Jdi na obsah Jdi na menu

Čeští a polští západní letci za komunismu: srovnání

25. 11. 2021

Zatímco v éře stalinismu byl osud československých a polských pilotů ze západní fronty v poválečném Československu a Polsku zhruba stejný, pak došlo k poměrně dost rozdílnému vývoji. Víte, v kterém z těchto dvou států byl osud těchto letců po pádu stalinismu lepší? V Československu to rozhodně nebylo.


Čeští letci za reálného komunismu
Josef Stehlík (1915-1991) patřil k nejúspěšnějším českým stíhacím pilotům za 2. světové války. Celkem dosáhl 10 potvrzených vzdušných vítězství. Bojoval jak na západní, tak i na východní frontě. Po válce sloužil jako letecký instruktor a dosáhl hodnosti štábního kapitána. Po vítězném únoru byl jeho život následující: "V červnu 1948 byl škpt. J. Stehlík od letectva propuštěn. V následujícím roce byla navíc ještě zatčen a půldruhého roku pak strávil ve vyšetřovací vazbě v neblaze proslulém 'domečku' v Praze na Loretě. Zároveň byl degradován na vojína. Pro propuštění v roce 1950 pak nenašel lepší místo než jako řidič a závozník. Nejprve působil u Pozemních staveb Brno, od roku 1963 pak v Lázních Lipová. Zde se roku 1964 dožil rehabilitace, návratu hodnosti a v roce 1969 odešel do důchodu." (1).

 

Podpora webu


Leopold Šrom (1917-1968) patřil taktéž k nejúspěšnějším českým stíhacím pilotům za 2. světové války. Celkem dosáhl 8 vzdušných vítězství. Bojoval jak na západní, tak i na východní frontě. Většinu svých vítězství dobyl během SNP právě na východní frontě. Po válce sloužil jakožto testovací pilot. Musel být dosti schopný, protože zalétával i proudové stroje Messerschmitt Me 262A a B. Ovšem: "Na podzim 1948 byl kpt. Šrom zatčen a obviněn ze spoluúčasti na přípravě ilegálního opuštění republiky. Brzy však byl z vazby propuštěn, ale k letectvu se vrátil jen na krátko, přičemž dostal zákaz létání. Na jaře 1949 byl z armády propuštěn definitivně pro 'ztrátu politické důvěry'. Tak jako mnoho dalších pak nesehnal jiné zaměstnání než manuální. Našel si místo elektromechanika v Tesle Žižkov, kde zakrtáko poznali, že zamlklý skromný dlouhán je opravdový odborník." (2). Šrom měl však relativně štěstí oproti jiným, v roce 1964 byl rehabilitován a dokonce povýšen na majora. Nakonec zakotvil jako pilot u Československých aerolinií. Bohužel 11. října 1968 zahynul při leteckém neštěstí, kde se jeho dopravní letoun Il-14 zřítil nedaleko Kladna (3). Podle jiného pramene byl povýšen roku 1963 na majora a roku 1965 dokonce na podplukovníka. Po jeho tragické smrti po něm byla pojmenována v roce 1972 jedna z ulic v Brně-Chrlicích (4).


Otmar Kučera (1914-1995) získla během války 7 potvrzených vítězství (někdy se uvádí i 8). Ta vybojoval na západní frontě. Po válce mimo jiného dělal v hodnosti majora velitele 7. stíhacího pluku. Ale i on padl za oběť poúnorovým čistkám. 15. I. 1949 (jinde stojí, že to bylo o den dříve) byl zatčen pod záminkou služební cesty na osvětové oddělení Hlavního štábu v Praze a odveden do "oblíbeného" "domečku" na Loretě do všetřovací vazby. Tam pobyl několik měsíců. Soud v Brně ho sice osvobodil, ale i tak byl 1. XI. 1949 propuštěn z armády a o rok později i degradován. Dále náledovala dlouhá kalvárie, společná pro většinu čs. letců, kteří bojovali za války v RAF: "Přes noc byl exekučně vystěhován i s rodinou z Brna a dlouhou dobu pak pracoval manuálně. Nejprve jako kopáč štěrku u Stavebních závodů Brno (zde se u lopaty setkal i se dvěma spolubojovníky od 312. squadrony, S J. Truhářem a J. Čermákem), poté také jako závozník a řidič. Po incidentu s 'kádrovákem' přešel jako izolatér do družstva Izola. Teprve v roce 1963 byl rehabilitován a byla mu navrácena hodnost." (5).

