Jdi na obsah Jdi na menu

Dovezená inflace? Ano či ne?

15. 11. 2021

Za jeden ze zdrojů poměrně vysoké inflace, které česká ekonomika nyní čelí, je považován dovoz inflace ze zahraničí. Řekla to i končící ministryně financí Alena Schillerová (1). A tvrdí to i řada ekonomů. Inflací pro účely tohoto textu myslíme vzestup celkové cenové hladiny indexu spotřebních cen (CPI). Neboť inflaci většina ekonomů definuje jako všeobecný vzestup cenové hladiny (2). Vysokoškolská skripta "Makroekonomie: Základní kurs" uvádí: "Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny." (3). A podobné tvrzení obsahují jiná vysokoškolská skripta.


Pojďme se na tuto dovezenou inflaci tedy podívat. Představme si následující situaci. Mějme ekonomiku, kde jsou celkové útraty za výrobky 1 000 korun. Do této ekonomiky se přiváží statek A, který nyní podražil ze 100 na 130 korun. Celkem se v této ekonomice nakoupí 5 kusů tohoto statku. Předpokládejme, že poptávka po tomto statku je neelastická (strnulá). Útrata za tento statek je tedy celkem nyní 650 korun. Na zbylý domácí statek B nyní připadá útrata místo původních 500 korun celkem logicky jen 350 korun. Dejme tomu, že i statku B se v ekonomice před nárůstem ceny statku A prodalo 5 kusů. Nyní bude útrata za tyto statky jen 350 korun, čili za jeden statek B se tak bude platit na místo dosavadních 100 korun jen 70 korun. Celkové výdaje se ceteris paribus nijak nezměnily a nemělo by tedy dojít k nárůstu cenové hladiny.

 

mises-erb_ii.jpg


Je ovšem mnohem pravděpodobnější, že nabídka statku B se v ekonomice sníží. Třeba jen na čtyři kusy, protože mezní výrobci tohoto statku budou vytlačeni z jeho výroby. V tomto případě bude stávající zásoba peněz 1 000 korun nabízena vůči menší zásobě statků (cena statku B bude nyní 87,5 koruny) a dojde tedy k jednorázovému zvýšení cen statků. Nikoliv však k setrvaleji rostoucí inflaci. Otázkou zde pak je ještě to, co se stane s výrobními faktory (stroji, půdou a prací), které se uvolní z výroby statku B. Ty bude pravděpodobně možné nasadit k výrobě nějakého jiné statku, třeba statku C, který zase nabídku statků, vůči níž jsou peníze nabízeny, rozšíří (za cenu dalšího poklesu ceny statku B). Nicméně z pohledu spotřebitelů bude statek C méně žádaný, než byl 1 kus statku B (jinak by se tento statek vyráběl již dříve místo 1 kusu statku B). Společnost jako celek bude tedy nově o něco chudší, ale stěží lze mluvit o trvalejší míře inflace.


Předpokládejme nyní, že poptávka po statku A, který je dovezen z ciziny, je elastická a lidé ho začnou kupovat méně. Dejme tomu, že na místo pěti kusů statku A budou nyní kupovat jen čtyři tyto statky. Útrata za tento statek je tedy celkem nyní 520 korun. Na zbylý domácí statek B nyní připadá útrata místo původních 500 korun celkem logicky jen 480 korun. Za jeden statek B se tak bude platit na místo 100 korun jen 96 korun. Celkové výdaje se ceteris paribus nijak nezměnily a nemělo by tedy dojít k nárůstu cenové hladiny. Pokud by došlo k poklesu nabídky statku B, bude situace obdobná předchozímu příkladu. Tj. dojde k jednorázovému zvýšení cen statků.


Jak by tedy mohlo dojít ke zvýšení inflace (trvalejšímu vzedmutí inflační vlny), čili ke vzestupu cenové hladiny v takovéto situaci? Odpovědí může být konstrukce spotřebního koše. Hana Lipovská ve své učebnici "Moderní ekonomie" píše: "Míra inflace ovšem neodráží pouze cenu jednoho jediného statku... K jejímu výpočtu se totiž používá celý koš statků, takzvaný spotřebitelský koš. Spotřebitelský koš obsahuje více než 700 různých položek, největší váhu mají náklady na bydlení a na jídlo." (4). To je prosím spotřebitelský koš pro Českou republiku. Přičemž na trhu v naší poměrně malé zemi existují desetitisíce položek, ne-li více. Některé statky se ve spotřebním koši tedy nevyskytují. Pokud se v našem příkladě nebude ve spotřebitelském koši vůbec vyskytovat statek B, máme tu jako zázrakem inflaci nějakých 30 %.  Pokud by měl statek B v koši nízkou váhu, než by odpovídalo realitě, byla by inflace sice menší, ale byla by pořád značná. To je však jedno, protože tento případ nelze označit za dovoz inflace ze zahraničí, spíše jde o chybu v odhadu, znalostech či výpočtu.


