Libertariánský Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Téměř universálním názorem vyjadřovaným v těchto dnech je to, že ekonomické krize současnosti značí konec kapitalismu. Kapitalismus údajně selhal, prokázal se neschopným řešit ekonomické problémy, a tak lidstvo nemá jinou alternativu, jestliže má přežít, než přejít k plánované ekonomice, k socialismu. 

Téměř universálním názorem vyjadřovaným v těchto dnech je to, že ekonomické krize současnosti značí konec kapitalismu. Kapitalismus údajně selhal, prokázal se neschopným řešit ekonomické problémy, a tak lidstvo nemá jinou alternativu, jestliže má přežít, než přejít k plánované ekonomice, k socialismu. 

Téměř universálním názorem vyjadřovaným v těchto dnech je to, že ekonomické krize současnosti značí konec kapitalismu. Kapitalismus údajně selhal, prokázal se neschopným řešit ekonomické problémy, a tak lidstvo nemá jinou alternativu, jestliže má přežít, než přejít k plánované ekonomice, k socialismu. 

Nu, co takhle zničení společnosti, jestliže je zničena rodina. To nebude trvat dlouho: výsledky hovoří sami za sebe. Ve většině lidských společností, kulturách a komunitách, kde rodina není ceněna, nemůže být nalezena občanská společnost. Pro všechny ty, kteří věří, že toto vše je jen konzervativní moralizování, zvažte možnost, že libertariánská společnost bude mnohem méně libertinskou společností, než společnost v jaké žijeme dnes. Kdo bude subvencovat libertinský životní styl v libertariánské společnosti, tak jak to dělá stát nyní? Nemanželské děti jsou pravděpodobně nejzřejmějším příkladem, ale pokud chci utratit nějaký čas na sestavení seznamu, mohu přijít s několika dalšími příklady.

Dostal jsem ještě jeden Hoppeho článek o imigraci mailem od někoho, kdo nesouhlasí s Hoppeho pohledem na tuto otázku. Ten článek se nazývá „On Free Immigration and Forced Integration“. Hoppe prochází otázku toho, kdo vlastní majetek. V anarchokapitalismu je to jasné: všechen majetek je vlastněn jednotlivci anebo soukromými entitami. Za takových okolností se zdá být těžké nesouhlasit s Hoppeho závěry ohledně imigrace. Potom se Hoppe přesunuje k některým typům monarchie a končí pohledem na dnešní západní demokracie. Zde nastává to, že se tato záležitost stává pro některé mlhavou. Někteří jsou neochotní anebo neschopní rozšířit princip, který zní perfektně ve společnosti s kompletním soukromým vlastnictvím a aplikovat jej na dnešní svět.

Liberální institut znovu vydal článek na téma registrované partnerství, kde pléduje za to, aby byla státní regulace více rovnostářská. Děje se tak opět v článku M. Šošky. Pan Šoška přitvrdil tak, že je jasné, že článek píše příznivec rovnostářství a kulturního marxismu. Použití obratů jako jsou tyto ("Již z názvu jasně vidíme podřazenost svazku.", "Méněcennost svazku vidíme i ve formě jeho uzavření.") to dobře dokládá. Něškodí si tedy připomenout můj předchozí komentář k předchozímu Šoškovu článku.

Nadějný egyptský syn imáma a student Koránu Hamed Abdel-Samad se v pozdějším průběhu svého života stal odpadlíkem od víry svých otců. Byla nad ním za jeho knihy vyslovena fatva a nyní musí žít pod policejní ochranou. Dozajista ví o islámu dost na to, aby si zájemce o poznání tohoto náboženského a politického a právního systému, jeho knihy měl koupit. V této stati se podíváme na jeho knihu "Islámský fašismus: Analýza".

Obskurní partička pseudolibertariánů z Fóra svobodného přístavu přišla s novým právem! Vágus má právo na svobodu vyjádření! A co na to Murray N. Rothbard?

Nikola Borovičková: "Prosím ty lidi, kteří se mi smáli, když jsem tvrdila že tito vlastenci (až jim dojdou imigranti) začnou smažit vlastní lidi. Nejdřív bezdomovce, pak lgbt lidi a následně jako vždy kapitalisty. A pak že socialismus je jen levicový. Stačí být konzerva Orbanova stylu."

U amerických libertariánů se už dobře třicet let dějí divné věci. A vzhledem k tomu, že alespoň v tomto ohledu Amerika skutečně udává směr, tak bylo jen otázkou času, než se to převalí i k nám. Nejnověji toto vybublalo na povrch s Urzovým článkem "Konzervativní versus progresivističti anarchokapitalisté" a článkem Martina Štěpaníka „Polemika s Urzovým článkem o rozdílech mezi pravicovými a levicovými libertariány“, či spíše v komentářích k těmto článkům.