 

pzl-p11c.jpg


U Otmara Kučery se na chvíli zastavíme. Jeho osud je poměrně dost typický. Sám Kučera měl tento názor na situaci po vítězném únoru 1948: "Do té doby to jakž takž šlo, potom se však situace západních letců rapidně změnila. Mnozí z nás si nedělali iluze o budoucnosti a odešli ilegálně do zahraničí, doma je pak noví mocipáni prohlásili za zrádce a vyvrhele. Ti, kteří zůstali, okusili 'dobrodiní' různých věznic, táborů nucených prací a další šikanování. To snad ale již každý ví a není nutno se o tom více zmiňovat." (6). Po zatčení dle vzpomínek v Praze v onom "populárním" domečku si: "...nemohli z počátku ani sednout, museli v celách stále stát nebo chodit, okna byla ještě od války nezasklená, uvnitř velká zima. Tam proběhly první výslechy." Kučerova manželka byla mezitím sledována. Estébácí, kteří k ní jezdili manželovi pro prádlo, ji jednou dovezli zakrvácené košile. Po osvobození si našel Kučera spolu se svým bývalým velitelem Čermákem (viz dále) práci v juliánovském (část Brna) písečníku. Následovala v roce 1950 vystěhování do Svitav, které však bylo neúspěšné, a tak došlo k návratu do Brna a bydlení u bývalého kolegy z války. Jako dělník Kučera dostal aspoň byt na Renneské ulici v Brně (tam byly a jsou běžné malometrážní byty, možná v některím z nich Kučera bydlel). Kučerova manželka měla dlouho potíže se získáním stálého zaměstání, občas se jí naskytla jen možnost vylepšit rodinný rozpočet alespoň příležitostnou brigádou. "Až nakonci padesátých let mohla využít svoji dobrou znalost anglického jazky jako tlumočnice u zahraniční firmy během konání brněnských veletrhů." (7) Jaké bylo pracovní zařazení Kučerovo v době komunismus? "Pracoval jako vedoucí kuchyně v chlapeckém internátě v Brně na Havlenově ulici, jako závozník a dále co by izolatér u družstva IZOLA v Brně. Shodou okolností i zde se setkali kamarádi z dětství a spolubojovníci z RAF." Později pak pracoval jako garážmistr ve stavebním družstvu, a to opět v Brně (8). Kučerův velitel Jan Čermák (2 vítězství), taktéž letec ze západní fronty po válce prozatimně velel 3. letecké divizi v Brně jakožto plukovník. Zatčen byl spolu s Kučerou 14. I. 1949. Stejně tak byl soudem v Brně pro nedostatek důkazů osvobozen, a stejně tak jej přesto postihla degradace na vojína a jediné zaměstnání, které mu komunistická společnost dovolila vykonávat, byly hrubé manuální práce (9)


František Chábera (1912-1999) dosáhl během války 5 vítězství. Po válce působil jako zalétávací pilot a dosáhl hodnosti majora. Ale i on se stal nepřítelem lidu a: "Dne 16. XII. 1948 byl mjr. Chábera zatčen a obviněn z pokusu o útěk do zahraničí. Státní soud jej 28. VI. 1949 odsoudil na 5 let těžkého žaláře. Byl vězněn na Borech, v Příbrami a v Jáchymově. Zde se setkal s dalšími čs. letci, s nimiž sdílel společný osud. Od propuštění v roce 1953 až do důchodu pracoval jako elektomontér." (10).


Ladislav Bobek (1910-1981) dosáhl během války také 5 vítězství a to v noci, což bylo obecně těžší než ve dne. Působil na západní frontě. Po válce působil jako dopravní letec a pak u výcvikové jednotky. Dosáhl hodnosti štábního kapitána. Dle hodnocení z 16. XI. 1948 byl považován za pilota vynikajících bojových kvalit, za výtečného střelce a tak podobně. Avšak! Avšak: "...dosud neprojevil dostatečný zájem o marx-leninskou literaturu, politicky je neaktivní..." A tak: "Osud západních letců L. Bobka neminul. V roce 1949 byl z armády propuštěn a musel pak pracovat manuálně, převážně jako topič." (11).


