Mises: Korporativismus a syndikalismus I
1. Korporativismus
Korporativismus (1) je programem, nikoliv realitou. To musí být uvedeno hned na začátku, abychom se vyhnuli nedorozumění. Nikde se nepokoušeli uvést tento program do reality. I v Itálii, i přes setrvalou propagandu, ve skutečnosti nebylo nic učiněno proto, aby byl ustaven systém korporátního státu (stato corporativo).
Byl zde pokus charakterizovat rozdílné politické a ekonomické ideologie jako vlastní jistým národům. Západní idea byla dávána do kontrastu s německými a slovanskými ideami; byl objeven předpokládaný rozdíl mezi románskou a teutonskou mentalitou; obzvláště v Rusku a Německu se mluví o poslání vybraných lidi, kteří jsou určeni k vládnutí nad světem a mají přinést jeho spasení. Ve světle takových tendencí je nutné zdůraznit, že všechny politické a ekonomické ideje, které ovládají dnešní svět byly vyvinuty anglickými, skotskými a francouzskými mysliteli. Ani Němci ani Rusové nepřispěli ničím ke konceptu socialismu; socialistické ideje a myšlenky přišly do Německa a Ruska ze Západu, právě tak jako ideje, které mnoho Němců a Rusů dnes stigmatizuje jakožto západní. To stejné je pravdou pro program korporativismu. Pochází z anglického cechovního socialismu a je nutné studovat spisy dnes již téměř zapomenutého hnutí, abychom získali informace k původu korporativistické ideje. Italské, portugalské a rakouské publikace, stranické programy a jiné výklady týkající se korporativního státu postrádají přesné výrazy a vyhýbají se přesným formulacím a tvrzením; přehlížejí opravdové těžkosti tím, že vytváří široce používané slogany. Anglický cechovní socialismus nicméně vykazoval jistou srozumitelnost výkladu stran programu a Sidney a Beatrice Webbovi podali kompletní výklad cílů a fungování tohoto systému. (2)
V korporativistické utopii je trh nahrazen souhrou toho, co Italové nazývají korporace, tj. povinnou organizací všech osob v jistém hospodářském odvětví. Vše, co se týká jen tohoto průmyslu, řekněme, interní záležitosti jednotlivých korporací, je administrováno samotnými korporacemi bez zásahů ze strany státu nebo od osob nepříslušejících k této korporaci. (3) Vztahy mezi různými korporacemi jsou regulovány vyjednáváním mezi nimi nebo spojenou konferencí představitelů všech korporací. Stát, to jest parlament zvolený všeobecným hlasováním a vláda jemu odpovědná, nezasahují vůbec anebo jen, když korporace selžou v tom, aby dosáhly shody. Při načrtávání svých plánů angličtí cechovní socialisté měli na mysli vzor anglické místní vlády a jejich vztah k centrální vládě. Navrhovali vytvoření samovlády jednotlivých odvětvích. Podobně jako hrabství a města pečují o své lokální záležitosti, jednotlivá odvětví výroby by administrovala svoje vnitřní záležitosti v rámci struktury celého společenského organismu.
Ale ve společnosti, která je založena na dělbě práce nejsou žádné vnitřní problémy jednotlivého byznysu, podniků nebo odvětví, které by se týkaly jen těch, co jsou s takovým byznysem, podniky nebo odvětvími spojeni a neovlivňovaly by také jiné občany. Každý má zájem vidět, aby každý jednotlivý byznys, podnik a odvětví šlapalo tak efektivně, jak to jen podmínky dovolí. Každé plýtvání prací a materiálem v jakémkoliv odvětví zasahuje každého jednotlivého občana. Je nemožné ponechat rozhodování stran výběru metod výroby a druhu a množství výrobků pouze na těch, kdož jdou angažováni v daném odvětví, protože takové rozhodování se týká každého, nejen členů daného povolání, cechu nebo korporace. Zatímco podnikatel v kapitalistické ekonomice je šéfem ve svém vlastním podniku, zůstává nicméně předmětem zákona trhu; jestliže se chce vyhnout ztrátám a chce mít zisk, musí se snažit plnit přání spotřebitelů tak, jak je jen nejlépe možné. Korporativně organizované odvětví, které se nemusí bát konkurence by nebylo služebníkem, ale bylo by pánem spotřebitelů, jestliže by mohlo volně regulovat dle libovůle vnitřní problémy, které se exkluzivně týkají dle předpokladu jen jeho samotného.
Většina navrhovatelů korporativního státu nechce eliminovat podnikatele a vlastníky výrobních faktorů. Chtějí ustavit korporaci jako organizátora všech jednotlivců, kteří se podílí na daném výrobním odvětví. Spory mezi podnikateli, vlastníky kapitálu investovaného do odvětví a pracujícími, které se týkají disponování s hrubými zisky a rozdělování příjmů mezi různé skupiny, jsou dle jejich názoru jen interními problémy, které mají být urovnány autonomně v rámci odvětví bez zásahu lidí zvenčí. Jak to má být uděláno, nicméně není nikdy vysvětleno. Jestliže podnikatelé, kapitalisté a pracující v rámci korporace jsou organizováni do oddělených skupin anebo bloků, a jestliže vyjednávání má být prováděno mezi těmito bloky, dohody nebude nikdy dosaženo, jestliže podnikatelé a kapitalisté nejsou ochotni dobrovolně se vzdát svých práv. Jestliže mají být rozhodnutí činěna přímo nebo nepřímo (volenými výbory) pomocí hlasování všech členů s tím, že každý jednotlivec má stejnou hlasovací sílu, potom pracující, kteří jsou početnější, přehlasují podnikatele a kapitalisty a zamítnou jejich nároky. Korporativismus se tak stane formou syndikalismu.*1 To stejné je pravdou pro mzdové tarify. Jestliže tato ožehavá otázka také má být rozhodována všeobecným hlasováním s tím, že každý jednotlivec, který je účasten v daném odvětví, má stejnou váhu hlasu, výsledkem bude nejpravděpodobněji rovnost ve mzdách neodpovídající druhu vykonávané práce.
