Libertariánský Institut Eugena von Böhm-Bawerka

Dovedete si představit, že nějak takhle by se bavil před 10 či 15 lety profesor Josef Šíma coby ředitel Liberálního institutu anebo jeho tehdejší president Jiří Schwarz? Já ne. Níže uvedené pochází z veřejnosti volně přístupných účtu na sociálních sítí. 

Porovnání toho jak každý z předních rakousko-libertariánských myslitelů převážně obhajuje základy své obrany svobody.  Následující stať je zamýšlena jako nápomocné vodítko po porozumění drobným rozdílům mezi v nadpisu uvedenými třemi klíčovými představiteli rakouské libertariánské tradice. Ačkoliv všichni tři patří zcela jistě do rakousko-libertariánské tradice, a v mnoha věcech představují hlavní tvůrce jejího rámce, je užitečné porozumět lehkým rozdílům v jejich myšlení. Neshoda mezi nimi je zdravého charakteru a povzbuzuje aspekty doktrín, které rozvíjeli

Za posledních několik měsíců stouplo napětí mezi Čínou a Tchaj-wanem. Čínský president Si Ťin-pching nedávno vyjádřil touhu sjednotit ostrovní národ s čínskou pevninou a nevyloučil možnost použít armádní síly k dosažení tohoto cíle. Již od konce čínské občanské války v roce 1949, která oddělila Tchaj-wan od čínské pevniny, hrozí Čína Tchaj-wanu jako vzbouřené provincii a nechce ho uznat za nezávislý národ. Ani v roce 2019 nejsou tyto dva národy mezi sebou přátelské. Tchaj-wan v současné době provádí velké vojenské cvičení zaměřené na případnou čínskou invazi. Čínští komunisté nemají nic v oblibě více, než je anexe Tchaj-wanu a jeho přivedení do jejich politické sféry zájmu. Tchaj-wan na druhou stranu má velký strach z toho, že by spadl k rukám Pekingu. Integrita relativně volné ekonomiky ostrova by mohla býti v ohrožení spolu s vysokým standardem života jeho obyvatel.

Zdá se, že američtí novináři se boří do fantaskního světa, přinejmenším, když přecházejí k finanční analýze. A pravděpodobně neuvidíme nikde větší představení ignorace, než v diskusi o přítomnosti podnikání v nejchudších oblastech vnitřních měst. Opět a opět vydávají vědátoři klamná tvrzení, že lidé ve vnitřních městech jsou chudí, protože je zde přítomno drobné podnikání, jako jsou obchody s potravinami vlastněné korejskými imigranty.

Soukromé peníze ve Spojených státech amerických v minulosti. Aneb, když vláda neplní přání lidí stran peněz, tak si lidé pomohou sami.

Recenze knihy "Středověk v nás" od historika Martina Nodla. Kniha sice již vyšla v roce 2015 (2016), ale vzhledem k tomu, že za poslední dobu zde vyšlo několik článku o středověku, nezaškodí se podívat na to jak vidí český středověk (nejen) český historik. Proberu zde jen některé zajímavé záležitosti z této knihy a jako první se podíváme na ekonomické a právní záležitosti středověku.

Soukromé peníze ve Spojených státech amerických v minulosti. Aneb, když vláda neplní přání lidí stran peněz, tak si lidé pomohou sami.

"...středověk zůstává inspirativní i z mnoha jiných důvodů, například právě proto, že znal velmi rozvinutý systém práva a nepotřeboval k němu politicky centralizovanou moc státu." 

Soukromé peníze ve Spojených státech amerických v minulosti.

Kniha Janise Varufakise „Co jsem řekl své dceři o ekonomii: stručná historie kapitalismu“ se stala bestsellerem. Autor je bývalým řeckým ministrem financí a známým ekonomem. Jeho kniha líčí historii kapitalismu a zároveň vysvětluje některé ekonomické záležitosti. Měla by prý obsahovat neotřelé argumenty. V této obsáhlé stati se podívám na kapitolu, která pojednává o penězích.

