Libertariánský Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Obskurní partička pseudolibertariánů z Fóra svobodného přístavu přišla s novým právem! Vágus má právo na svobodu vyjádření! A co na to Murray N. Rothbard?

Nikola Borovičková: "Prosím ty lidi, kteří se mi smáli, když jsem tvrdila že tito vlastenci (až jim dojdou imigranti) začnou smažit vlastní lidi. Nejdřív bezdomovce, pak lgbt lidi a následně jako vždy kapitalisty. A pak že socialismus je jen levicový. Stačí být konzerva Orbanova stylu."

U amerických libertariánů se už dobře třicet let dějí divné věci. A vzhledem k tomu, že alespoň v tomto ohledu Amerika skutečně udává směr, tak bylo jen otázkou času, než se to převalí i k nám. Nejnověji toto vybublalo na povrch s Urzovým článkem "Konzervativní versus progresivističti anarchokapitalisté" a článkem Martina Štěpaníka „Polemika s Urzovým článkem o rozdílech mezi pravicovými a levicovými libertariány“, či spíše v komentářích k těmto článkům.

Když jsem byl dítě, domníval jsem se, že rasismus bylo něco, co se stalo, když moje rodiče byli dětmi. Předpokládal jsem, že to je již dávno za námi a žil svůj život podle toho. Potom jsem se přestěhoval do města, kde bylo více černých než bílých a brzy zjistil jak naivně hloupým jsem byl. Rasismus je živý a daří se mu. Slyšel jsem bílý suchar, bělouš, bílá pakáž, nádeník, vidlák, zab bělouše, dostaň bělouše a podobně nepočítatelně vícekrát, než jsem slyšel ono strašlivé slovo na „N“ v tomto ne až tak férovém městě, které vyrostlo z popela než až tak občanské války. Připomínky na válku jsou všude, ale procházející se historik by měl raději sledovat své kroky, když hledá tyto připomínky, aby neriskoval vstup do špatné čtvrti, když má špatnou barvu kůže. To se stalo mě a je pro mě těžké tomu uvěřit. Opravdu lidé ještě myslí tímto způsobem?

Kniha "Prolomení hradeb" od sociologa Petra Hampla vyšla v nezvykle vysokém nákladu. Pravděpodobně půjde o jednu z nejlépe se prodávajících knih tohoto roku. A protože tato kniha pojednává o imigrační otázce, kterou se celkem často na tomto paleolibertariánském webu zabývám, je nezbytné se na tuto knihu aspoň v krátkosti podívat. V této recenzi tedy najdete zmíněnu hlavní pointu knihy a dále několik dalších zajímavostí, které mě v knize zaujaly. A pár mých poznatků. Nejde ovšem o vyčerpávající recenzi, protože v knize je poměrně dost informací a myšlenek. Tak tedy vzhůru!

Měl jsem za to, že western jako žánr zemřel a naposledy se dal sledovat někdy v šedesátých letech, protože dnes se z toho stalo "něco", co vyobrazuje Indiány jako soudruhy kibucového typu, které se snaží zlikvidovat bohatí árijští běloši. Ale evidentně jsem se mýlil a dočkal jsem se celkem příjemného pokoukání.

Vyhnání Čechů ze Sudet je poněkud mystickou událostí. Jedni tvrdí, že Čechy nikdo moc nevyháněl. A že pokud někteří lidé odešli, tak šlo jen o státní úředníky, kteří by stejně odešli kvůli své specializaci, a kteří vesměs přišli na svá místa až po roce 1918. Jiní tvrdí, že k vyhnání došlo, a že byly vyhnány statisíce lidí. Jak to tedy bylo? Kolik zhruba těch lidí bylo a kolik z nich bylo úředníků? Jaké byly důvody pro jejich odchod? Nebyly používány negativní pobídky pro „povzbuzení“ k odchodu, jako je třeba násilí? Na to se snaží k výročí 80 let od uvedených událostí odpovědět tento obsáhlý článek.

Někteří členové Svobodných (nazvěme je třeba pajonkovci), vedení předsedou strany Tomášem Pajonkem a předsednictvem, sepsali článek plédující za přijetí 50 syrských dětí. V něm píší: “Europoslankyně Šojdrová totiž navrhovala, aby byly děti přijaty z táborů v Řecku, kde je nejčastější věkové složení dětí od 12 do 17 let. To však neznamená, že by se tam nevyskytovaly i mladší děti. Přijetí 50 syrských dětí by byla naše národní iniciativa a bylo by na nás, které děti bychom vybrali. Není proto problém přijmout právě děti mladší. Stejně tak není problém přijmout děti z táborů v Libanonu, kde je malých dětí ještě mnohem více. Nevoláme po péči o plnoleté mladíky, prosíme o šanci pro malé osiřelé děti z uprchlických táborů.”. Na to jiní členové v čele se středočeským krajským předsedou Lubošem Zálomem reagovali adekvátně v tomto článku. Tímto se k této druhé iniciativě hlásím. A mám k tomuto tématu pár doplňků. Předně mě překvapilo označování frakce nesouhlasících Svobodných jako fašistů, nácků anebo jako hnědá frakce, v některých facebookových komentářích, ale to zde řešit nebudu.  

Zastánci volného trhu mají jasno, co by se mělo udělat se státními službami a činnostmi – měly by být privatizovány. Zatímco panuje značné zmatení ohledně toho, jak by tohoto procesu mělo být dosaženo, tak cíl je křišťálově jasný. Ale co, kromě snahy o urychlení privatizace, a vynucování si tohoto procesu nepřímo snižováním rozpočtů vládních agentur, má být mezitím prováděno? Nad tímto problémem se zastánci svobodného trhu sotva zamysleli. A to jsou jejich myšlenky ještě dost zamotané.