Další možností je změna poptávky po penězích ze strany spotřebitelů. Vezměme náš příklad, v kterém se na trhu nabízí 1 000 korun za statky A a B. Vedle toho předpokládejme, že spotřebitelé mají ve svých peněžních zůstatcích dalších 300 korun. Pokud z těchto peněžních zůstatků použijí 100 korun na nákup statků, dojde k tomu, že na trhu se bude nyní za nákup statků nabízet nějakých 1 100 korun, což při nákupu 10 statků (A+B) bude zjednodušeně znamenat nárůst jejich ceny na průměrnou cenu 110 korun za jeden statek. Dojde k nárůstu cenové hladiny, tedy dojde k inflaci, opět jde však o jednorázový nárůst, který nadto nemá nic společného s dovozem inflace. Totéž lze říci pro případ zvýšení rychlosti oběhu peněz v ekonomice. V souvislosti s koronavirem a hospodářskými nestabilitami platí však spíše to, že lidé svoje peněžní zůstatky zvyšují.


Konečně zde máme ještě jednu záležitost, o které někteří "ekonomové" soudí, že ale nemá najisto žádný vliv na vzestup cenové hladiny, tj. na inflaci. Tou věcí je nárůst množství peněz v oběhu vlivem činnosti centrální banky (u nás ČNB) a bankovního sektoru. Podívejme se na vývoj peněžní inflace (nárůst množství peněz) v podobě vzestupu peněžních agregátů v České republice. Na peněžní agregát M1 (vydané oběživo a jednodenní vklady) a dále peněžní agregát M2 (M1 + vklady s dohodnutou splatností do dvou let a vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců). (5). Agregát M1 se nafoukl mezi 31.XII.2017 a 30.VI.2021 o nějakých 37 %, z hodnoty 3 773,4 miliardy korun na 5 163,3 miliardy korun (6). A agregát M2 se nafoukl mezi 31.XII.2017 a 30.VI.2021 o nějakých 34 %, z hodnoty 4 139,9 miliardy korun na 5 533,5 miliardy korun (7). Tyto peníze jsou utráceny za vyrobené zboží a poskytnuté služby. Množství zboží a služeb se měří pomocí odhadu hodnoty Hrubého domácího produktu (HDP). A tento HDP za výše uvedenou dobu od 1.I.2018 do 30.VI.2021 narostl celkem o zhruba 0,8 %! (8). Což je v podstatě na hranici statistické chyby a dá se říci, že HDP nenarostl za uvedenou dobu prakticky vůbec! Skoro stejné množství zboží a služeb je nakupováno stále větším množstvím peněz. Pokud lijete do mísy vodu z konve, tak výška hladiny v této míse nemá najisto nic společného s litím vody do ní. To dá přeci rozum! Na ja! Anebo snad ne?


Mimochodem mnohem a mnohem méně známější ceny průmyslových výrobců narostly meziročně v září o pěkných 9,9 % (9). Jde tedy o 28 letý rekord!

 

(1) Schillerová: Inflace v České republice je dovezená ze zahraničí [online, 2021]. Dostupný z (přístup XI/2021): https://denikn.cz/minuta/712310/.
(2) Fialová, H. a Fiala, J. Ekonomický slovník s odborným výkladem česky a anglicky. Praha: A plus 2009, str. 116.
(3) Rusmichová, L. aj. Makroekonomie: Základní kurs. Slaný: Melandrium 2002, str. 81.
(4) Lipovská, H. Moderní ekonomie: Jednoduše o všem, co byste měli vědět. Praha: Grada 2017, str. 127.
(5) K peněžním agregátům viz Harmonizované peněžní agregáty České republiky: https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/metodicke-poznamky/harmonizovane-penezni-agregaty-ceske-republiky/.
(6) Stav k XI/2021. Výpočty je možné ověřit zde: https://www.cnb.cz/cnb/stat.arady_pkg.strom_drill?p_strid=AAAAD&p_lang=CS.
(7) Tamtéž. Velmi podobný vývoj zažil peněžní agregát M3.
(8) HDP 2021, vývoj hdp v ČR [online, 2021]. Dostupný z (přístup XI/2021):  https://www.kurzy.cz/makroekonomika/hpd/?G=3&A=9&page=1.
(9) Výrobní ceny v září meziročně vzrostly o 9,9 %, nejvíce od března 1993 [online, 2021]. Dostupný z (přístup XI/2021): https://www.patria.cz/zpravodajstvi/4819531/vyrobni-ceny-v-zari-mezirocne-vzrostly-o-99-nejvice-od-brezna-1993.html.