Libertariánský Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Může za situaci Romů většinová společnost? Možná ano, ale v případě zdraví to neplatí. Podívejme se, co se o zdraví Romů píše v časopise „Sociální práce/Sociálná práca“ o zdravotním stavu romské populace. Tento časopis vydává „Asociace vzdělavatelů v sociální práci“, která sídlí v Brně v budově Fakulty sociálních studií zdejší Masarykovy univerzity. Členy této asociace jsou veřejné univerzity a střední školy, případně i soukromé školy a podobně.

V minulosti poměrně živé diskuse o 100 % bankovních rezervách, jsou dnes již v řadách libertariánů a příznivců Rakouské ekonomické školy, téměř zapomenuty. Jedním z argumentů, který byl vznesen na podporu bankovnictví s částečnými rezervami (tedy s méně než 100 % rezervami vůči vkladům) byl ten názor, že poskytování úvěrů, při kterém vznikají i nové peníze, je podloženo různými aktivy, jako je třeba dluhopis, jiný cenný papír či majetek dlužníka, a že tedy svým způsobem jde o nějaké krytí nově vzniklých peněz. Čili depositní (vlastně všechny fiduciární) peníze tedy nevznikají z ničeho, ale jsou navázány na nějaké aktivum. Tuto teorii se tu budeme snažit prozkoumat.

Spisovatel G. K. Chesterton nazval rodinu anarchistickou institucí. Mínil tím, že rodina nevyžaduje žádnou aktivitu státu, aby vznikla. Její existence plyne z fixních skutečností v nátuře člověka, s její formou vytříbenou rozvojem sexuálních norem a pokrokem civilizace. Toto pozorování je konzistentní s brilantní diskusí stran rodiny v mistrovském díle Ludwiga von Misese knize „Socialismus“, prvně vyšlé roku 1922. Proč se zabývá Mises rodinou a manželstvím v ekonomické knize vyvracející socialismus? Mises porozuměl – na rozdíl od mnoha ekonomů dneška – že odpůrci svobodné společnosti mají širší agendu, která obvykle začíná útokem na nejvíce rozhodující buržoasní instituci.

Je jednoduché tvrdit, že Evropská unie a zvláště Eurozóna je finanční a systémovou časovanou bombou, čekající co se stane. Mnoho komentářů se zaměřuje na problémy, jako je Řecko, Itálie anebo hrozící záchrana Deutsche Bank, které jsou rutině záplatovány. To je ovšem chybné. Mašinérie Evropské centrální banky (ECB) a EU jsou zběhlé v řešení událostí tohoto druhu, většinou se tváří jako by se nic nedělo a skupují všechno. Jak Mario Draghi slavně řekl, „cokoliv se bere.“ Je zde jeden předpoklad, aby toto eskamotérství fungovalo. Peníze musí do finančního systému kontinuálně přitékat rychleji, než poptávka po nich expanduje, protože udržení hodnoty aktiv je klíčové. A ECB právě toto dělá, s pomocí záporných úroků z vkladů a svého 2.5 biliónového programu na nákup aktiv. Ale program tento měsíc končí, což povede pravděpodobně k bodu obratu, čímž začnou jít věci špatným směrem.

Tak daleko jak feminismus usiluje o přizpůsobení právní pozice ženy mužovi, tak daleko jak usiluje o to ženě nabídnout právní a ekonomickou svobodu k rozvinutí a jednání podle jejich sklonů, touhy a ekonomických okolností – tak potud nejde o nic více než o část velkého klasického liberálního hnutí, které obhajuje mírový a svobodný vývoj. Pokud jde feminismus za toto, útočí na instituce společenského života pod dojmem toho, že takhle budou odstraněny přírodní omezení, pak jde o duchovní dítě socialismu. Je charakteristikou socialismu objevovat ve společenských institucích původ nezměnitelných přírodních faktů a snažit se reformováním těchto institucí změnit přírodu.