Jiří V. Kučera (1914-1980) dosáhl během druhé světové války také 5 vítězství, a to na západní frontě. Po válce velel letce bombardovacího pluku jako kapitán. Ale: "Tak jako u drtivé většiny ostatních bývalých příslušníků RAF skončila jeho vojenská i letecká kariréra po 'Únoru'. Dnem 2. 2. 1949 byl odeslán na nucenou dovolenou a 1. 11. byl přeložen do výslužby. Poté pracoval manuálně ve Škodovce." (12).


František Fajtl (1912-2006) dosáhl za druhé světové války 4 vítězství a stal se vůbec nejznámnějším českým pilotem z doby druhé světové války. Za to mohla především jeho rozsáhlá publikační činnost. Bojoval na západní i východní frontě. Hned po válce vydal několik knih. Po komunistickém převratu byl propuštěn z armády, byl zatčen a bez soudu 1,5 roku vezněn v táboře nucené práce na Mírově. Po propuštění pracoval jako účetní stavebního podniku v Lounech. V roce 1964 byl částečně rehabilitován. Další svoji knihu vydal až v roce 1974, ale teprve v 80. letech mu vyšlo vícero knih a řada pak i po sametu(13). Jiný pramen uvádí toto: "I v letech poválečných setrval podplukovník Fajtl v aktivní službě, stal se zástupcem velitele pražské 1. letecké divize a předsedou Svazu letců RČS. Po roce 1948 se však nově nastolený, totalitní režim v Československu začal západních letců obávat a hledal cestu, jak se jich zbavit. Mnoho z nich se tak dočkalo rozsáhlých perzekucí a dlouhých let kriminálu. I František Fajtl byl na podzim 1949 vyloučen z armády a jedné lednové noci roku 1950 zatčen. Tři dny byl vyslýchán StB, poté byl eskortován do tábora nucených prací na Mírově, kde bez jakéhokoliv právního zdůvodnění strávil dalších 17 měsíců.... Po propuštění z Mírova byl podplukovník Fajtl degradován na vojína a i s manželkou a dcerou vysídlen z Prahy. Pracoval na stavbě jako nádeník, dále jako pokladník či účetní. V roce 1964 byl částečně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Následujícího roku nastoupil u Státní letecké inspekce na místo inspektora pro vyšetřování leteckých nehod." (14).


Polští letci za reálného komunismu
Stanislaw Skalski (1915-2004) se stal nejúspěšnějším polským stíhacím pilotem za druhé světové války. Dosáhl celkem 21 vítězství v Polsku roku 1939, na západní frontě a v severní Africe. Po válce se vrátil do komunistického Polska, kde sloužil v letectvu. Později byl zatčen, tak se stalo mnoha jiným válečným polským pilotům RAF. Byl podroben krutému výslechu. Byl dokonce odsouzen k trestu smrti, ale ten mu byl změněn na doživotí. Po odhalení Stalinova kultu osobnosti byl roku 1956 po osmi letech vězení propuštěn. "Rychle mu bylo nabídnuto místo u polských vzdušných sil, a po určitém váhání místo přijal. Sklaski měl následně příležitost létat proudové stíhačky MiG a jiné typy, setrval v hodnosti vyššího důstojníka (posléze dosáhl hodnosti brigádního generála) v PLS do 70. let 20. století. Skalski potom vedl Polský aero klub..." (15)


Waclaw Król (1915-1991), byl takovým polským Fajtlem. Dosáhl celkem 9 vítězství a bojoval v Polsku, Francii, Británii a severní Africe. Po válce se vrátil do komunistického Polska a pracoval v řadě nekvalifikovaných zaměstnáních. Po pádu stalinismu mu bylo povoleno se připojit k polskému letectvu a dosáhl hodnosti plukovníka. Po odchodu na odpočinek se stal úspěšným spisovatelem. Napsal prý přes 30 knih, které dokumentují historii polských jednotek letectva během druhé světové války (16). Mimo jiné Król pracoval jakožto skladník v družstvu s chemickou výrobou, než dostal výpověď. Pak pracoval příležitostně jakožto skladník i jinde. První svoji knihu vydal zřejmě už v roce 1968 a hojně pak své knihy vydával už v 70. letech 20. století (17).


