Stránky Ludwiga von Misese Morava a Čechy

Takylibertarián je určitě rodu mužského, protože hnutí bylo vždy samozřejmě převážně mužskou záležitostí. A naneštěstí to málo libertariánských aktivistek trpí stejným syndromem jako muži. Chová se jako dvacetiletý, i když je čtyřicátník. To sice zní banálně a laskavě, bohužel to ale znamená, že hnutí za dvacet let nedokázalo dospět, ti samí nudní lidé jen zestárli o dvacet let. Takylibertarián není hloupý, a v libertariánské teorii leží od rána do večera. Méně ho však vzrušuje historie, kultura či kontext světových událostí (přesněji řečeno – neví o nich vůbec nic). Výlučným zdrojem jeho znalosti o světě je žánr science fiction; na které je takylibertarián expertem, a které ho velmi dobře izoluje od skutečnosti. Výsledkem toho je, že průměrný řadový člen trockistické sekty toho ví mnohem více o světových záležitostech než všichni kromě hrstky libertariánských vůdců. 

Ve své nástupnické řeči president Trump nazval presidenta Williama McKinleyho (1843-1901, v úřade 1897-1901) „velkým“ a hrdě oznámil, že změnil jméno hory Mount Denali na Aljašce nazpět na název Mount McKinley. Důvodem proč president vyzdvihl McKinleyho ze všech minulých presidentů je velké ocenění toho, že McKinley byl dlouhodobým politickým nástrojem velkého byznysu, zvláště výrobců ze severních států, který obhajoval daně v podobě cel tak zuřivě, že byl nazýván „apoštolem protekcionismu“ a „Napoleonem protekcionismu.“ 

Dříve v tomto měsíci Demokratičtí socialisté Ameriky (Democratic Socialists of America; zkráceně DSA) uspořádali panelovou diskusi o rodině, a to na touto stranou pořádané Socialistické konferenci 2025. Strana popsala předmět diskuse tímto způsobem: „Jaký by měl být vztah levice k rodině? Socialistická analýza jasně ukázala, že forma nukleární rodiny je inherentně represivní, rasistickou a hetero-sexistickou institucí, která účelově zesiluje a umožňuje přežívání kapitalismu.“

Po desetiletí americká centrální banka Federální reservní systém (Fed) pečlivě kultivovala a propagovala myšlenku, že je nějak oddělená a nezávislá na americkém režimu, který ji vytvořil. Tato finta jistě funguje. Ekonomové a mediální znalci se často odvolávají na údajnou „nezávislost“ Fedu, jako by byla tato daná, a jako by zde byla zeď oddělující výkonnou složku moci od centrální banky. Jiní jdou ještě dále a v podkástech a na sociálních mediích se může člověk setkat s různorodými bláznivými teoriemi, které tvrdí, že Fed je nějak na kordy s vládou nebo že Fed se zpovídá jen bankéřům bez ohledu na agendu vlády. Někteří z těch, co jsou popleteni mýtem o nezávislosti Fedu budou občas i tvrdit, že Fed je nějakým druhem benevolentní páté kolony, která se pokouší podminovat rozpočtovou marnotratnost a zachránit dolar před daněmi rozhazující politiky. 

Můžeme vzít pozitivní příklad a pozitivní model evropského vývoje, a tím je holandský experiment. Dolní země – tj. dnes Nizozemí a Belgie – měly dlouho přínos z právního systému zděděného od vévodů z Burgundska, kteří této oblasti vládli. To byli vládci, kteří vládli ve spolupráci s Generálními stavy. Generální stavy bylo setkání zástupců všech panství nebo jinými slovy kategorií šlechty, běžných občanů a někdy duchovních. Vévodové burgundští a rozhodnutí přijatá Generálními stavy podporovala otevřený obchodní systém a systém řemesel založený na ochraně majetkových práv. Přirozeně Generální stavy byly tvořeny zástupci vrstev, které vlastnili majetek.

Pád Sýrie do chaosu a násilí je jinou tragickou připomínkou toho, že washingtonští neokonzervativci jsou velmi dobří v tom, aby podminovali a svrhli cizí vlády, které odmítají hrát podle pravidel Washingtonu D. C., ale pokud přijde na to, aby skutečně vytvořili něco hodnotného z chaosu, který vytvořili, jsou zoufale nekompetentní. V Sýrii byla škoda již udělána a budoucí generace bude nadále trpět kvůli kruté hlouposti těch, kteří jsou přesvědčeni, že vědí, jak ostatním řídit životy.

Od finanční krise zažívá průmyslová politika v západním světě renesanci. Termíny „mise“ nebo „let ke hvězdám“ jsou používány tvůrci politik ve snaze se vypořádat se společenskými změnami. Jsou zahajovány vládní programy, potom velké dávky dotací, zacílení na výzkumné a rozvojové fondy a levné půjčky se stávají dostupnými pro velké korporace.

Na tomto webu se zabýváme čas od času děním v Argentině, kde nový president Javier Milei po dlouhé hospodářské agonii přistoupil k výrazným hospodářským reformám. V dnešní době je u nás a obecně v Evropě nedostatek inspirace stran hospodářských reforem, a proto je nutné dívat se jinam, třeba i na druhý konec světa. Zajímají nás širší souvislosti i aspekty takovýchto reforem. Níže uvedený článek se zabývá tím, zda je argentinská libertariánská revoluce hnutím zdola anebo ze shora.  

Slovník Merriam-Webster definuje slovo bottleneck jako „někoho nebo něco, co zpomaluje nebo zastavuje volný pohyb a pokrok.“ Vezmeme-li tuto definici, očekávám, že mezi nabízenými synonymy uvidím vládu, když nahlédnu do pokladnice Merriam-Webstera. Ale není tomu tak. Pravděpodobným důvodem pro tuto absenci může být to, že v případech, kdy vláda dělá to, co se předpokládá, že bude dělat, a dělá to dobře, pak může být dobrou na místo toho, aby byla bottleneckem. Bohužel tyto případy se zdají být rostoucí měrou vzácné.

Když španělská elektrická síť jedno běžné pondělí na konci dubna zkolabovala, sny o obnovitelné energii a o zelené přeměně zemřely s ní. Ryan McMaken rychle zjistil, že podle politických úsudků typu evropského Green Dealu (Zeleného údělu) nejsou hodnoty cenové dostupnosti a spolehlivosti důležité. Takový nános hnoje prostě elektrická síť neunese. Zatímco příběh se ještě rozvíjí a španělští úředníci popřeli, že by obnovitelné zdroje byly příčinou ztráty frekvence v elektrické síti pro nějakých 60 milionů obyvatel ve Španělsku a Portugalsku, několik komentátorů a odborníků nyní publikovalo a přiznalo, že převažující spoléhání se na solární elektrárny v době blackoutu, bylo tímto balckoutem vinné.