Pokud chcete vědět, proč si s některými libertariány naprosto nerozumíte a proč s některými se naopak velmi shodnete, čtěte. Urza, přední český anarchokapitalista, se konečně přiznal, že je progresivní "thick" levicový libertarián a morální relativista (tj. neexistuje objektivně poznatelné dobro a zlo). Tohle přiznání je nejen pro libertariány, ale i např. pro Stranu svobodných občanů, kde zuří „válka“ mezi levicovými a pravicovými libertariány a jejich spojenci, zásadní.

To, že Adolf Hitler a jeho režim byli poměrně dost rovnostářští, plyne už z předchozích dvou dílů této série článků (Hitlerův socialismus a Hitlerův stát blahobytu). Tento díl tedy bude spíše jen doplňkem předchozích. Adolf Hitler se již ve své známé knize "Mein Kampf" vyjádřil o tom, že všeobecné vyrovnávání (bohatství a chudoby, odstranění příliš velkých mzdových rozdílů) je jistě spravedlivým vývojem, byť pouze ono je pro jeho hnutí nedostatečným.

Poslední vlna mazání nepohodlných příspěvků na Facebooku vyvolala mezi příznivci svobodné společnosti celkem žhavou diskusi o regulování či neregulování tohoto mazání příspěvků či, jak někdo říká, cenzury. Diskuse se vede okolo svobody podnikání. Většina příznivců svobodné společnosti se spíše kloní k tomu, že usilujeme-li o rozšiřování panství svobody nelze regulovat podnikání soukromé firmy. Což je naprosto správný postřeh. Někteří další z této skupiny k tomu dodávají, že nespokojení lidé mohou jít jinam, což je možné, protože Facebook nějakou konkurenci má. A samozřejmě má ji i v širším slova smyslu, a to v podobě psaní různých blogů, jako je třeba tento. Rozhodně lze jen doporučit využívat vedle sociálních sítí i klasické www stránky! Vždyť mnoho lidí ani sociální sítě nepoužívá anebo je používá jen ojediněle. Tím by se dalo skončit a jít řešit něco jiného. Avšak tímto se rozhodně skončit nedá.

Dost lidí je si vědomo toho, že do budoucna nebudou státní starobní důchody zrovna dvakrát valné. Díky zadlužení státu, prodlužující se délce života, rostoucímu počtu důchodců, nákladů na zdravotnictví, inflaci, nízkému hospodářskému růstu, omezování lidské činorodosti regulacemi a podobně hrozí, že starobní důchody vyplácené státem budou dosti nízké. K tomu se bude muset zvednout věková hranice pro odchod do důchodu. Řada lidí si proto na starobní důchod spoří a snaží se tak nespoléhat jen na stát. Někteří ekonomové se ovšem domnívají, že tyto úspory nejsou dostatečné, větší úspory však neumožňuje dost vysoké daňové zatížení pracujících. Tomu se zde ovšem věnovat nebudeme. Zpět tedy k důchodovému spoření. Ke spoření lidé mimo jiné využívají i penzijní fondy. Ty však mají jeden skrytý háček. Člověk si musí být totiž vědom do čeho investuje.

V době války Adolf Hitler uvedl na adresu svých nepřátel při projevu v Mnichově ze dne 8. listopadu 1939, že: "Co nenávidějí, je Německo, které je pro ně nebezpečným příkladem, sociální Německo. Německo našeho sociálního pracovního zákonodárství, které nenáviděli již před světovou válkou a které nenávidí i dnes. Toto Německo sociální péče, sociálního vyrovnání, odstranění třídních rozdílů - to nenávidí! Německo, které se průběhem sedmi let snažilo umožnit svým soukmenovcům slušný život, to nenávidí. Německo, které odstranilo nezaměstnanost, kterou oni veškerým svým bohatstvím odstranit nedovedli, to nenávidí. Německo, které dává svým dělníkům slušné byty, to je to, co oni nenávidí, poněvadž mají pocit, že tím by mohl být "nakažen" jejich vlastní lid! Nenávidí Německo sociálního zákonodárství, Německo, které oslavuje 1. máj jakožto den počestné práce! Nenávidí Německo, které zahájilo boj za zlepšení životních poměrů."

Pokud strávíte nějaký čas čtením blogů, jejichž autoři jsou vysokoškolští libertariánští studenti, musíte číst články zabývající se jejich láskou k promiskuitě, k užívání drog a k oplzlým alternativním životním stylům, to vše v zájmu toho, aby byli alternativními. Běžný argument, kteří tito libertariáni používají je to, že jejich volba spadá pod kategorii "subjektivních hodnot"; proto je chybné dělat jakékoliv morální soudy odsuzující jejich aktivity.

V době války Adolf Hitler uvedl na adresu svých nepřátel při projevu v Mnichově ze dne 8. listopadu 1939, že: "Co nenávidějí, je Německo, které je pro ně nebezpečným příkladem, sociální Německo. Německo našeho sociálního pracovního zákonodárství, které nenáviděli již před světovou válkou a které nenávidí i dnes. Toto Německo sociální péče, sociálního vyrovnání, odstranění třídních rozdílů - to nenávidí! Německo, které se průběhem sedmi let snažilo umožnit svým soukmenovcům slušný život, to nenávidí. Německo, které odstranilo nezaměstnanost, kterou oni veškerým svým bohatstvím odstranit nedovedli, to nenávidí. Německo, které dává svým dělníkům slušné byty, to je to, co oni nenávidí, poněvadž mají pocit, že tím by mohl být "nakažen" jejich vlastní lid! Nenávidí Německo sociálního zákonodárství, Německo, které oslavuje 1. máj jakožto den počestné práce! Nenávidí Německo, které zahájilo boj za zlepšení životních poměrů."