Witold Lokuciewski (1917-1990) dosáhl 8 vítězství. Bojoval v Polsku, ve Francii a v Británii. Padl do německého zajetí. Zúčastnil se známého útěku ze zajateckého tábora Stalag Luft III, byl opět zajat, ale narozdíl od řady jiných spojeneckých pilotů nebyl za tento útěk zavražděn. Po válce se v roce 1947 vrátil do Polska, ale byl komunisty uvržen do vězení, po propuštění pracoval jakožto řidič taxi. Už v roce 1956 byl přijat k polskému letectvu a dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1969-1971 byl dokonce vojenským attaché v Londýně. Po odchodu do penze byl členem různých významných institucí (18).


Ignacy Olszewski (1913-2004) dobyl během druhé světové války jednoho vítězství a vystřídal různé velitelské funkce. I on se vrátil do Polska, a to v roce 1946. Začal studovat na fakultě architektury gdaňské polytechniky. Měl celkem štětí, protože dostudoval, ale nesměl létat, pracoval při znovu vybudování Gdaňsku. Po uvolnění poměrů začal znovu létat u polského vojenského letectva, a to i na proudových letounech. Později pracoval jako architekt (19).


Závěr
Výše uvedené příběhy mají v podstatě, jak již bylo podotknuto, v zásadě obecnou planost. To nám umožňuje učinit jisté srovnání. V éře stalinismu byl osud československých a polských pilotů ze západní fronty zhruba stejný. Vyhazov z armády, výslechy, vazba, občasi někdo skončil na delší dobu i ve vězení a ztrátil bydlení, běžná byla manuální práce. Po odhalení kultu osobnosti se situace dosti mění. V Polsku dochází od roku 1956 k rehabilitacím a opětovnému přijímání do armády respektive k letectvu. Někteří letci vydávají knihy, jiní dosahují vysokých vojenských hodností a další po odchodu z aktivní služby zaujímají prestižní místa v různých institucích a i jinde. Těší se všeobecné úctě. V Československu se k rehabilitacím přistupuje až v letech 1963 a 1964, vrací se hodnosti a občas se i povyšuje. K armádě a letání se až na výjimky letci už nedostávají a často jim zůstává i manuální práce až do konce pracovní kariéry. Fajtl vydává své knihy o nějakých 10 let později než polský Król. Mohou za toto Sověti? Zřejmě dosti těžko, protože to by pak vývoj v Polsku byl podobný jako v ČSSR. Podobně jako byl podobný za stalinismu. Inu, vysvětlením asi bude v tom, že byli někteří Češi zřejmě papežtější než papež. Nebylo to poprvé a nebylo to ani naposledy.

 

Poznámky:
(1) Rajlich, J. Esa na obloze. Praha: Naše vojsko 1995, str. 55.
(2) Tamtéž, str. 66.
(3) Tamtéž, str. 66. Podle některých názorů byl ovšem letoun sestřelen omylem sovětskou protiletadlovou obranou (bylo krátce pro srpnu 1968).
(4) Břečka, J. Brněnský kaleidoskop času: Výběr událostí a osobností dějin města ve 20. století. Brno: Moravské zemské museum 2018, str. 112 a 114.
(5) Tamtéž, str. 76.
(6) Mikulka, J. aj. Otmar Kučera, DFC - Od Sergeanta k Squadron Leaderovi. Zlín: Václav Kolesa 2003, str. 70.
(7) Tamtéž, str. 73, 76-78, 79
(8) Tamtéž, str. 80.
(9) Tamtéž, str. 74-75.
(10) Tamtéž, str. 109.
(11) Tamtéž, str. 123.
(12) Tamtéž, str. 135.
(13) Česká wikipedia, heslo "František Fajtl".
(14) František Fajtl (* 1912 † 2006) [online, 2003]. Dostupný z (přístup V/2021): https://www.pametnaroda.cz/cs/fajtl-frantisek-20030528-0.
(15) Gretzyngier, R. a Matusiak, W. Polish Aces of World War 2. Oxford: Osprey Publishing 2008, str. 78-79.
(16) Tamtéž, str. 85 a anglická wikipedia, heslo "Waclaw Król".
(17) Polská wikipedia, heslo "Waclaw Król" .
(18) Gretzyngier, R. a Matusiak, W. Polish Aces of World War 2. Oxford: Osprey Publishing 2008, str. 85 a anglická wikipedia, heslo "Witold Lokuciewski".
(19) Polská wikipedia, heslo "Ignacy Olszewski".