Velká peněžní inflace v USA ohrožuje euro na existenci. Zde je predikce: jeho smrt nastane jako reakce na jiný monetární jev v USA – náhlé objevení se „deflační mezihry“. A to může nastat rychleji, než mnoho lidí očekává.

S jednou z myšlenkově pozoruhodných teorií stran problému hospodářských krizí přišel izraelský ekonom Don Patinkin (1922-1995). Ekonom z jehož prací později vycházel mnohem slavnější M. Friedman. Patinkinova teorie spočívá na reálných peněžních zůstatcích. Patinkin definoval reálný peněžní zůstatek jako množství peněz z hlediska kupní síly, které si ekonomický subjekt ponechává jako podíl svého důchodu. Člověk pak přizpůsobuje svoje zůstatky peněžních hotovostí tak, aby udržoval žádoucí vztah mezi reálnou hodnotou zůstatků a výdaji na nákup statků a služeb.

Město Užhorod centrum někdejší Podkarpatské Rusi zavede moderní městskou hromadnou dopravu. Alespoň to plyne ze zprávy odborného webu „Československý dopravák“ . Možná dost lidí napadne, že v 114 tisícovém (k 1. lednu 2018) městě tedy žádná veřejné doprava nemohla existovat. Jenže tak tomu není. Lidé zde poptávali hromadnou dopravu a soukromá hromadná doprava zde tedy byla. Výše zmíněný časopis uvádí, že Městská doprava byla v minulosti (čili za SSSR) zajišťována autobusy. Po osamostatnění Ukrajiny (v roce 1991) převzaly postupně úlohu MHD soukromníci s tzv. maršrutkami – minibusy mnohdy budícími oprávněné obavy o jejich technickém stavu. Město v posledních letech vnímalo absenci moderní MHD jako jeden z výrazných problémů a v roce 2017 se rozhodlo, že pořídí celkem 10 dvanáctimetrových autobusů, které by se měly stát zárodkem nového systému MHD. Ano některé z minibusů nebyly zrovna v nejlepším stavu, ale o jiných se to říci zřejmě nedá a zdají se býti i přes své stáří ve slušném udržovaném stavu. Navíc situace odpovídá tak nějak i hospodářskému stavu země. Viz třeba podle fotek v odkazech v této poznámce. Ostatně mezi osobními automobily je zde pořád dost vidět staré žigulíky.

Hlavním efektem úvěrové expanze působícím na výrobní strukturu je hlavně to, že vede k diskoordinaci chování různých ekonomických agentů. Zatímco podnikatelé urychleně prodlužují a rozšiřují výrobní fáze a činí je více kapitálově intenzivními (činí větší kapitálové investice), ostatní ekonomičtí agenti jsou neochotní kooperovat tím, že by omezili svoji spotřebu a zvedli své celkové dobrovolné úspory. Toto špatné přizpůsobení nebo diskoordinace, které pramení ze systematických útoků na proces sociální interakce (vládní privilegia garantovaná bankám, jim dovolují hospodařit s frakčními (tj. částečnými) rezervami drženými proti depozitům na požádání), pravidelně spouští krizový proces, který nakonec napravuje vzniklé podnikatelské chyby. Nicméně tento proces zabírá nějaký čas a je nevyhnutelné, že vážné chyby, které byly udělány, se nakonec nevyhnutelně ukáží býti nezvratnými. 

