaticky dodržovány. Jistě, pokud jde o záležitosti, které se týkají malého počtu lidí, a které je tedy možné relativně snadno kvůli nízkému počtu těchto lidí kontrolovat anebo v případě, že jde o věc, kterou naprostá většina lidí odsuzuje (loupež, vražda), je takový názor poměrně správný. Čím však stoupá počet přestupníků nebo těch, kteří se vzpírají podobným mandátům anebo pokud jde o záležitost, kterou řada lidí neřeší nebo ji nepovažuje za důležitou, situace se mění. Koronavirus nabízí jedno takové zjištění. Na jedné straně hodně lidí volá po drakonických opatřeních namířených proti neočkovaným lidem. Na druhé straně je neočkovaných velmi mnoho, a i když jich ještě o něco ubude, pořád tato skupina zůstane dost početnou. A to je přesně ten případ, kdy dojde k zneplatnění „teorie“ o automatickém dodržování různých vrchnostenských mandátů.