Když jsem byl dítě, domníval jsem se, že rasismus bylo něco, co se stalo, když moje rodiče byli dětmi. Předpokládal jsem, že to je již dávno za námi a žil svůj život podle toho. Potom jsem se přestěhoval do města, kde bylo více černých než bílých a brzy zjistil jak naivně hloupým jsem byl. Rasismus je živý a daří se mu. Slyšel jsem bílý suchar, bělouš, bílá pakáž, nádeník, vidlák, zab bělouše, dostaň bělouše a podobně nepočítatelně vícekrát, než jsem slyšel ono strašlivé slovo na „N“ v tomto ne až tak férovém městě, které vyrostlo z popela než až tak občanské války. Připomínky na válku jsou všude, ale procházející se historik by měl raději sledovat své kroky, když hledá tyto připomínky, aby neriskoval vstup do špatné čtvrti, když má špatnou barvu kůže. To se stalo mě a je pro mě těžké tomu uvěřit. Opravdu lidé ještě myslí tímto způsobem?

Kniha "Prolomení hradeb" od sociologa Petra Hampla vyšla v nezvykle vysokém nákladu. Pravděpodobně půjde o jednu z nejlépe se prodávajících knih tohoto roku. A protože tato kniha pojednává o imigrační otázce, kterou se celkem často na tomto paleolibertariánském webu zabývám, je nezbytné se na tuto knihu aspoň v krátkosti podívat. V této recenzi tedy najdete zmíněnu hlavní pointu knihy a dále několik dalších zajímavostí, které mě v knize zaujaly. A pár mých poznatků. Nejde ovšem o vyčerpávající recenzi, protože v knize je poměrně dost informací a myšlenek. Tak tedy vzhůru!

Měl jsem za to, že western jako žánr zemřel a naposledy se dal sledovat někdy v šedesátých letech, protože dnes se z toho stalo "něco", co vyobrazuje Indiány jako soudruhy kibucového typu, které se snaží zlikvidovat bohatí árijští běloši. Ale evidentně jsem se mýlil a dočkal jsem se celkem příjemného pokoukání.

Vyhnání Čechů ze Sudet je poněkud mystickou událostí. Jedni tvrdí, že Čechy nikdo moc nevyháněl. A že pokud někteří lidé odešli, tak šlo jen o státní úředníky, kteří by stejně odešli kvůli své specializaci, a kteří vesměs přišli na svá místa až po roce 1918. Jiní tvrdí, že k vyhnání došlo, a že byly vyhnány statisíce lidí. Jak to tedy bylo? Kolik zhruba těch lidí bylo a kolik z nich bylo úředníků? Jaké byly důvody pro jejich odchod? Nebyly používány negativní pobídky pro „povzbuzení“ k odchodu, jako je třeba násilí? Na to se snaží k výročí 80 let od uvedených událostí odpovědět tento obsáhlý článek.

Někteří členové Svobodných (nazvěme je třeba pajonkovci), vedení předsedou strany Tomášem Pajonkem a předsednictvem, sepsali článek plédující za přijetí 50 syrských dětí. V něm píší: “Europoslankyně Šojdrová totiž navrhovala, aby byly děti přijaty z táborů v Řecku, kde je nejčastější věkové složení dětí od 12 do 17 let. To však neznamená, že by se tam nevyskytovaly i mladší děti. Přijetí 50 syrských dětí by byla naše národní iniciativa a bylo by na nás, které děti bychom vybrali. Není proto problém přijmout právě děti mladší. Stejně tak není problém přijmout děti z táborů v Libanonu, kde je malých dětí ještě mnohem více. Nevoláme po péči o plnoleté mladíky, prosíme o šanci pro malé osiřelé děti z uprchlických táborů.”. Na to jiní členové v čele se středočeským krajským předsedou Lubošem Zálomem reagovali adekvátně v tomto článku. Tímto se k této druhé iniciativě hlásím. A mám k tomuto tématu pár doplňků. Předně mě překvapilo označování frakce nesouhlasících Svobodných jako fašistů, nácků anebo jako hnědá frakce, v některých facebookových komentářích, ale to zde řešit nebudu.  

Zastánci volného trhu mají jasno, co by se mělo udělat se státními službami a činnostmi – měly by být privatizovány. Zatímco panuje značné zmatení ohledně toho, jak by tohoto procesu mělo být dosaženo, tak cíl je křišťálově jasný. Ale co, kromě snahy o urychlení privatizace, a vynucování si tohoto procesu nepřímo snižováním rozpočtů vládních agentur, má být mezitím prováděno? Nad tímto problémem se zastánci svobodného trhu sotva zamysleli. A to jsou jejich myšlenky ještě dost zamotané.