S pobavením sledují diskuse ohledně toho, zda vítězná frakce vedená Tomášem Pajonkem ve Svobodných, je či není pro imigraci a kulturní marxismus. A přitom je to tak jasné, stačí si přečíst článek o syrských uprchlících: „Členové Svobodných: Dejme padesáti dětem naději na lepší život“, který podepsal Tomáš Pajonk, Roman Kříž, Radim Smetka a další. Článek znovu zveřejňuji, jakožto důkaz. A dodávám k tomu, že nejen že platí, že frakce vedená Tomášem Pajonkem ve Svobodných je nejen pro imigraci a kulturní marxismus, ale v zásadě tito lidé ani nic neví o fenoménu jakým je Islám. Nevědí zhola nic (nevyjmenují ani čtyři hlavní právní školy sunnitského Islámu, ani jednu), jak vyplynulo z mých diskusí s členy Svobodných jako je Roman Kříž, Lukáš Kubec, Olšák apod. Nejen to, oni se v zásadě snaží takovéto diskuse i potlačovat a diskutující urážet. To stejné lze říci o Liberálním institutu a lidech jako je Martin Pánek, Dominik Stroukal a Josef Tětek (morální relativista) a i o některých lidech na Fóru svobodného přístavu. Dá se říci, že Svobodní po vítězství Pajonkovi frakce, stejně jako lidé z Liberálního institutu a Fóra svobodného přístavu rádi mluví o svobodě, ale ve skutečnosti podporují opatření, která svobodu nezvýší, ale naopak ji sníží. Jsou to tedy v konečném důsledku NEPŘÁTELÉ svobody. Čili nevolme je ani je nijak nepodporujme!  

Po přečtení nesmyslného článku "Obhajoba zrušení státních hranic" na webu Liberálního (a neomarxistického) institutu, nabízím článek o tom, jak je to z pohledu svobodné společnosti správně: "Otevřené hranice jsou špatnou libertariánskou teorií a mohou být implementovány v praxi jen iniciováním násilné agrese. Jakmile obhájci otevřených hranic toto rozpoznají a akceptují, pravděpodobně se může dialog ohledně tohoto předmětu konečně pohnout směrem k nějakým smysluplnějším závěrům. V tomto světě je nutné zahrnout do diskusí nějaké koncepty, které libertariánská teorie přímo neřeší. Toto je jedno z témat, kde to platí."   

V této obsáhlé stati se pokusíme podívat na islám a na to jaké jsou jeho dopady na svobodu člověka a na společnost. Zároveň se pokusíme porovnat tyto dopady s naší současnou společností a přidáme i porovnání s nějakou (ideální) klasicko-liberální společností.

Profesor Jensen je stejně upřímný při vysvětlování toho, že geny odpovídají za zachování rozdílů v IQ mezi rasami. Za prvé zjistil, že přibližně polovina – nebo-li 50 tisíc – z genů, které zpestřují lidské bytí hrají roli při fungování mozku, a že 30 tisíc ovlivňuje výlučně mozek. Bylo by udivující, pokud by geny nehrály hlavní roli stran inteligence, a kdyby se rasy, které se odlišují fyzicky v mnoha ohledech, se nelišily stran fungování mozku.

V této obsáhlé stati se pokusíme podívat na islám a na to jaké jsou jeho dopady na svobodu člověka a na společnost. Zároveň se pokusíme porovnat tyto dopady s naší současnou společností a přidáme i porovnání s nějakou (ideální) klasicko-liberální společností.

V tomto nedávném článku z časopisu Reason, senior editor Brian Doherty ujišťuje čtenáře, že “kulturní marxismus” není nic, než “paranoia” vyčarovaná “konspirační pravicí”, aby poskytla krytí pro jejich nenávist k „multikulturalismu a právům gayů a radikálnímu feminismu.“ Otevřeně zesměšňuje ideji, že neklamný nárůst politik identity v posledních několika dekádách nemá, co dělat se „zlověstnými machinacemi komunistů snažících se nás zotročit.“ Jeden musí být dle Dohertyho „pomýlený“ a „hloupý“, aby věřil, že takovéto smluvené úsilí k vytváření seskupení na základě rasových, národnostních a genderových identit, které by nahradilo ekonomické „třídní“ identity klasického marxismu, je něco více než jen „pochybnou konspirační teorií“. Toto Dohertyho stanovisko je zvláště pochybné s ohledem na ten fakt, že socialističtí lídři otevřeně psali o této strategii po dekády.