Ve snaze míti něco k rozdělování a k vyplácení, korporace musí míti prvně příjmy z prodeje svých výrobků. Korporace okupuje na trhu pozici výlučného výrobce a prodejce zboží, které patří do její oblasti. Nemusí se strachovat před konkurencí výrobců stejného zboží, protože má exkluzivní právo na zamluvení si takovéto výroby. Měli bychom tak společnost monopolů. To nemusí znamenat, že všechny korporace budou v pozici sto vynutit si monopolní cenu; ale mnoho odvětví bude schopno si vynutit monopolní ceny a bude realizovat monopolní zisk v různém množství. Korporativní organizace společnosti tak bude dávat speciální výhodu jistým odvětvím výroby, a tak i těm, co v těchto odvětvích působí. Budou zde odvětví, která omezováním výroby tak budou schopna zvýšit pozoruhodně svoje příjmy, že ti, kdo jsou na tomto podnikání účastni budou mít relativně větší podíl na celkové spotřebě v zemi. Některá z odvětví můžou i být schopna dosáhnout absolutního nárůstu spotřeby u svých členů i přes pokles celkové produkce.
To je dostatečné pro pojmenování nedostatků systému korporativismu. Jednotlivé korporace nemají žádný motiv učinit svoji produkci efektivní tak, jak je jen možné. Mají zájem na snížení vyráběného výstupu tak, že mohou realizovat monopolní ceny; to závisí na stavu poptávky v konkrétním odvětví, zda těm, co se účastní v jedné korporaci nebo v jiné korporaci, se bude dařit lépe. Pozice korporací bude silnější, čím naléhavější je poptávka po jejich produktech; naléhavost poptávky umožní některým z nich omezit výrobu, a tak zvýšit svůj celkový zisk. Celý systém by nakonec vedl k neomezovanému despotismu odvětví, které produkují životně důležité statky ve striktním slova smyslu.
Stěží se dá uvěřit, že by kdy byl učiněn seriosní pokus o zavedení tohoto systému do skutečného fungování. Všechny návrhy na korporativní systém předpokládají státní intervence, přinejmenším v případě toho, že nemůže být dosaženo dohody mezi korporacemi o otázkách, které se týkají několika z nich. (4) Mezi těmito otázkami jistě musí být zahrnuty ceny. Nemůže být očekáváno, že by mohlo býti dosaženo dohody o cenách mezi korporacemi. Pokud stát musí intervenovat, pokud musí ustavit ceny, potom celý systém ztrácí svůj korporativní charakter a stává se buď socialismem anebo intervencionismem.
Ale cenová politika není jediným bodem, který ukazuje, že kooperativní systém nemůže fungovat. Systém činí všechny změny ve výrobním systému nemožnými. Jestliže se poptávka změnila nebo pokud nové výrobní metody mají nahradit starší metody, kapitálové statky a práce musejí být přesunuty z jednoho odvětví do jiného. Zde musí intervenovat autorita, která je nadřazená korporacím a touto autoritou může býti jen stát. Jestliže nicméně stát má rozhodovat jak mnoho kapitálu a jak mnoho pracujících má každá jednotlivá korporace zaměstnávat, potom je stát svrchovaným a nikoliv korporace.
(1) Korporativismus – jméno dané zvláštnímu druhu italské organizace (economic corporativo) navržené během Mussoliniho éry. [Korporativismus měl dávat kompletní autonomii každému odvětví podnikání nebo „cechu,“ s absolutní autoritou nad jejich vlastními vnitřními záležitostmi, mzdami, hodinami, výrobou a tak podobně. Záležitosti ovlivňující jiná podnikání měla být řešena mezi cechovními arbitrážemi nebo pomocí vlády. Takovéto uspořádání je nerealizovatelné, a tak nebylo nikdy zavedeno. Pro další detaily viz Misesovu Human Action (2. až 4. edice, str. 816-820); také abecední záznam v Percy L. Graves, ml. Mises Made Easier (1974/1990) – pozn. editora]
(2) Viz Sidney a Beatrice Webbovi, A Constitution for the Socialist Commonwealth of Great Britain (Londýn, 1920).
(3) To Webbovi nazývají „správné sebeurčení každého povolání,“ str. 277ff.
(4) Srovnej Mussoliniho řeč v italském senátu z 13. ledna 1934.
*1 [Syndikalismus – hnutí pracujících, které by jim mělo převést podíly podnikatelů, vlastníků a kapitalistů v určitém odvětví tak, že oni, pracující by vlastnili a ovládali dané podnikání. Hesla na jejich shromážděních, „Železnice železničářům,“ „Doly havířům“ ukazují jejich cíle. Pro další detaily viz Misesovu Human Action (2. až 4. edice, str. 814-816); také abecední záznam v Percy L. Graves, ml. Mises Made Easier (1974/1990) – pozn. editora]