Kniha Janise Varufakise „Co jsem řekl své dceři o ekonomii: stručná historie kapitalismu“ se stala bestsellerem. Autor je bývalým řeckým ministrem financí a známým ekonomem. Jeho kniha líčí historii kapitalismu a zároveň vysvětluje některé ekonomické záležitosti. Měla by prý obsahovat neotřelé argumenty. V této obsáhlé stati se podívám na kapitolu, která pojednává o penězích.

Anarchokapitalismus a i libertarianismus nepřitahují mnoho právníků. Málo se ví, že naprostá většina právníků jsou právními pozitivisty (tj. něco jako právní socialisté), kteří velmi zjednodušeně zastávají názor, že existuje pouze státem vytvořené právo (tj. zejména státní zákony vytvořené legislativou), a jen málo jich je stoupenců přirozenoprávní teorie práva (tj. něco jako právní libertariáni), kteří zastávají názor, že existuje nejen právo, které libovolně vytvářejí lidé prostřednictvím státu, ale že existuje i právo, které není lidským výtvorem, které je nezávislé na lidské vůli a nezměnitelné, které platí bezpodmínečně vždy a všude (tj. že právo nejsou jen lidmi vytvořené zákony), přičemž toto přirozené právo lze poznat rozumem. 

Kern začíná porovnáním tohoto historického práva s tím, co se definuje jako právo dnes: „Pro nás právo potřebuje jen jeden atribut, aby bylo platné, musí být přímo anebo nepřímo sankcionováno státem. Ale ve středověku, byly podstatné úplně jiné atributy; středověké právo muselo býti "starobylým" právem a muselo býti "dobrým" právem... Pokud právo nebylo starobylé a dobré, nešlo vůbec o právo, třebaže bylo formálně nařízeno státem.“ Považme, jak patetickou by se naše společnost zdála býti někomu, kdo přichází z minulých časů, které Kern popisuje. Tento cestovatel v čase přichází z místa, kde se mělo za to, že právo bylo založeno na něčem významnějším, než jsou vrtochy krále. Přichází do místa, kde je právo definováno jako v podstatě cokoliv. A vidí společnost, která je tomuto právu podrobena. 

Proč by neměli mít Francouzi z Québecu právo na secesi od Kanady a na vytvoření svého vlastního národa, když zde jejich jazyk a kultura převažují? Žádná z teritoriálních hranic současných vlád světa není naordinována Bohem; jde o produkt historických sil, přičemž většina z nich byla nespravedlivá a byla donucením, které vyústilo v útlak menšin a drancování ze strany většin. Existuje tedy mnoho důvodů, proč by měly býti hranice a státní území změněny, aby více souhlasily s principy svobody a spravedlnosti.

V minulosti poměrně živé diskuse o 100 % bankovních rezervách, jsou dnes již v řadách libertariánů a příznivců Rakouské ekonomické školy, téměř zapomenuty. Jedním z argumentů, který byl vznesen na podporu bankovnictví s částečnými rezervami (tedy s méně než 100 % rezervami vůči vkladům) byl ten názor, že poskytování úvěrů, při kterém vznikají i nové peníze, je podloženo různými aktivy, jako je třeba dluhopis, jiný cenný papír či majetek dlužníka, a že tedy svým způsobem jde o nějaké krytí nově vzniklých peněz. Čili depositní (vlastně všechny fiduciární) peníze tedy nevznikají z ničeho, ale jsou navázány na nějaké aktivum. Touto teorii jsem se tu již zabýval v článku „Frakční bankovnictví a peníze kryté cennými papíry a majetkem dlužníka“. Tam jsem zmínil okrajově to, že banky sami drží ve svém jmění dost často cenné papíry, kterými tzv. ručí za svoji kapitálovou přiměřenost. V případě neschopnosti splácet vklady by teoreticky klienti mohli být uspokojeni z majetku banky. K tomu je nutné se vrátit poněkud podrobněji.