Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Neutrální Moresnet byl neutrálním území mezí dvěma státy Belgií (původně Nizozemím) a Německem (původně Pruskem).

Občas se na libertariánských internetových diskusích setkávám s poněkud kuriosnim názorem, že škatulkování je druhem kolektivismu. Označí-li tedy někdo někoho jako člena nějaké skupiny (černoši, židé, konzervativci, libertariáni, bílí, Cikáni, muslimové atd.) a připíše této skupině nějakou vlastnost, tak jde prý o projev kolektivismu. Mělo by se prý postupovat přísně individuálně a hodnotit daného člověk jen podle jeho kvalit a nikoliv podle příslušnosti k dané skupině. Odhlédnu zde od toho, že lidé, kteří používají tento argument, sami používají škatulkování a připisují některým skupinám nějaké vlastnosti (například křesťanům náboženskou netoleranci, libertariánům-konzervativcům homofobii apod.).

Existuje jistá obava, že ve svobodné bezstátní společnosti bude existovat přehršel smluv, zvýší se papírování a byrokracie. Stát či obce prý potřebu smluv, papírování a byrokracie omezují. Bude tomu ovšem skutečně tak?

Tabulky, o kterých se tvrdí, že jsou o 200 let starší než babylonský Chammurapiho zákoník, které byly právě přeloženy, ukazují, že starověké sumerské království Eshnunna mělo mzdovou a cenovou kontrolu. Tato zpráva by neměla být překvapivá. Chammurapiho zákoník samotný (objeven roku 1902), který byl vyhlášen před rokem 2000 před Kristem, stanovil ceny, mzdy, úrokové míry a poplatky. Cenová kontrola je tak přinejmenším okolo 4000 let stará.

My se v této stati, podobně jako v předchozí stati na toto téma, zaměříme jen na jednu z okolností údajného zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků či jiných nižších vrstev v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích nebylo nic moc. Došlo zde však vůbec k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příkladech bydlení nižších vrstev převážně na vesnici.

Jak to bude s diskriminací ve svobodné společnosti? Bude jistě povolena. Různé zákony a nařízení, které ji dnes zakazují zmizí, a tím pádem bude lidem dovoleno diskriminovat. Z toho by se dalo dedukovat, že ve svobodné společnosti (svobodné od násilí) či společnosti minimálního státu celkově diskriminace naroste. Ale úplně tak jednoduché to zase není.

My se v této stati, podobně jako v předchozí stati na toto téma, zaměříme jen na jednu z okolností údajného zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků či jiných nižších vrstev v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích nebylo nic moc. Došlo zde však vůbec k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příkladech bydlení nižších vrstev převážně na vesnici.

Kniha Antialkorán českého spisovatele Patrika Ouředníka usazeného již delší dobu ve Francii se stala bestsellerem a dostalo se ji i ocenění (Magnesia Litera). Kniha se zabývá problémem Islámu a imigrace v současné Evropě. Nejde o žádné islamobijské (autor se vymezuje proti tzv. Konvičkovcům) ani sluníčkářské dílo. Naopak snaží se vyvarovat černobílého vidění. Kniha je utlá a přečtete ji za dva večery, obsahuje však mnoho zajímavostí a postřehů.

My se v této stati, podobně jako v předchozí stati na toto téma, zaměříme jen na jednu z okolností údajného zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků či jiných nižších vrstev v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích nebylo nic moc. Došlo zde však vůbec k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příkladech bydlení nižších vrstev převážně na vesnici.

My se v této stati, podobně jako v předchozí stati na toto téma, zaměříme jen na jednu z okolností údajného zbídačování obyvatel v 19. století, a to na okolnost týkající se bydlení nižších vrstev obyvatelstva. Obecně se ví, že bydlení dělníků či jiných nižších vrstev v rozvíjejících se městech a jejich aglomeracích nebylo nic moc. Došlo zde však vůbec k nějakému zbídačování oproti původnímu stavu? Někdy pravděpodobně ano, ale jindy dozajista nikoliv. To si nyní ukážeme na několika příkladech bydlení městských nižších vrstev a na příkladech bydlení nižších vrstev převážně na vesnici.

Silvio Gesell (1862-1930) byl německým obchodníkem, ekonomem-samoukem a reformátorem. Je znám zejména pro svou teorii tzv. kazících se peněz. A na tu se nyní podíváme blíže.

I když druhý československý president Edvard Beneš nikdy na rozdíl od T. G. Masaryka moc neměl a nemá pověst (klasického) liberála, občas tak bývá dnes označován. Častěji je však vykreslován jako člověk středu. Je to však omyl, Beneš byl od začátku své kariéry velmi levicově orientován. Dokonce lze říci, že na rozdíl od Masaryka, který byl ve své době poměrně velkým stoupencem státního intervencionismu, se Beneš pohyboval již v době před druhou světovou válkou spíše na hranici mezi intervencionismem a socialismem. Dokládá to řada citací z jeho děl. Některé z citací uvádím v této stati.

I když druhý československý president Edvard Beneš nikdy na rozdíl od T. G. Masaryka moc neměl a nemá pověst (klasického) liberála, občas tak bývá dnes označován. Častěji je však vykreslován jako člověk středu. Je to však omyl, Beneš byl od začátku své kariéry velmi levicově orientován. Dokonce lze říci, že na rozdíl od Masaryka, který byl ve své době poměrně velkým stoupencem státního intervencionismu, se Beneš pohyboval již v době před druhou světovou válkou spíše na hranici mezi intervencionismem a socialismem. Dokládá to řada citací z jeho děl. Některé z citací uvádím v této stati.

President Donald Trump oznámil, že plánuje nové raketové útoky proti syrskému režimu v odpověď na údajné chemické útoky na syrské civilisty v povstalci drženém předměstí Damašku. Spojené státy nenabídly žádné důkazy o útoku, jelikož jak noviny Financial Times připustily potvrzení jakéhokoliv útoku, může trvat týdny. Navíc potvrzení toho, že se útok vůbec uskutečnil, není to samé, jako potvrzení toho, že za něj byl zodpovědný syrský režim. Trumpova administrativa má patrně malý zájem na takových technikáliích. Obhájci okamžité vojenské intervence argumentují, že důkazy by mohly být v mezičase ztraceny. Tak tedy absence důkazů je důkazem.

Esej o knize "Anti-Piketty: Capital for the 21st Century" (autoři Jean-Philippe Delsol, Nicolas Lecaussin, and Emmanuel Martin, eds. Cato Institute, 2017).